Text

ParádaDneska jsem se nechutně flákal.

Furt na netu. Fakt paráda. Musím to omezit, musím snížit dávku týhletý drogy. Jenže jak, když mám doma net zadarmo? To se prostě nedá...

Na oběd jsem jel do práce, poněvadž jsem tam včera zapomněl deštník. Kámoš tam zrovna supervizoroval (pro neznalé - to je ten "nadřízený" na kterého pořád chcete, aby vás operátor přepojil) a řekl mi že taky půjde na oběd. Fajn. Bylo zrovna poledne a já už měl hlad jako ... no prostě obrovskej hlad, no :-)

Tak jsem se přihlásil, přečetl maily, zjistil, že chudáci admini zrovna ze sítě vytahujou červa jménem Slammer, a tudíž aplikace padaly jak listí na podzim. Ještě že jsem nemusel zvedat.

Netím netím a ono furt nic. Né že by mě net nebavil, ale ... hlad byl obrovskej a já fakt chtěl jít na jídlo. K tomu jsme se ovšem dostali až ve čtvrt na dvě.

Ale zato ten oběd stál zato. Byli jsme v hospodě, kde měli zvěřinový hody. Dal jsem si pěkně mufloní kýtu na šípkový omáčce s knedlíkem a pivkem a bylo mi fakticky fajn.

Sháníte levnou koženou bundu? Levné bundy z kůže? Kožené bundy a ještě k tomu levně? Tak tady máte návod.Milý Vyhledávači, omylem vstoupivší na mé stránky - hledáš zde levné kožené bundy, viď? A ono nic. Tak ti alespoň dám kratičkej návod:

Jeď do Polska. Fakt je to tam levný. A pokud to máš do Polska kousek, tak není co řešit. I třeba z Prahy se ti tam vyplatí ject. Třeba taková Kudowa Zdroj je kousek za hranicema a levné kožené bundy tam taky seženeš.

Třeba já tam sehnal tohle za 1900 Kč:

No řekni, nevyplatí se to? Takovouhle, milý Vyhledávači, fakticky v Česku neseženeš.

A je to kvalitní vepřovice, pravá kůže a ještě k tomu levná!

Tak doufám, že jsem ti alespoň trošku poradil.

Pro mé drahé bloggery, co mě čtou: Fakticky přes dotaz "levná kožená bunda" či "levné kožené bundy" se sem omylem dostane nejvíc lidí.

Minimálně jeden týdně, tak jsem jim chtěl udělat radost.

Kretka uvedla na svém blogu link na psycho test, tak jsem se otestoval...Celkem psycho, že?

Tip: Po kliknutí na obrázek se dostanete na test!

Druhý trapný pokusPadá sníh, padá, padá bílé štěstí, a děti na saních, užívají své dětství.

Mrazu jiskry na oknech srší a světla svící procházejí městem Lidé naslouchají tiše, děti sníh na radovánky vrší, naslouchají zvěsti, co ve staré knize se píše.

Znovu přichází, na pomluvy nedá přichází i když je omítán, přichází nepoznán. Světlo v našich srdcích hledá, doufá, že bude uvítán.

Zvony znějí z dáli, by pěly mu slávu, by slyšel chvály, když neslyší ji z davu.

Dav naslouchá ale neslyší, neslyší jeho volání, a padá sníh. Bílý jak zapomnění.

Schválně, kdo našel ten skrytej význam :-)) A na poslední verš jsem už neměl sílu to nějak zrýmovat. Holt to nazveme postmodernou a budeme to vydávat za nový styl. ;-)

Alespoň uznejte, že rubrika "Trapné pokusy" je víc než výstižná ;-)

... že jsem egoistaJe trapný tohle zjistit. Ale je to tak.

A navíc jsem teatrální egoista. Ať žije odpolední chvilka sebereflexe.

Dva dny zpátky jsem se teatrálně rozhodnul, že udělám všechno proto, abyste mě přestali číst. Já bych nepřestal s psaním, jenom bych psal nesmyslně nečitelné básničky a jiný blbosti a vás by to časem přestalo bavit.

A pak, kdyby se už neobjevil nový příspěvek, tak by si nikdo nevšimnul, protože by všichni zapomněli na Tassla. Ach, jak teatrální. Jak trapné.

A teď pořád jak blbec projíždím blog a čekám na nový komenty k těm svým blbostem, co jsem minulý dny napsal a ono nic. Hm, není tohle náhodou to, co jsem vlastně chtěl?

Jenomže zas na druhou stranu mám zakázáno psát pesimisticky. Jenže já se v tomhle egoisticky vyžívám, psát jak je mi blbě a pak vidět, jak mě všichni litujete, Tasslíku, ťuťu, ňuňu ... no nic, jenom abyste věděli, že mě tahle depresivní poloha neskonale baví a ještě víc mě baví, když mě někdo lituje.

Asi to zajde tak daleko, že sem jako další příspěvek dám příběh svých smrtí, což byl vlastně takovej můj první pokus o blog.

Tasslův zákon číslo dva.Axiom č.1: Zákazník si nikdy nepamatuje typ svého mobilního telefonu. - Pokud si zákazník pamatuje svůj typ, tak většinou neví poslední dvě čísla z názvu modelu (viz předchozí zákon). - Pokud zákazník okamžitě řekne typ a model mobilního telefonu, tak určitě diktuje mobil, co měl předtím, než si pořídil tento nový mobil. - A nebo si zákazník zarytě myslí, že typem jeho mobilu je Paegas což tedy rozhodně není typ mobilu. Dneska už to není vlastně nic.

