Štítekwordpress

Málem jsem to tam těm Zeleným nehodil. Chcete vědět proč?

Volby skončily. Změnil jsem si profilovku z té zazelenalené na normální xicht. Odebral jsem banner odkazující na Zelené z webu. O víkendu jsem si trochu poplakal a zároveň se ujišťoval, že můj hlas nebyl ztracenej, jak se o tom zpívalo v jednom videu.

Málem jsem jim to tam nehodil. Nevím sice komu bych to hodil jinak, ale i tak mě málem Zelení odradili od toho jim to tam hodit. Čím? Větou z nadpisu: "Zelení se do sněmovny dostanou a budou v opozici." pravil rozhodně Ondřej Liška a já jsem v tu chvíli začal uvažovat, jestli si nevybrat někoho jiného.

Do opozice chodí především populisti. Podívejte se na Úsvit přímé demokracie: Tomio Okamura se úporně snaží zůstat v opozici a ví moc dobře proč: Z opozice se dobře slibuje. Bez toho, aniž byste své sliby museli nějak naplňovat. Vždycky se totiž dá říct: "Ale ta zlá, ošklivá vláda nechtěla pro náš úžasný návrh hlasovat!" A je to. Opravdový problém nastane, když se takový populista dostane do vlády...

Chris Guillebau: Startup za pakatel, Objevte způsob, jak pracovat na sebe a živit se tím, co vás baví, vydal Jan Melvil publishing, Brno 2013, 308 stran

Doposud existovaly dvě kategorie knih: Ty, které se mi líbily ... No, a pak tu byla ta druhá kategorie. Vypadá to, že ale kvůli knize Startup za pakatel budu muset založit třetí kategorii. A nejhorší je, že nevím, jestli tu kategorii pojmenuju "Nelíbí se mi, ale..." a nebo "Líbí se mi, ale..." Každopádně, ať je to jak je, tak kniha ve mně vyvolala rozporuplné pocity. Zkusím vám popsat je na následujících řádcích:

Vítejte v kasínu!

Víte, jak kasíno říká zákazníkům, kteří mají zaručený plán na to, jak vyhrát v kasínu? Říká jim: "Vítejte u nás v kasínu!

Na jednu stranu vítám nápad knihy vám dát pravdivé příběhy pravdivých lidí. Podnikatelů, co se nebáli a šli do toho. Klidně i s pár drobnými v kapse. Považuju to za vynikající nápad, protože jeden konkrétní případ vydá za milion neurčitých návodů. Ale. Protože je kniha v té "třetí kategorii" tak se mi v půlce knihy nějak ty příběhy zajedly. Jako by se kniha dala popsat třemi klíčovými slovy: Úspěch, tah na branku ... a bůhvíproč, ještě jednou úspěch.

Blíží se Samhain a já budu opět recenzovat pohanský časopis. A už teď se mi do toho nechce... S tradicí recenzování jsem začal v roce 2009. A rovnou pěkně z ostra. A pak mě v roce 2010 napadl ten strašně debilní nápad, že se k pohanským časopisům budu vracet pravidelně. Naštestí, naštěstí jsem měl alespoň trochu soudnosti a rozhodl se, že takto budu recenzovat pohanský časopis pouze jednou do roka. Častěji bych totiž pohanská periodika číst nezvládal. Proč, ptáte se? Není to otázka peněz. Jediné pohanské periodikum je placené, ale já mám peněz dost. Je to otázka vkusu. Tento článek píšu s předstihem, předtím, než vyjde aktuální samhainové číslo. Ale už teď dokážu zavěštit, co v něm bude: 1. Obálka. Většinou to nejlepší, co vás v pohanském časopise potká. Má ji totiž odnepaměti na starosti Mab, co to prostě umí, takže tady se vaše oko opravdu pokochá. 2. Úvodník: Temná strana roku, spadané listí, mlha, předkové a blá blá blá. Pokud se v úvodníku objeví zmínka o naplněných sýpkách, vyhrávám sázku. Tak doufám, že neodejdu zklamán. Pak příjde půl stránky prázdného místa a pak 3. Obsah. A ten, jak už jste správně uhodli, bude následován další půlstránkou volného místa. Gratuluju vám, pohanští pisálkové! Už jste zaplnili tři stránky! (A pak se nedivte, že takový časopis má i 72 stránek...) První tři stránky se věštily velmi snadno. Teď už přichází seriozní práce s křišťálovou koulí, kde číslování nemusí odpovídat aktuální stránce v daném časopisu. Přesto jsem si ale skoro stoprocentně jistý, že tyto články tam budou: 4. Koncert Damh The…

