Text

takrka pravdivy pribehTento vikend jsem mel tzv. prodlouzeny, a tak jsem se rozhodl vyjet nekam na vylet. Nekam daleko. Dokonce tak daleko, ze uz tam ani mestska hromadna doprava nejezdi. Ano, rozhodl jsem se jet vlakem.

Chtel jsem si koupit detsky listek, ale pani na pokladne mi jej nechtela vydat. Pry ze kdyz mi co nevidet bude 25 let, tak na slevu nemam narok. Usedave jsem se tedy rozbrecel do sveho plysoveho medvidka.

"Nebrec, chlapecku," szelelo se pani za okynkem, "tady mas listek s detskou slevou." Nadchlo mne to tak, ze jsem ze sameho stesti venoval te pani sve lizatko, ktere jsem doposud lizal.

Usedl jsem do vlaku naproti jedne nadherne slecne. Usmala se na me a rekla mi, ze jestli mi nebude vadit, kdyz si za jizdy bude cist. Ja jsem ji odpovedel, ze si budu cist taky. Ona se na me opet zaculila a vytahla svoji knizku.

Jmenovala se "Aplikovany uvod do existencionalni filosofie 20. stoleti." ja jsem s potesenim vytahnul sve "Mladi v hajzlu" a zacal louskat pismenka. Slecna na me pohledla s vyrazem absolutniho pohorseni a odsedla si.

Aneb "návrat Tasslova duševního zdraví, krok první"Je vůbec možný, aby skoro pětadvacetiletý muž zahořel takřka pubertální nenávistí ke své matce? Je to asi možný, protože mě se to stalo. Jo a předchozí článek nemažu, rozhodl jsem se, že je to tak nádherně zoufalý, že to na můj blog prostě patří.

Je mki z psychologického hlediska naprosto jasný, co se asi v mamnince děje. poslední tři roky jsem žil systémem škola-práce-spánek a tak pořád. A najednou škola z mého rozvrhu projednou navždy zmizela.

A maminka chce asi navázat kontakt se svým synem. Byť by to bylo telefonáty třikrát denně na téma "venčení psa." Musím nějak mamince nenápadně naznačit, že opravdu nejsem pětiletý retardovaný klouček, ale pětadvacetiletý (neretardovaný) muž.

A jako takový si třeba zasloužím trochu toho svého osobního soukromí, bez toho, aniž by matka sondovala, kde právě jsem. Maminka mě má ráda, ale znáte to. Říká se tomu "opičí láska" a asi bratřík tomu naprosto propadl.

Je opravdu snadný tomu propadnout. Neustále vám někdo chyastá teplou krmi, čisté, vyžehlené prádlo a pečuje o vás ve všech směrech. Divme se mnoha dnešním mužům, že se nechtějí ženit a vykouknout zpod ochranných křídel matčiných!

odsouzeny ke smazaniSere me, ze po statnicich si snad vsichni v mem okoli zacali myslet, ze se asi nudou kousu do prdele. A tak mi zacali davat ukoly, abych se nahodou nenudil.

Sere me, ze mi behem dne maminka dvakrat zavola, jestli vyvencim psa. A pak mi zavola, jestli jsem ho vyvencil. Pripadam si jako petilete retardovane dite a ne jako inzenyr.

Sere me, ze se mi najednou zacal kousat pocitac. Vsechno funguje, jenom mi to hlasi, ze protokol TCP/IP neni nainstalovan a odmita se to pripojit k netu. Zalohuju data jako divej, protoze nic lepsiho nez format disku me uz nenapada.

Sere me, ze v pondeli mam vyberove rizeni na clena tymu TDMS (Technical Data and Multimedia Support) a jeste nevim, jak dopadlo to predchozi, kam bych fakt chtel nastoupit. Takze nevim, jak moc se mam snazit.

Sere me, ze Ergo mi vola jenom v pripade, kdyz neco potrebuje. Jindy jsem ji zjevne ukradenej. Ne, Ergo, nevolej, trpim momentalni nasranosti na vsechny a na vsechno.

A mám pro vás jedno oznámeníVážení a milí, na vědomost se tímto dává, že již dále nejsem studentem a jsem pouze zaměstnaným člověkem! Na studijním oddělení mi totiž řekli, že tuto změnu bych měl ohlásit všude a jakože úplně všude, tak s tím začínám.

Tímto vás chci poprosit na sbírku "podpořte Tassla" - abych to mohl všude oznámit, tak si musím koupit čas v televizním vysílání, nejlépe před televizníma novinama - a to stojí hodně peněz. Proto máte-li nějaké prostředky navíc, pošlete mi je prosím na konto 176702583/0300 pod variabilním symbolem 74551 (TASSL). Děkuji.

