ŠtítekNedokončené příběhy

Bude tentokrát dávat prácičkuJsem si vzpomněl, že tu mám jednu rubriku, kde HODNĚ dlouho nic nebylo ... A to ještě stále dlužím světu konec "kufříkového runu" který se mi prostě nechce psát.

Dneska bude v šest večer další zajímavé spotkání. A tentokrát budu asi pán hry já. Teda pokud se nedohodneme jinak. Přizval jsem další tři kámoše a oni vyloženě chtěj orodovat za to, abychom hráli ve fantasy reáliích.

Toho se celkem bojím, protože já už za nic jinýho, jak ještěřího muže hrát neumím a problém je v tom, že v klasických fantasy hrách na hrdiny vůbec neexistuje rasa ještěřích mužů.

Zlatej Koljův dračák. Tam jde všechno. Ale hrát seriózní hru podle pravidel Koljova dračáku ... to by asi nešlo.

Ale zase pokud půjdeme do fantasy světa, tak se asi nebude hodit moje vize dalšího Runu. Plnýho magnetických zámků a tak dále.

Uvidíme, jak to dopadne, možná že to bude začátek Tassla, coby ještěřího muže.

A nebo taky konec

Propagační materiál, co jsem byl nucen sepsat pro našeho poskytovatele prostor - Královéhradecká YMCA nás totiž hostí a chtěj i nějakou "aktivitu"Opatrně se plížil temnou ulicí a neustále se rozhlížel. Jeho cíl byl již blízko. A v tom ho zahlédl. Namířil pistoli a vystřelil. "Tak jo, hoď si kostkama." řekl Gamemaster, neboli Pán hry. Vzal jsem tedy kostky a hodil si. Ani jeden úspěch. Takže moje postava se netrefila. A přišla o moment překvapení. Takže moje postava má problém, velký problém. Tento úvod vás snad dostal alespoň trochu do hry, kterou naše skupina hraje. Ta hra se jmenuje Shadowrun a do češtiny by se dala volně přeložit jako běh ve stínech. A k jejímu hraní je potřeba vlastně celkem málo. Tužka, papír, pár kostek a hlavně dobrá znalost pravidel. To je asi na této hře nejdražší. Shadowrun je hrou na hrdiny. Možná že když bych řekl "Dračí Doupě" tak mnoha z vás svitne kdesi vzadu světélko poznání a vzpomenete si, o čem asi tato hra je. Pro ostatní se pokusím popsat: Jde o to, že si vymyslíte postavu, dáte jí jisté vlastnosti a to jak fyzické, tak psychické a nakonec jí i "koupíte" vybavení. V našem případě převážně pistole, kulomety a nějaké umělé zlepšení těla. Protože Shadowrun je hra z budoucnosti, hra z roku 2053. Z hlediska nás, hráčů, je tato hra lepší, jak mnohem známější Dračí Doupě. Svět budoucnosti vám umožňuje střílet, ale zároveň je tento svět prodchnut magií, take není problém potkat se na ulcích s mágem. A dokonce ten mág ani nemusí být člověk. I jiné rasy jak lidé se v této hře vyskytují. A právě proto…

Shadowrun díl osmýLarry se dlouze rozmýšlel, jak se má zachovat. A pak se rozhodl. Znovu nažhavil svůj elektrický obušek a rozeběhl se za Ironem. Ten vůbec nic netušil a klidně šel dál k autu.

Za chvíli Irona srazila k zemi strašlivá rána. Trpaslík dal opravdu vše, co uměl do toho úderu, takže ani trénovaný člověk neměl šanci na obranu. Zvláště, když to byl útok zezadu.

Druid se šokovaně podíval na celou situaci a sám pro sebe si prohlásil: "A jsme mrtví." Pomalu začínal litovat svého nápadu. Ale nezbývalo mu nic jiného, než Larrymu pomoct s Ironem do auta.

Larry začal rychle (na hranici rychlostního limitu) ujíždět z místa. Zpět do druidského lesíku, nebo spíš do parku, kde přebýval Druid. Tam pro jistotu William Smith pověsil Irona za nohy na strom a píchnul mu "do sedínky" uspávací injekci, aby se s Larrym mohli v poklidu vyspat do příštího dne, kdy předají kufřík panu Johnsonovi a jako dárek mu věnují Irona.

