Štítekwordpress

A měl teda svatbu nádhernou

Když jsem se před třemi lety oženil tak tam bratr oficiálně představil svou novou slečnu. Všem se nám líbila a jemu zřejmě taky.

Protože následoval mého příkladu a po třech letech se s tou slečnou oženil v Pardubhicích. A měl to strašně krásně vymyšlený:

Nejprve jsme se sjeli na místo, kde pak měla proběhnout oslava a odevzdali svá vozidla. Pak bratr vytáhnul patentovaný časoprostorový přenašeč (vyvinutý ve spolupráci s CERN) spojený s technickou památkou - autobus tak z padesátých let - a přesunuli jsme se na místo sezdání novomanželů.

Tam oba dva nastoupili za zvuků Star Wars: Imperial March před paní oddávající a slavnostně si řekli své ANO. Pak jsme se opět přesunuli za pomoci patentovaného časoprostorového přenašeče zpět na místo akce a konala se

HOSTINA!

Já vím, že to chvílema tak ani nevypadalo, ale tuhle akci jsem si dost užil

Minulý rok jsem měl prakticky celou akci ruce v kýblu. Na další ročník jsme především proto zapojili myčku, a tak jsem mohl mít nohy v kalupu a čas od času jsem měl v kýblu nervy :)

Celou akci jsem vstával mezi prvníma, celý den lítal kolem účastníků a pak umdléval do postele. Několik komentářů na mé kruhy pod očima jsem zaslechl, a jiné přímo vycítil. Ale zkusme to pojmout jinak. Pozitivně:

Příslovečný "harémový stan," co žena vyrobila u nás v čeledníku, se moc líbil. Podařilo se mi zaslechnout i pozitivní komentáře na výzdobu místnosti a hlavně několik pochval na téma, že i když na půdě spalo hned sedm lidí, tak měli alespoň nějaký pocit soukromí.

Zvládli jsme v naší provizorní kuchyni uvařit pro všechny a naplnit všechna dietetická přání všech účastníků. I když tato pochvala míří především za mojí ženou, tak i přesto to uvádím sem. Jo, a pravé boloňské špagety byly neskutečně mňam!

Ano, slavím další narozeniny na svém bložínku. A pro věrné čtenáře tu mám velkou soutěž o malé překvapení: Kolikrát jsem již zde oslavil narozeniny? Tipy pište do komentářů ;)

Když jsem slavil před rokem, tak jsem sem nahrál několik vtipných videí. Pojďme pokračovat v započaté tradici. I když se poslední dobou cítím, jako paní v následujícím videu, přesto se snažím nepropadat panice:

Když jsme u těch parodujících videí, tak si nemůžu odpustit prezidentské debaty:

není parodie, kdyby tam nebyl naštvanej Hitler. Ale tentokrát zpívá úžasnou písničku "Call me maybe":

Je ale zajímavé, že jsem se během svého dvaatřicátého roku na světě opět obrátil k vesmíru. Začalo to motivačním videem od Google: A pokračovalo to snad tím nejúžasnějším hudebním videem:

A až mi bude 33 tak tu uděláme další párty :) Gratulace přijímám v komentářích :)

A 95 % všech partnerských rozepří je tímto zažehnáno

Když jsem se stěhoval do Berouna, tak jsem si sám zařizoval kuchyň. Už tehdy moje (tenkrát přítelkyně) žena lobbovala za myčku na nádobí. A já tehdy přednesl památnou větu: "O nádobí se nestarej, to budu umývat já!"

Modří už vědí: Daná věta mi byla připomenuta tolikrát, že mít za každé připomenutí korunu, tak mám minimálně na myčky dvě. Reálná situace byla taková, že jsme oba dva hladoví a vyčerpaní dorazili do Berouna, já letěl rychle se psem a moje žena mezitím uvařila něco rychlého. Pak jsme se oba najedli a pak ... odpadli do postele. A nádobí se kupilo a kupilo ... Až jsme se několikrát pohádali

A tak jsem pochopil, že někdy "ušetřit 7000" na nákupu kuchyně není úplně to nejlepší řešení, obzvláště pokud se jedná o myčku na nádobí.

Pro tip: Myčka nádobí šetří nejenom váš čas a práci. Ale šetří taktéž peníze, protože na jedno umytí spotřebuje prokazatelně méně vody, mycího prostředku a energie v porovnání s běžným umýváním nádobí.

Já vím, oéno to není nic moc pozitivního, ale přesto si zkusíme shrnout pozitivní faktory celé vládní krize

Na celé vládní krizi je pozitivní, že:

• Policie se nebála zasáhnouát na úřadu vlády
• To samé platí pro vojenskou kontrarozvědku
• Premiér nečekal na hlasování o nedůvěře vlády a složil mandát sám

Nezbývá si než jenom přát, aby všichni obvinění prošli rychlým a spravedlivým soudním procesem (o pomalosti našich soudů jednoho dne něco napíšu, ale pozitivní to nebude...)

Je opravdu fajn, že "ledy se pohnuly." A je ještě víc fajn, že se policie nebojí zasáhnout ani nalevo, ani napravo. Samozřejmě, že žádné zatýkání politiků není nic pozitivního, ale to, že se opravdu policie "nebojí" je strašně fajn a pozittivní.

