ŠtítekNové báchorky ze starých Tasslovic

Na chvíli opustím Vepřopunk a předložím vám takovou … báchorku

Muž kočičích reflexů a svalů jako z ocele se vrací, aby tentokrát zažehnal internetovou krizi..."Dobrá, takže klikněte na tlačítko Start." "Žádný tady není." odpovědělo mu sluchátko. Administrátor se zle zadíval na telefon, co mu zprostředkoval hovor a s hlubokým povzdechem odpověděl: "A co máte vlevo dole na monitoru?" "Samsung." odpověděl mu ze sluchátka uživatel. Pracovník zkontroloval - dnes asi posté - že jeho telefon neobsahuje tlačítko "zabít uživatele" a pak do telefonu odevzdaně vzdechnul: "Tak to vypněte a zapněte a kdyžtak se mi ozvěte." Pak s úžasem vyslechl odpověď a na celý sklepní kumbál zakřičel: "COŽE?! VY NEVÍTE JAK VYPNOUT POČÍTAČ?!" a třísknul s telefonem.

"A mám toho dost!" zasupěl si pro sebe. Ale to už se za ním otevřely dveře a jedna žena z horních pater na něj zašvitořila: "Michálku, vyste takoéééj šikovnéj..." Podíval se na ní pohledem, na který byste už potřebovali zbrojní pas. Kolegyně to zjevně nezaznamenala a švitořila dál: "Jedné naší analytičce nefunguje počítač. A vy ste takovej hodnéééj..." Začal se zvedat ze židle a s výrazem vězně jdoucího na popravu se začal šourat za ní.

"Michálku..." bručel si pod vousy. "Na netu jsem Darken, sakra! Ovládám linux tak, že bych naprogramoval novej systém a místo toho..."

teda, ne tak docela, ale ... ale nepředbíhejme!V jedné z konferenčních místností BIS bylo plno. Všichni tajní agenti a tajné agentky stáli nahečmáni v malé místnosti a poslouchali ředitele BIS:

"Přátelé, hrozba terorismu stále stoupá a máme první zprávy o tom, že teroristický útok hrozí i naší republice! Bohužel poslední akce s cílem zneškodnit jednoho z předních teroristů se úplně nepovedla..."

Řízek si právě velmi zkoumavě prohlížel tkaničky u bot...

"... A bohužel díky zaváhání jednoho z nás..."

Řízek se pokusil využít maskovacích znalostí a splynout s davem. Ale tréning nepočítal s tou možností, že onen dav budou jiní tajní agenti, kteří se v tomtéž čase budou pokoušet o to samé, jenom aby na ně nepadnul zrak jejich nejvyššího.

"... nám unikl kapitán Kerpoff, titulovaný terorista!"

Další díl od naší dopisovatelky :)

Slavnostní uvedení Řezníka, v tomto případě Řeznice, skončilo. Hrabě Schweizenberg si v soukromí své pracovny stáhl slavnostní pokrývku hlavy ozdobenou prasečími oušky a unaveně vzdychl. Nešlo to dobře. Svobodní prasáci byli možná čestní a velkorysí muži, ale to problém jen prohlubovalo. Byli to MUŽI! To znamenalo, že idea ženy coby nejmocnější ochránkyně Prasprahy se jim vzpříčila v krku jako rybí kost.

Vyzváněcí tón Nohavicovy písně Tři čuníci na růžovém mobilním telefonu prozradil, že na tajné lince je pan V.

Haló? chrochtl hrabě do přístroje, aniž by se představil.

Chápu to tak, že uvedení do úřadu provázely emoce, řekl tiše pan V. Ani on se nepředstavil – dodržoval základní pravidlo všech tajných agentů světa. Žádná jména, žádné konkrétní údaje, vlastně žádné konkrétní cokoli.

Bohužel.

