Text

A trpím aktuální nasraností. Prosím, pošli tento text nejméně 5 lidem, jinak mi nebude pomoci...Jo, tophleto je jeden velkej vzkaz všem, co chtějí použít jednu z mojich mailovek na osedlání hromadného mailu:

Nezajímají mě umírající děti. Je mi jedno,m že někde někdo na světě chcípne jenom proto, že já jsem neposlal pět kopií nějakýho podělanýho mailu.

Je mi jedno, že už nikdy v životě nebudu mít sex, je mi jedno, že se mi nesplní žádné moje přání a je mi jedno, že všechny své přátele ztratím jenom proto, že jsem do hodiny neposlal dvacet kopií jednoho mailu.

Už mě to vyloženě sere ty neustálý řetězový maily. Některý mi přišly i dvacetkrát za sebou. Mám rád legraci, mám rád vtípky. Ale pokud vám mail nepřipadá extrémně vtipný, tak mi ho neposílejte.

Denně mi chodí asi tak 50 mailů. Většina do pracovní schránky. A kromě pracovních záležitostí (jako například "nejde volání v Čičmeličkách u Unhoště") mi tam chodí i vtípky. Bohužel pracovní mailovka má velikost jenom 100 Mega. A už mě štve mazat stále ty samé maily.

a hned jsem si uvědomil zásadní věc.Nebyl jsem oholenej. Ještě štěstí, že jsem si to uvědomil, když jsem zamykal dveře. Vypadal jsem, že bych si dal pětrikorunu. Vrátil jsem se do svý kanceláře to napravit.

Vzal jsem mejdlo, namydlil se a popadnul jsem břitvu. Jo, usmívej se, kreténe, nikdo tě nemá rád, hlásal můj obličej ze zrcadla. Hypotéku jsem nezaplatil už dva měsíce a jestli budu takhle chlastat dál, tak jí asi ještě pěkně dlouho nezaplatím.

Břitva mi svým ostřím stále setrvávala na krku. Nebyl jsem schopen se rozhodnout. Zatlačit a nebo se oholit? Má vůbec cenu hledat nějakýmu cápkovi holku, když to už asi policie vzdala?

Rozhodl jsem si darovat život. "Srabe." řekl mi můj obličej ze zrcadla, ale zkusil jsem ho nevnímat. Čekal mě klient a práce. A snad mi dá tolik peněz, abyh alespoň něco zaplatil tý hypoteční firmě.

Jinak na mě asi pošle Ukrajince.

Ta mi dává zabratVčerejší zážitek v práci mi připomněl jeden z mých prvních zážitků s anglickým roamingem. Člověk si totiž zjistí, že ta globalizace asi fakt funguje.

Dovolal se mi totiž Řek, z Německa a mluvil anglicky. "Nefunguje mi číslo." povídá. Tomu jsem rozuměl, to byla celkem vzato jednoduchá anglická věta. Nechal jsem si nadiktovat číslo a heslo a kontroluju.

Bylo mi to jasný hned na první pohled. Faktura po splatnosti. "Já vím, proč vám to nefunguje. Vy ste nám nezaplatil." povídám vesele do telefonu, celej šťastnej, že jsem tuhle větu v angličtině vymyslel.

"Ale já jsem vám to platil, máte moje číslo kreditky, tak to jste tak blbá společnost, že si neumíte strhnout peníze z mýho konta?" odvětil zákazník. "Je možné, že už jste to platil, ale ještě chvíli trvá, než se nám to na konto dostane." vypotil jsem já.

No jo, jenomže ty prachy byly "na cestě" už asi měsíc. To je i na český banky dostatečně dlouhá doba na připsání platby. A navíc ty platby přestaly procházet, když nám zákazník oznámil změnu platnosti karty. Takové celkem zajímavé.

aneb taky vás štve její vzhled?Dětství jsem měl kruté. Mnohdy ani na připojení k internetu nebylo. A co víc, doma byla jenom jedna televize, naštěstí ovšem barevná. A tak, když nebyl internet, vysedával jsem ve společnosti dvou barevných kanálů.

Ano, tehdá jich víc nebylo. Jak říkám, dětství jsem měl opravdu kruté. Ale naštěstí mi mé dětství zlepšoval Muf supermuf, Jů, Hele a Dáda Patrasová. Strýčka Jedličku jsem zažil pouze okrajově, ale i toho jsem měl rád.

