Štítekwordpress

Terry Prachett: Nadělat prachy, vydal Talpress, 2008, 512 stran

Co jiného se hodí publikovat po článku o tom, jak být úspěšný? No přeci recenzi knihy o tom, jak se dělají prachy!

Na rovinu přiznávám, že tuhle knížku jsem přečetl už asi potřetí, ale tohle je poprvé, kdy jsem se rozhodl svůj online čtenářský deník rozšířit i o poznatky právě z prachettovek. A ten první poznatek zní:

Kéž by. Kéž by tohle byla povinná četba u studentů makro- a mikroekonomie!

Mnozí z vás jistě víte, že mikroekonomii (a makroekonomii) jsem studoval. Dokonce jsem ji i vystudoval a mám z ekonomie státnice.

A víte, kdy jsem konečně pochopil, o čem je vlastně kapitola s názvem Monetární politika státu?

Hádáte správně. Knížka Nadělat prachy mi humornou a lidskou formou vysvětlila, jak to vlastně s těma prachama je. A taky se dotkla toho, že dneska používáme tzv. Fiat měnu.

Tento článek je reakcí na článek od Otc: "5 rad k neúspěchu"

1. V tom Ferrari to není

Žijeme v době, kdy si spousta lidí myslí, že "úspěch" musí nutně znamenat Ferrari před barákem. A kdyby barákem. Velkou vilou s vlastním bazénem. Dvoumetrová telka v každý místnosti a tři koupelny.

Vo tom to fakt není. Dokud budete věřit, že znamením úspěchu je Ferrari před barákem, tak nebudete úspěšní. Před tím mým stojí Fiat Multipla, cože je vnímaný opak oproti nablýskanému Ferrari, a přesto si připadám úspěšný.

2. Učte se od odborníků

Jo, souhlasím s Ondřejem. Dneska se na internetu za odborníka prohlašuje kde kdo. Tak jak doopravdy poznat toho "správného" odborníka? Já se řídím tímhle pravidlem:

V místnosti se postav vedle nejúspěšnějšího člověka. A jestli jsi v té místnosti nejúspěšnější člověk ty, tak jsi ve špatné místnosti.

Jestli existuje pochoutka, co mi doopravdy chutná, tak je to vlašský salát. Mám ho rád už odmalička, když jsme s maminkou chodili do mléčného baru na deset deka s rohlíkem.

Jenže tehdá to ještě byl poctivej socialistickej vlašák.

A nebo mi prostě a jednoduše chutnal víc, protože jsem vůbec neřešil, co v něm doopravdy je.

Že vlašák je sbírka hnusů, mi došlo v momentě, kdy jsem si koupil vlašák předzabalený. A přečetl jsem si složení. Tolik emulgátorů, stabilizátorů a éček na jednom místě... až jsem se bál, že mi ten salát v ruce co nevidět vybouchne.

Ale i tak ho čas od času jím, protože mi prostě chutná. Ale jak ho jíst, a necpat do sebe hnusy?

Připojuji se tímto k cuketkovu zvolání:  Já chci normální vlašák!

Když začnete vyrábět normální vlašák, bez výrobního salátu a éček, tak já si ho k vám budu chodit kupovat. Tak jednou týdně.

Co vy na to? Kdo se toho chytí?

Poslouchám si tak rádio a tam hlásí, že včera (20.1.2015) oslavil narozeniny Lorenzo Lamas, kterého v Česku známe především ze seriálu Odpadlík.

A jelikož jde o rádio, kde moderuje dvojice chlap-ženská, tak ona paní zareaguje na zprávu svého kolegy zcela bezprostředně: "Cože? Von ještě neumřel? Kolik mu asi je?"

Abyste to nemuseli bingovat, tak Lorenzovi bylo včera krásných 57 let.

