Text

Taky jste si toho všimli? Stalo se něco naprosto neuvěřitelného!Jo, včera jsem nenapsal žádný příspěvek. Až tak akčně jsem včera žil, že jsem to prostě nestihnul. Ve škole jsem začal psát další díl Shadowrunu, ale pak jsem se blbec pochlubil tím, že mi funguje opřeposílání mailů ze školní adresy na soukromou. Každej to chtěl nastavit a všichni byli lamy, co to nechápali. Hrůza.

Ze Shadowrunu mám napsaný dvě věty. To je všechno, co jsem stihnul a jelikož chci popsat svůj včerejší akčně akční den, tak se další díl Runu odkládá na neurčito. To jenom pro Temného - asi tak čtvrtek, nebo pátek, to tak vidím já.

Včera jsem ještě před tou nastavovací částí mailů v počítačové učebně byl na přednášce. V devíti lidech. Akčně! Škoda že přednášky se už nekonají v Aule (místnost pro 300 lidí) ale na staré budově na B9 co je "pouze" pro 90 lidí. Takže ten pocit z prázdné posluchárny nebyl takový, jako by mohl být.

Sere mě digitální diktafon. Vyhrál jsem ten nesmysl v jedný soutěži, a já se pořád snažím přijít na to, jak efektivně nahrát přednášku, abych si jí o dlouhých zimních zkouškových večerech mohl pouštět. Když dám diktafon na katedru, tak profesor uteče mezi studenty a přednáší tak metr ode mně, a když nechám diktafon u sebe, tak je profesor jako přikovanej za katedrou.

Na své cestě být slavnějším jsem se rozhodl jít po cestě Murphyho a vydat pár zákonů života.Murphy říká: Co se může pokazit, pokazí se. a já to hodlám využít jako axiom schválnosti:

Pokud chcete zákazníkovi něco nadiktovat, nemá tužku. Oprava je snadná - Řekněte zákazníkovi, ať si sežene tužku.

• Pravidlo prvé: Tužka vždy selže, když diktujete poslední dvě čísla.
• Z čehož plyne: Nadiktujte zákazníkovi poslední dvě čísla jako první údaj
• axiom schválnosti: Zákazníkova tužka selže, jakmile mu začnete diktovat poslední dvě čísla, bez ohledu na to, kdy ty dvě čísla řeknete
• Řešení: Pošlete zákazníkovi poslední dvě čísla prostřednictvím textové zprávy
• Axiom schválnosti podruhé: Zákazník buď má mobil, co ještě neumí přijímat SMS a nebo zrovna potřebuje nastavit mobil, aby mohl příjmat SMS
• Řešení pravidla číslo jedna: Donuťte zákazníka, ať si poslední dvě čísla zapamatuje!
• Axiom schválnosti potřetí: Zákazník je schopen zapamatovat si pouze jedno číslo

Z čehož plyne:

Mohl bych se dneska cítit jako rekordman, ale nakonec je to průměr.Včera jsem šel spát v jedenáct večer. Probudím se v jedenáct ráno, se slastným pocitem, že jsem prospal nádherných 12 hodin svého života.

Sejdu do kuchyně s nádherným pocitem, že se na mě všichni podívaj, že já tady vstávám vlastně jenom na oběd a že jako já jsem absolutní nemakačenko co vyžírá rodinu.

Sice se na mě nikdy takhle moje maminka nedívá, ale ten pohled typu: Pavlík se nám zase probudil až na oběd! Tak ten sem zažil několikrát.

Dneska mi maminka popřála dobré ráno. Cože v jedenáct dobré ráno? Zamžourám na hodiny v kuchyni a zjišťuju že ukazujou "pouhých" deset ráno! A pak mi to došlo. Dneska je první den zimního času.

A co hůř, de facto jsem spal jenom deset hodin! To je hrůza! Deset hodin, to je úplně podprůměrný spánkvý výkon!

a hlavou mi jedou myšlenky...Třeba jako, že bych mohl něco napsat.

A nejlépe další meziblogový příspěvek. Přineslo to obrovskou odezvu na počítadle...

Taky jsem si u ostatních "taky" osmnáctiletých dělal nechutnou reklamu. Nějakejch 60 lidí, či kolik.

Docela super je sledovat, co tady lidi hledaj.

