Text

pana senátoraNejdřív trochu vysvětlení dalšího nedokončeného příběhu: Bratr se chystá na Fallout LARP a bude tam hrát senátora. A já dostal za úkol napsat mu plamenné projevy. tak tady je ten první:

Vážené dámy, vážení pánové, moji spoluobčané a především & moji sousedé! Stojím tu dnes před vámi jako jeden z vás. Ale vím něco strašlivého. Něco, co mi nedává spát. Hrůza se blíží na naše krásné a počestné městečko Vault City!

Chvíli jsem přemýšlel, jestli je lepší pro vaše vlastní dobro nechat vás v blahé nevědomosti, ale vážení přátelé & nemohu mlčet! Strašlivá pravda musí ven! Jistě si pamatujete, jak to zde vypadalo, když jsme sem přišli.

Doslova uprostřed nehostinné pouště vypěstovali jsme překrásný a nádherný plod jménem Vault City. Hýčkali jsme si ho, jako překrásné jablíčko v sadě a & a nyní, drazí spoluobčané, nyní se objevil někdo, kdo chce bez jakéhokoliv ptaní tento šťavnatý plod utrhnout a vyplenit.

Dostal jsem závažnou zprávu od našich přátel a druhů, drahých squatterů, se kterou před vámi nyní stojím. Nebudu již déle chodit kolem horké kaše a sdělím vám to, co mi nedává spát. Musím vám sdělit, že někdo usiluje o naše životy!

Je tu!Toto je prvni pokusnz prispevek Tassla noveho tisicileti. Jak jsem jiy nekolikrat rikal, stanu se od prvniho srpna panem technikem. No a takz to bude znamenat to, ze budu na 14 dni v lounech.

14 dni bey pocittace, proboha! A jedine, co mi umoyni pripojeni se v te ohromne dalce, bude moje male mile PDA. Ale ma jednu malou, ba primo nesledovatelnou chybu.

Kaydicke pismenko do nej musim drtit pomoci bud meho oblibeneho Block Recognizeru, a nebo pomoci malilinkate klavesnicky primo na displeji meho zarizeni.

Kaydopadne oboji je straslive pomale. Avsak se mi nastesti prihodila jedna zalezitost, pri ktere figuroval jeden rozbity notebook.

Oprava by byla takoveho razu, ze levnejsi bz bzlo poritit si notebook jiny a novy. A ja jsem nezaprel svuj prodejni skill a vymenil jsem pouzitelne dily za hadejte co? Za novou, malinkatou USB klavesnici.

Jelikoz ma muj Acer n30 skvelou funkci jmenem "USB host" tak se k nemu da pripojit prakticky cokoliv. Vcetne externi USB klavesnice.

Dente, styď se! Dlouho jsem tu nebyl a tak jsem poslal jednu SMS a ona nikde ... za to tě T-Mobile bude žalovat! :-)

A je to na mé práci vidětNuže, vážení, myslel jsem si, že jsem jediný, kdo bere celkem vzato vážně ten fakt, že se co nevidět stanu panem technikem.

Ale moje okolí to bere naprosto vážně. Teda alespoň v práci. Všechno to začalo v pondělí.

Měl jsem dovolenou až do neděle a v pondělí jsem měl být v práci až v šest večer. Ano, správně, udělal jsem to tak, že jsem

se do práce vracel rovnou z dovolené, jaképak s tím cavyky, že. Přicházím do práce a chci si pípnout ID kartou na vstupu, jako že jsem to doopravdy já.

Turniket se ale tváří zarytě a nedobytně. Počkej, ty jeden, říkám si a šátrám po kapsách po svý ID kartě. Pak mi hlavou bleskne vzpomínka. Já jí zapomněl doma! Bože! Podívám se na hodinky: 17.58. Za dvě minuty už musím mít sluchátka na uších a mile si povídat s lidmi na téma T-Mobile! Rychle letím k recepci.

slastTak konečně po uměleckém sebevyjadřování se v mém pokojíčku jsem měl dostatek času i nálady, abych se zúčast nil jedné

zajímavé firemní chlastačky. Můj budoucí šéf se loučil se svojí bývalou pozicí a byl jsem mezi zvanými. Aby to alespoň

pochopila Katchaba: Můj šéf je bývalý TL na AB. A dělá PT. A jelikož já jsem začínal na PT AB tak ho znám a dokonce to byl

můj kouč.

PT AB a PT CD se mají rádi a potkávají se, není mezi námi žádná řevnivost. A více méně všichni (myslím si že i Katchaba) se

těší na to, až v Hradci to TDMS vznikne. Celou chlastačku jsme totiž na ty techniky nadávali :-) A já už jsem si na svých

kolezích procvičoval techniky tolik oblíbené věty: "Tohle nejde. To mi ani nepřepojuj." a nebo "Né, to nejde. Pěkně si sepiš

TC, jinak to prostě nejde." a nebo velmi oblíbenou větu: "Hele, tohle nejde. To se musí předat na ajťáky a oni tady teď

chlapa hledala.

