Štítek52 krát pozitivně

V pondělí  jsem si vyplul lodí. A i když je to pozitivní samo o sobě, tak příběh o tom, jak jsem se na tu loď vlastně dostal, je ještě lepší.

Stalo se v pondělí: Tak nějak obecně jsem zjistil, že ačkoliv dennodenně jezdím do Prahy, tak že tu Prahu vlastně ani moc neznám. A tak jsem se to rozhodl napravit a znovu se podívat na místa, kde jsem byl tak naposledy se školním výletem. A tentokrát si to i náležitě užít, protože už mám dost peněz na to, abych si koupil buřta, když na buřta mám chuť.

Poslední buřt mě stál stopadesát korun, ale přejděme to bez komentářů, ano? Stále existují místa, kde mi připadá, že výše mého kapesného je až moc malá na to, abych si něco mohl dovolit... Ale jelikož píšeme pozitivně, tak se posuneme o odstavec dál, ano?

Včera jsem se rozhodl po dlouhé době opět navštívit Most Karla. Teda, Karlův most. Jo, je furt stejně přeplněnej turistama a pouličníma kejklířema a domluvíte se tam pouze Rusky. Ale to mi nevadilo, s tím jsem jaksi počítal. A když jsem od Staroměstské došel prakticky až na druhý konec mostu u Malostranské, tak jsem si všimnul, že odtamtud vedou dolů schody na Kampu.

Aneb finální sbohem našemu původnímu hostingu.

Původní vzhled webu Bohyně jsem tvořil já, sám, na koleně. Podle mých nejlepších znalostí a dovedností. Před pěti lety. Fungoval, chovalo se to, jak mělo. A jelo to na drupalu, takže se to dalo modulárně rozšiřovat a přidávat různé fičury.

Jenže

Jenže provozovatel hostingu byl poněkud ... divný. Divný přístup na FTP, divná komunikace, divný tak nějak všechno. Sice ten hosting stál víc peněz, ale výměnou za to jsme měli horší služby. Kovářova kobyla vždycky chodí bosa, takže jsme to moc neřešili. Příspěvky šly přidávat a editovat, RSS se pořád publikovalo ven... Až jednoho dne...

Jednoho dne, tak asi týden před začátkem Witchcampu nám provozovatel hostingu vypnul web. Bez varování. Bez upozornění. Bez komunikace. Když jsme se ho zeptali, co se to jakože stalo, tak jsme zpětně zjistili, že nám někdo hacknul fórum a posílal z něj tak tisícovku spamů denně - sorry, jestli vám z něj nějaký přišel. Chybu jsme samozřejmě okamžitě napravili a vymohli si znovuspuštění webu. Ale byla to ta poslední kapka.

Pravidelné psaní "pozitivna" zjkouším na odblokování spisovatelského bloku ... A celkem to zabírá

Nejste správnými umělci, pokud jste nikdy neměli tvůrčí blok. Jinými slovy máte někde v hlavě nápad, co se jakože chce dostzat ven, ale jakmile sednete před textový editor (v mém případě) tak se najednou nedostaví ... NIC.

Pak se krom obligátních pozitivních příspěvků ve mě objevila touha opět recenzovat videa na téma pohanství ... a najednou se někde něco hnulo. Ledy roztály a moje prstíky tančí po klávesnici se stejnou rychlostí, jako tomu bylo dřív.

Je asi dost možný, že dané téma asi moc nikoho nezajímá, ale třeba sem přibudou časem další a další témata, co vás budou bavit.

A já třeba pak i najdu dost odvahy k tomu, abych zakončil tenhle projekt někde ani ne na začáítku, protože mi začíná připadat, že svůj účel už splnil. Ale to je ještě celkem vzdálená budoucnost...

Ale vy každopádně nikam nepřepínejte

Při cestách naší korporací si připadám jako celebrita selebrita. A stačilo tak málo

Bylo nebylo: Nastoupil jsem k Němcům a zjistil, že daná firma je značně multi kulti. Třeba jenom v mým týmu sedí Ukrajinec, Zambijec, Angličan ... a já. A vývojář je Maďar. A krom normálních evropských národností tu máme třeba i Indy.