Měl jsem Dádu rád. Včetně její žížaly Jůlie. Byla to taková opravdová princezna, měla vždy hezkou tvář ... a dá se říct, že to byla moje první dětstká láska.

A dneska je mi 24 let, nosím vous a trávím dost času ve společnosti internetu a čtyř česky vysílajících kanálů. A dnes jsem se tak nějak (omylem) díval na Simpsonovy a potom jsem to (opět omylem) zapomněl přepnout.

A vykoukl na mě kdo? Dáda Patrasová. Sakra, platí na tuhle ženskou čas? Vypadá přesně tak, jak si jí pamatuju ze svých dětských let. Je vidět, že ta plastiková chirurgie pěkně pokročila kupředu.

a snažíte si vzpomenout...Co se vlastně minulej tejden dělo? A proč sakra ležím uprostřed svý kanceláře na zemi a proč mám v puse tak hnusnej pocit, jakej mám? Jo, holt sám sobě taky kladu hnusný otázky.

Probudilo mě řinčení telefonu. Tejden jsem docela dobře užíval peněz, který mi dal jeden podezřívavej manžílek. Už asi postý jsem musel řešit, jestli mu ta jeho kost zahejbá. Že zahejbá, mi bylo hned jasný. Šedesátiletej milionář a dvacetiletá studentka.

Vždycky ženská zahejbá, to už by si mohli chlapi někdy uvědomit. Ale to bych přišel o práci. Stejně s tím asi seknu. Ještě jeden podezřívavej manžel a končím s tím. Je to jasný.

"Detektivní kancelář Šťastný Vočko, jak vám mohu pomoci?" ohlásil jsem se otráveně do telefonu. Tu šílenou větu "Jak vám mohu pomoci" jsem se naučil u jedný telefonický společnosti. Lidi tahle věta rozhodí natolik, že jsou na vás jako beránci.

v autobuseAsi jsem se někde nehorázně chlubil, že mám Městskou kartu. Výmysl to Královéhradeckého dopravního podniku. A zatím moje skvěle elektronická karta fungovala, jako jakákoliv papírová lítačka.

Prostě příjdete do vozu, mávnbete s tím na řidiče a jdete dál. Ovšem v tomto případě jsou informace o zaplaceném lítátku uloženy na kartě elektronicky, tak oporavdu nevím, jak to ten řidič věděl, že mám předplaceno.

Nu a najednou se začaly objevovat autobusy s nainstalovanými čtečkami. Poprvé jsem fakt zamachroval. Vstoupím do autobusu, přede mnou maník "platí" Městskou kartou, jak jsem už říkal.

Já jsem zcela ležérně přišel k elektronické čtečce a prokázal jsem se panu řidičovi zcela elektronicky. Na čtečce se objevilo zeleně "zakoupeno" tak jsem to neřešil a šel dál do vozu. Že to bylo panu řidičovi putna a vůbec nevěnoval pozornost tomu, že jsem se elektronicky prokázal, tak to je věc druhá.

A včera večer se vracím z práce. Pěkně si čekám na svůj autobus ve 22:16. Ležérně do něj nastoupím a machrovsky mávnu katrou. Objeví se něco červeného, já začnu zmatkovat a asi o minutu zdržím frontu nastupujících za mnou.

jak vznikly?Jednou tydne jezdivam za krasami Ceskych luhu a haju a vetsinou to tak cinim, ze odjizdim rovnou z prace. Nu a velkym problemem byva stravovani.

Ne ze bych mel cokoliv proti T-Mobile firemni kantyne, to chran Buh! Jidlo je tam vynikajici, ale kantyna miva otevreno pouze do pate hodiny vecerni.

A ja vetsinou koncivam v sest vecer. A jako spravny chlap mam poradny hlad. Sice nedaleko meho zamestnani prodavaji ctvrtlibraka se syrem, jenze ona prodejna je tak trochu mimo cestu na hlavni nadrazi.

Tudiz to resim bagetou. A tak me napadlo: Kdo vlastne vymyslel bagetu? Jak takova bageta vznikla? A kde se poprve vyskytla?