Věřili byste tomu, že když jsem si liboval, jak po státnicích budu mít času habaděj, tak to vůbec, ale vůbec není pravda? No, zkusme se podívat, jak jsem jednotlivé dny prožíval:

Čtvrtek

Státnice - Tudíž ráno jsem vstával v sedm (naštěstí jsem spal dobře), ale probudil jsem se se zimnicí a alergickým šokem. Ještě že mám doma ten Zodac. Maminka, pečlivá to žena, byla naštěstí doma a s její pomocí jsem se oblékl do obleku a vyrazil na zteč.

Mam to! Mam to!!! Jsem inzenyr!

[tasselhof]

Tak uz to mam za sebou. Ke vsemu jsem neco rekl, ale strasnym zpusobem jsem pomotal statistiku, tak vubec nevim jak dopadnu. Vysledky budou asi ve dvanact

[tasselhof]

tak hádejte o čem budu psát...Ano, správně, pohotový a učený čtenář jistě pochopil, že budu psát o volbách. Potřebuju se trochu odreagovat od toho neustálého učení a tak se jdu trošku zaobírat touto otázkou. Přišly mi totiž volební lístky.

To je mi celkem vzato hezké panoptikum národa, že? A jak se v tom má nebohý nerozhodnutý volič jako já zorientovat? Až nakonec mne zastihla jedna spásná rada: Zkusit si udělat volební předvýběr.

V čem to spočívá? Vezměte své hlasovací lístky a připravte si koš. Postupně procházejte jeden lístek za druhým a pokud obsahuje stranu, kterou rozhodně volit nechcete, hoďte jej do koše.

Pro názornost jsem si dovolil onen koš vyfotit, aby to bylo všem jasné: (samozřejmě po kliknutí se zobrazí větší obrázek)

Samozřejmě v rámci objektivity dodávám, že obsah vašeho koše může být libovolný a ve smyslu jedné z vizí vás nechci nikoliv ovlivňovat, pouze informovat.

A taky vězte, že jsem před focením koš náležitě zaranžoval, abyste si mohli přečíst alespoň 2 strany, které fakt volit nehodlám :-)

Kamarád je už inženýrA já si pořád myslím, že na to nemám. Ani poté, co jsem pomocí Lavoisseovy (snad se to tak píše) křivky vysvětlil doma rovnou daň ODS a pomocí jednoduchého multiplikátoru vládních daní osvětlil i na úrovni rovnovážné produkce.

Pořád třeba nevím, co to jsou Markovovy řetězce a tak vůbec. A už mě to totálně nebaví se pořád učit, ale zase na druhou stranu jelikož své dny trávím jenom tak, že se buď učím, jím nebo spím, tak ani není o čem psát.

A navíc po dni koukání na písmenka se mi nechce produkovat další písmenka. A nemám o čem psát, teda až na dnešek. Nejprve jsem si šel vyzvednout posudky na svou diplomovou práci.

Vedoucí práce mi napsal posudek na A4 papíru, s tím, že moje diplomka je úžasné a samostatně napsané dílo a doporučil mi jedničku. A já se nejvíc bál, že sám vedoucí práce mi nabídne vyhazov, či tak něco.

Oponent se do mě ale obul. Popsala (oponent je žena) dvě stránky A4 o tom, jak je moje diplomka špatná. A doporučila mi trojku. No, snad to alespoň tu trojku dá. Hlavní je obhájit a pak se nikdo nebude dívat, jak špatnou diplomku jsem to napsal :-)

A hadejte, kdy jsem index odevzdal ja? Ano, hadate spravne. Bylo to dnes :-)

[tasselhof]

A Halina si navíc spletla moje jménoZnáte to, učím se na státnice jak blbej a vůbec žádný povyražení. Neužívám si vůbec ničeho, natož aby přopadal v úvahu sex se psem

A tak jsem si řekl, že vyrazím do hospody. Trochu si povyrazit a popít...

No a na koho jsem nenarazil? Na jednu ze svých vůbec né hnusných fanynek. Pili jsme, povídali... a vůbec se dobře bavili.

Nechtěla se nechat vyfotit, prý, že je slavnější, než já. Nechtělo se mi tomu věřit, ale její přání jsem samozřejmě respektoval.

Jenomže co se nestalo ... přišla Malina Obrowská, teda Halina Pawlovská a vyfotila mě s ní do jednoho společenského magazínu.

A teď jak mám vysvětlit, že jsem si s ní chtěl jenom popít? No, asi jenom těžko. Ta fanynka se totiž jmenuje Madonna.

Ale tak jako tak jsem si to užil.

Zdraví Tasselhof a Madonna