Text

Jsem slavný tvůrce nového literárního směru a jsem na to náležitě pyšnej. Teď ještě nějaký try prachy, aby z toho byly...

Ano, je to tak. Roku 2002 jsem na Pragoconu opravdu oficiálně vyhlásil nový literární směr Vepřopunk - dokonce se zachovala originální fotografie z toho, jak zapáleně přednáším o tomto literárním směru. Literární směr žije a kromě mě se k němu přidali i další auto..rky. Jednu z nich jsem si dokonce vzal za ženu, protože společná láska k vepřovému nás spojuje.

A to bez ohledu na to, že moje žena je vegetariánka.

Chcete se začíst do Vepřopunku? Chtěli byste zjistit, jak vypadají pravé, nefalšované povídky, kde hlavní hrdina bývá fakt pěknej řízek. Z masa a ko... strouhanky?

Tak to se zkuste se podívat do rubriky Nové báchorky ze starých Tasslovic kde je většina příběhů opravdická prasárna. Čtenáři obzvláště doporučujeme tyto příběhy, které jsou opravdu maso:

Minulý měsíc jsem to nějak nedal, ale dnes pokračujeme směle dál a dozvíme se další rady pro Temnou Kněžnu

Zítra to bude přesně měsíc tomu, co jsem si koupil Lumii. Měnil bych? Co si o ní myslím? To se dozvíde v tomto článku.

1. Metro styl je na mobilu naprosto boží!

O notifikace se stará každá jednotlivá dlaždice. Takže žádná notifikační lišta, jak tomu je na Androidu, nebo na iOS. Hlavně Android trpěl tím, že věechno se chtělo notifikovat nahoře na liště - a lišta není roztahovací. Takže vibrace, zapnutý budík, přehrávání hudby, a do toho máte nové aktualizace, s notifikací na Twitteru a ejhle ... už se to nahoru na lištu nevejde. Ergonomicky mi Metro styl přijde lepší, než notifikace nahoře na liště.

Navíc díky dlaždicím vidíte tak nějak "víc." Například když mi na Androidu přijdou tři nové maily, tak v liště vidím jenom notifikaci, kterou musím "vyšoupnout," abych věděl, kolik mailů mi přišlo. Ve Windows phone vidím tuhle věc okamžitě a střelhbitě.

Ano, jedná se o obecnou vlastnost všech Windows Phone telefonů, takže tohle bude umět jakýkoliv Windows Phone telefon

Moje  kamarádka z Ameriky mi poslala návod, jak přežít jeden z nejnebezpečnějších dnů pro muže. Návod jsem přeložil a dávám k přečtení dál. Snad se vám, pánové, bude za rok hodit.

Překladatelská poznámka: Místo původního Arkansasu jsem jako obecně uznávanou díru světa zvolil Beroun. Jestliže znáte větší zapadákov, nežli Beroun, tak si ho tam směle místo Berouna dosaďte.

Pro muže je obzvláště obtížné přijít na to, co by měli dělat na sv. Valentýna -- A jestliže  chtějí zasun... ehm, jestliže chtějí mít šťastné partnerky, tak by měli znát alespoň pár základních postupů. A tady je pár rad pro muže od žen:

Zaprvé: Pamatujte na Valentýna. Naprostým minimem je dokázat ženě, že vám na ní záleží. Nejméně nákladný způsob je podívat se na ní -- nejlépe do jejích očí -- a říct: "(Doplňte jméno), miluju tě." Jestliže jste zapomněli její jméno, tak se ani neobtěžujte číst dál. Patnáctého února se stejně asi ani nedožijete.

Už celkem chápu narážky na malý počet aplikací v Microsoft Marketplace

Jedním z důvodů, proč jsem si koupil Lumii, byla její kapacita a obecně i přístup Windows Phone: prostě máte jenom jedno úložiště, kam nacpete úplně všechno. Hudbu, videa, poznámky a aplikace.

Tohle rozhodnutí jsem učinil především proto, že androidí přístup mě pěkně sejřil: Kapacitu si sice můžete rozšířit pomocí SD karty, ale neuložíte na ni všechno. Takže jsem ke konci svého používání Wildfire dospěl k paradoxu, kdy jsem měl dostatek místa na SD kartě, ale nedostatek paměti.

Jo, dá se to obejít. Ale promiňte mi, ale já chci své zařízení používat a né háčkovat. Teda, hackovat. Jestli to máte jinak, fajn. Jenom mi nenuťte váš přístup. Děkuji.

No a teď mám přesně druhý problém: Spousty volného místa a nevím, co s ním. Přesně jako když se chystáte na výlet a vzali jste si až příliš velký batoh. Ještě něco tam přeci musím přibalit, to nejde, jet na čundr s poloprázdným batohem!

Něco o pirátství, ACTA a životě

Tak nám naše vláda odsunula ratifikaci drakonické smlouvy na neurčito. Davy jásají, premiér je jednomyslně prohlášen za Boha a vděční občané stavějí premiérovy sněhuláky v nadživotní velikosti.

Já si zcela pesimisticky myslím, že jde o klasické ukolébání veřejnosti a daná úmluva vejde v platnost jako přílepek k nějakému zákonu, pokud s tím něco neuděláme.

