Text

Ve Spojených státech Amerických se už prakticky za všechno platí kartou. Jak jsme na tom my?

Celý měsíc Únor podnikám drobný test: Za co nejvíc služeb a zboží platím kartou. Dohnala mě k tomu nutnost z předchozího měsíce: V lednu jsem musel opravit auto, kdy mi v servisu řekli, že jedu tak pět minut po dvanácté. Naštěstí jsem ale dojel.

Na nenadálé výdaje jsem si pořídil kreditní kartu: To je ten druh karty, kde máte předem připravený dluh, a jakmile s ní zaplatíte, tak vám na účtě vaší banky vzniká dluh. Pro banku je pak zajímavé splácení takového dluhu: Vy buď můžete takový dluh splatit do 45 dnů zadarmo, nebo vám banka rozepíše dluh na 12 měsčních splátek. A jakmile se rozhodnete pro ty splátky, tak vydělává banka.

A aby banka nevydělala, tak jsem z lednové výplaty, co mi přišla v únoru, zaplatil onu platbu za servis. Tudíž mi na kontě zbylo tak akorát na to, abych zaplatil hypotéku a energie.

Výběry stojí peníze

Aneb jak jsem jel na akci, na kterou se mi strašně moc nechtělo.

Již několik let se celkem úspěšně vyhýbám jakémukoliv tančení. Můj smysl pro rytmus a jeho převedení na taneční kroky je na úrovni medvěda v cirkuse. Dokonce mám takový pocit, že můj prvomanželský tanec se odehrál právě minulý víkend.

V létě to budou tři roky, co budu šťastně ženat. To jenom abyste měli tu představu, jak úspěšně jsem se tančení vyhýbal. Ale nepředbíhejme, jak by řekl Alexandr Hemala.

Koncept akce a jeho naplnění

Pohanský ples. To se nepovede. Přesně tohle se mi prohnalo hlavou, když jsem poprvé viděl upoutávku na akci. Viděl jsem až příliš mnoho akcí s dobrým nápadem, co se po první pauze zvrhly na klasickou chlastačku.

A ta představa, že by se zrovna tahle skupina byla ochotna hezky obléci a tančit klasické tance, se mi poněkud příčila.

O to víc jsem byl překvapen, jaké krásné šaty vytáhly účastnice plesu, které jsem doposud vídával pouze v maskáčům podobných oblecích. I pánové vyhrabali saka a kalhoty, kde kravata u krku byla prakticky naprostou samozřejmostí.

Zkouším si dát dohromady argumenty obou účastníků v tendru o dostavbu. Tak snad mi z toho něco vyplyne

Westinghouse

Firma Westinghouse Nuclear pomáhala dostavět již první dva bloky Temelína. Je tedy poslední firmou, která v Česku něco spojeného s atomovou energií stavěla. Navíc jejich přístup je naprosto dokonalý:

1. Mají twitter účet. A dokonce je v češtině.
2. Mají propagační stránku elektrárny.  A opět v češtině.
3. Umějí fakt perfektně marketing. Příklad z praxe:

Přišel jsem takhle ke stánku Westinghouse na konferenci a zaujatě jsem si prohlížel model elektrárny:

Okamžitě se ke mně přitočil pán od stánku a velmi přátelsky se mě optal, co bych chtěl vědět. Než jsem stihl zareagovat, povšimnul si, z jaké jsem firmy a okamžitě přepnul do němčiny a nabídnul mi, že spolu můžeme komunikovat německy.

Aneb nový, lehčí vzhled

Rád bych se vrátil do dob Literárních Tasslovic. Stejně píšu dost nepravidelně, takže jsem se ozhodl zaútočit novým vzhledem a dát si socialistický závazek: Zase odpublikovat nějakou tu povídku. Ideálně s Řízkem v hlavní roli.

A jaderným ledoborcem.

Řízek na jaderným ledoborci!

Ale nepředbíhejme. Zatím se zeptám: Jak se vám to tu líbí?

Aneb stavíme jadernou elektrárnu Ve čtvrtek a pátek se v pražském hotelu Marriott konal již sedmý ročník konference o obchodování s elektrickou energií ve východní Evropě. Na první pohled celkem nudná konference, ale jelikož se aktuálně živím testováním aplikací, co umožňují obchodování s elektřinou v EU, tak jsem se na konferenci po domluvě s nadřízenými přihlásil. Tohle nemá sloužit jako reportáž, ale spíš pár mých více ucelených poznámek z akce, ze které jsem se pokoušel i živě twítovat. K velké radosti vás všech, co si myslíte, že k tomu, aby se vám elektrika dostala domů, stačí pouze cvaknout vypínačem :) Hlavním sponzorem akce bylo konsorcium MIR.1200, které se uchází o dostavbu dalších dvou bloků jaderné elektrárny Temelín. Takže je jasné, že druhým ze sponzorů akce byl konkurent v tomto tendru, konsorcium Westinghouse. A oba dva měli prostor na prezentaci. Ale o detailech jaderky asi v samostatném článku. Téma dne: Obnovitelné zdroje Možná o tom ani nevíte, ale EU vydala nařízení, ve kterém zavazuje všechny členské státy, aby alespoň 20% své elektrické energie produkovaly z obnovitelných zdrojů. Takže na toto téma se mluvilo v prakticky každém vystoupení, z různých úhlů pohledu. Například generální ředitel Estonského energetického konsorcia Elering, Taavi Veskimägi se rozpovídal o tom, jak se Estonsko propojuje s Norskem a Finskem do jednoho velkého baltického celku, a jak jim v síti dělá neplechu právě proud ze Skandinávie. Zároveň ale trochu nadhodil téma energetické sobětačnosti, protože Estonsko je v současné době…