Austin Kleon: Kraď jako umělec, 10 věcí, které ti nikdo neřekl o kreativitě, vydal Jan Melvil Publishing, Brno 2012, 160 stran Ahoj Austine, nevím proč, ale po přečtení tvojí knihy mi připadlo, jako kdybychom se znali snad už celá léta. Tak proto jsem si řekl, že ti můžu s klidem tykat, i když jsme se nikdy nepotkali, a asi se ani nikdy nepotkáme. Tvůrčí krize, znáš to? Pochybuju, že jo. Ale já ji docela mám. A velkou. Už devět let bloguju a furt nic. Pořád nejsem slavnej, ani mi před barákem nestojí zástupy fanynek, co by prodaly svoji ledvinu za to, aby se mnou mohly strávit hodinu mého času. Touhle dobou jsem si myslel, že budu neskutečně slavnej, a dávat rozhovory všem okolo. Nestalo se tak. Tudíž: Co dál? Děkuju ti za návod, jak rozvinout svoji kreativitu! Ne, fakt děkuju. Nehledej v tom žádnou ironii, nebo jinotaj. Tvůj seznam pravidel si snad dám nad postel jako plakát. A budu se na něj dívat jednou denně. Naposledy mně takhle krásně nakopnul Seth Godin, když mě dokopal kopnout do té bedny. Ale ty, milej zlatej Austine, ty jsi mi poradil, co mám přesně dělat, až do té bedny kopnu. Jo, budu krást. Krást jako umělec a konečně se přestanu obávat toho, že moje nápady nejsou dostatečně originální. A udělám přesně to, co ty ve své knize radíš začínajícím umělcům, neznámým kreativcům, jako jsem například já. Budu dobrý zloděj, slibuju. A díky moc za to, že jsi mi v knize řekl, jak být dobrým zlodějem. Když už někoho sprostě vykradu, udělám to s grácií. Jako třeba teď, u téhle recenze: V tvojí knize mě nadchnul nápad s psaním…

Svět kolem mne je plný příběhů. A tohle je ten nejdelší příběh, co jsem kdy v životě napsal. Je to příběh na pokračování a právě začínáme devátou kapitolu. Tak hezké čtení.

Ten příběh se jmenuje "Tasslovice."

Celých osm let byl o jedné jediné osobě. O Tasselhofovi, co jej psal v Ich formě. Přeci jenom autor se chtěl nějak sám zvěčnit. Ale, asi po tisícé prvé, ho to nějak přestalo bavit. A proto se rozhodl začít psát v er formě.

A přidat další osoby.

Koho? No, přeci vás. Vás, které potkává a co mu vyprávíte různé příběhy. Někdy vymyšlené, někdy pravdivé. Ale snad vždy stoprocentně zajímavé. Věříte třeba tomu, že asi čtrnáct dní zpátky potkal autor v Praze zebru? Pravou, nefalšovanou. A čekala jenom na něj. Tak přesně o takových příbězích se rozhodl autor psát.

Něco z toho, co sem autor napíše, se doopravdy stalo. A něco z toho si autor prachsprostě vymyslel. A něco z toho je prostě mix, protože až teprve když do pravdivého příběhu dáte vymyšlené postavy, začne to mít ten správný říz.

Pojďme se na chvíli vzdálit od politiky a pojďme se podívat na jeden pohanský projekt

Ne, nejedná se o žádnou webovou aplikaci. Jde doopravdy o klasický, stolní kalendář na rok 2014, který v nákladu 100 kusů vydala Česká pohanská společnost. Tento rok je již druhým a jsem sám celkem zvědavý, jestli se ČPS podaří vydávat kalendář na každý rok.

Samotné provedení je klasická, stolní velikost měsíčního kalendáře, kdy každá dvoustrana má jednak svou půlku věnovanou danému měsíci a druhá půlka je věnována nějakému tomu povídání doplněného fotografií. To povídání je v osmi případech z dvanácti věnováno krátkému seznámení se s daným svátkem Kola roku, kdy příslušná protistrana má v sobě vyznačeno, kdy přesně (astrlologicky) daný svátek začíná, což mi připadne jako skvělý nápad a dobrý počin.

