Sníh

Druhý trapný pokusPadá sníh, padá, padá bílé štěstí, a děti na saních, užívají své dětství.

Mrazu jiskry na oknech srší a světla svící procházejí městem Lidé naslouchají tiše, děti sníh na radovánky vrší, naslouchají zvěsti, co ve staré knize se píše.

Znovu přichází, na pomluvy nedá přichází i když je omítán, přichází nepoznán. Světlo v našich srdcích hledá, doufá, že bude uvítán.

Zvony znějí z dáli, by pěly mu slávu, by slyšel chvály, když neslyší ji z davu.

Dav naslouchá ale neslyší, neslyší jeho volání, a padá sníh. Bílý jak zapomnění.

Schválně, kdo našel ten skrytej význam :-)) A na poslední verš jsem už neměl sílu to nějak zrýmovat. Holt to nazveme postmodernou a budeme to vydávat za nový styl. ;-)

Alespoň uznejte, že rubrika "Trapné pokusy" je víc než výstižná ;-)