Druhá povídka z pera mojí ženy"Musíme ho zlikvidovat", pronesl Onigiri do sálu plného nejkvalifikovanějších zločinců Jakuzzi. "Zapomeňte na jednoduché metody. Sice si toho chlapa všichni pamatujeme jako neschopného chcípáka, ale po té, jak vyřídil naši přesvědčovací skupinu s mistrem Onó Samó v čele by se nevyplatilo ho podceňovat. Nehodlám na něj postupně plýtvat svými nejlepšími muži. Nejsme v béčkovém filmu a já četl rady Temného Pána!" Na ta slova se několik mladších a méně zkušených nindžů zatvářilo nechápavě, ale rychle se vzpamatovali a nasadili zpět požadovanou kamennou tvář. "Zjistěte mi, co ten chlap dělá od pondělí do pátku, každou hodinu a přineste mi plán, dobrý plán na to, jak ho vyřídíte", pokračoval Onigiri.

Kterak Řízek svede další bitvu a ...

(Ale nepředbíhejme)Řízek stál ve velitelské místnosti BIS v dokonalém pozoru. Mluvil k němu samotný ředitel tajné služby: "... Takže to je naše jedinečná příležitost jej dopadnout." "Ano, pane." "Poslouchal jste vůbec, co jsem vám říkal?" "Ééé ... Něco o rozpočtech, pane." "Ne, to byla úvodní zpráva plukovníka Jelita! Co jsem vám právě říkal?" "Že ho dopadneme, pane!" "A víte koho?" "Ech ... to je tajné, pane!" "Já jsem ředitel BIS! Myslíte si, že by mi někdo něco tajil?!" zahřímal na něj ředitel. Řízek se zamyslel nad flaškou rumu, co si schovával v pečlivě zamčeném šuplíku s nápisem PŘÍSNĚ TAJNÉ a pak odpověděl: "Ne, pane." "To je dobře." odpověděl mu ředitel a pak před něj prásknul stoh lejster: "Opakovat vám to nebudu, tady si to přečtěte a nepromarněte šanci, nebo tu přes vánoční svátky budete dělat finanční uzávěrku s Jelitem!"

To Řízka probralo nadobro. Pohlédl na nudný stoh lejster a mumlal si pro sebe: "Předtím než Jelito pindal o těch finančních škrtech v rozpočtu a jak je obejdeme pomocí kliček v zákonech, tak mě ředitel volal na něco důležitého, co by to mohlo jenom...?" Prohraboval se ve spisech a pak náhodně jeden otevřel.

Již druhé pokračování z pera DínenV pronajaté kanceláři rozestavěného administrativního centra se sešli tři muži. Náš starý známý hrabě Schweinzenberg z lóže svobodných prasáků, tentokrát v elegantním sáčku a s růžovým motýlkem, mladý muž s velkými kouty, tvářemi červenými jako jablíčka a kněžským kolárkem a nepopsatelný muž – střední postava, nevýrazně hnědé vlasy, oči v barvě zvané kafebraundozelena, tuctový modrý oblek, bílá košile a modrošedá vázanka - zcela bez zvláštních znamení, tedy nepočítá-li se jako zvláštní znamení absolutní nepopsatelnost.

Hrabě zdvořile sklonil hlavu na pozdrav. Pane V, oslovil nepopsatelného muže, jsem rád, že jste vyhověl mé žádosti o schůzku. Ale kdo je tohle? Bez urážky, otče. V pořádku, éé, synu, opáčil nejistě kněz, když odhadl, že hrabě bude ještě starší ročník než jeho biologický otec.

Dínen se uvolila publikovat vlastní seriál na Tasslovicích. A jak to už bývá zvykem, tak to bude pořádná prasárna!Jsou i jiné světy. Některé jsou romanticky bukolické, plné květin, duh a roztomilých skřítků, jiné jsou temné, nehostinné a životu nepřátelské. V některých planou ohně věčného zatracení, zástupy démonů tam bojují v gladiátorských arénách pro pobavení Temných pánů a duše zatracených jsou mučeny v kotlích a jiných nádobách těmi nejvynalézavějšími způsoby. A také existují světy, které jsou vzrušující asi jako účetní uzávěrka za první kvartál. Ale v celém mnohovesmíru – jehož existenci ve svých tajných spisech odhaluje geniální mystik Teřich Prasett – se nenalezne tajuplnější místo než Praspraha a její praspodsvětí, kde se časoprostorové hranice mezi světy prolínají a mažou.

