Štítekwordpress

Stále držím víkendy s minimem internetu. Je to jeden důvod toho, proč tady o víkendech nevychází. O víkendech prostě nejsem.

Nedávno jsem na facebook stránce Get Organized objevil velmi zajímavý článek 10 věcí, co byste měli udělat před devátou. (v angličtině)

Zaujala mě rada nepoužívat mobilní telefon alespoň půl hodiny po probuzení. Ranní "sjíždění tajmlajny" je můj probouzecí rituál. A podle těch stránek se tak stávám otrokem svého mobilního telefonu.

Rozhodl jsem se tento týden to zkusit. Po probuzení se půl hodiny nepodívat na mobil. Mělo by to být zvládatelný, protože jsem si v prosinci tak trochu udělal radost a koupil si multifunkční budík z Ikey, kterým se teď normálně budím. Tudíž není nutné po ránu šahat na mobil, abych ho ztlumil kvůli tomu, že budík na něm řve.

Tentokrát si dávám tohle předsevzetí jenom na týden, protože už teď tak nějak tuším, že to bude boj.

A jak to dopadne, se dozvíte na těchto stránkách.

Jak se budíte vy? A jaký je váš ranní rituál?

Těším se, až si konečně přečtu Dunu. Strašně dlouho jsem se jí vyhýbal a nějak se mi ji nechtělo číst. A to i v momentě, kdy jsem Dunu hrál.

Vtipné je, že když jsem hledal, kde tu litanii najdu, tak mi jako první vyjel blog mé ženy, odkud báseň kradu:

Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.

Doporučuju si tohle odříkat nahlas, když vás přepadne pocit strachu.

A recenzi na Dunu samozřejmě napíšu i sem.

Je nějaká sci-fi kniha, která vás oslovila? Která?

Napsala mi Lucie. Z oddělení elektro. Že prej pro mě má nejlepší nabídky s dopravou zdarma nad 1000 korun. A napsala mi Tereza z knihkupectví. Zná nejlepší švédské detektivky tohoto roku.

Tomáš má pro mě ledničku a Honza pro mě vybral e-knihy přesně na míru. Jana mi poslala e-mail s krmivy pro psy a já se cítím čím dál tím nervózněji.

Když se mnou komunikuje e-shop, tak jim ještě sežeru titulek Pavle, máme pro vás ledničky. Ale když mi ty ledničky nabízí Tomáš, vedoucí oddělení chladícího zboží, tak se něco vě mně zasekne. Já chci anonymní komunikaci.

Nedokážu vysvětlit proč. Ale prostě chci, aby mi nepsala Lucie, ale aby mi psal rovnou MALL.cz. A uvnitř klidně může být rámeček s Lucií, šéfkou elektro, která bude osobně doporučovat danou vrtačku, protože ji osobně vyzkoušela a miluje ji nejenom ona, ale i další zákazníci.

Byl jsem muž za pultem a komunikoval se zákazníky. Na začátku každé komunikace jsem se představil jménem své firmy a svým občanským jménem. Ale celkem mi vyhovovalo, že zákazník odcházel s tím, že mluvil s někým od Velkýho Růžovýho. Nebyl to Pavel z Růžového, byl jsem prostě anonymní někdo.

František Kotleta: Příliš dlouhá swingers party, vydalo nakladatelství Epocha, Praha 2014, 277 stran

Mám rád béčkové knížky. Mám rád akčňácky akční příběhy, kde hlavní hrdina popadne kydlítko a pak kydlí a kydlí, dokud nevykydlí i toho nejposlednějšího slizkého záporáka. Dokonce mi nevadí primární zaměření na heterosexuální muže a s tím spojený titulek knížky tak, aby nalákal.

A přesto se mi tahle knížka moc nelíbila.

Zní to divně. Obzvláště když spojení "mozek mu vystříkl ušima" je v knize zcela běžné. Ale chybí mi akčnost. Ačkoliv je knížka prošpikovaná střelbou a výbuchy, tak jako čtenář se nudím.

Kniha mi připomněla film 300: Vzestup říše, kdy jsem se cítil podobně. Před vámi se odehrává příběh plný akce, sexu a násilí, ale vás to nechává chladným. Především proto, že díky dikci knihy tak nějak tušíte, že hlavní hrdina to nakonec přežije.

Do centra Prahy to mám nedaleko. A tak, když se čas od času procházím po Pražském mostě a potkávám cestou Rusy, Číňany a jiné národy, tak lituji, že jsem nezůstal v Hradci Králové. Tam totiž nemusíte řešit tolik velkých písmen, jako v Praze.

Pražská šunka na Pražském mostě v zástupu ruských turistů? Nahání mi husí kůži, jak správně to napsat.

Zbytek češtiny - a nebo snad Češtiny - zvládám naprosto intuitivně. Můj vnitřní hlas mi řekne, kdy udělat čárku. Vnitřní editor napoví udělat více teček. Otazníky? Ale jděte!

Ani skloňování, či přechylování mě nevyvede z rovnováhy. Shody předsudků s podněty mi nikdy nedělaly problémy. Ale velká písmena? Vždy znejistím a sekám chybu za chybou.