Na co ale úplně s Larrym zapomněli bylo, že Iron je člen megakorporace. Velké megakorporace, která má velmi ráda přehled o svých lidech. Proto standartně svým vojákům voperovává do mozku telefon.

Shadowrunový příběh nabírá obrátky a toto je díl sedmý.Larry vytáhnul svůj elektrický obušek a zároveň hodil kufřík Ironovi. Pak došel k čárovi a přetáhnul ho přes záda. Čára lehnul okamžitě omráčen k zemi. "Alespoň něco máme z krku." oddechl si pro sebe Larry a popadnul Čáru za nohy.

Druid mezitím otevřel dveře a vydal se směrem k Larryho autu. Ale venku už na něj někdo čekal. Byla to Maruška.

Maruška totiž podlehla drogové iluzi, že jí jejího milovaného Čáru chce někdo vzít. A tak se vydala okolo budovy pátrat, kam Čára zmizel. A teď uviděla vysokého muže v bílém kabátě, jak vychází ven. A ona v něm viděla obrovsou hrozbu.

Vytáhla pistole a začala střílet. To se samozřejmě Druidovi velmi nelíbilo. Protože je to velmi chatrný člověk a každá kulka by pro něj mohla být smrtelná. Naštěstí se Maruška napoprvé netrefila.

Trpaslík si okamžitě všimnul, že William je v nebezpečí. Trpaslík měl jednu obrovskou výhodu. Měl stále zapnutá reflexní vlákna. Takže byl velmi rychlý. Byl tak rychlý, že dokázal vyběhnout ven a postavit se do střelné dráhy.

Skupinka se nám už konečně dostává do akce... (díl šestý)Půlnoc. Tma. Skupina je přichystaná k akci. Larryho hodně zarazilo, že tentokrát je budova celá zhasnutá. To nevypadá dobře. Jenže akce je již domluvená a naplánovaná. Celá skupina se rychle dohodla, že budou pokračovat. Čára by přeci jenom měl být připraven u zadního vchodu.

A navíc, na dnešek si druid zamluvil malou službičku u svého tatínka. Kamery v celém objektu budou po celou jednu hodinu nahrávat zacyklenou smyčku signálu. Takže nikdo ze záznamu nezjistí, co se dělo.

Larry, Druid a Iron se rychle přesunuli k přednímu vchodu. Tam Larry prozvonil Čáru. To mělo být znamení pro Čáru.

Mezitím Čára seděl s holkou, co si říkala Maruška (nebo taky Mariánka, či Tráva - to podle toho, co ráda kouřila) a zrovna sjížděli čáru kvalitního heroinu.

Čárovi zazvonil dvakrát mobil a pak ztichnul. Takže se Čára ani nenamáhal zjišťovat, kdo mu volal. Jenom mu kdesi vzadu, vzadu v jeho zfetované mysli vyvstala představa na Trpaslíka. Rychle jí zapudil.

Aneb jak se můžete taky zhostit Questu za Kufříkem (díl pátý)Druhý den se Larry probudil. Probudil se celkem vzato pozdě dopoledne. Přeci jenom, musíme uznat, že včerejší noc byla hodně perná. První co zjistil, že má zmeškaný hovor na svém mobilním telefonu.

Je jasné, že zavolal zpátky. 15 000 nuyenů za tento úkol se hodí, ale čím víc práce, tím víc peněz. Telefon na druhé straně chvíli zvonil a pak se ozval hlas:

"Dobrý den, pane Coltrane. Víme, že se chystáte získat jistý kufřík. A tento kufřík zajímá i nás. A jsme za něj ochotni zaplatit, řekněme velmi štědře."

Takový malý kufřík ... za 15 000 nuyenů (díl čtvrtý)No samozřejmě, že skupina přijala. Larry si vyžádal kontakt na informátora a s ostatními se dohodl, že informátora bude kontaktovat sám.

Hned při prvním telefonátu zjistil, že informátor je, řekněme, běžný vědec. Vystrašený, vynervovaný. Ale i tak se informátor nechal přesvědčit k osobní schůzce. Přece jenom, Larry potřebuje víc podkladů. Třeba mapu objektu. A pokud možno i systém zabezpečení.

Informátor byl opravdu vystrašený. Bál se cokoliv pronést ven z firmy. Takže dal Larrymu jenom velmi kusé informace o zabezpečení. Jediné, co si pamatoval, bylo rozmístění kamer a to, že budova má dva vchody. Jeden pro zaměstnance a druhý pro případné návštěvy.