"Brýle Matrix" "Výbava policejní" "Levné kožené bundy" - tak když do seznamu zadáte tyhle výrazy, tak vám můj blog vyjede hodně vysoko. Zajímavé, že?

Mám chuť napsat sem něco jako "mlaďounký holčičky zadarmo" a nebo nějaký další prasárny, abych měl tisíce návštěv.

Jenže já to neudělám.

Primárně proto, že za chvilku mám padla, tak během pěti minut musím sepsat něco úděsně inteligentního a čtivýho.

Tisíce a tisíce fanynek. Fotky mojí osobnosti na každém rohu.

Neodolám a zařadím se do blogového příspěvku napříč blogy :-)Řetězový maily nesnáším, ale řetězovej blog, to musím zkusit :-) Do mého odvodního listu zavedla doktorka do kolonky "Váha" číslici 60. Dodnes se tohoto čísla držím jako oficiálního Na odvodu pro vojáky nastavili váhu na 60 kilo a strašně se divili, že váha ukazuje kamsi mimo rozsah škály Chodím na rehabilitace. Jo, pro modrou knížku cokoliv. Při oslavách konce školního roku (to mi bylo tři dny osmnáct) jsem poprvé byl svým věkem užitečný - na mou občanku si každej objednával pivo. Celý svět slaví jednadvacáté století. Jenom já a další 2% populace na týhle planetě vím, že to bude až příští rok. Do maturity mám jeden rok. Ale už teď v němčině probíráme meaturitní témata. Stále více objevuji kouzlo internetu a přicházím na to, že bych mohl na netu vystupovat pod nějakou přezdívkou. Zakládám si email a zjišťuju, že jsem se holt ucvaknul. A od té doby jsem moc línej něco na nicku "Tasselhof" měnit Pravidelně čtu časopis Ikarie. Dneska nečtu ani tohle. V létě začínám chodit na brigádu. Umývám okna v jedné fabrice. Už první rok mě to začíná neskonale štvát. V televizi a rádiu frčí remixy remixů. Já si z hrůzou uvědomuju, že pamatuju i původní verze těch písní. Naproti naší střední škole staví operátor Paegas svůj vysílač. Tehdá ani nevím, jak to funguje a strašně to chci vědět. Dneska to vím a radši bych to nevěděl :-) Ještě stále jsem hoch, co "nikdy neměl cigaretu v ústech" - za rok to už bude porušeno

za á neumím vymyslet inteligentní název příspěvku a za bé nemůžu vyprávět jednu příhodu...Teď mě opravdu vytáčí, že holt bych měl zachovávat jakous takous mlčenlivost. Takže příběh, co jsem včera v práci zažil prostě nejde vyprávět. Jediný, co si troufnu říct, že nejdýl - opravdu nejdýl v Pátek má ten člověk výpověď. A víc prostě nejde říct...

Radši budu vyprávět o jiným svým kolegovi, co už teda nedělá infolinku, ale telemarketing (To znamená, že volá ven lidem a nabízí nejrůznější služby, kdybyste náhodou nevěděli :-)

Je to fakt dobrej maník a když ještě pracoval na infolince, tak to byl opravdu profík. No posuďte sami - já jsem ho ještě na infolince vyfotil a sami vidíte, že se kolega o zákazníka opravdu stará - sapisuje si jeho požadavky hned oběma tužkami najednou:

No a tenhle kluk má svojí kapelu - jmenuje se ENTER a včera hráli v Hradeckém El Diablo. S kapelou UDG a obě kapelky fakt válely.

Já jsem tam původně byl "podpořit" mýho kolegu, aby měl nějaký fanoušky na svým koncertě. Nebylo to vůbec třeba, první hráli právě UDG a ti přivedli obecenstvo fakticky do varu.

Shadowrunový příběh nabírá obrátky a toto je díl sedmý.Larry vytáhnul svůj elektrický obušek a zároveň hodil kufřík Ironovi. Pak došel k čárovi a přetáhnul ho přes záda. Čára lehnul okamžitě omráčen k zemi. "Alespoň něco máme z krku." oddechl si pro sebe Larry a popadnul Čáru za nohy.

Druid mezitím otevřel dveře a vydal se směrem k Larryho autu. Ale venku už na něj někdo čekal. Byla to Maruška.