Několikrát jsem si zkoušel číst různé poučky, ale i tak nevím, jak napsat větu, že jsem v Hradci Králové potkal několik pražských turistů a mezi nimi i profesora Pražáka.

Máte nějakou mnemotechnickou pomůcku?

Mám v práci dózu s naprosto neuvěřitelnou kávou. Jmenuje se Burundi Seshe a patří do kategorie hipsterových vlhkých snů. Jednodruhová, světle pražená, z jedné lokality, fair trade bio a kdovíco ještě. Jenže já ji nechci pít.

Když jsem si ji uvařil poprvé, tak jsem zažil explozi smyslů ve svých ústech. Kyselinky, ovocné příchutě, neskutečná vůně. Úplně boží. Uvařil jsem si ji podruhé a další erupce smyslností, které normálně najdete jenom v erotických románech pro znuděné paničky.

Já chci normální kafe.

Kávu piju každé ráno ke snídani a každé odpoledne po obědě, aby se mi nabudilo trávení a vrátila krev ze žaludku do mozku.

Ačkoliv mám rád lepší kafe, tak se stále umím spokojit s instantem zalitým mlíkem. Od své kávy očekávám, že bude neutrálně dobrá. Abych ji mohl pít s klidem k rannímu rohlíku s pribiňáčkem. Dennodenně.

Jak mě na první napití nadchnulo, tak se asi po jeho dopití vrátím k normálnějšímu kafi.

Nějak ještě nejsem ve stavu takhle výrazný kafe pít...

Robert T. Kiyosaki, Sharon L. Lechter: Bohatý táta, chudý táta. Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne, vydalo nakladatelství Pragma, Praha 2001, 214 stran

Kdo by neznal tohoto pána? Roberta Kiyosakiho uvádí jako svého "finančního guru" mnoho lidí. A pro další spoustu lidí je toto jméno synonymem veškerého zla. Když jsem si knihu kupoval, tak jsem byl přesvědčen o tom, že neexistuje "normální" názor. Já se o jeden pokusím:

Ten člověk neumí psát

Kniha je plná zajímavých příběhů ze života a několika finančních tipů. Ale se strašnou spoustou vaty okolo. Jedna myšlenka se musí rozmáznout na několik stránek. Občas to bylo trošku nezáživné čtení.

Tisíckrát vykradená

Možná je to prostě jenom proto, že se sám zajímám o finanční gramotnost a lepší přerozdělování zdrojů, ale přišlo mi, že zrovna v téhle knize jsou věci, které jsem četl na blozích věnovaných právě finanční gramotnosti.

Zajímá mě genderová korektnost a gender studies. Především z jazykového hlediska.

Rád si hraju se slovy a rád vymýšlím tak trochu neobvyklé texty. A genderově vyvážené texty patří přesně do téhle kategorie.

Jenže

Třeba v angličtině byl pro policistu ustálený výraz policeman. Jakmile v oblasti boje se zločinem začaly fungovat i ženy, tak se angličtináři poškrábali na hlavě a vymysleli lepší, genderově neutrální pojem police person.

Ale jak to udělat v češtině? Když napíšu "policisté,"  tak z daného slova jaksi vyplývá, že tam pracují pouze muži. Když ale napíšu "policisté a policistky," tak se dostávám do neskutečně těžké situace, kdy se text prodlužuje. Posuďte sami:

Znáte StackOverflow?

Tak provozovatel těchto stránek se rozhodl dát prostor i jiným, než jenom klasickým ajťákům. Vznikla spousta podstránek, kde moje stále nejoblíbenější je ta o stavění si vlastních světů

Nedávno ale vznikla nová podstránka, o kterou jsem se začal zajímat ještě v "private beta" fázi. Teď je online pro všechny. O co jde?

Kávomilci, kávomilkyně, máte konečně své stránky!

Pokud se zajímáte o kávu, její přípravu a vše okolo něj, tak se podívejte na diskuzi o kafi.  Není potřeba být odborník, stačí pouhý zájem o kávu. Komunita je tam přátelská a samozřejmě komunikuje pouze v angličtině.

S kým vším se tam potkám?

Po jednoleté odmlce jsme opět navštívili Chatu Agáthu, abychom se sešli s ostatními za trošku "high society" události, než tomu normálně bývá.

Jednalo se o již třetí v pořadí Ples Ohnivá Brigit. Tentokrát o něm napíšu jenom pár postřehů:

Ačkoliv je sjezd plánován až na pátek v šest večer a program začíná oficiálně až v sobotu, tak si příště asi vezmu dovolenou už v pátek. Vyráželi jsme až v sobotu dopoledne, protože jet za sněhu a za tmy se nám fakt nechtělo.

Počasí opět na jedničku s hvězdičkou. Holt si to umíte objednat :)

Milá a přátelská obsluha byla ... No, asi chápete. Když jde o stejnou krevní skupinu, tak jde všechno hned lépe.

Možná bych příště určil někoho dvorním fotografem. Focení na akci bylo poněkud chaotické, tak jsem zvědav, jak se sejdou fotky dohromady.

Zní to jako klišé, ale míním to doopravdicky. Vyhlášení tomboly bylo zlatým hřebem večera.

A jak by podotknul Kryton z Červeného trpaslíka: Faktor pařby pět!