A tak se stalo, že jedna naše zaměstnankyně měla strýčka, co provozuje pražskou restauraci Indian Jewel. A přes příbuzenstvo si domluvila, že daná restaurace bude dovážet indická jídla jednou týdně až k nám do firmy a za cenu jedné stravenky. Asi pochopíte, že od té chvíle je čtvrtek Den Kdy Se Jí Indické Jídlo.

Jak čas ubíhal, tak se daná kolegyně odebrala jinam, za štěstím, a objednávání přešlo na jiného kolegu. A i ten se odebral jinam, a tak se k objednávání dostala jiná kolegyně. A i ta odešla, tak to přebrala kolegyně další.

A najednou byl s Indama probolém. Jeden týden prý mail s objednávkami skončil ve spamu, podruhé zase si prý Indové stěžovali, že to přišlo moc pozdě, pak byl státní svátek, tak kolegyně nic neobjednávala, i když byl čtvrtek běžným pracovním dnem ... Takže jsme byli měsíc bez indického jídla.

A měl teda svatbu nádhernou

Když jsem se před třemi lety oženil tak tam bratr oficiálně představil svou novou slečnu. Všem se nám líbila a jemu zřejmě taky.

Protože následoval mého příkladu a po třech letech se s tou slečnou oženil v Pardubhicích. A měl to strašně krásně vymyšlený:

Nejprve jsme se sjeli na místo, kde pak měla proběhnout oslava a odevzdali svá vozidla. Pak bratr vytáhnul patentovaný časoprostorový přenašeč (vyvinutý ve spolupráci s CERN) spojený s technickou památkou - autobus tak z padesátých let - a přesunuli jsme se na místo sezdání novomanželů.

Tam oba dva nastoupili za zvuků Star Wars: Imperial March před paní oddávající a slavnostně si řekli své ANO. Pak jsme se opět přesunuli za pomoci patentovaného časoprostorového přenašeče zpět na místo akce a konala se

HOSTINA!

Já vím, že to chvílema tak ani nevypadalo, ale tuhle akci jsem si dost užil

Minulý rok jsem měl prakticky celou akci ruce v kýblu. Na další ročník jsme především proto zapojili myčku, a tak jsem mohl mít nohy v kalupu a čas od času jsem měl v kýblu nervy :)

Celou akci jsem vstával mezi prvníma, celý den lítal kolem účastníků a pak umdléval do postele. Několik komentářů na mé kruhy pod očima jsem zaslechl, a jiné přímo vycítil. Ale zkusme to pojmout jinak. Pozitivně:

Příslovečný "harémový stan," co žena vyrobila u nás v čeledníku, se moc líbil. Podařilo se mi zaslechnout i pozitivní komentáře na výzdobu místnosti a hlavně několik pochval na téma, že i když na půdě spalo hned sedm lidí, tak měli alespoň nějaký pocit soukromí.

Zvládli jsme v naší provizorní kuchyni uvařit pro všechny a naplnit všechna dietetická přání všech účastníků. I když tato pochvala míří především za mojí ženou, tak i přesto to uvádím sem. Jo, a pravé boloňské špagety byly neskutečně mňam!

Ano, slavím další narozeniny na svém bložínku. A pro věrné čtenáře tu mám velkou soutěž o malé překvapení: Kolikrát jsem již zde oslavil narozeniny? Tipy pište do komentářů ;)

Když jsem slavil před rokem, tak jsem sem nahrál několik vtipných videí. Pojďme pokračovat v započaté tradici. I když se poslední dobou cítím, jako paní v následujícím videu, přesto se snažím nepropadat panice:

Když jsme u těch parodujících videí, tak si nemůžu odpustit prezidentské debaty:

není parodie, kdyby tam nebyl naštvanej Hitler. Ale tentokrát zpívá úžasnou písničku "Call me maybe":

Je ale zajímavé, že jsem se během svého dvaatřicátého roku na světě opět obrátil k vesmíru. Začalo to motivačním videem od Google: A pokračovalo to snad tím nejúžasnějším hudebním videem:

A až mi bude 33 tak tu uděláme další párty :) Gratulace přijímám v komentářích :)

A 95 % všech partnerských rozepří je tímto zažehnáno

Když jsem se stěhoval do Berouna, tak jsem si sám zařizoval kuchyň. Už tehdy moje (tenkrát přítelkyně) žena lobbovala za myčku na nádobí. A já tehdy přednesl památnou větu: "O nádobí se nestarej, to budu umývat já!"

