Štítekwordpress

Aneb stavíme jadernou elektrárnu Ve čtvrtek a pátek se v pražském hotelu Marriott konal již sedmý ročník konference o obchodování s elektrickou energií ve východní Evropě. Na první pohled celkem nudná konference, ale jelikož se aktuálně živím testováním aplikací, co umožňují obchodování s elektřinou v EU, tak jsem se na konferenci po domluvě s nadřízenými přihlásil. Tohle nemá sloužit jako reportáž, ale spíš pár mých více ucelených poznámek z akce, ze které jsem se pokoušel i živě twítovat. K velké radosti vás všech, co si myslíte, že k tomu, aby se vám elektrika dostala domů, stačí pouze cvaknout vypínačem :) Hlavním sponzorem akce bylo konsorcium MIR.1200, které se uchází o dostavbu dalších dvou bloků jaderné elektrárny Temelín. Takže je jasné, že druhým ze sponzorů akce byl konkurent v tomto tendru, konsorcium Westinghouse. A oba dva měli prostor na prezentaci. Ale o detailech jaderky asi v samostatném článku. Téma dne: Obnovitelné zdroje Možná o tom ani nevíte, ale EU vydala nařízení, ve kterém zavazuje všechny členské státy, aby alespoň 20% své elektrické energie produkovaly z obnovitelných zdrojů. Takže na toto téma se mluvilo v prakticky každém vystoupení, z různých úhlů pohledu. Například generální ředitel Estonského energetického konsorcia Elering, Taavi Veskimägi se rozpovídal o tom, jak se Estonsko propojuje s Norskem a Finskem do jednoho velkého baltického celku, a jak jim v síti dělá neplechu právě proud ze Skandinávie. Zároveň ale trochu nadhodil téma energetické sobětačnosti, protože Estonsko je v současné době…

Jak napsat dobrý titulek? Několikrát jsem si u svých vlastních článků hrál, a tak se na to pokusím zodpovědět

Teoretická příprava na začátek: Přečetl jsem si příspěvek Vše, co jste chtěli vědět o tom, jak napsat titulek, a báli jste se zeptat z dílny SEO mága Codyho. Trochu mě sice zarmoutilo, že TL;DR shrnutí zní: "Sražte to do šedesáti znaků a radši si na to najměte copywritera"  a rozhodl jsem se článek sám doplnit o svoje vlastní postřehy.

Trochu se sice tak stalo ve článku Lepším titulkem k vyšší návštěvnosti Martina Kolčaby, ale ten si zase vymýšlí nějaké celkem nekonkrétní příklady. Já jsem si jako pisálek-amatér pár postupů vyzkoušel na svém vlastním blogu, a tak jsem se rozhodl dát naprosto konkrétní příklady z mojí praxe u titulků, které opravdu zabraly.

Bulvár: Klišé, které funguje

Já vím, že nesnášíte bulvár. Ale zrovna bulvár vám napoví, jak napsat titulek tak, aby na něj lidi prostě klikli. Takže třeba článek na tomto blogu s titulkem Moje poprvé měl velmi dobrou návětěvnost.

A už s tou obsesí volbama končím, vážně.

V pátek i v sobotu si volte, koho chcete. Hlavně ale běžte k volbám. A doufejte, že když to nevyhraje ten váš kandidát, že to nebude tak hrozný, jak si myslíte. Tenhle poslední (fakt!) článek věnuju logickým veletočům. Bohužel mám veletoče převážně "Karlovců." Pokud máte veletoče od "Milošovců" tak šup do komentářů s nimi. Dík!

Slušní a čestní lidé (Karel)

V prvním kole volby se objevovaly Karlovy plakáty s jednoduchým nápisem:

Stojím o podporu čestných a slušných lidí

Obrázek se mi bohužel nepodařilo najít. Tento výrok je vpravdě vynikajícím tahem marketingové kampaně, protože na základě něj se (především) Karlovi podporovatelé dopouštěli těchto logických omylů:

"Volím Karla. To ze mě dělá slušného a čestného občana" (nedělá)

"Miloše volí jenom hulváti." (nevolí)

Jak se více a více blíží druhé kolo volby, tak se řeší více a více špinavého prádla a emoce doopravdy tečou... Volba prezidenta vyvolává velké emoce. Karlovci nechápou Milošovce a naopak. Nálada se vyostřuje, místo věcných argumentů se jede na emoce a já místo toho, abych zklidnil hru, jsem se rozhodl dát dohromady negativní hesla na jednotlivé kandidáty:  

Z šesti špatných kandidátů a tří špatných kandidátek se do druhého kola dostali dva špatní kandidáti. Jaké překvapení...

Na úvod se sluší říct, že jestli vyhraje Karel volby, tak nebudu nikam emigrovat. Nebudu ani občansky protestovat. Naopak se pokusím pracovat na tom, aby Karel byl i můj prezident. Miloš není až zas taková výhra. Vlastně: Oba kandidáty druhého kola prezidentské volby lze hodnotit klasickým úslovím: "Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet."

A vůbec: Jak jsem psal už v perexu. V prvním kole volby jsem volil Dienstbiera. Se zatnutými zuby, protože po superdebatě si to vůbec nezasloužil. A pro samotnou ČSSD je druhé kolo voleb špatně. Ať už podpoří, koho podpoří, vždycky to bylo špatně. Navíc, vědět, jak to dopadne, tak volím Janu Bobošíkovou, protože Přemysl Sobotka si zasloužil být poslední. Ze stejných důvodů, jako by si to zasloužil i Karel.