Ale aspoň jsem se trošku ujistil, že nejsem sám: Je to zvláštní systém uvažování. Máte oblíbenou seriálovou hvězdu (a nemusí jít o hvězdu ze seriálu, ale třeba o zpěváka, kapelu...). A vy tuhle hvězdu v jistém období svého života prostě žerete.

Pak buď vyrostete, nebo se prostě změní váš vkus, a na danou hvězdu v poklidu zapomenete.

A jelikož o dané hvězdě už nic nehledáte, nezajímáte se, tak najednou, nějak automaticky začnete předpokládat, že je prostě mrtvej.

No, a pak najednou, po mnoha letech nezájmu uslyšíte, že vaše hvězda z mládí slaví narozky, vydává desku, konečně má Oscara ... prostě něco.

Víte, kolik váží jeden hipster? Jeden instagram. --internetový vtípek

Už nějakou dobu používám Windows Phone 8 (o něm někdy jindy), a když jsem se dozvěděl, že i v tomto OS lze vesele instagramit, tak jsem se tam přihlásil a zatím si s tím hraju.

Když jakože chcete žít kreativně, tak si kolem sebe musíte hledat ty kreativní podněty, žeáno.

Vtip je v tom, že ačkoliv jsem ultra a mega kreativní, tak moji kreativitu zatím nikdo neoceňuje, fňuk. A to ani negativně, dvojfňuk!

Jazyková odbočka: Double-click se do češtiny překládá nejčastěji jako "poklepání" a útvar "dvojklik" je sice také možný, ale ne moc ustálený. Takže bych asi neměl používat dvojfňuk ale spíše "češtější" pofňukání.

Tudíž mě napadl geniální nápad.

Abych nemusel neustále pofňukávat (ha! funguje to a funguje to líp!)  že nemám žádné násle... dovníky? dovatele? Nohsledy? Folovry? Tak svůj instagramí účet zprapaguju i tady na svém blogu. Tady je!

Stanislava Mrázková: Podnikání z pláže, žijte příběh, který chcete vyprávět, vydal Beach Business s.r.o., Havířov 2014, 160 stran

Zatímco já mám taková ta klasická novoroční předsevzetí, jako zhubnout (zase), víc psát (zase) a víc si to tenhle rok užít (něco nového, juch ;) ), tak jsem z těch internetů zjistil, že mnozí z vás by chtěli víc číst.

Jsem pokročilý čtenář a v roce 2015 jsem přečetl už dvě knížky. A třetí mám teď rozečtenou. Ačkoliv velmi podobně to shrnul i René Nekuda, tak jsem se rozhodl prozradit několik mých osobních zákonů ke zdárnému čtení:

1. Není to závod

Předsevzali jste si, že v roce 2015 přečtete 52 knížek? Nebo dokonce víc? Tak pravidlo jedna zní: Zklidni hormon, kámo. Jestli jste v minulém roce moc nečetli, tak je vaše předsevzetí stejně mylné jako předsevzetí nesportovce uběhnout maraton.

Zklidněte to. Stejně vyšlo už tolik knížek, že je nelze v životě jednoho člověka přečíst. Knížky vám budou utíkat vždycky! Děláte to především proto, že chcete. Nikoliv proto, abyste se mohli chlubit sousedům.

2. Čtěte to, co vás baví

Hele, kámo. Když mi říkáš, že jako do Kuklen nemá cenu jezdit, tak asi nevíš, o čem ty Kukleny asi jsou, jako.

Hodil jsem mobil do šuplíku a nechal jsem ho tam, ať se vybije.

Naschvál.

Naposledy se mi vybil mobil v momentě, kdy jsem ho (pracovně) používal asi patnáct hodin v kuse. Do té doby bylo pro mě nemyslitelné, abych si mobil vypnul.

Teda, teď kecám: Když jsem měl ještě služebák, tak jsem ho na noc a po směně naschvál vypínal. To samé provozuju na dovolených. Není nic horšího, než kolega z práce, co chce něco řešit, když vy máte dovolenou.