Modří už vědí: Daná věta mi byla připomenuta tolikrát, že mít za každé připomenutí korunu, tak mám minimálně na myčky dvě. Reálná situace byla taková, že jsme oba dva hladoví a vyčerpaní dorazili do Berouna, já letěl rychle se psem a moje žena mezitím uvařila něco rychlého. Pak jsme se oba najedli a pak ... odpadli do postele. A nádobí se kupilo a kupilo ... Až jsme se několikrát pohádali

A tak jsem pochopil, že někdy "ušetřit 7000" na nákupu kuchyně není úplně to nejlepší řešení, obzvláště pokud se jedná o myčku na nádobí.

Pro tip: Myčka nádobí šetří nejenom váš čas a práci. Ale šetří taktéž peníze, protože na jedno umytí spotřebuje prokazatelně méně vody, mycího prostředku a energie v porovnání s běžným umýváním nádobí.

Já vím, oéno to není nic moc pozitivního, ale přesto si zkusíme shrnout pozitivní faktory celé vládní krize

Na celé vládní krizi je pozitivní, že:

• Policie se nebála zasáhnouát na úřadu vlády
• To samé platí pro vojenskou kontrarozvědku
• Premiér nečekal na hlasování o nedůvěře vlády a složil mandát sám

Nezbývá si než jenom přát, aby všichni obvinění prošli rychlým a spravedlivým soudním procesem (o pomalosti našich soudů jednoho dne něco napíšu, ale pozitivní to nebude...)

Je opravdu fajn, že "ledy se pohnuly." A je ještě víc fajn, že se policie nebojí zasáhnout ani nalevo, ani napravo. Samozřejmě, že žádné zatýkání politiků není nic pozitivního, ale to, že se opravdu policie "nebojí" je strašně fajn a pozittivní.

Svrbí mě prsty napsat něco s Řízkem a Strongem o tom "jak to bylo doopravdy" ale uvidíme, kolik času si na to najdu.

Vy každopádně nepřepínejte. Už příští týden se podíváme někam dále.

Dámy vědí, o čem hodlám psát, pánům asi budu muset vysvětlit. Tak se tentokrát svým fanynkám omlouvám za nudný úvod

Senzabox byla, je a asi i bude, převážně holčičí hračkou: Za celkem rozumný peníz si dámy objednaly krabičku, ve které nevěděly, co tam bude. Samotná firma slibuje alespoň jedno celé balení a minimálně pět vzorků od předních kosmetických firem. A dámy si mohly zkoušet, jestli se jim líbí támhlety šminky, či tuhleta pleťová maska.

Moje žena je jednou z nich. A já jsem jí zcela neutěšeně záviděl. Sice existuje služba chlapská zásilka, ale ta je tak trochu o ničem: Chybí vám tam to překvapení, to nadšení z rozbalování... to těšení se na to, co uvnitř bude...

A pak se to stalo. Senzabox vydal novou edici - Senzabox Hero s nákupní cenou 329 Kč. A tak jsem neváhal ani minutu a objednal jsem si. A posléze samozřejmě naprosto zapomněl, že jsem si něco takového vůbec objdnal.

Jako druhou pozitivní věc jsem si připravil ten úplně nejlepší pocit, který jsem kdy zažil. A ano, dá se srovnat snad jedině s orgasmem.

Myslím si, že nejsem jedinej: Žvejkáte si takhle kus fakt dobrýho žvance a v tom se to stane.

A je jedno, jestli se zrovna jednalo o maso, ovoce, nebo zeleninu. Jednou se mi to stalo dokonce v momentě, kdy jsem jedl jogurt. Jo, o dnech blbec bych mohl napsat asi tisíc článků. Ale do toho se pustil už někdo jinej, takže pokračujme směrem k úžasnému.

Ale nejdřív si představte tu hrůzu: Žvejkáte a žvejkáte ještě víc a najednou kousek toho neskutečně dokonalýho jídla uvízne ve vašem mezizubním prostoru.

Možná si toho nevšimnete hned. Když máte štěstí, tak vás vaše tělo nechá dožvejkat. Ale jakmile žvejknete naposled, tak jste obětí svého imunitního systému: