Toho si nevšímejte.

Zas bude dobře. Alespoň doufám. A do tý doby budu asi silně nečitelnej.Rozkvetla růže, růže krásná jako svět. Kdo jen za to může, kdo může za její krásný květ?

Kvete růže v prosřed lánů, na nedostatek slunce naříká. Nezná cizích plánů. Osud jí nic neříká.

Stojí, stojí krása nepoznaná a svými květy vysmívá se. Jako by krása, co jí byla dána, na věky věků zdá se.

Podzimu vítr zavál a muž navštívil pole zlaté, by sklidil, co zemi dával. Aby jste měli, co teď máte.

Zmírá růže krásná, zmírá ostrou kosou. Nikým nepoznána, pohřbena ranní rosou.

A zejtra něco normálního. Slibuju.