ŠtítekNedokončené příběhy

Poslední dobou se můj život točí ohledně diskuzí na téma, jestli můžete mít to, co chcete. A tak moje podvědomí vytvořilo tenhle sen, co se mi v noci zdál. Nedá mi, abych ho sem nenapsal.

(podle rubriky doufám tušíte, že pokračování je nejisté)Za dřevěnou palisádou se shromáždila snad celá vesnice. Tedy alespoň všichni, co neměli aktuálně něco na práci. Utvořili půlkruh kolem Karlova nejnovějšího objevu. Stáli mlčky a čekali na posledního příchozího. Nebo spíš přibíhajícího. Na obzoru se vynořil pětatřicetiletý muž zrzavých vlasů a plnější postavy.

Ačkoliv měl vlasy očividně přerostlé, vypadaly opečovávaně, stejně jako jeho plnovous. Pokud bychom se rozhlédli po celém shromáždění, zjistili bychom, že péče o vlasy a o vousy není v této komunitě zrovna dvakrát rozšířená.

Přibíhající muž byl oblečen do lněných kalhot a tuniky, s koženou vestou. Na levé klopě měl nakreslenou zlatou hvězdu. Zjevně symbol vůdcovství. Konečně doběhl ke skupince lidí, co postávali očividně kolem jednoho muže, co byl po pás ve výkopu.

pana senátoraNejdřív trochu vysvětlení dalšího nedokončeného příběhu: Bratr se chystá na Fallout LARP a bude tam hrát senátora. A já dostal za úkol napsat mu plamenné projevy. tak tady je ten první:

Vážené dámy, vážení pánové, moji spoluobčané a především & moji sousedé! Stojím tu dnes před vámi jako jeden z vás. Ale vím něco strašlivého. Něco, co mi nedává spát. Hrůza se blíží na naše krásné a počestné městečko Vault City!

Chvíli jsem přemýšlel, jestli je lepší pro vaše vlastní dobro nechat vás v blahé nevědomosti, ale vážení přátelé & nemohu mlčet! Strašlivá pravda musí ven! Jistě si pamatujete, jak to zde vypadalo, když jsme sem přišli.

Doslova uprostřed nehostinné pouště vypěstovali jsme překrásný a nádherný plod jménem Vault City. Hýčkali jsme si ho, jako překrásné jablíčko v sadě a & a nyní, drazí spoluobčané, nyní se objevil někdo, kdo chce bez jakéhokoliv ptaní tento šťavnatý plod utrhnout a vyplenit.

Dostal jsem závažnou zprávu od našich přátel a druhů, drahých squatterů, se kterou před vámi nyní stojím. Nebudu již déle chodit kolem horké kaše a sdělím vám to, co mi nedává spát. Musím vám sdělit, že někdo usiluje o naše životy!

Myles HorseSeděli jsme proti sobě v baru a chvíli popíjeli. Rychlokurs psychologie pro jednu telefonní firmu mě naučil, že je fakt lepší počkat, až člověk začne mluvit sám. Pokud ho teda chcete nechat říct, co potřebuje.

Ztratila se mu dcera. Bylo jí právě 21 a prvním rokem pobývala v tomhle městě. Začala studovat zdejší univerzitu. Ukázal mi její fotky. Vůbec jsem se nedivil, že jeho dcera Nikita se postrádá.

Taky bych si asi dal líbit.

Alespoň jsem zjistil něco víc. Holka měla v tomhle městě privát a asi tak jednou za týden jezdila zpátky domů do své rodné vesnice za tatínkem. A už týden se neukázala. Ani nezatelefonovala, nic.

Prostě zmizela.

Myles mi nabídnul celkem zajímavou částku za to, že jí najdu. Byla fakt zajímavá. Ale i kdyby nabídnul míň, tak mu na to kejvnu. Tohle mě totiž začalo zajímat. Dopil jsem svoji whisky a pana Horse jsem i s účtem nechal v baru.

