Štítekwordpress

Díl druhý: Čteme volební program Svobodných

V prvním díle, před téměř čtyřmi lety, jsem volil ODS. Tentokrát nehodlám opakovat chybu z minula a rozhodl jsem se před volením dané strany si přečíst její program. A jelikož se Strana Svobodných Občanů vydává za jedinou, správnou pravicovou stranu, tak s ní začínám a jdu si číst jejich program:

1) Štíhlý stát? Ale budiž

Jako první bod chtějí Svobodní rušit "neefektivní daně." Zaprvé je mi s podivem, proč vybíráme daně neefektivně - viz např. silniční daň, ale doufám, že si Svobodní opravdu ověřili, že výběr opravdu stojí víc, než že se doopravdy vybere... K danému bodu si dovolím jednu poznámku: Jak to zvládnete prosadit, drazí Svobodní? Nezapomínejte, že pokud bude opravdu dobře, tak se jen tak tak dostanete do parlamentu..

2) Úřady nezrušíte

Leo Babauta: Zen a hotovo, zcela jednoduchý systém osobní produktivity, vydal Jan Melvil publishing, Brno 2010, 128 stran

Začlo to jednoduchou otázkou: Budu mít vše hotovo?

Tuto otázku mi pomohla odpovědět úhlavní kniha osobní produktivity. Systém GTD používám dodnes, ale poslední dobou mi nějak přišlo, že už mi nefunguje tak dobře, jako tomu bylo na úplném začátku. A jelikož se mi Allenovu knihu nechtělo číst znova, hledal jsem něco jiného. Něco jednoduššího. A jednoho dne jsem u kamarádky na stole objevil knihu Zen a hotovo. A tak jsem se zeptal, jestli si ji můžu přečíst. Mohl.

Prakticky jedním dechem

Jak jsem si u Allenova Mít vše hotovo stěžoval, že ta kniha se fakt blbě čte, tak Zen a hotovo tuhle výtku převrací vzhůru nohama: Knihu jsem měl přečtenou tak za dva až tři dny. A to jsem ji četl jenom při ranním a večerním dojíždění. Zpětně už chápu úsměv mé kamarádky, když mi ji půjčovala. Teď je mi jasné, že ačkoliv knihu vrátím, tak přesto zůstane u mne doma: Protože si koupím další výtisk sám pro sebe a ke knize se budu dost často vracet.

Překladový článek jednoho vtipu, co koluje v zahraničí. Některé vtipy jsem lehce pozměnil v marné naději, že zachovám pointu.

V pondělí  jsem si vyplul lodí. A i když je to pozitivní samo o sobě, tak příběh o tom, jak jsem se na tu loď vlastně dostal, je ještě lepší.

Stalo se v pondělí: Tak nějak obecně jsem zjistil, že ačkoliv dennodenně jezdím do Prahy, tak že tu Prahu vlastně ani moc neznám. A tak jsem se to rozhodl napravit a znovu se podívat na místa, kde jsem byl tak naposledy se školním výletem. A tentokrát si to i náležitě užít, protože už mám dost peněz na to, abych si koupil buřta, když na buřta mám chuť.

Poslední buřt mě stál stopadesát korun, ale přejděme to bez komentářů, ano? Stále existují místa, kde mi připadá, že výše mého kapesného je až moc malá na to, abych si něco mohl dovolit... Ale jelikož píšeme pozitivně, tak se posuneme o odstavec dál, ano?

Včera jsem se rozhodl po dlouhé době opět navštívit Most Karla. Teda, Karlův most. Jo, je furt stejně přeplněnej turistama a pouličníma kejklířema a domluvíte se tam pouze Rusky. Ale to mi nevadilo, s tím jsem jaksi počítal. A když jsem od Staroměstské došel prakticky až na druhý konec mostu u Malostranské, tak jsem si všimnul, že odtamtud vedou dolů schody na Kampu.

Aneb finální sbohem našemu původnímu hostingu.

Původní vzhled webu Bohyně jsem tvořil já, sám, na koleně. Podle mých nejlepších znalostí a dovedností. Před pěti lety. Fungoval, chovalo se to, jak mělo. A jelo to na drupalu, takže se to dalo modulárně rozšiřovat a přidávat různé fičury.

Jenže

Jenže provozovatel hostingu byl poněkud ... divný. Divný přístup na FTP, divná komunikace, divný tak nějak všechno. Sice ten hosting stál víc peněz, ale výměnou za to jsme měli horší služby. Kovářova kobyla vždycky chodí bosa, takže jsme to moc neřešili. Příspěvky šly přidávat a editovat, RSS se pořád publikovalo ven... Až jednoho dne...

Jednoho dne, tak asi týden před začátkem Witchcampu nám provozovatel hostingu vypnul web. Bez varování. Bez upozornění. Bez komunikace. Když jsme se ho zeptali, co se to jakože stalo, tak jsme zpětně zjistili, že nám někdo hacknul fórum a posílal z něj tak tisícovku spamů denně - sorry, jestli vám z něj nějaký přišel. Chybu jsme samozřejmě okamžitě napravili a vymohli si znovuspuštění webu. Ale byla to ta poslední kapka.

