Štítekwordpress

Milí přátelé, milé přítelkyně.

Pomozte Tasslovi hacknout literární soutěž!

Mensa České Republiky vyhlásila literární soutěž. A hádáte správně. Tématem prací je za okny tma.

Literární soutěž s takhle divným tématem si prostě zasluhuje hacknout, nemyslíte?

Sháním vaše kreativní nápady.

• Musí se to týkat daného tématu. Nechci, aby mě vyhodili ze soutěže proto, že jsem nedodržel téma
• Musí to být neobvyklé a ideálně vtipné
• Mělo by to ukázat, že dané téma je poněkud ... až příliš kreativní
• A musí to být povídka. Takže žádné úvahy prosím

Na samotné zpracování je celkem ještě dost času, ale i tak bych rád začal brzo. A budu doufat, že se umístím pěkně vysoko ;)

Předem moc díky za vaše nápady. O výsledek a celé dílo se samozřejmě podělím

Luisa L. Hay: Miluj svůj život, Pragma, Praha 2007, 249 stran

Co se vám vybaví, když se řekne "pozitivní myšlení"? Případně "pozitivní afirmace"?

Vysokovibrační jednorožci z Atlantidy? Mírumilovní a přátelští delfíni? Jinými slovy: Pošuci?

Mně se tohle vybavovalo taky dost dlouho. Potkal jsem až příliš mnoho lidí, kteří tvrdili, že se věnují pozitivnímu myšlení, a dalším ezoterickým oblastem, ale doopravdy mi nepřipadlo, že by fakt mysleli pozitivně.

Jsou autoři a knihy, na které se vám udělá názor, aniž byste danou knihu četli, či znali dílo daného autora. Luisa L. Hay je jedním z takových lidí.

Každé ráno, když vstanu, tak se na sebe usměju do zrcadla a nahlas si řeknu:

Dneska bude super den

A pak třeba můj autobus vězí v zácpě. Ujede mi metro před nosem a na ulici mě začne obtěžovat bezdomovec kvůli pětikoruně. (U které jsem nakonec nevěděl, do jaké kolonky ve svých výdajích ji napsat.)

Tento twít. Něco na něm je. Neplatí vždycky.

Všeho moc škodí. Škrtání škodí. Krátké texty jsou výstižné. Ale.

Skvělé copy se nepozná podle počtu slov.

Nebojte se čárek. Dlouhá souvětí občas zabíjí text. Ale tečky taky. Vykřičník nepomůže!

Nedávno jsem si do své čtečky přidal sexem nabitý blog, kde jedna sex experimentátorka píše "otevřeně" o sexu. Jo, taky jsem se na to chytil, stejně jako vy jste se kdysi dávno chytli na moje poprvé.

Jo, sex prodává, to je pravda. Ale přesto jsem si o minulém víkendu uvědomil jednu věc: S manželkou jsme provedli něco, co oba dva považujeme za naprosto intimní záležitost. Udělali jsme to před sebou a konečně jsme se o tom bavili jako dospělí lidé.

Jak moc jste napnutí, co ze mě zase vypadne?

Když jsem se totiž o víkendu pochlubil, že si hodlám dát dohromady všechny své výdaje, tak jsme se rozhodli do toho říznout, a dali jsme dohromady rodinný rozpočet.

Na papír jsme si sepsali, kdo má jaké příjmy a jaké měsíční závazky. Vyšla nám (díkybohu) každému kladná částka, do které se doposud skrývalo "moje" a nebo "ostatní".

Kolik kdo z toho dáme za olečení, za zábavu, pro osobní potěchu? V klidu jsme to napsali na papír, protože:

1. Jsou všude

Všimli jste si toho? Už neexistují Rady k používání deštníků. Ale článek na téma 10 věcí, co byste neměli s deštníkem dělat najdete snad na každém rohu. 52 způsobů, 365 návodů, 10 tipů, 8 důvodů, 16 novinek a 6 číslovek, co se vecpe úplně všude.

2. Musí rozdělovat text

A samozřejmě platí, že to rozdělení se děje pomocí obrovského nadpisu. Protože 95 procent lidí čte jenom nadpisy. A když založíte časopis pro 6.7 procent lidí, tak si jich i na příští rok musíte udržet všech 100 procent, jinak se vám stane jedna neočekávatelná věc: Zkrachujete

3. Používáme je k něčemu neobvyklému

A totiž k tomu, že díky číslovkám píšeme texty tak, aby přinutily lidi kliknout. Tahle žena používala tři neobvyklé metody a zbohatla. Podívejte se, jak to udělala. Jeden rok nic nepsal, ale pak se stalo něco nezvyklého. Jakoby kliknutí bylo tím jedním důvodem, proč ty články píšeme.