*******

Boj proti terorismu vrcholí na všech frontách a do bojů byl nasazen i hrdinný kapitán Strong. Jak to dopadne?Generální štáb Armády České republiky, současnost

Schůzka nejvyššího velení Armády České republiky probíhala v nejvyšším utajení. Armádní generál lehce přikývnul poslednímu z příchozích, na kterého všichni čekali. Plukovník generálního štábu Šebesta vkráčel do místnosti v pouštním taktickém obleku. Ještě před deseti hodinami byl tento muž v Afghanistánu a nyní nadešla jeho chvíle.

Přejděte rovnou k věci, plukovníku. přivítal ho stroze jeden z brigádních generálů.

Pánové, asi nemusím opakovat, že vše, co nyní uslyšíte, je přísně tajné a nesmí se za žádných okolností dostat z této místnosti. Plukovník Šebesta se pak rozhlédnul po místnosti a v očích přítomných generálů viděl tichý souhlas. Dobrá. zamumlal si spíše jenom pro seba a pak na stůl rozprostřel vytištěné fotografie odkudsi z Afghánských hor.

...Draze zařízená kancelář v horním patře Přístavní věže se pomalu utápěla ve stínech večerního Kobe. Venkovní osvětlení této honosné budovy vykreslovalo rudé křivky na posuvné stěně z nejjemnějšího hedvábí, zdobené velmi složitým tradičním vzorem a opatrně vstupující světlo vycházejícího měsíce se zrcadlilo v křivkách luxusní čajové soupravy, přerušováno jen dokonale ladnými pohyby bambusové metly v rukou muže v černém kimonu, kmitající v neuvěřitelném tempu čajovou miskou. Zvuky jemně pěněného čaje vyplňovaly posvátné ticho doprovázející každovečerní čajový obřad a sytily celou místnost čistou a břitkou soustředěností. V přesně vystiženém okamžiku se ruka bez nejmenšího zakolísání zastavila a z bezchybně našlehaného čaje vznešeným pohybem vyjmula naprosto čistou metlu. Klečící muž položil čajovou misku na přesně určené místo, aby se v souladu se zvyky zenových mnichů obdivoval jeho dokonalosti, když místnost prořízl krátký červený paprsek následovaný zadrnčením telefonu.

Většina lidí by sebou v té chvíli polekaně trhla. Hlava japonského podsvětí jediným klidným pohybem sklidila čajové náčiní do police za zástěnou a rozvážným krokem přešla k pracovnímu stolu. Na potrestání toho, kdo dovolil jeho vyrušení bude dost času později.

Hai?

Vepřopunk se nám konečně rozjíždí, tentokrát poznáme vepřové světy ze stránky, z jaké je ještě neznáme! Jmenuje se Brusinka. Knedl Brusinka, 000.

P.S. dvě nuly jsou povolení zabíjet. Tři nuly jsou povolení nemyslet a s jendou nulou si může možná tak sám osladit čaj.Intro "...je to ostuda, která nemá ve světě obdoby," vykecává se reportérka do kamery, "skupina teroristů ukradla přísně tajné plány armádního zařízení. Jistě, speciální jednotce o síle jednoho muže a palebných schopnostech menšího tanku se sice povedlo během pár hodin utajované dokumenty dostat zpět, ale generálové se jistě budí ze spaní strachy, kolik kopií uklouzlo a nyní koluje po světě...

- - -

Po nějaké odmlce se opět setkáváme s hrdinou samý sval, Řízkem. Tentokrát se Řízek dostane do opravdové šlamastyky. Ale nepředbíhejme.

DISCLAIMER: Ačkoliv jsou v povídce použita jména reálných osob a organizací, autor prohlašuje, že se jedná o dílo fikce a jakákoliv podobnost s reálnými postavami či událostmi je čistě náhodná a neúmyslná.V kanceláři panovalo napjaté ticho. Jednotliví členové se stěží věnovali práci, protože nemohli spustit oči z jejich nového kolegy. Hlavně proto, že nebyl až tak nový. Jenom se doposud moc často nevyskytoval za psacím stolem a osazenstvo kanceláře jej znalo pouze z vyprávění.

