Text

se stehujuPo dvou tydnech v Lounech pokracuje moje skoleni v maticce stovezate, zlate lodi Praze. Praha ma jednu obrovskou vyhodu. Nemusel jsem navigovat cestou tam.

Ale pak jsem si pripadal tak trosku jako Alenka v risi divu za zrcadlem. Nejdriv z toho, ze ta budova T-Mobile v Roztylech je jako fakt obrovska.

Z Hradce jsem byl docela zvyklej na rozsahly budovy, ale zkuste si nastoupit do takhle obrovskyho komplexu po ctrnacti dnech stravenych na uplne malinkatym regionalnim centru v Lounech!

Vesel jsem do vytahu, ten me uctive pozdravil a zeptal se me, kam chci jet. "No ja nevim," povidam ja prekvapene. "Pracuju na technickym oddeleni, tak se tam potrebuju dostat." "Tak to bude druhe patro." odveti pratelsky vytah, zavre dvere a za maly okamzik je zase otevre. "Druhe patro. Nashledanou."

Prekvapene se vyklopytam z vytahu. Vzdyt jsem tam byl jenom par vterin a jel jsem sem az z podzemnich garazi! Ty vole, voni tady v ty Praze maj snad teleporty! StarTrek hadr!

panem technikemZítra je můj poslední den ve školení, a pak už se jenom jeden týden budu procházet na dalších odděleních,abych taky věděl, jak to tam vypadá.

A pak, pak už pojedu pěkně natvrdo. Tak jsem zvědavej, kolik toho doopravdy umím. Například jsem se naučil skvěle blokovat lidi rovnou na ústředně. Dokonalá záležitost! Jo, a kromě blokování umím taky odblokovávat.

Já vůl jsem totiž své první blokování vyzkoušel na mém čísle. Zablokovat, to šlo rovnou. Ale to odblokování mi dalo pořádně zabrat. Naštěstí se povedlo obojí, takže si třeba na pokoj můžu objednat pizzu.

Ten hotel, kde teď bydlím, to je taky sranda. Oproti tomu prvímu je teda nesrovnatelnej. Snídaně jsou tu stylem švédských stolů a na těch stolech je toho fakt hafo.

Ráno se vždycky strašlivě přežereme a pak se jde hezky pracovat do práce. Ale pak ten návrat z práce je vždycky trošku divnej, protože jedinou nedokonalost má ten můj pokoj. Je to doopravdický dvoulůžko.

Jo, chápete to správně, já spím se svým kolegou na klasickým letišti.

Mám teď jenom BlackBerry a tenhle prevít se neumí propojit na net. takže jenom rychle zdravím z Loun, a už se fakt těším, až přestanu chlasrat :-)

kdo mi vzal jeden den?Organizacni zmatek vladnul dnesnim dnem. Do posledni chvile jsem nevedel, jak mam jit na smenu. Nakonec to vyslo tak, ze mam jit az ve dve odpoledne do skoleni. A cely den jsem teda mel jakoze na relax.

A tak jsem toho vcera (predevcirem?) notne vyuzil. Sakra! At uz se ten muj kolega konecne ozeni! Ja uz fakt ten alkohol nemuzu ani cejtit.

A hlavne - pod oknama nam tady predelavaj silnici, takze tak nejak od sedmi od rana se tady uz neda spat.

Vyuzil jsem tedy sveho osobniho volna a vydal jsem se na obhlidku nadherneho mestecka jmenem Louny. Uz se mi pomalounku blizi prvni tyden straveny zde, takze jsem si rekl, ze nakoupim nasim darky.

Zacal jsem hledat neco echt lounskeho, ale jedina mistni zvlastnost je pivo Louny. A pote, co jsem ho ochutnal, zavrhl jsem tu moznost, ze to bude prave ten dokonaly darek.

Pri svem darkovem patrani narazil jsem take na galerii moderniho umeni. Ne, ze bych tomu holdoval, ale sel jsem tam hlavne proto, abych nalezl neco, co by se krom toho piva dalo dovezt domu jako darek.

tam daleko v Lounech?No ty vole! No proboha! Kdo ze to vymyslel vcera jit do ty hospody? V sobotu se muj kolega zeni. A toto je jeho jedina sance, jak se rozloucit se svobodou.

A me kvuli nemu ted docela jako ze jo boli hlava. Oslava to sice byla z myho pohledu decentni, ale i tak jsem to pocitil.

Jeste k tomu vsemu nam vecer dorazil posledni kolega, kteremu bylo vcera spatne, takze jsme prvni den absolvovali jen ve trech. Skoda, ze kolega se jmenuje Tonda.

Muj sef se totiz jmenuje Pavel. Ja jsem samozrejme taky Pavel a krome jiz zmineneho Tondy mam za posledniho kolegu taky Pavla.

Tudiz vcera jsme prvni den absolvovali jenom Pavlove. Kdyz se nam trem nekdo predstavoval, tak si myslel, ze si z nej delame srandu.