Teď si na něj stejně nikdo netroufne. Je to totiž můj kunčoft.

a hned jsem si uvědomil zásadní věc.Nebyl jsem oholenej. Ještě štěstí, že jsem si to uvědomil, když jsem zamykal dveře. Vypadal jsem, že bych si dal pětrikorunu. Vrátil jsem se do svý kanceláře to napravit.

Vzal jsem mejdlo, namydlil se a popadnul jsem břitvu. Jo, usmívej se, kreténe, nikdo tě nemá rád, hlásal můj obličej ze zrcadla. Hypotéku jsem nezaplatil už dva měsíce a jestli budu takhle chlastat dál, tak jí asi ještě pěkně dlouho nezaplatím.

Břitva mi svým ostřím stále setrvávala na krku. Nebyl jsem schopen se rozhodnout. Zatlačit a nebo se oholit? Má vůbec cenu hledat nějakýmu cápkovi holku, když to už asi policie vzdala?

Rozhodl jsem si darovat život. "Srabe." řekl mi můj obličej ze zrcadla, ale zkusil jsem ho nevnímat. Čekal mě klient a práce. A snad mi dá tolik peněz, abyh alespoň něco zaplatil tý hypoteční firmě.

Jinak na mě asi pošle Ukrajince.

a snažíte si vzpomenout...Co se vlastně minulej tejden dělo? A proč sakra ležím uprostřed svý kanceláře na zemi a proč mám v puse tak hnusnej pocit, jakej mám? Jo, holt sám sobě taky kladu hnusný otázky.

Probudilo mě řinčení telefonu. Tejden jsem docela dobře užíval peněz, který mi dal jeden podezřívavej manžílek. Už asi postý jsem musel řešit, jestli mu ta jeho kost zahejbá. Že zahejbá, mi bylo hned jasný. Šedesátiletej milionář a dvacetiletá studentka.

Vždycky ženská zahejbá, to už by si mohli chlapi někdy uvědomit. Ale to bych přišel o práci. Stejně s tím asi seknu. Ještě jeden podezřívavej manžel a končím s tím. Je to jasný.

"Detektivní kancelář Šťastný Vočko, jak vám mohu pomoci?" ohlásil jsem se otráveně do telefonu. Tu šílenou větu "Jak vám mohu pomoci" jsem se naučil u jedný telefonický společnosti. Lidi tahle věta rozhodí natolik, že jsou na vás jako beránci.

co si je potřebuju sepsatTakže: Ve vesnici Quinger je komunistický režim. Alespoň se to tak jeví. Mají vše společné a neznají krádeže ani nic takového podobného. Dokonce ani zbraně nemají, což je pro mě, jako zloděje velkou výhodou.

Podle toho, co nám řekli vesničané, tak zdejší vesnice věří v jednoho Boha. Jmenuje se Nejvyšší a jediný, kdo s ním komunikuje je kněz Pilát.

O chod Quingeru se stará starosta, který určuje výše přídělů a tak. Příděly jsou ale do určité míry určeny také výtěžkem z rybolovu, což má pod palcem správce přístavu. A nesmíme zapomenout na to, že vše je vůle Nejvyššího, takže do toho kecá velekněz.

Moc je tedy rozdělena mezi tyto tři lidi. A ještě navíc vesnickou kroniku vede taky Pilát. Samozřejmě, pokusili jsme se zjistit více a naše družina se šla ještě druhý den večer zeptat za Pilátem, zda nám nenechá nahlédnout do kroniky.

