Text

Vydal (anonymní) kolektiv autorů, online 2012, 29 stran

V momentě, kdy jsem se dostal k básnické sbírce Havran blije jsem doufal, že název je pouze provokativní demonstrací postmoderní poetické tvorby.  Doprovodné ilustrace však nenechávají prakticky žádný prostor fantazii a realisticky naznačují, o co tady půjde. Úvodní obrázek s lebkou tak čtenáře přivádí k takřka hamletovské otázce - blít či neblít.

Daná sbírka se tématicky točí kolem havrana, kterému se zřejmě udělalo nevolno. A nejenom jednou, ale několikrát! Havran zvrací v různých povídačkách i notoricky známých říkačkách a písničkách, které náhle získávají překvapivou pointu. Autoři se zdají býti fascinováni samotným procesem důsledků nefunkčního trávení havrana a s důsledností sobě vlastní zkoumají dané téma se všemi jeho aspekty.

Po přečtení celé sbírky získáte neodbytný pocit, že se celým dílem jako červená nit vine určitý zdroj havranovy takřka nikdy nekončící nevolnosti. Celý svazek je tak nejspíše alegorickou reakcí na jakýsi velmi silný podnět, který však nezasvěcenému čtenáři trestuhodně uniká.

Aneb krátká příhoda o tom, jak mi doma píská splachovač.

Úvodem pro neznalé: Animismus je přesvědčení, že předměty, které jsou obecně uznávány neživými, mají svoji duši a tudíž jsou "živé."

V případě počítačů s mým přesvědčením asi většina z vás bude souhlasit. Ale s tím, že mi asi obživl splachovač, to si myslím, že poněkud narazím.

Splachovač začal se sebeuvědomováním postupně: Nejdřív začal pískat, když se do nádržky napouštěla voda. Jakmile se voda napustila, tak dopískal. Pak si začal pískat jenom tak. Prostě pískal při napouštění, po doplnění nádržky si chvilku popřemýšlel, co jakože podnikne pak, jelikož nic jinýho neuměl, tak zase začal pískat.

A dost hlasitě a dost nepříjemně.

Krátká zpráva o notifikacích na Windows Phone

Nejčastější výtjkou vůči Windows Phone je, že ten systém nemá notifikační centrum. A já si pořád říkám, jestli já jsem opravdu ten jedinej, kdo pochopil filozofii Windows Phone. Případně jeden z mála, komu to tak vyhovuje. Protože, přiznejme si pravdu, požadavky na notifikační centrum přicházejí i od uživatelů Windows Phone.

Začneme takhle: Ať už používáte Android, nebo iOS, tak pro například počet nových e-mailů vždy postupujete stejně: Nahoře na liště nejspíš budete mít ikonku nového e-mailu, kde pak přešoupnete prstem zeshora dolů a ono se vám pak ukáže, kolik že na vás čeká e-mailů. To samé platí pro SMSky, kalendář, ztracené hovory a vůbec tak nějak všechno, co si žádá vaší pozornosti.

Poznámky ke stavbě Temného Hradu

Myslím si, že by mi za takový mega marketingový claim měl Pure fitness zaplatit fakt hodně peněz.

To máte tak: Nedaleko naší firmy, jen co by několik zastávek metra ujel, se nachází kyslíková aréna. A hned vedle ní Galerie harfa a v ní Pure fitness. Můj zaměstnavatel se s daným fitkem spolčil a vyhlásil, že kdokoliv si koupí roční členství v daném fitnessu, tak dostane 40% nákladů proplacených zpět. V reálných číslech to teda není až taková výhra, protože i tak je roční členství fakt drahý, ale i tak jsem byl zvědavej, jak to tam vypadá.

Naštěstí po galerii Harfa chodí sličné slečny a nabízejí dvouhodinový vstup zcela zdarma. Tudíž jsem měl jedinečnou možnost zjistit, jak to vypadá uvnitř a ještě k tomu si jako bonus zaplavat, protože mě (asi náhodným výběrem) lákali především na to, že krom cvičebních strojů tam mají relax zónu s vířivkou, kde se dá v poklidu odpočívat. Odpustil jsem slečně její sociální stereotyp. Však nemůže vědět, že trénuju na olympiádu v plavání. Nadiktoval jsem jí a čekal, až mi zavolá.

Zavolala!

Aneb lehce vepřopunková povídka "výzva přijata" pro Plaváčka Pan Krkovička seděl u svého stolu a dlaněmi si podpíral svoji hlavu, která už sama nemohla unést tíhu toho, co se stalo. Nevídané, neslýchané a písemně nezaznamenané! Tohle se panu generálnímu Krkovička s.r.o. nestalo, co pamatuje. A to začínal jako běžný řezník před čtyřiceti lety! Panu Krkovičkovi totiž umřel čuník. Běžná věc, řekl by si člověk neznalý. Vždyť to máte červinku, prasečí mor, velké mrazy, velká vedra ... Čuníci pocházejí prakticky tak často, že se párky musí nastavovat vším možným, jak je masa málo. Ale tentokrát byla příčina úmrtí v daném oboru naprosto nevídaná: Sešlost věkem. To máte tak: Krkovička s.r.o. před nějakým tím rokem čelila velké kritice, že vepři baculatí nejsou chováni v souladu se směrnicemi EU ohledně humánního chovu vepřů v Schengenském prostoru. (S přihlédnutím k harmonizačním regulím a implementací realizace aktualizací konvergence). A protože byl Jarolím Krkovička fér chlap, tak se rozhodl, že založí Facebook skupinu, která když dostane 100 000 "líbí," tak změní přístup ve svém masokombinátu přesně podle všech nejnovějších nařízení: ISO, PETA, SOPA, ACTA a tak dále. Akce měla na sociální síti nebývalý úspěch a daný počet fanoušků si skupina získala, jen co by dvakrát premiéra vyměnil. A tak masokombinát zavedl všechna opatření, regule, nařízení, harmonizace, implementace, realizace, hladce a obratce. Ale zas tak hladce to nebylo: Pro samé papírování, vykazování, počítání, dokladování a zakládání zapomněla firma Krkovička s.r.o. na to…

A to jsem tomu nejdřív nevěřil.

