Štítekwordpress

Asi vás to napadlo taky. I mě to napadlo taky. Velkou inspirací je mi adentovo Kuřecí Con Carne, kde jeho autor píše dennodenně. Bude Tassl taky psát dennodenně?

Odpověď zní: Nebude

Teda, kromě samotného slova dennodenně, které Tassl považuje za českou variantu Italského attraversiamo - Tedy za krásnou kudrlinku na jazyce Českém.

neustále jsem s tím válčil a budu s tím válčit asi ještě hodně dlouho. Od chvíle, co jsem objevil internet, tak neumím být offline. Jasně, umím si přečíst knížku a umím si zalenošit s časopisem. Ale vždycky mám po ruce svůj mobil, abych mohl zkontrolovat, jestli se online nestalo něco zajímavého.

A ono se vždycky děje něco velmi zajímavého.

Když jsem si nastavil své první rajče, tak jsem si zase uvědomil, jak se chovám ke svému mobilnímu telefonu. Jakmile mi něco na něm pípne, tak okamžitě letím zkontrolovat, co se děje.

Zkoušeli jste někdy pomodorro techniku? Ne? Tím pádem by se vám mohl hodit zápisek z cesty:

Pomodorro technika je anti-prokrastinační frikulínská záležitost, kterou vymysleli hipsteři v průběhu plánování akce "piccolo neexistuje" za účelem celosvětového spiknutí.

A teď vážně: V zásadě jde o to, že se rozhodnete jedné činnosti věnovat na plný pecky po časvě omezený (25 minut) interval. Jakmile to splníte, tak máte nárok na pětiminutovou přestávku a pak se znova věnujete téže, či nějaké jiné činnosti.

Ale co bych to popisoval, když jiný frikulín na to napsal online aplikaci tomato timer zatímco sepisoval do svého moleskine nápady na kosher paleo kuchařku.

Uvolnil jsem svou mysl pokročilou meditací a vyslal vesmíru jasnou myšlenku, že příštích 25 minut budu pracovat jen na jedné jediné záležitosti, a na ničem jiném. Z hluboka jsem se nadechl a spustil své vůbec první stopky.

Za tu dobu mi přišly tři SMS, dva facebookovské chaty, dva kolegové s neodbytnou záležitostí a jeden telefonát.

Každý leden a každý červen se to neustále opakuje: Na twitteru a facebooku se množí nešťastní studenti, kteří najednou začnou řešit, že je zkouškový, a jak to teda nedávaj.

Původně jsem si říkal, že jsem to přece tak nehrotil, jenže i já jsem to svého času hrotil. Původně jsem chtěl napsat lidem, ať to tolik nehrotí, protože jediné, co mi vysoká škola opravdu dala, je inženýrský titul.

Jenže ono to tak není doopravdy pravda. Pravdou je, že škola mě naučila být inženýrem. Sice asi tak mimoděk, protože mě to nenaučila škola, ale snaha sloučit práci a školu.

Mít jedničky není žádná věda. I ten největší blbec postaví barák, když mu dáte neomezené množství stavebního materiálu a neomezené množství času. (A povolíte mu, aby se věnoval pouze stavbě domu.) Pokud budete sedět dostatečně dlouho na zadku a biflovat se danou látku, tak dostanete jedničku, to vám garantuju.

Zkouška totiž probíhá tak, že se vás někdo zeptá na to, co je to Giffenův statek. A vy musíte z hlavy vysypat učebnicovou definici. Pokud ji řeknete správně, máte za jedna. Čím víc blekotáte, tím víc se blížíte ke trojce, až k vyhození. Tudíž, když tam přijdete nabiflovaní, tak máte jedničku.

S penězi jsem pracoval vždy spíše intuitivně. Ale poslední dobou mi to moc nevychází a ačkoliv nemám zrovna nejmenší příjmy, tak jsem aktuálně dost v mínusu. A tak jsem si dal jedno předsevzetí: Vyrovnat svůj rozpočet a splatit co nejvíc dluhů.

Hlavním nakopávačem bylo tohle sdělení z webu Get organized:

Kdyby mi někdo řekl, že na konci stejného roku budou všechny kreditky splacené, nejen na vánoce budu mít našetřeno předem a přitom se nebudu muset zásadně omezovat, asi bych se jeho bláznivému nápadu hlasitě smála. Jenže pak jsem objevila americké šetřílkovské blogerky...

Rozhodl jsem se uvěřit tomu, že jde vyrovnat rozpočet a že jde zjistit, kam mi peníze utíkají.

Zatím mám za sebou první krok: Sepsal jsem si všechny pravidelné výdaje, o kterých vím. A to včetně doposud "nulové" položky poplatků za rozhlas. Ono i těch 45 Kč měsíčně udělá svoje...

A musím říct, že to nebylo tak těžké, jak jsem si myslel.

Stala se jedna neuvěřittelná věc.

A to, že jsem zase začal psát.

Před rokem mi chybělo to "PROČ". Prostě jsem si neuměl odpovědět. Teď asi to PROČ už konečně znám a hodlám si zase najít "svůj hlas" v rámci psaní. Tentokrát ale neslibuju vůbec nic. Aspoň vím, jak je jednoduché skončit, tak uvidíme, jak těžké je začít.

Nepřepínejte a čekejte nečekané.