U každého vchodu sedí strážný, s plným přehledem o dění v celé firmě. V každém patře, v každém rohu je jedna kamera. A krom toho, patry prochází hlídka. Dva ozbrojení strážní.

Rozhodně se Larry dohodl s informátorem na dalším postupu. Dohodli se tak, že signálem pro informátora bude, že ho Larry prozvoní. Ten samý den bude kufřík na svém místě. A kancelář odemčená.

a konečně nějaký pořádný úkol (díl třetí)Tak jsem se rozhodl trošku poskočit v ději, ale abyste o nic nepřišli, tak ten týpek krám vykradl, protože byl zfetovanej. A potřeboval prachy na drogu "lepší než život."

Ukradené zboží měli u sebe celou dobu squatteři. Larry od nich to zboží koupil za 60% jejich ceny a obchodníkovi zpátky prodal za 100%. Ale Čárovi to neříkejte. Byl by pěkně nasranej.

A jelikož tohle všechno Larry stihnul během dvou dnů, tak mu byla nabídnuta další "prácička". Tentokrát mnohem nebezpečnější. Na kterou bude potřeba mít společníky. O co jde? To se všichni dozví na setkání s jistám panem Johnsonem.

Larry samozřejmě souhlasil. Přeci jenom, z něčeho svý dva syny musí živit. Zvlášť, když oba dva studují soukromé střední školy. Čára se setkáním taky souhlasil. Přece jenom, chce dobrodružství. A Druid? Ten taky souhlasil. Zjistil totiž, že to zboží mělo magickou podstatu.

A jeho úloha v Runu... (díl druhý)William Smith je Druid. Je mu devatenáct let a v Seattlu žije teprve rok. A tohle ráno pro něj bylo ohromným šokem. Když se rpobudil, tak zjistil, že jeho milovaný lesopark hoří! Nějakej šmejd přespával v JEHO městském lesoparku!

Samozřejmě, že hned vyběhnul k největšímu ohni a začal hasit. Vším, co měl po ruce. A v tu chvíli poblíž zastavuje auto. A z něj vystupují dvě postavy. Kdyby se William ohlédl, tak by zjistil, že je to jeho starý známý Larry Coltrane se svým přítelem. Jenže William se neohlédl.

Ale Larrymu to nedošlo. "Hej, Druide!" zakřičel na Williama. "Neřvi na mě a běž mi pomoct, jo?" naštvaně odpověděl druid.

Teď to Larrymu došlo. Kývnul na Čáru a dali se do práce. Williamův prvotní vztek se okamžitě mírnil, když si všimnul, že oba dva nově příchozí byli ochotní obětovat své bundy k hašení ohně. Přeci jenom, oheň se ve třech lépe hasí, a naštěstí to bylo jenom několik malých ohýnků. Rozdělaných benzínem. Druida zabolelo u srdce.

A ti druzí ... (aneb druhý pokus upíchnout sem rubriku Shadowrun)Hmm, tři příspěvky za jeden den ... jsem zvědavej, jak dlouho mi to vydrží...

Ještě jsem si vzpomněl na včerejšek. Na jednu takovou příhodu ...

Larry Logan Coltrane (což jsem mimochodem já) si tak sedí za stolem své kanceláře a škrábe se ve svém trpasličím plnovousu, když v tom mu do kanclu příjde zákazník. Larry je totiž soukromý očko.

Je to obchodník a prosí Larryho, aby mu pomohl. Někdo mu vykradl obchod. Sice si obchodník nejdřív myslel, že to byla konkurence, ale na to ta krádež vypadala moc odfláknutě. Zůstalo až příliš mnoho stop. A proč vlastně obchodník přišel? Pojistku měl ... No je to jasný ... chtěl by zboží zpátky a třeba ho ještě jednou prodat.

Ale Larrymu to přece může bejt ukradený. Dostal 700 babek za prácičku, tak proč se do ní nepustit? Tak se vydal na pátračku, přičemž první místo, kde začal, byl místní squat. Přece jenom, nebyla to příliš profesionální práce, tak by to mohl být někdo z místních. A se squattery se dá vyjednávat ... Třeba o odkupu zboží (a ještě na tom něco vydělat, žeano).