Z toho marastu jsem si nakonec vybral podle programové shody s mým aktuálním postojem a také na základě mého vnímání strany.

Ano, budu volit nadšené Havlisty, i když mi tak nějak "Havlismus" a vlastně celé pravdoláskařství dost leze krkem.

Ano, budu volit stranu, co při svém prvním - a zatím posledním - působení v parlamentu vytvořila víc frakcí. Včetně Demokratické strany Zelených. A to bylo jako dost WTF.

Ano, hodlám volit stranu, co je pro progresivní zdanění. I když si myslím, že progresivní zdanění je zlo - především proto, že vás demotivuje k tomu se nějak snažit, abyste si vydělali víc.

Na druhou stranu si myslím, že se Zelení poučili. A že opravdu, opravdu nechtějí opakovat chyby ze svého posledního působení v parlamentu.

Nevím, jestli se dostanou přes pětiprocentní hranici. Ale tentokrát raději zahodím hlas pro někoho, komu víceméně věřím, než abych zahazoval hlas ve prospěch strany, které nevěřím. A to jenom proto, "aby se k moci nedostali komunisti."

Správně, dneska bude o straně ANO

Stát, jako firma?

Existuje nemalé procento lidí, co se domnívají, že stát by se měl řídit jako firma. A tím pádem by měl být "šéfem" někdo, kdo už ve své firmě prokázal, že umí být úspěšný a vést velké firmy. Oprosťme se na chvíli od toho, jak vlastně Andrej Babiš vydělává peníze a zkusme se pouze zaměřit na hlavní tezi: Měl by se stát řídit jako firma?

Na to si položme několik otázek:

• Jaká je míra demokracie v běžné firmě? Pokud bude stát firmou, musí být všichni občané "zaměstnanci" co vykonávají rozkazy udílené shora.
• Jak moc jsou Babišovi zaměstnanci spokojeni ve svém zaměstnání?
• Je opravdu "vyrovnaný státní rozpočet" prioritou číslo jedna?
• Pokud je to prioritou, tak jak se tváříte na to, že se rozpočet vyrovná nejspíš i z vaší kapsy?

Strana jednoho muže

Volební Tasslovický speciál, díl třetí: Volební program Zelených

V minulém díle jsem se dozvěděl, že jsem nejspíš středový volič a heslo #Volím_pravici bych měl asi zahodit. Budiž. V mých kruzích je několik hlasitých podporovatelů Zelených, a tak jsem si řekl, že si přečtu jejich program:

Dostupnost základních služeb? No konečně!

S vyšším věkem přicházejí specifické problémy. Většina mých kamarádek to teď aktuálně řeší: Nejsou mateřské školky. Po třech letech mateřské bylo několik z nich nuceno se přihlásit na pracák, protože dítě jim prostě nikde nevzali. Mít tak jistotu, že mé tříleté dítě bude mít zajištěno místo ve školce, tak se mi rodina plánuje mnohem lépe. Samozřejmě ale vůbec netuším, kde na to stát vezme peníze, protože to ale taky znamená, že musíte postavit další mateřské školky. Jinak prostě poptávku nenaplníte.

Startovací bydlení taky zní strašně fajn. Ale moje otázka ohledně financování je stále stejná.

Zdraví lidé, zdravé kecy

K příspěvku mě inspiroval jeden povzdech na facebooku ve stylu: "Voni to ti progamátoři zase úplně zmršili"

Pro manažery:

1. Jestliže si myslíte, že dobrý tester se pozná podle počtu otevřených chyb, tak mám pro vás špatnou zprávu: Mýlíte se.
2. Jestliže vám tester říká, že aplikace funguje správně, tak vám prachsprostě lže.
3. Nechte testera testovat tak brzo, jak to jenom jde: Zařaďte testery jako schvalovatele zadávací dokumentace
4. Pokud je to jenom trochu možné, tak by programátor a tester měli sedět blízko u sebe.
5. Pokud se váš tester ptá až moc otázek, tak to nejspíš znamená, že s vaší dokumentací není něco v pořádku.
6. A pokud si myslíte, že "tester" se rovná "student, co to nějak okliká" tak vás co nevidět čeká nepříjemná situace. Na produkci.
7. Přečti si testy.

Pro testery: