Text

Ano, i já jsem se spustil s bloggerskou lavinou.Víte jak dlouho je to tomu, co by na blozích proběhla nějaká lavina? A víte, jak je to dlouho, co jsem se nějaké zúčastnil? The 7 Link Challenge je po dlouhé době lavinou, která se začala šířit do Česka (vyzvala Eliška Hutníková) a já jsem se rozhodl ji podstoupit. Pokud vás to inspiruje k ublognutí, tak hurá na to! :)

Můj první post Před tím, než jsem si založil blog, tak jsem samozřejmě psal. Ale bohužel projekt Kult Fantazie je už definitivně mrtev a ani přes webový archiv nic nedohledám ... A tak vám místo toho prezentuji své dílo z roku 2002: Manifest vepřopunku Českého, kterým jsem odstartoval literární směr Vepřopunk, přičemž s jeho nejstarším hrdinou, Řízkem, se můžete setkávat dodnes.

Článek, který mě nejvíc bavilo psát Za svoji literárně spisovatelsko bloggerskou dráhu jsem napsal požehnaně článků (jenom na tomhle blogu je jich i s tímhle 814). Těžko říct, kterej mě bavil nejvíc. Ale asi nejvíc jsem hrdej na svůj článek Kterak Hedvika chlapa hledala. Především proto, že při jeho psaní jsem byl absolutně střízlivej a moje drahá mi to tenkrát nevěřila. Jenže to jsem s ní ještě nebydlel :)

Po nějaké odmlce se opět setkáváme s hrdinou samý sval, Řízkem. Tentokrát se Řízek dostane do opravdové šlamastyky. Ale nepředbíhejme.

DISCLAIMER: Ačkoliv jsou v povídce použita jména reálných osob a organizací, autor prohlašuje, že se jedná o dílo fikce a jakákoliv podobnost s reálnými postavami či událostmi je čistě náhodná a neúmyslná.V kanceláři panovalo napjaté ticho. Jednotliví členové se stěží věnovali práci, protože nemohli spustit oči z jejich nového kolegy. Hlavně proto, že nebyl až tak nový. Jenom se doposud moc často nevyskytoval za psacím stolem a osazenstvo kanceláře jej znalo pouze z vyprávění.

Jeho svaly se napínaly vztkem a na tváři mu zůstával nebezpečně vražedný výraz. Ošlehané rysy byly nyní strhané námahou úřednické práce. Ale i tak měl stálý obdiv u kolegyň, co si zrovna vařily kafe. Hodnotily jeho mužnou, atletickou postavu. Osmahnutou pleť a tělo samý sval. Viditelné šrámy z mnoha vyhraných bitev. "To je řízek, co?" vzdychla jedna ze zoufale nezadaných kolegyň.

Jestli jste ještě stále neovládli svět, zde jsou zaručené rady, co vám to usnadní!

Tak s tím něco dělejte :)Máme před sebou prodloužený víkend plný sluníčka a tropických veder, tak jsem se rozhodl projevit svoji neprofesionalitu v IT oboru: Opálit se :)

Znamená to pro vás jediné: Mému počítači škodí slunce a tudíž bude někde v chládku popíjet tekutý dusík. A já ho nebudu hlídat a tak nebude nikoho, kdo by ne/schválil vaše komentáře.

Když všechno dobře půjde, tak vydržím být offline až do úterý do večera - a tady očekávejte první várku mého neschválení. Tak do té doby laskavě nevyšilujte a nepište o mě že jsem cenzor - obzvláště to nedělejte na stránkách, které sami striktně promazáváte. Děkuji :)

A aby vám to nebylo líto, tak jsem vám na pondělí na desátou naprogramoval Temného Pána ;)

Mějte se famfárově!

Tak vám povím, co jsem smazalNa facebookových stránkách Matera Opidum o.s. se objevila tato poznámka. Cituji:

"Prozření

Dnes jse to dvacet devět let. Přesně.Před dvaceti devíti lety jsem se narodil a asi ve stejnou dobu jsem začal přemýšlet o tom, co napíšu na svůj blog o svých devětadvacetinách. Nakonec jsem to nechal na úplně poslední moment, a tak sem asi napíšu jenom to, že jsem teda zase o rok starší :)

K narozeninám jsem si nechal nadělit Anetu Langerovou a monstrózní grilovačku, u které by každý vegetarián zaplakal.

