Text

postreh o vztahuMuj dalsi postreh je svym nazvem trochu zavadejici, ale lepsi nazev me nenapadl. Uvedomil jsem si totiz, ze je neco divneho na slove vztah.

Muj postreh se zacal utvaret, kdyz nas v T-Mobile prosili, abychom pri rozhovoru se zakaznikem pokud mozno co nejmene pouzivali slovo "pausal" a misto nej spis rikali "tarif." Duvod je jednoduchy:

Velky pocet lidi nenavidi slovo pausal. Hezky je to videt v reklame na E-Banku, kde pan zlostne hazi kaminky do vody a rve: "pausal, pausal, a zase pausal" tohle slovo se stalo synonymem pro: "platim za neco, co vlastne nechci". A u slova vztah vnimam taky negativni naboj.

Teda alespon u chlapu. Vim, ze holky jsou vztahy uplne posedle, a prakticky kazda holka chce vztah. To my kluci vztah nechceme.

Pripada mi to jako se slovem pausal. Jakmile zacne holka pred svym klukem mluvit o vztahu, je zle. Presne kvuli tomuhle slovu se muj kamarad vcera rozesel se svoji holkou.

Mam to zatim z druhe ruky, ale slo o to, ze ona se ho zeptala, jak dal vidi jejich vztah. A on vztah asi nechtel. Tak se s ni radeji rozesel.

Po dlouhé době zase něco plazmatického ;-)Kapitán Strong seděl na terase své luxusní haciendy a usrkával svůj odpolední drink. Tento šarmantní svalnatý třicátník totiž nebyl jenom běžným služebníkem zákona. Byl také vlastníkem společnosti S.T.R.O.N.G., pro kterou pracoval.

A nyní si vlastník Super Tajné Razijní Organizované Neutralizační Grupy užíval zasloužené dovolené. Generál Kerpoff byl mrtev, a tak světu nehrozilo žádné nebezpečí od zvrhlého a zlotřilého zločince tak zvráceného, jako byl on. Ale když v tom...

Strongův komunikační panel se zeleně rozblikal. Kapitánovy neomylné kočičí reflexy to ovšem věděly několik drahocenných pikosekund dopředu, než se fosforeskně zelené světlo rozzářilo. Strong zmáčkl ono zelené tlačítko a hlubokým mužným hlasem pronesl: "Kapitán Strong, organizace STRONG. Co si přejete?"

Na obrazovce se pomalu objevila kapitánovi dobře známá tvář. Byl to Kerpoff! "Jak?" zeptal se užaslý kapitán Strong.

"Přeci si nemyslíte, že mě dokáže nějaké vězení zadržet?" odpověděl mu slizce Kerpoff.

Aneb jak to všechno začaloKdysi někdy v letech 1999 - 2000 objevil jsem na střední škole kouzlo internetu. A byl jsem teda naprostej "Alíkovec" - okouzlen anonymitou a tak podobně. Ale pamatuju si, že první email jsem založil ten, co mám na serveru seznam.cz

A pak jsem na jedné hodině počítačů objevil xchat.cz Chtěli jsme s kámošema ze třídy "prudit" - prostě spamovat a tak a proto jsem se musel zaregistrovat. Už tehdá jsem dočetl ságu dračího kopí, tak jsem chtěl být někdo z té knihy.

Nejprve mě napadl Raistlin. Mág s černou duší, který je temný až na půdu a těžce depresivní (je v něm kousek mne. Nebo Magiciana. ovšem s Magim jsme si v některých ohledech tak podobní). Ovšem za Raistlina se vydává na netu můj bratr a tak jsem mu nechtěl brát přezdívku.

Druhý v řadě mě napadl Karamon. Silný barbar, který tedy nemá moc inteligence. Ale v té knize to byl Raistlinův bratr. Tak jsem si říkal, že by bylo záhodno jmenovat se Karamon. ovšem, tato přezdívka byla již registrována.

Tentokrát v T-MobileMám takový dojem, že i když tenhle příspěvek sepíšu, tak se nic nezmění. Přece jenom já jsem ten zlý T-Mobile, takže je naprosto jasné, že i teď vám lžu jenom proto, abych vás ukolébal. Ale i tak prostě musím reagovat na komentář pavouka u příspěvku o mých právech na Duně.

Udělám to asi tak, že svá práva vyjmenuju tak, jak si je asi běžný paranoik představuje, a pak vám vždy řeknu jak je to doopravdy.

Odposlouchávání zákazníků: Jistě všichni víte, že když zavoláte na infolinku, tak je váš hovor nahráván. Kdykoliv poté si tedy můžeme poslechnout, o čem jste se bavili se zaměstnancem. Co dělá vaše paranoia?