Svrbí mě prsty napsat něco s Řízkem a Strongem o tom "jak to bylo doopravdy" ale uvidíme, kolik času si na to najdu.

Vy každopádně nepřepínejte. Už příští týden se podíváme někam dále.

Dámy vědí, o čem hodlám psát, pánům asi budu muset vysvětlit. Tak se tentokrát svým fanynkám omlouvám za nudný úvod

Senzabox byla, je a asi i bude, převážně holčičí hračkou: Za celkem rozumný peníz si dámy objednaly krabičku, ve které nevěděly, co tam bude. Samotná firma slibuje alespoň jedno celé balení a minimálně pět vzorků od předních kosmetických firem. A dámy si mohly zkoušet, jestli se jim líbí támhlety šminky, či tuhleta pleťová maska.

Moje žena je jednou z nich. A já jsem jí zcela neutěšeně záviděl. Sice existuje služba chlapská zásilka, ale ta je tak trochu o ničem: Chybí vám tam to překvapení, to nadšení z rozbalování... to těšení se na to, co uvnitř bude...

A pak se to stalo. Senzabox vydal novou edici - Senzabox Hero s nákupní cenou 329 Kč. A tak jsem neváhal ani minutu a objednal jsem si. A posléze samozřejmě naprosto zapomněl, že jsem si něco takového vůbec objdnal.

Jako druhou pozitivní věc jsem si připravil ten úplně nejlepší pocit, který jsem kdy zažil. A ano, dá se srovnat snad jedině s orgasmem.

Myslím si, že nejsem jedinej: Žvejkáte si takhle kus fakt dobrýho žvance a v tom se to stane.

A je jedno, jestli se zrovna jednalo o maso, ovoce, nebo zeleninu. Jednou se mi to stalo dokonce v momentě, kdy jsem jedl jogurt. Jo, o dnech blbec bych mohl napsat asi tisíc článků. Ale do toho se pustil už někdo jinej, takže pokračujme směrem k úžasnému.

Ale nejdřív si představte tu hrůzu: Žvejkáte a žvejkáte ještě víc a najednou kousek toho neskutečně dokonalýho jídla uvízne ve vašem mezizubním prostoru.

Možná si toho nevšimnete hned. Když máte štěstí, tak vás vaše tělo nechá dožvejkat. Ale jakmile žvejknete naposled, tak jste obětí svého imunitního systému:

Za poslední měsíc jsem nenapsal alespoň 4 články, co by měly být další přihláškou do velmi oblíbeného blogu 1000 věcí, co mě serou. Ale vždycky jsem si to rozmyslel. A pak mě napadlo jedno řešení.

No, na to řešení jsem nepřišel já, ale Tlamiczka. Odkaz vede rovnou na její první přísvěvek o 100 věcech, co jí dělají radost. A já přemýšlím, že se přidám. A po vás bych chtěl, abyste se přidali taky.

Neumím si říkat o prachy, ale zkusil jsem si zavést Flattr.  Je to systém mikroplateb přímo autorovi. Když nebudete vědět, jak mě podpořít, tak mi kupte virtuální pivo. Alespoň zjistím, jestli jsem někomu užitečnej.

Dávám si pozitivní závazek: Myslím si, že bych zvláídnul takový malý Projekt 52. Každý týden jedna pozitivní věc. Každý týden jeden pozitivní článek. A budu tiše doufat v pozitivní zpětnou vazbu. Začneme příští týden. (Tak mi držte palce)

Sdílejte, sdílejte, sdílejte: Po nějakém tom uvažování jsem se rozhodl, že stojím o nové čtenáře. Sdílejte mě na sociálních sítích, tiskněte mě na tiskárnách, podnikněte masivní letákovou kampaň ... Prostě o mě dejte vědět.

Poslední dobou mě nějak hodně bere blog Růžová panda. Ne kvůli tématům, ale kvůli stylu psaní. Tohle považujte jako přihlášku do klubu.

Svou první výplatu si pamatuju naprosto přesně. Bylo mi šestnáct a byla to moje první letní brigáda. Velkoobchod. A já tam dělal kluka pro všechno: Pro všechny ty hnusný práce, co nikdo nechtěl dělat. Pamatuju si, že po jednom dešti jsem musel vynést venkovní odpadkový koš, co neměl žádnou stříšku.

A rovnou jsem dostal rozkaz, že ten koš musí bejt prázdnej. Jinak bychom si nerozuměli. Tak jsem holýma rukama vytahoval ty rozmáčený vajgly, shnilý jablka a další hnusy, co tam zákazníci naházeli.

Po týdnu to přišlo. Pan majitel se dozvěděl, že je mi 16. Myslel si, že je mi 18. A tak mi řekl, že už pro něj nemám dělat a že mi aspoň zaplatí za to, co jsem tam odpracoval.

Za týden tahání těžkých věcí a práce se sračkama jsem dostal pět stovek.

Pochopil jsem dvě věci:

1. Jakou mají peníze doopravdy hodnotu
2. Že se v životě nikdy, nikdy, nikdy nechci živit rukama.