Jeho svaly se napínaly vztkem a na tváři mu zůstával nebezpečně vražedný výraz. Ošlehané rysy byly nyní strhané námahou úřednické práce. Ale i tak měl stálý obdiv u kolegyň, co si zrovna vařily kafe. Hodnotily jeho mužnou, atletickou postavu. Osmahnutou pleť a tělo samý sval. Viditelné šrámy z mnoha vyhraných bitev. "To je řízek, co?" vzdychla jedna ze zoufale nezadaných kolegyň.

opět je budoucnost České Republiky ohrožena! A padne-li republika, má svět opravdu velký problém. Jak se s tím vypořádá hlavní hrdina?Kapitán Strong nervózně hleděl na obálku, co ležela na jeho stole. Bál se jí otevřít, protože tušil, co v ní bude. Ale jednoho dne se přeci dal do služeb ministerstva obrany, a tak musí splnit každý úkol, který je mu zadán. Zhluboka se nadechl a pak obálku otevřel jedním mistrným švihem svého nože.

Okamžitě začal číst a nahlas si předříkával to nejdůležitější ze sdělení: "Generál diplomovaný specialista Kerpoff opět působí na území České Republiky ... rozsáhlá teroristická akce ... volby v ohrožení .... spolupráce ministerstva obrany s BIS ... pracovní porada zítra o půl desáté nula nula! Tajné heslo je Cordon Bleu."

Rychle se podíval na hodinky a posteskl si: "Sakra, tak málo času! To abych začal pracovat na svém ďábelsky hladkém oholení!"

Příští den vstupoval naprosto hladce oholen do hlavní budovy BIS v Nových Butovicích: "Dobrý den, já jsem..." "... My víme, kdo jste." "Uch, já totiž..." "Doprava, druhá budova a výtahem úplně nahoru." "Jak to...?" "... my jsme tajná informační služba. My víme všechno." "Aha." hlesnul si pro sebe Strong a vydal se směrem, který mu ukázali na vrátnici.

volné pokračování předchozího díluCepín se zasekl do tvrdé skály. Už asi po stotisícáté zaklel: "Proč sakra musí bydlet tak zatraceně vysoko?!" Přitáhl se a otřel si pot z čela. Vrchol skály byl v nedohlednu. Pomalu litoval svého nápadu.

Všichni na něj dávno zapomněli. Dokonce i jeho nepřátelé. A to byla jeho velká výhoda. Jedině tak měl jistotu, že se ke svému cíli dostane nepozorován. Přesto nenechal nic náhodě. Kdyby se na něj podíval někdo z jeho známých, tak by jej nepoznal. Jeho dříve hladce oholené tváře byly zarostlé vousy a vždy dokonalé vojenské vybavení nahradilo turistické. Vlasy měl dlouhé a na očích brýle. Oficiálně byl ornitolog, co hledal hnízda orlů, aby je zmapoval.

Neškodný blázen, kterého málokdo kontroluje. Hlavně proto, že nikdo nechtěl slyšet jeho neskutečně nudné řeči o anatomii křídel tučňáků.

Zjistil, že jeho přemýšlení mu značně zkracuje čas. Konečně se vydrápal na vrcholek. Rychle se doplazil do nejbližšího křoví a vytáhl z kapsy dalekohled. Před ním byl cíl jeho cesty: Horské sídlo, opevněný srub ve vrcholcích Švýcarských Alp. Vysoké zdi osazené kamerovým systémem a žiletkovými dráty. Co chvíli kulometné hnízdo se světlomety. Dole hlídky se psy.

aneb další prasárna plná třaskavých překvapeníV hlavním sále bylo vše nachystáno. Číšníci v nažehlených oblecích, dobře vybavený bar, stoly prohýbající se pod zásobami jídla. Chybělo jenom to hlavní: Hosté. Číšníci se netrpělivě ošívali a po očku sledovali svého vedoucího, který se k jejich nelibosti začínal zcela viditelně potit.