Dneska uz to nebyla takova rozkoukavacka, byl jsem pekne zarazen do pracovniho procesu. Prijdu si do prace za svym skolitelem a povidam: "Je, to je Mandrake! To jsem mel doma!" ze jsem to mel jen 14 dni nemusi nikdo vedet, ze?

den prvniLouny, den prvni. Zacina to vsechno naprosto nadherne. Hadejte, koho vybrali jako navigatora na 300 kilometru dlouhou cestu z Hradce do Loun? Ano, vybrali me, cloveka s minimalnim navigacnim smyslem.

Pridejte k tomu husty dest a mate dokonaly podminky. Kupodivu jsme dojeli celi a zdravi. Sice pres vesnicky jako jsou Chozovice a tak, ale dojeli jsme.

Po trihodinove ceste jsme okamzite nastoupili na lajnu. Teda na tu technickou. Za chvili se zacnu osmelovat a zkusim zvedat hovory svych kolegu. Nejlepe hned Katchaby. :-)

Zjistil jsem, ze musim do sefika hucet, aby mi zaridil pristup do mnoha aplikaci. Treba tam maj technici absolutne ultimatni forum, kde se da zjistit o poruchach pri pripojovani absolutne, ale absolutne cokoliv.

Ted jsme ubytovani v exkluzivnim trihvezdickovem hotelu Rossa (to ma byt sarkasmus, vime?) a ted se chystame do hospody.

Na takhle hnusny posteli totiz za strizliva neusnu :)

Takze Stay Tuned, zitra snad vice

a mám jedno předsevzetí: Blogovat denněSice nudně, ale denně. Už dopředu totiž vím, že jakmile se vrátím, tak se mě bude spoousta lidí ptát na ty klasický otázky: Jaký to tam bylo? Co jste tam probírali? Co jste měli k obědu? Je doopravdy transmiter EZH-94B také excitovaný transpondér? No, prostě klasické FAQ.

A tak jsem si řekl: Vyjdu poptávce vstříc! Rozhodl jsem se psát Můj deník, od Tasselhofa Bosonožky - rozhodl jsem se vést si denní záznamy svých myšlenek a činů, zachovat svědectví o mých pokrocích na poli poznání, aby snad jednou jiní ctižádostiví důstojníci mohli na těchto stránkách hledat poučení. Je mojí světlou nadějí, že jednou bude mít tento deník své místo vedle Napoleonových válečných deníků a Pamětí Julia Caesara.

(Kdo objevil skrytou narážku, má bod)

A já se pomalu vydávám spát s velkou spoustou otázek na mysli. Třeba jsem slyšel, že v Lounech pracujou snad jenom samý ženský. Udělám si z nich fanynky? Nebudou hnusný? Přijmou pozvání na pokoj?

(Pauza na studenou sprchu)

Po nezralé úvaze jsem naprosto smazal adresu blog.tasselhof.com Pokud nejde něco zobrazit, dejte mi prosím vědět. Díky :-)

opet denickovsky zapis, aneb muj blog se bohuzel opet stava denikem.Pan Murphy opet zauradoval. Jakmile jsem se stal panem technikem, tak spadlo na infolince, co jenom spadnout mohlo. A samozrejme v mejlech stala obvykla veticka "technici prave nastalou situaci usilovne resi, obrnte se trpelivosti."

Mozna jsem to rikal, mozna ne, ale ja jsem svuj prvni pracovni den nastoupil s kolegou, kteryho mam trenovat ve zvedani infolinkovych hovoru, a to bylo vse. Jenom my dva.

Doufam, ze nejsem jedinej, co se v nepritomnosti sefa a zaroven bez jakychkoliv podrobnejsich instrukci zacne nehorazne flakat. A taky jsem se flakal.

Samozrejme, vsude bylo plno panikaricich operatoru, a hlavne operatorek, co proste nevedeli, co maji delat. Vselijak se chudacci presouvali a neustale pritom vsichni lamentovali: "Nefunguje, vono to proboha nefunguje!"

A pak jsem to dostal samozrejme od par kolegu sezrat. Jak si to teda jako ten technik teda predstavuju, hrat si fotbalek, kdyz tady jako vubec nic nefunguje. Zachoval jsem se jako pravy technik a podotknul jsem, ze to usilovne resime a fotbalek podporuje tvurci nadani

Aneb seriál bydlení je hraDobrý den, vážení blogoví čtenáři, vítáme vás u nového pořadu Bydlení je hra. A hned v prvním díle našeho seriálu vás seznámíme s opravdu V. I. P. osobností, samotným slovutným Tasselhofem.

Pan starosta Tasselhof se rozhodl renovovat svoji ložnici a my jsme samozřejmě byli u toho. Podívejme se tedy, co náš hvězdný tým dokázal udělat:

Nejprve bylo samozřejmě potřeba odstranit tu starou postel. Na místě bývalé postele vidíte vysavač. Jiný pohled je i zde.

Samozřejmě, s pouhým odstraněním staré postele se náš starosta nespokojil, bylo potřeba také vymalovat. Proto jsme odstranili poličky a upravili podlahu tak, aby byla pokud možno co nejméně pošpiněna barvou. Opět si můžete prohlédnout i druhý obrázek.

Jistěže si všimnete krásně bílých stěn... tak úžasně svěží a zářivá čistota! Musíme být sami na sebe pyšní!

A konečně přichází nová postel - Hvězdný Tasslovický tým tímto končí tento náročný projekt a přeje svému starostovi sladké sny a

Dobrou noc!