Jelikož mi byla Českou pohanskou společností poskytnuta první tři čísla časopisu Kolovrat, rozhodl jsem se zrecenzovat i plnou Samhainovou verzi

U tohoto vydání mám velký handicap: Mám v rukou plné číslo v takovém rozsahu, v jakém jej Česká pohanská společnost rozesílá předplatitelům daného časopisu. A vím, že většina z vás se k němu nedostane, protože jste si jej nepředplatili. Navíc plně respektuji rozhodnutí ČPS časopis zpoplatnit a nechci jim jejich rozhodnutí sabotovat tím, že bych časopis sdílel dál.

V minulé recenzi se mě Cody zeptal, jestli má Kolovrat srovnatelnou kvalitu se svým logickým předchůdcem - Věstníkem Pohanské federace. Já osobně si ale myslím, že bych měl také odpovědět na otázku, jestli to vůbec za dané předplatné stojí.

Stále jediný pes, co umí mluvit

Projekt Kolovratu je stále jediným pohansky laděným periodikem v Česku. Nikdo jiný nevydává pohanský časopis, ani za peníze, ani zadarmo. Takže stále platí moje pochybnosti, co jsem měl i před rokem: Těžko se kritizuje časopis, který je jediný svého druhu.

V pátek se nám ve schránce objevily volební lístky pro historicky první přímou volbu prezidenta ČR. A ne, nevím koho volit

Nudný úvod

Ať se koukám na ten seznam, jak se koukám, tak prostě nemám koho. Zhora, zdola, zprava, zleva, nemám kandidáta ani kandidátku, u které bych věděl, že ho/ji chci volit. V minulých parlamentních volbách jsem volil ODS a dnes si za to nadávám. Současná politická situace mě štve takovým způsobem, že na krajské volby jsem se naprosto vykašlal.

Pauza určená všem na to, aby měli dostatek času si mě odebrat z přátel na Facebooku, odhlásili odběr RSS blogu a zrušili follow mého Twitteru, protože jsem přeci volil komunisty.

Volba prezidenta mi ale není lhostejná a rozhodně chci být účasten. A chci se zúčastnit obou kol volby, i když v tom druhém je mi jasné, že asi budu volit "menší zlo." A pro to první kolo úplně nevím, jestli bych měl volit "pro" někoho a nebo jít do protestního hlasu: Tedy vhodit to tam Franzovi.

Cca před měsícem jsem si řekl "a dost" a napsal jsem stížnost poště. A po měsíci tu máme odpověď, kterou publikuji s mým komentářem

Vážený pane inženýre,

dovolte nám, abychom k Vaší stížnosti, kterou jsme obdrželi z Call centra České pošty, s. p., dne 9. 11. 2012, v níž vyjadřujete nespokojenost se službami pošty, sdělili následující:

Při prošetřování Vašeho podání na poště 266 04 Beroun 4 vedoucí pošty uvedla, že

otevírací doba této pošty je stanovena od 08:00 hod. Pracovníci pošty se při otevírání a zavírání pošty řídí jednotným časem dle elektronické databáze pošty. Vedoucí pošty dále uvedla, že odpoledne poskytují služby dvě přepážky. Po 17. hodině, kdy je nutné vypravit zásilky do přepravy, je jedna přepážka uzavřena. Z provozních důvodů nelze bohužel zajistit, aby po této době poskytovaly služby zákazníkům obě dvě přepážky.

Vydává Česká pohanská společnost, online 2012, 13 stran

200 korun je pro mě částka, za kterou si v Praze pořídím dva obědy. Když mám štěstí. Když mám smůlu, a nebo když se od svých zahraničních kolegů nechám zlákat do lepší restaurace, tak to vystačí na oběd jeden.

Proč to sem píšu? Protože roční předplatné Kolovratu stojí právě těch 200 korun. S cenou tedy nemám žádný problém. Problém mám s tím, že právě to roční předplatné je nejmenší jednotkou časopisu. A já strašně nerad platím předplatné něčeho, u čeho nevím, jakou to bude mít kvalitu.

A tipnul bych si, že nebudu jediný takového rozpoložení. Rozhodnutí České pohanské společnosti (dále jen ČPS) proto vítám. Za vydáním demoverze časopisu vidím dobrý marketingový krok, jak nalákat další čtenáře, a pokud možno i předplatitele.

Možná by trošku lepším nápadem (co by ČPS mohl přinést i více peněz) bylo nechat předplatné tak, jak je, a navíc prodávat i jednotlivé čísla: Výtisk z tohoto roku za 60 a výtisk z roku minulého za 30. Tak by si mnozí mohli jednoduše ověřit, zda jim předplatné stojí za to.

René Nekuda: Ti, kteří kradou mango, youngbooks, online 2012, 71 normostran

Představte si takové mango. V mnohých z vás vyvolá stejné pocity, jako když v rukou držíte knihu od neznámého autora: Bude mi to vůbec po chuti? Tak na to se podíváme. Jak už jsem psal, server youngbooks mě přinutil k tomu, abych konečně pořešil poslední fičuru na svém Windows Phone: Čtení elektronických knih. A jsem tomu dost rád, protože zrovna kniha sestavená z výsledků kurzu tvůrčího psaní mě navnadila znovu na youngbooks zavítat a podívat se na další plody dosud neznámých autorů.

Samotná kniha vě mně hned zpočátku vyvolala dvě očekávání, z nichž obě byla (naštěstí?) mylná:

Tím prvním bylo, že se v každé povídce bude vyskytovat mango. Už samotný název knihy k tomu vybízí a hned první povídka (Kočka, která krade mango Heleny Šilhánkové) k tomu vyloženě vybízí. Ta představa je mylná, protože mango se kupodivu vyskytuje pouze v první a poslední povídce.