Když začnete recenzovat jednu, tak se ozývá ta druhá, že by taky chtěla recenzovat :)

Jak vybírám videa k recenzi: Zrovna v tomto případě mě nepožádala přímo Corey, ale další sledovatelka videí Eklektického čarodějnictví. A poslala mi seznam videí, co by ráda znala na ně můj názor. Po shlédnutí všech videí mnou nejvíc rezonovalo video o rituálu:

Celkově: Ano, začínám shrnutím :) Video opravdu popisuje obecně, jak udělat rituál. Ale jedná se spíš o wiccanský případně obecněji eklekticky wiccanský rituál. Existují další různé směry, které k rituálu přistupují jinak. Například taková tradice ADF vůbec nic nevyčišťuje a ani netvoří kruh. A daný rituál má velkou sílu. Je to trošku hnidopišství, ale myslím si, že by zrovna tohle mohlo ve videu zaznít.

K danému popisu rituálu mám několik dalších poznámek, doufejme, že k věci:

Pravidelné psaní "pozitivna" zjkouším na odblokování spisovatelského bloku ... A celkem to zabírá

Nejste správnými umělci, pokud jste nikdy neměli tvůrčí blok. Jinými slovy máte někde v hlavě nápad, co se jakože chce dostzat ven, ale jakmile sednete před textový editor (v mém případě) tak se najednou nedostaví ... NIC.

Pak se krom obligátních pozitivních příspěvků ve mě objevila touha opět recenzovat videa na téma pohanství ... a najednou se někde něco hnulo. Ledy roztály a moje prstíky tančí po klávesnici se stejnou rychlostí, jako tomu bylo dřív.

Je asi dost možný, že dané téma asi moc nikoho nezajímá, ale třeba sem přibudou časem další a další témata, co vás budou bavit.

A já třeba pak i najdu dost odvahy k tomu, abych zakončil tenhle projekt někde ani ne na začáítku, protože mi začíná připadat, že svůj účel už splnil. Ale to je ještě celkem vzdálená budoucnost...

Ale vy každopádně nikam nepřepínejte

Jak jsem slíbil, tak pokrračuji s videy u Darjy.

Na úvod: Neumím skloňovat přízviska. Proto se ještě jednou omlouvám za komolení jména, které není úmyslem.

Pro svoji recenzi jsem si vybral video, ke kterému mám tak nějak nejvíc co dodat. A to video o magických amuletech:

A ještě dodatek: Když jsem postoval ven svoji první recenzi na Daraiu tak se ozvaly názory, že mám srovnávat s něčím obdobným (byť třeba v AJ) a taky, že bych srovnávat neměl. Rozhodl jsem se nesrovnávat a podívat se na dané video tak, jak je a kdyžtak k němu něco dodat. A jak je mým zvykem, začnu technikou:

Osvětlení, osvětlení, osvětlení: Kvůli osvětlení autorky zezadu neměla kamera dostatek světla k tomu, aby byla schopná zabrat detaily posvěcovaného amuletu. Značně mi to ve videu vadilo, protože jsem chtěl vidět, jak ten amulet vlastně vypadá. Za daného osvětlení to vypadá tak trochu jak "černoch v tunelu." A zrovna světlo je většinou rychle napravitelná záležitost.

Na youtube se začínají objevovat další a další pohansky motivovaná videa v češtině. A musím říct, že z prvního videa mám zatím pocit, že kvalita jde dolů

Původně jsem zde chtěl recenzovat všechna videa od Coreyemmah ale jelikož jsem začal dost pozdě, tak zrecenzovat úplně všechno je v tuto chvíli tak trošku challenge. Ale asi se k vybraným videím od Corey vrátím. Obzvláště k takovým, kde budu mít co říct.

Každopádně u Corey si stále myslím, že její videa mají hlavu a patu a jsou dost k věci. I když se dá sem tam něco rozšířit, tak z vlastní zkušenosti s vystupováním v jednom jejím videu (ještě není online) vím, že když chcete udělat video co nejkratší, musíte použít jisté zkratky a svůj výklad co nejvíce zhustit.

Corey hodila pomyslný první kamínek, co spouští lavinu. Tou lavinou je následovnice jménem Daraija GoldenFrogen, co chce následovat v rozšíření o praktické návody, jak si způsobit pohanství:

Ach ta magická jména

Při cestách naší korporací si připadám jako celebrita selebrita. A stačilo tak málo

Bylo nebylo: Nastoupil jsem k Němcům a zjistil, že daná firma je značně multi kulti. Třeba jenom v mým týmu sedí Ukrajinec, Zambijec, Angličan ... a já. A vývojář je Maďar. A krom normálních evropských národností tu máme třeba i Indy.

A tak se stalo, že jedna naše zaměstnankyně měla strýčka, co provozuje pražskou restauraci Indian Jewel. A přes příbuzenstvo si domluvila, že daná restaurace bude dovážet indická jídla jednou týdně až k nám do firmy a za cenu jedné stravenky. Asi pochopíte, že od té chvíle je čtvrtek Den Kdy Se Jí Indické Jídlo.

Jak čas ubíhal, tak se daná kolegyně odebrala jinam, za štěstím, a objednávání přešlo na jiného kolegu. A i ten se odebral jinam, a tak se k objednávání dostala jiná kolegyně. A i ta odešla, tak to přebrala kolegyně další.

A najednou byl s Indama probolém. Jeden týden prý mail s objednávkami skončil ve spamu, podruhé zase si prý Indové stěžovali, že to přišlo moc pozdě, pak byl státní svátek, tak kolegyně nic neobjednávala, i když byl čtvrtek běžným pracovním dnem ... Takže jsme byli měsíc bez indického jídla.