To se má tak. Když jsem se seznámil se svojí ženou, tak jsem se zrovna hodlal vydat za kariérou do Práglu. A jelikož je v Práglu bydlení drahé, tak jsem se stěhoval do prdele Berouna. A jelikož jsem nechtěl bejt v prdeli Berouně sám, tak jsem ženě navrhnul, že se jakože do Berouna sestěhujeme spolu. A ona souhlasila (po nějakým tom pátku splečně prožitém dokonce souhlasila i s tím, že si mě vezme, ale to je jný příběh (který tady už je)) že se teda sestěhuje.

A tak došlo na to hlavní (Teda, v tu chvíli to hlavní (jo, oblíbil jsem si závorky (ale nikomu to neříkejte))) - Kdo nastěhuje do Berouna televizi?

Jenže.

Jenže já zjistil, že není žádná televize! (Skoro jako v Matrixu, co?)

(Kéž by se celý svět dal uzavřít do závorek)

Zdesilo mě to. Lapal jsem po dechu šokem. Taková chytrá, sličná slečna a ona nemá televizi?! Jak jenom mohla přežít?! A dokonce (!) mě přesvědčila (závorka), že jakože televizi mít nebudeme, a že to zkusíme bez ní.

Pozor! Neplést s akcí KONY 2012, která se odehrávala jinde a za účasti jiných osob

Dne 31.3.2012 se v Praze konala další výjimečná akce, která svými rozměry možná zastínila i celý pražský maraton. Do matičky stověžaté se sjeli významní autoři a překladatelé žánru sci-fi, fantasy a vepřopunku, aby uspořádali významnou akci plnou přednášek, workshopů a diskuzních kroužků.

Daná akce má již zaběhnutou tradici, takže místo vybrané pořadateli nebylo žádným překvapením. Ovšem zřejmě kvůli kolizi s pořádaným maratonem nebylo původně vybrané kongresové centrum přístupné. A tady musím pochválit hbitou a svižnou organizaci, kdy sehraný organizační tým prakticky za pochodu a na poslední chvíli dokázal zajednat jiné, stejně vyhovující prostory. Je vidět, že organizační schopnosti pořadatelského týmu rok od roku jenom vzvétají.

Celá akce proběhla v přátelském duchu a intelektuálním stylu, kdy přednášející byli velmi dobře dopředu připracveni a jejich prezentace měly pro mne ohromný přínos. Sám jsem si na tento ročník připravil přednášku o vepřopunku, která se setkala s velkým ohlasem a na místě okamžitě vznikla ediční pracovní skupina, která si dala ambiciózní cíl vydat edici vepřopunku s překladem do několika světových jazyků.

The Rise of Planet of the Apes, film USA, 105 minut, režie Rupert Wyatt

Jestli existujou nějaký sci-fi světy, který fakt můžu, tak je to Terminátor a Planeta Opic. A druhé jmenované vede o koňskou délku, protože jsem ještě neviděl Chronicles of Sarah Connor. Z Planety Opic jsem viděl všechno. Fakt všechno, co kdy bylo ohledně téhle ságy natočeno.

Jednou větou: Já miluju Planetu Opic!

Když jsem se rozhodl si půjčit na večer film, tak Zrození planety opic byla jasná volba: Nějak mi to uteklo v kině a fakt jsem to chtěl vidět. Film sliboval zcela nový začátek celé Planety Opic, takže jsem byl strašně zvědavý, jak se toho režisér zhostí.

Film se točí kolem vědce – který kupodivu není ani starý, ani šílený a ani o berličce – co se zajímá o zdraví svého otce. Jeho tatínek má totiž Alzheimra a není to s ním úplně nejlepší. Naštěstí je náš hlavní hrdina dost daleko: Jím vynalezený virus má neuvěřitelné výsledky při testech na šimpanzích.

Kapitola první: iTunes

Preludium: Znáte to všichni. Večer sedíte u svého počítače a máte chuť na nějaký ten film. Kouknete zběžně do své sbírky a zjistíte, že všechny filmy jste viděli asi tak třikrát a že to chce něco nového. Ale kde brát a nekrást? Já jsem ten večer měl zrovna otevřený program iTunes a tak jsem nahlédl do iTunes Store...

Cena: V kině vás jedno shlédnutí filmu stojí 179 Kč normální film, 219 Kč 3D film. V případě, že jste členy klubu, se můžete dostat na cenu 159 Kč za jedno shlédnutí filmu. Přepočteno na Eura zaplatíte cca. 6,50 € za jedno podívání. A to si nesmíte kupovat popkorn ani kolu.

Za půjčení filmu Zrození Planety Opic jsem zaplatil 3,99 € za dvoudenní půjčení. Takže, zaplatil jsem 61% běžné ceny za podívání se na film a to jsem měl film hned teď. Bez trailerů, bez reklam. Ale i bez popkornu :(

Mimochodem: V průměrné pražské restauraci zaplatíte za oběd víc, než já za půjčení filmu.