Ja osobne jsem zastance kreacionisticky-evolucni teorie vzniku baget. Na pocatku vseho totiz byl jisty hrabe Sandwitch ze Sandwitche.

Tento vynalezavy pan totiz velmi rad hraval se svymi prateli karty. A hraval je rad a dlouho. Inu, kdyz dlouho hrajete karty, prepadne vas hlad.

Ale jak to vyresit? Zakousne-li se nas mily hrabe do stavnateho kuratka, bude mit mastne ruce a s mastnymi rukami se spatne hraji karty.

tentokrát pro němčináře :-)Die traurig Spritze

Es war einmal eine Spritze. Und niemand mochte sie nehmen. So die Spritze fragte sich selbst, warum ist es Möglich? Sie war sauber und scharf wie die andere Spritze. Aber sogar niemand in der Welt mochte sie nicht benutzen.

Als sie lag auf dem Tisch, jemand nimmt sie in die Tasche. So die Spritze freute sich, es war ein großer Tag für sie. Jemand wollte sie benutzen! Aber sie nur lag in der Tasche und wartete. Jemand trag sie irgendwohin.

Wenn sie in der Tasche lag, hörte sie eine Musik. Es war die Diskothek. Die Leute tanzten dort und tranken so viel Alkohol. Nach kurzer Zeit nimmt sie jemand in dem Hand. "Es ist toll! Treib es!" hörte die Spritze. "Danke, aber ich möchte es nie versuchen." war die Antwort.

Warum? Fragte die Spritze und auch der Mann, der hat sie in der Hand. "Ich hörte Herrn Douda, er sagte, dass es nicht gut für die Gesund ist." So die Spritze war in die Tasche zurück. Nächstes Tag entschiedene sich die Spritze Herrn Douda visitieren, damit sie ihm fragte, warum ist sie gesundheitsschädlich. Als sie entschiedene, ging sie von Haus. Sie ging fehl von langer Zeit und konnte nicht Herrn Douda finden.

sbohemTak, vaše RSS čtečky jistě zaznamenaly podivný příspěvek. Je to tady, měsíc máme za sebou a Tassl páchá sebevraždu (zase). A nebo se jenom vrací pověsná "Tasslovická depka?" Inu, čtěte dál, abyste tomu přišli na kloub:

Milý Twistový zákazníku, ---------------------------- ve chvíli, kdy čteš tyto řádky již nejsem tvým operátorem. Ano, je to pro tebe hrozné, já vím, ale nic s tím již teď nenaděláš. Když vytočíš číslo 4603, tak již nemáš ani mizivou pravděpodobnost, že mě uslyšíš.

Povýšil jsem, můj drahý Twistový zákazníku. Již minimálně minulý půlrok jsi měl velmi mizivou šanci se mi dovolat, tak doufám, že moje povýšení není pro tebe tak velkou ranou.

Neboj se ale, můj milý Twisťáčku. Neskončil jsem u T-Mobile. A pokud si pořídíš paušál ... a ještě k tomu začneš podnikat, budeš zase mít šanci mě slyšet tak, jak jsi býval zvyklý.

Ptáš se, proč jsem to udělal? Dobrá, dám ti odpověď. Není to proto, že bys mi v podobě devítiletého dítěte sděloval, že ti chcípnul křeček a nebo v podobě desítileté dívenky po mě chtěl sex zdarma.

Aneb zákony schválnosti minimálně postéProč dojde toaletní papír zrovna v momentě, kdy potřebujete opravdu moc na záchod?

Proč je na benzinkách, které mají otervřeno 24 hodin denně klika a zámek?

Proč dojde pití zrovna ráno, kdy nejvíc pospícháte do práce?

Proč automat na kafe nefunguje zrovna v momentě, kdy máte kofeinový deficit?

Proč jsou v pánském kadeřnictví jenom ženské časopisy?

Jestli plavání zeštihluje, tak co sakra dělají velryby špatně?

Proč se na popravu "injekcí smrti" používá sterilní jehla?

Proč tolik lidí píše blog, aby se proslavili, když se z nich proslavit může tak maximálně jeden?

Proč dokáže kapitán Strong střílet kulometem jednoruč, když je to fyzicky nemožné?

Proč uživatelé Linuxu nemají rádi uživatele Windows a naopak?