Jak napsat dobrý titulek? Několikrát jsem si u svých vlastních článků hrál, a tak se na to pokusím zodpovědět

Teoretická příprava na začátek: Přečetl jsem si příspěvek Vše, co jste chtěli vědět o tom, jak napsat titulek, a báli jste se zeptat z dílny SEO mága Codyho. Trochu mě sice zarmoutilo, že TL;DR shrnutí zní: "Sražte to do šedesáti znaků a radši si na to najměte copywritera"  a rozhodl jsem se článek sám doplnit o svoje vlastní postřehy.

Trochu se sice tak stalo ve článku Lepším titulkem k vyšší návštěvnosti Martina Kolčaby, ale ten si zase vymýšlí nějaké celkem nekonkrétní příklady. Já jsem si jako pisálek-amatér pár postupů vyzkoušel na svém vlastním blogu, a tak jsem se rozhodl dát naprosto konkrétní příklady z mojí praxe u titulků, které opravdu zabraly.

Bulvár: Klišé, které funguje

Já vím, že nesnášíte bulvár. Ale zrovna bulvár vám napoví, jak napsat titulek tak, aby na něj lidi prostě klikli. Takže třeba článek na tomto blogu s titulkem Moje poprvé měl velmi dobrou návětěvnost.

A už s tou obsesí volbama končím, vážně.

V pátek i v sobotu si volte, koho chcete. Hlavně ale běžte k volbám. A doufejte, že když to nevyhraje ten váš kandidát, že to nebude tak hrozný, jak si myslíte. Tenhle poslední (fakt!) článek věnuju logickým veletočům. Bohužel mám veletoče převážně "Karlovců." Pokud máte veletoče od "Milošovců" tak šup do komentářů s nimi. Dík!

Slušní a čestní lidé (Karel)

V prvním kole volby se objevovaly Karlovy plakáty s jednoduchým nápisem:

Stojím o podporu čestných a slušných lidí

Obrázek se mi bohužel nepodařilo najít. Tento výrok je vpravdě vynikajícím tahem marketingové kampaně, protože na základě něj se (především) Karlovi podporovatelé dopouštěli těchto logických omylů:

"Volím Karla. To ze mě dělá slušného a čestného občana" (nedělá)

"Miloše volí jenom hulváti." (nevolí)

Jak se více a více blíží druhé kolo volby, tak se řeší více a více špinavého prádla a emoce doopravdy tečou... Volba prezidenta vyvolává velké emoce. Karlovci nechápou Milošovce a naopak. Nálada se vyostřuje, místo věcných argumentů se jede na emoce a já místo toho, abych zklidnil hru, jsem se rozhodl dát dohromady negativní hesla na jednotlivé kandidáty:  

Z šesti špatných kandidátů a tří špatných kandidátek se do druhého kola dostali dva špatní kandidáti. Jaké překvapení...

Na úvod se sluší říct, že jestli vyhraje Karel volby, tak nebudu nikam emigrovat. Nebudu ani občansky protestovat. Naopak se pokusím pracovat na tom, aby Karel byl i můj prezident. Miloš není až zas taková výhra. Vlastně: Oba kandidáty druhého kola prezidentské volby lze hodnotit klasickým úslovím: "Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet."

A vůbec: Jak jsem psal už v perexu. V prvním kole volby jsem volil Dienstbiera. Se zatnutými zuby, protože po superdebatě si to vůbec nezasloužil. A pro samotnou ČSSD je druhé kolo voleb špatně. Ať už podpoří, koho podpoří, vždycky to bylo špatně. Navíc, vědět, jak to dopadne, tak volím Janu Bobošíkovou, protože Přemysl Sobotka si zasloužil být poslední. Ze stejných důvodů, jako by si to zasloužil i Karel.

Jelikož mi byla Českou pohanskou společností poskytnuta první tři čísla časopisu Kolovrat, rozhodl jsem se zrecenzovat i plnou Samhainovou verzi

U tohoto vydání mám velký handicap: Mám v rukou plné číslo v takovém rozsahu, v jakém jej Česká pohanská společnost rozesílá předplatitelům daného časopisu. A vím, že většina z vás se k němu nedostane, protože jste si jej nepředplatili. Navíc plně respektuji rozhodnutí ČPS časopis zpoplatnit a nechci jim jejich rozhodnutí sabotovat tím, že bych časopis sdílel dál.

V minulé recenzi se mě Cody zeptal, jestli má Kolovrat srovnatelnou kvalitu se svým logickým předchůdcem - Věstníkem Pohanské federace. Já osobně si ale myslím, že bych měl také odpovědět na otázku, jestli to vůbec za dané předplatné stojí.

Stále jediný pes, co umí mluvit

Projekt Kolovratu je stále jediným pohansky laděným periodikem v Česku. Nikdo jiný nevydává pohanský časopis, ani za peníze, ani zadarmo. Takže stále platí moje pochybnosti, co jsem měl i před rokem: Těžko se kritizuje časopis, který je jediný svého druhu.