Rok 2014 začíná dalším číslíčkem v Tasslovickém počítadle

Někde v Seznamu existuje asi screenshot stotisícé návštěvy. Podle mého počítadla daným návštěvníkem totiž byl Seznamácký screenshot bot. Takže až někde Tasslovice uvidíte na Seznamu, tak se podívejte, kolikátou návštěvu screenshot ukazuje :)

Děkuji ale všem svým čtenářům, maminkovi a tatínce... Počkat, takhle se vlastně děkuje jenom v časopisech!

Tak jinak: Co nevidět sem opravdu, ale opravdu začnu psát něco normálního. Ale až přeperu toho křečka. A taky třeba až dostanu nějakou inteligentní inspiraci.

I v roce 2014 vás budu obtěžovat

Tak nikam nepřepínejte ;)

Petr Ludwig: Konec prokastinace, jak přestat odkládat a začít žít naplno, vydal Jan Melvil Publishing, Brno 2013, 271 stran

Pořádně vyprokastinovaná kniha

Normálně začínám recenzi tím, co kniha obsahuje, a jak se mi to (ne)líbí. Tady začnu jinak. Konec prokastinace mi dorazil ve stejném balíku, jako kniha Kraď jako umělec a Startup za pakatel. A ten jsem dočetl koncem října. Takže poslední knihu z Melviláckého balíku vláčím s sebou celé dva měsíce, kdy jsem se ji pokoušel aspoň otevřít. Ano, ten pocit, kdy prokastinujete boj s prokastinací.

Nakonec se mi ji povedlo přečíst. A dokonce jsem se dokopal k tomu, abych na ni napsal recenzi. Po dalším týdnu prokastinování dané recenze. To nevypadá, že ta kniha zabrala, co? Ale ona zabrala, jenže ... Jenže nehodlám před Vánocemi, svátky lenošení a obžerství začínat s bojem s prokastinací. Stejně bych ho prohrál.

Diplomová práce hadr

Říkal jsem už, že mám fakt rád poezii?

Začnu věštěcky: Až vydá PFIcz další věstník, tak se všichni zblázníme. Protože drazí bardi zjistí, že existuje ještě další krok, který poezie učinila po objevení volného verše. Tím je báseň v próze.

Je těžké kázat o dobré poezii, když ta moderní roztahuje křídla a skáče zkrz hranice, nepochopitelná, neuchopitelná, stále nová a taky stále stejně stará. A tak místo moralizování nad stále stejným jsem se rozhodl ukázat, co se vlastně ve světě poezie děje.

Přednes

Až zase uvidíte nějakého zoufalce, jak pomalu a jakože procítěně recituje špatnou poezii, tak ho prosímvás zmlaťte. Stabilní přednes dneska není in. Dneska se prolíná divadelní projev s recitací poezie. A v těch dobrých případech to jde až tak daleko, že si říkáte: "A je to vlastně ještě poezie?" Možná, že už ani není. Každopádně vás při poslechu tohodle bude ještě hodně dlouho mrazit v zádech. U normálního přednesu totiž na konci tleskáte hlavně proto, že jste rádi, že už to máte za sebou. Tady ale chcete, aby to neskončilo. Nikdy:

Dlouho jsem přemýšlel, jestli to napsat. A nakonec jsem si řekl, že ano. Ale než se začtete do následujících řádků, tak si nejdřív přečtěte článek Čarodějkou 24/7, na který tímto příspěvkem reaguji. A rozhodl jsem se to udělat první směskou ve stylu "Věřte - Nevěřte." Něco z toho je pravda. Něco jsem si vymyslel. Někde je jeden člověk směsicí více lidí v jednom příkladě. Jeden z lidí jsem já sám. Každopádně podobnost s reálnými osobami je zcela záměrná, i když není mým cílem ukazovat na kohokoliv konkrétního.

Znal jsem jednoho Čaroděje, co se svým čarováním zabýval každý den, sedm dní v týdnu. Byl krutej a přísnej a o kouzlech mluvil, kudy chodil. Když mu na vjezdu do jeho garáže jednoho dne zaparkoval soused, tak na něj rovnou seslal zaklínadlo. Jít totiž k jeho dveřím, zazvonit a optat se ho, zda by nepřeparkoval, by bylo až příliš přízemní a nečarodějné.

Potkal jsem jednu, co se na internetu chvástala, jak je mocná čarodějka. Tiše stála v koutku a nechtěla být viděna. A den na to na jednom fóru vznosně vyprávěla, jaký udělala velký a mocný veřejný rituál...

Ano, něco jsem vám tajil. Tajil jsem vám to, že jsem spolupracoval na novém, lepším časopise

A není to ledasjaký časopis. Samhainový Věstník PFIcz - pohanský časopis s nejdelší tradicí v Česku se po roce a půl dočkal dalšího čísla. S naprosto novou redakcí, do které jsem se dostal i já.

Už jsem před Samhainem psal, že nechci tvořit tuctový časopis. Chtěl jsem se podílet na něčem jiném. Chtěl jsem, aby to už na první pohled lákalo k přečtení. A jsem moc rád, že se to týmu PFIcz povedlo.

Tudíž se letos nemusím do ničeho nutit. Raději jsem totiž přiložil ruce k dílu a napsal do Samhainového čísla úvodník. A u takhle kvalitního výsledku asi nějaký čas zústanu.

A tak, místo toho, abych něco recenzoval, vás spíš lákám na něco, na čem mám i já svůj kus podílu. Podívejte se na Samhainový Věstník PFIcz sami a dejte mi v komentářích vědět, jak se vám líbil ;)

Jedno je ale jisté: Havranovi se líbil moc a dokonce do něj napsal i svůj článek ;)