4. Lidi na ně klikaj

Jo, už jsem o tom jednou psal, ale tehdá jsem to nechal jenom na "opravdu stálých výdajích." Tentokrát jdu o úroveň níž:

Nainstaloval jsem si na mobil aplikaci Spending Tracker a zavázal jsem se si za únor sepsat úplně všechno.

Zatím se nehodlám nikde a na ničem omezovat. Na březen plánuju, že totiž moje rozhodnutí půjde ještě na další úroveň: A to takovou, že si zkusím vytvořit takový plán příjmů a výdajů, abych konečně po dlouhé době přestal mít pocit, že žiju od výplaty k výplatě.

Naposledy jsem se ptal, jak jste na tom s rozpočtováním vy. A teď zásadní otázka pro únor:

Co děláte s penězi, které vám zbydou?

Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, vydal Panteon 2012, 400 stran

Spoiler alert: Tohle není recenze. Tohle je pár věcí, co jsem si odnesl z dané knihy. Pokud jste knihu nečetli, tak raději ani nečtěte tohle a raději se spokojte se sdělením, že tuhle knihu byste si fakt měli přečíst.

1. Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo

Jinými slovy: nech to plynout. Nejsi pánem situace? No a co?! Pochop situaci a vytěž z ní něco pozitivního. I kdyby to měl být jenom nějaký ten gáblík zdarma.

2. Nehýčkej staré křivdy

Pamatuj si, že jsi na jedné lodi s tím kreténem, co tě urazil. Není záhodno si dlouho hýčkat staré křivdy. Nikdy nevíš, kdy toho člověka budeš potřebovat

3. Alkohol to vyřeší

Zapomněli jste na ebolu? Tak vězte že České ministerstvo zdravotnictví nezapomíná!

Když jsem letěl v listopadu 2014 do Německa, tak to ebolová mánie byla zrovna na svém vrcholu. Rodiče se doma obávali, že určitě poletím s někým nakaženým, a tak dále a tak podobně.

Aby nás naše ministerstvo ochránilo, tak jsem musel vyplňovat čestné prohlášení, kde že jsem to byl, a že jsem nebyl v Africe, a tudíž nemám ebolu. A kdyby něco, tak ať laskavě napíšu, kde jako budu po příštích 21 dní.

Teď je leden 2015 a většinová veřejnost se s Ebolou vypořádala úplně stejným způsobem, jako já s Lorenzo Lamasem. Zapomněli jsme na ni a tak nějak jsme začali předpokládat, že ebola jaksi není.

Ale naše ministerstvo nezapomnělo. V letu z Frankfurtu zpátky domů se najednou ozvala hláška: "Ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví ČR si vás dovolujeme upozornit, že pokud jste byli v Libérii, Demokratické republice Kongo a nebo Pobřeží slonoviny, tak se musíte nahlásit."

Ne, nemám na mysli epic meal time. Mám na mysli doopravdovou práci.

Fajn, rozhodli jste se neprokrastinovat? Super! Chválím vás!

Dokonce jste vyzkoušeli i moji poslední techniku, a to nastavit si rajče? Gratuluju! Jste na dobré cestě!

Jenže... Pořád to nefunguje? Tak to vám budu muset ukázat svůj další trik:

Tohle je můj další trik! Žánr, kterému se říká epic music.

Musíte vyplnit nudnou tabulku? S epickou hudbou vám daný úkol bude připadat jako úkol hodný hrdinů. Je potřeba sepsat nudný mail? Do něčeho se vám nechce? Potřebujete tu správnou náladu?

Jednoduše: Vždyť teď při psaní tohoto článku poslouchám epickou hudbu! Každé slovo za slovem má pak význam, jako odjišťování atomové bomby dvě minuty před výbuchem.

A když se potřebuju soustředit?

Kámo, je to nějaký divný, ti řeknu, vole.

Normálně mě tohle téma napadlo, když jsem někde na fejsu četl adentovo status, kde sdílel nějakej blogovej článek. A víš, co mu, kámo, vadilo? Že ten článek mu normálně tykal. No věřil bys tomu, vole?

No, a teď zase trošku vážně. Taky to moc nemusím. Jakmile mi stránka nějaké firmy cíleně tyká, tak si taky připadám, že nejsem cílová skupina.  Holt už nejsem teenager a od firmy nehledám vystajlovanou frikulínskost, ale spíš tah na branku a jistou solidnost.

Na druhou stranu ale nemám rád zapšklé firmy, ktéré se zabýají prováděním realizací aktualizací instalací.

Napsat dobrej text pro web je dřina, kámo.

Ačkoliv ke svému blogu přistupuju značně kreativně, tak si stále myslím, že až na pár vyjímek tu i nadále budu používat "vykání obecné," ve stlu "vy všichni čtenáři mého blogu".

Vyhrazuju si kreativní právo tohle pravidlo čas od času porušit, třeba když ti, vole, budu říkat o tom, jak super jsou Kukleny.