"Co se to sakra děje?! Vždyť máme začínat za pět minut!" špitnul jeden číšník druhému. Druhý se podíval na své hodinky a odvětil: "Kdyby za pět minut. Oficiálně začínáme za pět vteřin." Ten první se s ním podíval na hodinky a přitakal mu: "Tak to vypadá, že máme asi padla..." "... Promiňte, pánové, to občerstvení je k dispozici?" vyrušil je čísi neznámý hlas. Oba dva zkoprněle vzhlédli a nestíhali se divit: Celý sál byl plný hostů. A co víc, nad pódiem se odkudsi vynořil nápis: "Vítáme vás na setkání šéfů tajných služeb!"

Oba číšníci se rychle oklepali z prvotního šoku a před tím, než se rozutekli ke svým povinnostem, to ten první okomentoval: "Co se divíš. To jsou nejlepší špioni ze všech špionů. Ti vždycky přijdou nezpozorováni!"

Zcela nová povídka ze zcela nového světa!A pak vstoupil do velké rozsáhlé a obrovské síně, která byla doopravdickým centrem náboženské moci celé Mrkvánie. Rozhlížel se po sále plném malých slizkých kvádříků, skrze které prosvítalo světlo na oltář věnovaný všem 98 Bohům Moloptánie... A tady mi vysvětli jedno: Proč všude používáš ty slizký kvádříky?

Po čele mu stékal pot. Připadal si, jako kdyby ho grilovali zaživa. Je to MŮJ svět a moje planeta používá architekturu, co je složená ze slizkejch kvádříků! Prostě proto! Hned viděl, že se jí taková odpověď nelíbila. Workshop se zatím vůbec nevyvíjel podle jeho představ.

A to mi řekni, proč ten tvůj hrdina na konci zapíná světelný meč a vrhá se to po & po čemže? Ňákej 'Batoumlák' či co?! Opřel se do něj Michal Bronec.

Tak i Bronec... pomyslel si v duchu. A kvůli němu, právě kvůli jemu dal do své dokonalé povídky dvě normálně pozemsky znějící věci: Straky a vrby. A Bronec si toho vůbec nevážil. Karel ale pořád věřil, že se štěstěna obrátí v jeho prospěch: Nóó & Světelný meče jsou artefakty z dávnejch dob, co je Žmouklové - jakože tamější lidi - našli v Planktónii, což je sousední království s Mrkvánií.

další prasárna je tady!Major se procházel po tajném podlaží BIS. Klasická kontrola jeho "oveček:" Výslechy mimozemšťanů, odposlechy vlivných osobností, rozkrývání teroristických skupin, úklid podlah a baletní hodiny. Vše probíhalo v každodenní rutině. Vesele si pískal nejnovější odrhovák z rádia a zdravil všechny kolemjdoucí. Avšak cosi utkvělo v jeho periferním vidění.

Zašel za roh a tam se podíval na nešťastnou sekretářku, jak postává nad tiskárnou. "Co se stalo?" zeptal se. "Ono samo..." pípla sekretářka. Major v tváři zcela zbledl. Okamžitě se rozhlédl po okolí. Nejblíže byl hlásič požáru. Musí to dát vědět! Musí je upozornit! Vzpomněl si na všechny ty výcviky a vojenský režim tajné policie. Napnul všechny své svaly a skočil směrem k hlásiči. Čas se zastavil.

------------------------------------- "Divné, podivné." mumlala si pod vousy pokojská. "Copak?" zeptal se jí. "Ále, teď na Nóvě dávali zprávy že prej nějakej major uklouznul na chodbě." "To se stává. Já jsem uklouznul už snad milionkrát..." "No jo, ale on uklouznul, když spravoval kopírku. Prej že seto rozbilo." "Cože?!" vykřikl on "Seto rozbilo..." odpověděla ona. Střelhbitě vyskočil ze svého křesla a utíkal ven. V tuto chvíli byl rád, že se rozhodl přebývat v hotelu v přestrojení. Jeho cíl byl jasný. Běžel, jak nejrychleji dokázal.