Pilát nás odbyl a velmi rychle nás vykázal ven. Navíc s námi jednal skrz škvírku ve dveřích. To je fakt divné. Asi měl co skrývat. Rozhodli jsme se, že druhý den ráno po bohoslužbě se tam vydáme.

s Dunou :-) mentat Tasselhof Jméno: mentat Tasselhof Malorod: Vae Victis! ((BT:v_v)) Online: Ano E-mail tasselhof@centrum.cz ICQ 314998004 Domovská stránka http://blog.tasselhof.com Národnost: Tleilaxan Vojenská síla: 15485 Počet planet: 13 Planety: destnik, EDGE, čtyři, ghá, gotcha blee, gotcha sux, malorod, nikulka, slunecko, Tleilax (Tasselhof), turnov, závist, zaZa

Vaše práva:

Malorod: Skupiny: Hráč, all Vyřizování žádostí o přijetí do malorodu Vyloučení hráče z malorodu Posílání koření hráčům malorodu Odesílání koření z malorodního do národního skladu Rozpuštění svého malorodu Vyhlášení malorodního referenda. Sledování malorodních odvodů Úprava malorodní nástěnky Sledování stavu domovské planety u hráčů v malorodě Odeslání hromadné pošty celému malorodu Přidělování práv Slozky hracu Zápis na malorodní land Mazání cizích příspěvků na malorodním landu

A jeho zákonitostiNějak mě napadlo, že bych mohl naprostým laikům, jakými jsou jistě čtenáři tohoto blogu, přiblížit rok 2053 a jeho zákonitosti. Stejně tyto statě nikdo nečte, tak vás klidně budu dál nazývat laiky.

Začali jsme hrát zajímavou modifikaci. Ta se dá zkráceně nazvat: "vytáhni pistoli a jsi mrtvej" což je zajímavá modifikace pro hru, jejíž pravidla jsou asi tak z poloviny o soubojích.

Máme teď Gamemastera, který dokonce zastává ještě radikálnější názor, a to, že by se kostkami mělo házet minimálně, pokud možno vůbec. Ať žije Koljova virtuální jednostěnná kostka!

Jediné, co nynější podobu Shadowrunu dělí od klasického hospodského Dračáku, je to, že to bereme vážně a během hry urazí naše postavy víc, jak 200 metrů.

Když už jsem u toho cestování: Seattle jsme vymysleli tak, že cesta mezi libovolnými dvěma důležitými body ve hře trvá vždy půl hodiny. Například cesta z domu na schůzku a pak do hospody zabere celkem hodinu cesty.

Jak mam to PDA, tak si muzu zapisovat spousty neuzitecnych veci. Toto jsou zapisky, co jsem zaznamenaval na Runujohn Sting je clovek, se kterym se mam setkat.

Dnes je 13.6.2053

Jasmine - elfka,ktera pracuje pro Stinga.

Sigma - nazev tymu, pro ktery budu pracovat.

Urad - nazev organizace, pro kterou budu pracovat. Tajna, nadvladni. Zakladni kredo: neexistujeme.

Dostan se do Londyna! Anglie je ze 4 kralovstvi. Je to autoritativni stat. nesmim byt zjisten.

Za 7 dni odleta letadlo. musim si zmenit jmeno, identifikacni udaje, a vymyslet duvod proc tam letim. 12 hodin pred odletem musim prinest veci.

Nova vybava: videofon s kontaktem na Stinga. Crystal Pallace: hotel, kam pojedu.

Díl devátýIron postupoval k jezírku. Sice už to bylo pár minut, co ztratil stopu, ale před chvílí dostal informace o podivné události s jejich megakorporačním vrtulníkem.

Šel najisto. Tady někde se museli schovávat Larry Coltrane a jeho kamarád. Jeho skupina pomalu rozvíjela rojnici. Najednou se černá hladina jezírka začeřila a z ní začali vystupovat dva lidé.

Larry okamžitě pochopil suituaci a hned pozadu spadnul do vody. To Druid nebyl tak inteligentní a snažil se najít úkryt v blízkém křoví. Hned se po něm spustila palba.

Ale ještě větším překvapením pro všechny bylo, že palba šla i Ironovým lidem do zad. Blízkým křovím se tam totiž dostal ještě někdo - Čára a jeho gang.

Iron musel rozdělit své muže - půlka se musela věnovat Čárově gangu, který chtěl to samé - kufřík. Toho využil Larry a vynořil se z vody a vtáhnul Wiliama za nohy za sebou.