A víte co si přeju jako dárek od vás?

Napište mi komentář, co se vám na tomhle blogu nejvíc líbí. S narůstajícím počtem pochvalných komentářů zvyšujete pravděpodobnost další prasárny s Řízkem v hlavní roli ;)

Tak nepřepínejte a komentujte ;)

Vydalo občanské sdružení Matera Opidum, 116 stranV momentě, kdy jsem napsal svoji první recenzi, jsem si uvědomil, že "nezaujatý recenzent" je výplod choré mysli. A nebo prostě nejsem tak dobrej psavec na to, abych dokázal odblokovat sám sebe a své zkušenosti v momentech, kdy recenzuji. Cíle společenství Matera Opidum mi byly zevšech pohanských skupin nejbližší a o projektu Sabatník jsem slyšel už dlouho před tím, než bylo vydáno první číslo a vím, že si jej redakční tým piplal jako svoje dítě.

A já teď stojím před nelehkým úkolem: Jak rodičům říct, že jejich dítě šišlá?

To, čím Sabatník trpí, je absence korektora: Tedy člověka, co by si časopis před vydáním přečetl, vychytal překlepy, uhladil sazbu a vyškrtal přebytečné pasáže v textu. Vše dříve zmíněné se mělo udělat před tím, než časopis spatřil světlo světa. Bohůmžel se tak nestalo a je to vidět.

Navíc bych propříště doporučil zvolit zcela jiný font, protože na první pohled zvolené písmo vypadá krásně. Ale na druhý pohled... zvlášť, když si řeknete, že byste v tomhle fontu měli přečíst celých 116 stránek, tak to celkem odrazuje.

A co já? No, o tom si přečtěte...V sobotu v osm ráno jsem odjížděl z Berouna směr úlet. Teda, Budějovice. Vyzbrojen Simonovým kocourem a litrovkou pití jsem sedl do vlaku. Tentokrát měl vagónků o poznání víc. O jeden. A bylo to poznat.

Zanedlouho jsem pochopil, že cesta do Jihočeské metropole není jednoduchá ani vlakem. Na trase byla výluka. A víte co? I ty autobusy jezdí do Budějovic úplně jinudy než po détrojce! V Písku jsem ale mohl sednout do druhého vlaku, co měl lokomotivy dvě. Prostě Budějovice!

A když bylo jedenáct, tak jsem byl na místě. Jo, cestování rychlíkem je asi od jiného slova, nežli "rychlost." A tam jsem konečně po dlouhé době potkal Skřítě!. Takže jsem tentokrát měl domorodce, co by mě nástrahami města provedl.

Nejprve mi bylo slíbeno, že se svezu lanovkou. Ale pak jsem pochopil, že v Budějkách nemají lanovku, nýbrž Lannovku!.

Tedy, až na mě... Hradec Králové, moje takřka rodné město, má přibližně 98 tisíc obyvatel (zdroj). České Budějovice mají přibližně stejně obyvatel (zdroj). Obě města používají na svých vlajkách červenou a žlutou, v obou městech jezdí trolejbusy. Hradec Králové byl dlouho, při nelibosti všech vesničanů, obzvláště Pardubáků, krajským městem Východočeského kraje. Teď už je hlavním městem "jenom" Královéhradeckého kraje. České Budějovice jsou zase městem krajským v Jižních čechách.

Navíc, v Českých Budějovicích by přeci chtěl žít každý!

Tedy, až na mě...

Představte si, že jedete večer přes České Budějovice směrem prdel domů Beroun a jelikož je večer a vy máte hlad, tak si řeknete: "Helemese, krajské město! Tady bych se mohl navečeřet!" A kde se cizinec ve městě chce navečeřet? Ano, správně, v centru.

Na první křižovatce na nás slibně pomrkávala značka "P" s nápisem "Centrum" a ukazovala doprava. Výborně. Stačí zahnout doprava a jsme v centru! Jak nádherné!

Ano, je to tu zase. Další zásady, kterých se musíte držet jako klíště. Obzvláště v případech, kdy chcete ovládnout svět.