Vydává Česká pohanská společnost, online 2012, 13 stran

200 korun je pro mě částka, za kterou si v Praze pořídím dva obědy. Když mám štěstí. Když mám smůlu, a nebo když se od svých zahraničních kolegů nechám zlákat do lepší restaurace, tak to vystačí na oběd jeden.

Proč to sem píšu? Protože roční předplatné Kolovratu stojí právě těch 200 korun. S cenou tedy nemám žádný problém. Problém mám s tím, že právě to roční předplatné je nejmenší jednotkou časopisu. A já strašně nerad platím předplatné něčeho, u čeho nevím, jakou to bude mít kvalitu.

A tipnul bych si, že nebudu jediný takového rozpoložení. Rozhodnutí České pohanské společnosti (dále jen ČPS) proto vítám. Za vydáním demoverze časopisu vidím dobrý marketingový krok, jak nalákat další čtenáře, a pokud možno i předplatitele.

Možná by trošku lepším nápadem (co by ČPS mohl přinést i více peněz) bylo nechat předplatné tak, jak je, a navíc prodávat i jednotlivé čísla: Výtisk z tohoto roku za 60 a výtisk z roku minulého za 30. Tak by si mnozí mohli jednoduše ověřit, zda jim předplatné stojí za to.

Když jsme u toho marketingu a PR: Trochu mě zamrzela samotná prezentace vydání dané demoverze. Když přijdete na stránky ČPS, tak:

Se zaprvé musíte k samotnému Kolovratu proklikat a zároveň musíte vědět, že něco jako Kolovrat ČPS vydáva (či si pozorně přečíst úvodní uvítání)

A zadruhé je demoverze suše prezentována jednou jedinou větou: Demoverze je k dispozici zde. Konec zvonec, tečka, finito. Nemůžu si pomoct, ale tak trochu mi to připomnělo znechucenou kuchařku ze školní jídelny: Tumáš a žer. (A opovaž si stěžovat)

Možná je ten můj pocit trochu přehnaný, ale tak jako tak bych za takhle slabou prezentaci demoverze vyhodil PR manažerku ČPS. Ano, z Facebooku ČPS si vzpomínám, že taková funkce v radě ČPS existuje…

Zrovna tady mi ale daná funkce připomíná situaci, kdy se pro Karolínu Peake vymýšlela nějaká ta teplá pozice na vládě…

Ale pojďme zpět k demoverzi. Co to vůbec znamená demoverze? Ze svého herního období na přelomu tisíciletí si vybavuji, že taková demoverze hry byl třeba první level. V Diablovi jedničce se mohl hráč podívat až do třetího levelu. Kvůli velmi špatné prezentaci na stránce s demoverzí jste ponecháni pouze své představě.

Jelikož tuhle recenzi píšu až poté, co jsem si přečetl recenzované dílo, tak mohu odtušit: Samotná demoverze obsahuje dva celé zápisky z akcí ČPS a pak redakčně krácené články z „běžného“ obsahu. Ačkoliv mám IQ za hranicí geniality, tak přesto mi trvalo nějakou chvíli, než jsem na tohle přišel: Na první pohled některé články vypadají, že je to opravdu tohle všechno.

Po technické stránce nemám časopisu co vytknout: Na první pohled vypadá hezky, čtivě a celkem k samotnému přečtení i láká. Za články je vidět dobrá redakční práce, protože hrubky či překlepy se zde vůbec nevyskytují.

Šéfredaktorka se ale zjevně shlédla ve slově Ilustrace, jehož význam buď nepochopila, a nebo ji připadlo natolik vznosné, že povolila jeho zobrazení pod prakticky každou fotkou, co se v Kolovratu vyskytuje.

Navíc u popisků fotek bych se řídil klasikou: „To mi nemusíte hlásit, to přece vidím!“ K samotnému obsahu se díky krátkému rozsahu dá říct jenom málo:

Jednak to, že redakční krácení článků v demoverzi působí občas trochu tragicky: Článek Ekorubrika: Ženská ekomystéria pak vyzní jako z pera žáka základní školy.

Napsat někam na úvod, že mužská mystéria se vyznačují především vlastnictvím penisu, tak mě asi poženete hodně daleko.

Jinde zase krácení působí naivně, až komicky: Třeba těch 29 hlasujících v anketě Má člověk právo rýt do skal? co odpověděli, že buď se kamenu má nechat původní tvar, nebo že by se do skal nemělo rýt vůbec, bych se zeptal, kde zrovna teď bydlí.

A jestliže je jejich obydlí postaveno za použití malty, nebo betonu, tak bych se jich rád zeptal, jak se morálně srovnávají s tím, že jejich obydlí vzniklo hlavně proto, že si někde někdo do té skály rýpnul. A to pořádně.

Ale dost už s redakčně krácenými články. V časopise jsou dva úplné. Ten první (Výlet Pohanských stop – Přírodní park Radeč) mi velmi připomíná sváteční pohanství spojené s poněkud naivním pohledem na „přírodu“ očima člověka, co asi do lesů chodí pouze v létě a když je hezky.

A ještě k tomu nejdéle tak na jeden víkend, protože jinak by se při návratu do civilizace ještě krom sprchy a rychlovarné konvice těšil i na funkční splachovací záchod. (Který vznikl zase rýpnutím do země, jen tak mimochodem)

Druhá reportáž, ta Lughnasadová, je pravým zlatým hřebem celého časopisu. Málokdo umí psát poeticky, a Majkimu se to dle mého názoru dost povedlo. Popis jeho rituálu byl pro mě opravdovou a jedinou reklamou na ČPS, co jsem z Kolovratu vyčetl.

Sice si úplně neumím představit uctívání Keltských božstev spojené s typicky českým mýtem o Ječmínkovi, ale to už bych asi hodně do té skály rýpal. A jelikož vím, že to nadpoloviční většina hlasujících v anketě nesnáší, tak toho raději nechám.

Z demoverze mám celkem rozpačitý dojem. Kdyby tam byly třeba jen ty dvě reportáže s anotací, co všechno se dá najít v plném čísle, asi by to bylo lepší.

Nebo kdyby byla možnost koupit si jedno samostatné číslo a pak se rozhodnout, tak bych byl ještě spokojenější – přesně takhle jsem se dostal k periodiku, které si sám odebírám.

Bohužel musím říct, že demoverze mě k předplatnému nenalákala. A sám jsem zvědavý, jestli by vůbec někoho nalákat dovedla.

Ale to asi zůstane otevřenou otázkou…