(Tohle je fakt extrémní psycho. Nečtěte to, fakt vás varuju. Jakékoliv negativní komentáře budu mazat. Protože já vás varoval předem, vážení)Bylo ráno a ohnivý kůň jel opět zapálit duhu. Telegrafní sloupy rozkvetly a začaly chytat první ptáčky zpěváčky co si na byciklech právě vyrazili po cukrové vatě na procházku.

Hedvika otevřela oči. Pozdravila koně na obloze a dala dobrou noc kočkám, které právě odcházely z nočního lovu hvězd. Velkému lopuchu, na kterém ležela, narostla kola a dal se do pohybu.

"Autobus" pomyslela si Hedunka. Jo, tohle rozhodně nebyl autobus. "Ale jsem autobus." pozdravil jí autobus medovým hlasem a pak vesele vzlétl mezi cukrovou vatu, rozradostněn tím, že s ním někdo mluví.

Hedvika se podívala do okénka. "Copak bys chtěla, Hedu?" zeptalo se jí okénko. Hedvika zasněně pohlédla na hořící lízátka na obzoru a řekla: "Chtěla bych klovnout nějakýho kosáka." "Není problém." zašvitořil autobus a začal hopskat přes kopečky tou nejkratší cestou ke svému cíli.

Alespoň něco ze svý nemoci vytřískámZákon Dr. Pilla: Čím více vás bolí v krku, tím větší prášky dostanete předepsány.

Z příbalového letáku u antibiotik: Užívejte třikrát denně, po osmi hodinách.

Z čehož plyne: Ať už si to rozvrhnete jak si to rozvrhnete, stejně jeden prášek budete brát v nehoráznou ranní hodinu.

Spáčův zákon: I sedm hodin ráno se vám po třech dnech, kdy jenom ležíte v posteli, začne zdát jako nehorázně brzká ranní hodina.

Zákon poslední pilulky: Je jedno, kolik prášků je v balení. Je jedno, jak si rozvrhnete jejich užívání. Stejně ten poslední výjde na nehorázně brzkou ranní hodinu.

Gaussův pravděpodobnostní dodatek: I když jste si na počátku užívání prášky spočítali a dle toho rozvrhli jejich užívání, stejně v průběhu léčby objevíte jeden až dva prášky, které onu poslední pilulku posunuje na nehorázně ranní hodinu.

Nobelův dodatek: Patříte-li mezi ony šťastlivce, kteří poslední prášek nevzali ráno, publikujte svůj postup. Zasloužíte si cenu.

a trošku si psát o tom, proč píšuNebo spíš teď moc nepíšu. To je asi to první, o čem se mi tak nějak chce napsat, proč nepíšu. Ale asi trošku začnu někudy jinudy. U Happy se mi líbil jeden článek, že jedněm blogům věří ale úplně všechno, co na nich autor napíše... a u jiných nevěří ani čárkám a spojkám.

Tak mě nějak napadlo, do jaké kategorie u Happy asi patřím já. A navíc jsem si přečetl teď její článek, který popisuje její pátrání. Nejprve se odhalovala (škoda, že jenom duši :-) a pak zase zakrývala.

Já jsem asi ve fázi zakrývání. Teď mám extrémně pesimistickej týden. Krom toho, že jsem si stihnul uhnat zánět levý spojivky a angínu zároveň (dvojité dávky antibiotik spojené s docela zajímavejma horečkama...) tak se mi samozřejmě přihodily i další dost hnusný záležitosti.

A mě se o nich prostě nechce psát a tak radši nepíšu teď vůbec. Prostě tak nějak není o čem. Nebo je o čem, ale když se mi o tom nechce psát, tak asi fakt není o čem.

to be an engeneerMusím dohánět resty za dobu, co jsem byl offline a místo psaní blogu se věnoval opravám svého počítače a tak vůbec. A začnu pěkně tím nejaktuálnějším, co se dělo včera a děje se vlastně ještě dneska.

Dinosaurus již v komentáři k minulému příspěvku prozradil onu strašlivou zprávu. Ano, vážení přátelé, ano. Již je mi 25 let. Čtvrt století na krku...

A jak jsem to slavil? Opravdu ve velkým stylu. Včera jsem totiž měl promoce. Je to dost zajímavý si ke svým 25. narozeninám nadělit takhle obrovskej dárek. Ale zas na druhou stranu na tyshle narozky asi hned tak nezapomenu :-)

Dinosaure, pamatuješ si, kdo děkoval rodičům při předávání maturitních vysvědčení? Ano, správně, vážení. Byl jsem to já. A hádejte, kdo děkoval Aule plné rodičů za předání inženýrských titulů? Ne, není v tom žádný zádrhel, byl jsem to opět já :-)

To poděkování bylo naštěstí dopředu napsáno a stačilo jenom najít někoho tak blbýho nebo tak šílenýho, aby to plný aule přečetl. Ulehčil jsem paní ze studijního oddělení situaci a přihlásil jsem se dobrovolně.

Bohužel, starého dobrého New.Net jsem se zbavil pouze a jedině reinstallem Widlí. Zústaňte naladěni, za pět let, až stáhnu všechny aktualizace, vám řeknu víc :-)