Zajímá mě genderová korektnost a gender studies. Především z jazykového hlediska.
Rád si hraju se slovy a rád vymýšlím tak trochu neobvyklé texty. A genderově vyvážené texty patří přesně do téhle kategorie.
Jenže
Třeba v angličtině byl pro policistu ustálený výraz policeman. Jakmile v oblasti boje se zločinem začaly fungovat i ženy, tak se angličtináři poškrábali na hlavě a vymysleli lepší, genderově neutrální pojem police person.
Ale jak to udělat v češtině? Když napíšu „policisté,“ tak z daného slova jaksi vyplývá, že tam pracují pouze muži. Když ale napíšu „policisté a policistky,“ tak se dostávám do neskutečně těžké situace, kdy se text prodlužuje. Posuďte sami:
Demonstranti a demonstranky protestovali proti schůzce Barracka Obamy a Vladimíra Putina na pražském hradě. Proti nepokojům musely zasahovat policisté a policistky za pomocí slzného plynu a vodních děl. Lehká zranění utrpěly tři demonstrantky a dva demonstranti, které na místě okamžitě ošetřili lékaři a lékařky.
Cítíte ten divný nezvyk? Pokud chci jednoznačně uvést, že se někde sešli muži a sešly se i ženy, tak musím neustále prodlužovat text. Navíc si přivodím další češtinský problém: Jaké i/y použít ve větě „demonstranti a demonstrantky protestovaly/i„?
Ve výše uvedené citaci jsem si to vymyslel šalamounsky. Prohazoval jsem měkká a tvrdá i, abych ani jedné skupině příliš nestranil, či nepřitěžoval.
Jinak to asi nepůjde
Chápu, že jednou z cest je ignorovat to a čekat, až to přejde. Zkušenosti ze sousedního Německa napovídají, že to nepřejde, a ženy se budou čím dál tím více hlásit o své místo ve společnosti.
V Německu, když vám přijde do schránky leták s nápisem: „Vážení voliči, dostavte se tehdy a tehdy, tam a tam,“ tak ženy s největší pravděpodobností zůstanou doma. Předpokládají totiž, že se doopravdy jedná jen a pouze o mužskou část populace.
Jdu si hrát
Genderově korektní vyjadřování mě neskutečně fascinuje. Už si s ním ve svých příspěvcích tak trochu hraju a budu s tím pokračovat i nadále.
Zkusím používat tuhle mluvu s citem, a pokud možno nenásilně. Prostě se to chci naučit.
A sranda bude, až do Česka dorazí zprávy, že existují lidé, kteří své pohlaví nevnímají binárně, a tudíž se nechtějí psát ani do jedné kolonky „muž – žena“…
Genderové bláboly jsou prostě pořád bláboly. Média mohou být politicky a genderově sebekorektnější, ale lidi prostě nepřevychovají. Když budu sprejovat na zeď a uvidím v dálce dvě vesty, zakřičím „poldove“ a nebudu dlouho zkoumat, jestli jedna osoba není ženského pohlaví, abych náhodou někoho neurazil =D
Pravidla českého jazyka naopak mluví zcela jasně a pokud máme vícenásobný podmět, je vždy jasné, jaké i/y na konci použít. A v tomhle aspektu (ať se to někomu líbí, nebo ne) vyhrává vždy mužský rod.
PS Od kdy bojují policisté s ohněm? Nespletl sis to s hasiči (a hasičkami)? (=
Jo, nevýhoda psaní příspěvku „na první dobrou“ kdy jsem policisty změnil v náhlém pudu inspirace za požárníky a naopak 🙂
Každopádně kopanec jsem opravil 🙂
Zdar. U vícenásobného podmětu (policisté a policistky) je vždy rozhodující to, zda obsahuje alespoň jedno slovo v rodě mužském životném. Pak je v přísudku „i“. Jinak je „y“. Takže netřeba se trápit gendrově vyváženým přístupem, lze to svést na pravidla českého pravopisu 🙂
Tak aspoň jedno pravidlo mám vyřešený 😉
Jinak češtinský nebo češtinářský – to nejsou existující slova, ale něco, co jsme si odnesli ze školy, protože se to tam používalo. Prakticky to takto ale psát nejde, je třeba použít např. „problém českého jazyka“. Vzniklo to od slova češtinář, nicméně varianty tohoto slova v přídavných jménech neexistují 🙂
Pánové, nemáte tak zcela pravdu. Pokud je podmět ve větě až za přísudkem, pravidla připouštějí 2 možnosti – buďto uvedenou variantu, kdy přednost má podmět v mužském rodě před ženským a ženský před středním, nebo obvyklejší variantu, kdy se koncovka řídí podmětem, který je přísudku nejblíže.
Přípustná je tedy jak varianta: Na poli se pásla telata a býci, tak i: Na poli se pásli telata a býci.