Axiom č.2: Služby, co chce zákazník využívat, nefungují. - Pokud má zákazník mobil, co onu službu podporuje, není služba zaktivována. - Pokud je služba zaktivována, není mobil nastaven. - Pokud je mobil nastaven, není služba zaktivována. - Pokud jste jak nastavili mobil, a zároveň zaktivovali službu, mohou nastat 2 případy: - V síti je výpadek oné služby a plánovaný konec výpadku je přesně pět minut poté, co už o onu službu nemáte zájem. - Váš mobil službu nepodporuje, takže jste asi nastavovali něco jiného.

Zas bude dobře. Alespoň doufám. A do tý doby budu asi silně nečitelnej.Rozkvetla růže, růže krásná jako svět. Kdo jen za to může, kdo může za její krásný květ?

Kvete růže v prosřed lánů, na nedostatek slunce naříká. Nezná cizích plánů. Osud jí nic neříká.

Stojí, stojí krása nepoznaná a svými květy vysmívá se. Jako by krása, co jí byla dána, na věky věků zdá se.

Podzimu vítr zavál a muž navštívil pole zlaté, by sklidil, co zemi dával. Aby jste měli, co teď máte.

Zmírá růže krásná, zmírá ostrou kosou. Nikým nepoznána, pohřbena ranní rosou.

A zejtra něco normálního. Slibuju.

Sedím s psavou náladou u kompu, tak píšu. O čem to bude ... ví Bůh.No super, tak mám zase psavou náladu a nemám absolutně o čem psát. Nic se dneska nestalo zajímavýho, nic, co by stálo byť jenom za zmínku.

A já přesto mám chuť něco sepsat ...

Dřív jsem to řešil tak, že jsem napsal trapnou povídku, kde to hlavní hrdina fakticky schytal. Zemřel pomalu, bolestivě a naprosto zbytečně. A navíc pro špatnou věc.

Jenže mi došly nápady, tak nezbývá než psát sám o sobě.

Což s rozšířeností povědomí tohoto blogu mezi lidmi, co mě znají, začíná být problém. Nemůžu o někom napsat, co si o něm myslím, zvlášť když si to ten onen či ta ona pak přečte a ... a bude průser.

Jak mi říkal jeden můj kámoš: Ty blogere! je v okruhu lidí, co on zná jedna z nejhorších nadávek.

Řešení? Zahesluju blog a bude. Budu mít deníček, co se dobře kopíruje a budu ho číst jenom já, což se u papíru nedá říct.

Tak píšu blogový příspěvek "na objednávku"Nejdřív trochu teorie: Con je setkání všech fanoušků sci-fi, fantasy, mangy a anime plus další sebranky různých pochybných existencí. Takový con je obrovská záležitost, má většinou návštěvnost přes sto lidí a strašně se tam chlastá.

A nás s kámošema přestalo bavit jezdit na cony stylem "zaplať vstupný a pak to celý prochlastej v hospodě." Za vstupný se přeci dá taky chlastat, že?

Proto můj kámoš Borin založil - chtěl jsem mu na blogu říkat Ušáček, ale jelikož to byl On kdo přišel s pololegálníma spotkáníma nás hochů, co spolu chlastáme, tak se to spotkávání jmenuje po něm - Borincon, takže Borinovi prostě budu říkat Borin :-)

A tohle již byl jubilejní x-tý Borincon, co se minulý víkend v Praze conal. Jo, tahle akce se začíná etablovat mezi těmi všemy Parcony a Pragocony a jinými cony... A to hlavní je, že Borin nevybírá vstupné a program je zcela dle našeho gusta - hodně chlastu a když už nějaké ty přednášky, tak zásadně v hospodě.

S Borinem a Mr.Hladem (holt už mi docházej krycí jména, tak jmenuju tak jak se jmenujou) a HejTym jsem se spotkal už v pátek večer. pěkně na Václaváku koňovi pod ocasem.

Propagační materiál, co jsem byl nucen sepsat pro našeho poskytovatele prostor - Královéhradecká YMCA nás totiž hostí a chtěj i nějakou "aktivitu"Opatrně se plížil temnou ulicí a neustále se rozhlížel. Jeho cíl byl již blízko. A v tom ho zahlédl. Namířil pistoli a vystřelil. "Tak jo, hoď si kostkama." řekl Gamemaster, neboli Pán hry. Vzal jsem tedy kostky a hodil si. Ani jeden úspěch. Takže moje postava se netrefila. A přišla o moment překvapení. Takže moje postava má problém, velký problém. Tento úvod vás snad dostal alespoň trochu do hry, kterou naše skupina hraje. Ta hra se jmenuje Shadowrun a do češtiny by se dala volně přeložit jako běh ve stínech. A k jejímu hraní je potřeba vlastně celkem málo. Tužka, papír, pár kostek a hlavně dobrá znalost pravidel. To je asi na této hře nejdražší. Shadowrun je hrou na hrdiny. Možná že když bych řekl "Dračí Doupě" tak mnoha z vás svitne kdesi vzadu světélko poznání a vzpomenete si, o čem asi tato hra je. Pro ostatní se pokusím popsat: Jde o to, že si vymyslíte postavu, dáte jí jisté vlastnosti a to jak fyzické, tak psychické a nakonec jí i "koupíte" vybavení. V našem případě převážně pistole, kulomety a nějaké umělé zlepšení těla. Protože Shadowrun je hra z budoucnosti, hra z roku 2053. Z hlediska nás, hráčů, je tato hra lepší, jak mnohem známější Dračí Doupě. Svět budoucnosti vám umožňuje střílet, ale zároveň je tento svět prodchnut magií, take není problém potkat se na ulcích s mágem. A dokonce ten mág ani nemusí být člověk. I jiné rasy jak lidé se v této hře vyskytují. A právě proto…