Maruška totiž podlehla drogové iluzi, že jí jejího milovaného Čáru chce někdo vzít. A tak se vydala okolo budovy pátrat, kam Čára zmizel. A teď uviděla vysokého muže v bílém kabátě, jak vychází ven. A ona v něm viděla obrovsou hrozbu.

Vytáhla pistole a začala střílet. To se samozřejmě Druidovi velmi nelíbilo. Protože je to velmi chatrný člověk a každá kulka by pro něj mohla být smrtelná. Naštěstí se Maruška napoprvé netrefila.

Trpaslík si okamžitě všimnul, že William je v nebezpečí. Trpaslík měl jednu obrovskou výhodu. Měl stále zapnutá reflexní vlákna. Takže byl velmi rychlý. Byl tak rychlý, že dokázal vyběhnout ven a postavit se do střelné dráhy.

Příspěvek výjde v čas, co vstávám. Ale teď je 22:50 předchozího dne a já místo spaní píšu...Jsem holt divnej. Ale mě se ty nejzajímavější myšlenky honěj hlavou, když jdu spát. Takže místo spaní je psaní. Tak takhle končí nadějný student vysoké školy.

Chlastá Tequillu s Chuthlu (snad jsem to napsal správně :-)

Píše blog a na seminárky kašle, hlavou se mu honí Kniha co je vlastně o ničem a strašně rád o ní mluví ... a ještě radši píše o sobě ve třetí osobě.

Možná bych mohl alespoň trapně sepsat, co jsem třeba dneska dělal. Místo hlubokomyslných úvah o tom, jak v noci jezdím na písák a nebo že díky tomu že mám doménu si o mě můžete zjistit úplně všechno co jste chtěli vědět, ale báli jste se zeptat.

A navíc to počítadlo pořád přičítá lidi. Já nevím, co tady hledáte. Asi jsem nějako strašlivě zábavnej, nebo strašlivě čitelnej, i když píšu vlastně o ničem.

Jenom vám chci říct jedno velké SBOHEM...Ha! Přišel jsem na to! To titulek prodává, to kvůli titulku se sem pohrnou ty tisíce vůbec né hnusných fanynek!

Teď jenom nějak tu jejich pozornost udržet ... Asi bych měl třeba vysvětlit ten titulek, co?

Asi takhle:

Tak už jsem ulovil 500 mimozemšťanů a furt nic. Žádný lítající talíře, žádný hnusný slizký potvory, co budou zezačátku předstírat, že se s náma chtěj kamarádit a nakonec nás všechny zotročí... Prostě nic.

A žere to hodně systémových prostředků. Spouštět Mozillu Firefox celých 30 vteřin ... To se mi fakticky nechce dál snášet.

Takže, sbohem mí milí zelení přátelé, co tam někde v tom vesmírném šumu jste. Prozkoumal jsem 500 dílků té nesmírnbě velké temnoty tam nade mnou a vy pořád nic. Nemáte mě rádi.

Takže se s váma loučím. Já tajně doufal, že třeba díky mě, malému Tasslovi lidstvo vzhédne vzhůru a zjistí, že nejsme sami...

Skupinka se nám už konečně dostává do akce... (díl šestý)Půlnoc. Tma. Skupina je přichystaná k akci. Larryho hodně zarazilo, že tentokrát je budova celá zhasnutá. To nevypadá dobře. Jenže akce je již domluvená a naplánovaná. Celá skupina se rychle dohodla, že budou pokračovat. Čára by přeci jenom měl být připraven u zadního vchodu.

A navíc, na dnešek si druid zamluvil malou službičku u svého tatínka. Kamery v celém objektu budou po celou jednu hodinu nahrávat zacyklenou smyčku signálu. Takže nikdo ze záznamu nezjistí, co se dělo.

Larry, Druid a Iron se rychle přesunuli k přednímu vchodu. Tam Larry prozvonil Čáru. To mělo být znamení pro Čáru.

Mezitím Čára seděl s holkou, co si říkala Maruška (nebo taky Mariánka, či Tráva - to podle toho, co ráda kouřila) a zrovna sjížděli čáru kvalitního heroinu.

Čárovi zazvonil dvakrát mobil a pak ztichnul. Takže se Čára ani nenamáhal zjišťovat, kdo mu volal. Jenom mu kdesi vzadu, vzadu v jeho zfetované mysli vyvstala představa na Trpaslíka. Rychle jí zapudil.