A na to, abychom to udělali, máme asi tak půl roku.

Co by to mělo být, ptáte se?

Tak já vám to teda řeknu:

Já, zcela neanonymní Pavel Janíček, vyhlašuji tímto akci Zelený březen:

V březnu si nakupte alespoň jedno album online. Kupte si elektronickou knihu. Kupte si film, či seriál ve vaší oblíbené službě. Napište o tom na svůj twitter, blog, nebo facebookovskou zeď. Ukažte svým rodičům, jak je dnes jednoduché si něco koupit online. Donuťte své rodiče si něco koupit online.

Ano, škrtněte si mě z běžných lidí a zařaďte mě zpět mezi mobilní maniaky.

Pokud sledujete můj twitter, tak to víte už dávno: Včera, 2. 2. 2012, jsem se sebral a po výměně SIM kartry na Micro-SIM jsem si koupil mobilní telefon Nokia Lumia 800 s operačním systémem Windows Phone 7.5 "Mango"

Jelikož ho dnes mám druhý den, tak tohle jsou jenom tak první dojmy:

Modrá barva je fakt boží! Koupil jsem si mobil v modré (Cyan) barvě a vůbec nelituju. Barva se mi dost líbí a celkově jsem si osmistovku koupil především proto, že se mi její design líbí. Velká je tak akorát a její mnohdy zatracovaná vyšší váha mě nevadí ani trochu.

Odemyká se to nahoru. Předchozí mobil se odemykal popatláním prstem dolů, tenhle se odemyká patláním prstu po displeji nahoru. Jde asi o zvyk :) Několikrát zmiňované šoupátko na micro USB kabel mi zatím nijak nevadí, tak snad nebude vadit i nadále. Na co jsem si zatím nezvyknul: Tlačítko lupy dole na telefonu vždy a všude spustí vyhledávání na webu. U svého HTC Wildfire jsem byl zvyklý na to, že lupa prohledává v dané aplikaci (například když jsem měl zapnuté mapy, či marketplace).

Typicky české slovo, které se stane jistě mezinárodním, jako je tomu například i u slova “robot”

Pamětníci  si jistojistě vybaví, že na mých stránkách byl svého času “stav globálního vědomí,” který jsem si vypůjčil ze stránek osudu. Bohužel tento bohulibý projekt skončil a já jsem byl vystaven tomu, že nemám, co bych na svých stránkách měřil. Tak včera jsem konečně objevil dostatečnou náhradu: Krizoměr!

Dovolím si citovat přímo ze stránek vynálezce tohoto měřidla:

Hodnota aktuálního stavu síly krize bude probíhat složitým výpočtem několika tisíc proměnných ze všech oborů lidské činnosti. Prozatím je síla krize stanovována odhadem.

Dovolte mi, abych v odpovědi na tento složitý proces použil Misantropovu hlášku:

Čňčňčňčň!

To. Zní. Jako. Plán.

Na xichtoknize jsem se jen tak mimochodem zmínil o tom, že dneska píšeme písemku z Němčiny. A že to vlastně vůbec neumím. Že německy nevládnu a holt mi je souzeno mluvit pouze anglicky ... a česky, že.

Jenže

Jenže jsme o víkendu jeli se ženou do Drážďan, kde jsem si krom maršmelovýho flafu koupil i spoustu Bekleidung. Oblečení jakože.

Domácí úkol pro moje čtenáře: Vyslovte nahlas "fluff." Mělo by se to vyslovovat jako [flaf]. Zkuste to vyslovit stylem, jako kdyby vás něco pohoršovalo. Bonus: Použijte slovo fluff v běžné mluvě. Speciální bonus obdrží ten, kdo použije slovo fluff v běžné mluvě vůči třetí osobě, když to Tassl uslyší.

A v Němcích jsem zjistil strašně zajímavou věc: Já jsem prakticky všemu rozuměl! Jasně, jakmile zjistili, že nejsme odtama, tak svoji mluvu dosti přizpůsobovali, ale to dělají prakticky všichni a vždy když si chtějí porozumět.

Když se teda zaobíráte těma online válkami, tak já se vám pochlubím jednou kancelářskou bitvou

Začneme tím, že jsem aktuálně Test Lead. Což v lidštině znamená, že samostatně určuju, co se bude testovat a kdo to bude testovat a kdy se to bude testovat. Zodpovídám za troj mužný tým, jehož jednou jednotkou jsem já. Pak tam mám dva kolegy, jednomu říkejme třeba *F* a druhému třeba *S*.

Kolega *F* je ovšem poněkud blbý: Klidně i třikrát za den se zeptá na tu samou otázku … A za dva týdny ji vytáhne klidně znova. Navíc je mi jasný, že z našeho týmu odvádí asi tak nejmíň práce. A tak, když přišla možnost odvety, tak jsem se jí chopil plnými otěžemi.

V práci sedíme v jednom velkém open-space, který je rozdělen vysokými skříněmi na jednotlivé jednotky, kde je vždy velký stůl se čtyřmi pracovními stanicemi. Jelikož u toho našeho (zatím?) sedíme jenom tři, tak je v jednom rohu věšák na kabáty. Já s kolegou *S* sedíme čelem ke vchodu a kolega *F* zády. Pro názornost přidávám drobný plánek: