David Allen: Mít vše hotovo (Getting things done), Jan Melvil Publishing, Brno 2001, 255 stran. První vydání.
Zlaté pravidlo o titulcích zní: Pokud je v titulku otazník, odpověď vždy zní NE. Ale já si přesto myslím, že jsem konečně našel to, co jsem hledal.
Nejhorší ale je, že vám jdu doporučit knihu, která se docela špatně čte. Navíc není ani moc zábavná, dokonce je chvílemi až nudná. Na můj vkus popisuje systém GTD až na příliš mnoha stránkách a nejvíc bych jí přirovnal k vysokoškolským skriptám: Ano, tohle není oddechová literatura.
Na druhou stranu, pokud bych měl popsat svůj pocit po dočtení téhle „bichle,“ kterou se prokousávám asi tak už druhý měsíc (!), tak by to bylo uspokojení. A to nejen z toho, že jsem tuhle knihu dočetl až do konce.
Všechno začalo tím, že jsem zjistil, že řeším už jenom záležitosti, co hoří. A navíc toho, co už fakt hoří, je příliš mnoho. Takže nejenom, že jsem hasil jenom to, co hořelo. A jenom to, co hořelo nejvíc. Byl jsem v koncích a nevěděl, kudy ven. Systémy GTD jsem už tak trochu zkoušel, ale vždycky to vyhořelo. Naštěstí jsem si na ní vzpomněl.
Knížka Mít vše hotovo se nám válí na polici dobrý dva roky. Ne-li víc. Dokonce si pamatuju, že jsem ji před těma dvěmi lety zběžně prolistoval a řekl jsem si: „Nuda. To zvládnu i bez téhle knížky.“ Jo, v jednom jsem měl pravdu a v tom druhém ne. Kniha sice je nudná, ale bez ní GTD nezvládnete.
Přečtení prvního vydání mi hodně otevřelo oči a já si konečně uvědomil, co GTD doopravdy je, ale hlavně, co GTD není. Nevím, jestli Melvilové nějak aktualizují vydání knihy, ale tohle vydání z roku 2001 vám alespoň řekne to hlavní: Nepotřebujete nástroje, potřebujete systém!
Ing. Malý (čest jeho památce) by z předchozí věty zaplesal: Všechno je systém! Jak prosté, milý Watsone.
Důvodů, proč jsem se knihou prokousával takhle dlouho, je několik: Zaprvé, už potřetí opakuju: Tohle opravdu není oddechová literatura. A opravdu si u ní neodpočinete. A navíc „americký“ styl psaní (řeknu vám, co chci říct, pak to řeknu a pak to dvakrát zopakuju) mi obecně až zas tak moc nesedí.
Zadruhé: Knihu jsem využíval jako vodítko. Takže když vám kapitola 5 řekne, abyste sesbírali všechny vstupy, tak jsem se to pokusil v dostupném čase udělat. A když mě jiné kapitoly vyzývaly k jiným fyzickým aktivitám, tak jsem se je snažil plnit.
Výsledky?
- Spokojená manželka, protože jsem se konečně objednal na prohlídku k doktorovi, jak asi tři roky slibuju
- Spokojení kolegové, protože si víc pamatuju své závazky
- Spokojenej já, jeliklož už přestávám mít pocit, že mi život utíká mezi prsty
- Zvýšená osobní produktivita, najednou mám pocit, že toho v daném čase stíhám víc.
Negativa? Jakmile začnete, nelze přestat. A druhé negativum je, že se mi moje „schránka“ nějak podezřele začíná vyprazdňovat a já vím, že musím udržet systém v běhu. Je dost snadné sklouznout zpět do „systému v hlavě.“ A to bude průšvih…
Kolem a kolem: Jestli vám v životě utíkají úkoly, nepamatujete si svoje závazky a hasíte jenom to, co hoří, nespoléhejte se na intuici. Tahle kniha vám poradí, jak na to. Bude vám možná připadat trochu staromódní, ale v tom je ten vtip! Knihu si přečtěte. Od začátku do konce. A pokud bude vůle, budou i výsledky.
A mně držte palce, abych svůj systém udržel v běhu.
Takže… Jaký je další krok?