Jak je to doopravdy: Nějaká kontrola mojí práce musí být. Hovory se nahrávají kvůli mně a ne kvůli vám. Jak jinak se dá zjistit, jestli jsem vám nadiktoval správné ceny? A jak jinak bych se bránil případnému nařčení, že jsem vás poslal do oněch míst?

Je tu ještě jedno řešení - místo nahrávání hovorů kontrolovat správnost přímo během hovoru. Ale to by musel být počet kontrolorů stejný jak počet infolinkařů. A to by asi stálo mnohem mnohem víc jak nahrávání hovorů.

s Dunou :-) mentat Tasselhof Jméno: mentat Tasselhof Malorod: Vae Victis! ((BT:v_v)) Online: Ano E-mail tasselhof@centrum.cz ICQ 314998004 Domovská stránka http://blog.tasselhof.com Národnost: Tleilaxan Vojenská síla: 15485 Počet planet: 13 Planety: destnik, EDGE, čtyři, ghá, gotcha blee, gotcha sux, malorod, nikulka, slunecko, Tleilax (Tasselhof), turnov, závist, zaZa

Vaše práva:

Malorod: Skupiny: Hráč, all Vyřizování žádostí o přijetí do malorodu Vyloučení hráče z malorodu Posílání koření hráčům malorodu Odesílání koření z malorodního do národního skladu Rozpuštění svého malorodu Vyhlášení malorodního referenda. Sledování malorodních odvodů Úprava malorodní nástěnky Sledování stavu domovské planety u hráčů v malorodě Odeslání hromadné pošty celému malorodu Přidělování práv Slozky hracu Zápis na malorodní land Mazání cizích příspěvků na malorodním landu

Inspirace pro GormiehoUž je to asi přes týden, co s bráchou pařím tuhle dokonalou pařbu. Počítačová hra ze světa Star Wars v kostkách lego! Všechno je tam postavený z lega - jak hlavní nepřátelé, tak úhlavní hrdinové.

Hrea je to viditelně pro děti, protože když někoho zabijete, rozpadne se na neškodné kostičky lego. Žádná krev, žádné vnitřnosti. A navíc - jsou tam první tři epizody. Celý!

Můžete si vzít malýho Anakina a jet závod v Mos Espa, snažit se sejmout Darth Maula, přijet na svět klonovačů a utkat se s Jango Fetem ... a to vše v kostkách lego!

Je to naprostá blbost, když to vezmu kolem a kolem. Prostě mlátíte světelným mečem kolem sebe a ve vhodný čas užíváte sílu. A sbíráte kostičky lego.

Já mám právě našetřeno přes 400 000 kostiček, takže asi onvestuju 200 000 do generála Greivouse - no prostě toho chrchlavýho maníka se čtyřma světelnejma mečmama. To bude žůžo!

konců...Co je tenhle svět zač? Neustále se musme prát o každý kousíček štěstí. Byť by byl sebemenší. A když konečně ten nepatrný, malý kousíček získáme, tak se něco stane a my nemáme nic.

Ale je to mnohem horší, než být zase na začátku. Když stojíme na začátku, tak vidíme jenom kus té obtížné cesty. A zcela optimisticky se na tu cestu vydáme. Víme, že když se budeme hodně prát, tak to štěstí získáme. Ale ono hovno. Nestane se nic, naprostý a absolutní nic.

Na konci, na tom vytouženém konci první cesty za štěstím si většinou člověk na chvíli sedne a začne se ptát. Proč? Proč je svět takový? Kde je kurva ta pravda?

A najednou se kolem vyrojí spousta lidí, kteří na vás řvou: "Já mám tu pravdu! Já jsem ta pravda! Následuj mne a dozvíš se pravdu!" a tak si člověk řekne, že zkusí tu pravdu hledat.

A najednou se na konci dráhy pro hledání štěstí objeví startovní čára pro hledání pravdy. Jsou dvě cesty. Buď se chopíte za ruku průvodce řvoucího, že má pravdu, který vás povede asfaltkou rovnou ke lži.

a zase zpátkyBylo nebylo, ale spíše bylo než nebylo, protože jinak bych to nemohl vyprávět. Za devatero lesy, devatero horami a devatero řekami se u přehrady Lipno narodila princezna. Říkejme jí třeba Hanka.

Hanku při jejím narození stihlo obrovské neštěstí. Sudička, která nebyla přizvána proklela Hanu strašlivým prokletím. Hana nesměla nic sladkého až do konce života. Ale bez sladkého se nedá žít. To ví každý.

Na celé království padnul smutek. Bylo sice hezké, že Hance bylo přisouzeno aby potkala prince, který jí zachrání. Ale jak by ji mohl zachránit, když se s takovou nemocí se Hanka nedožije ani šesti let!

Ale král pohádkové říše se nedal. Všichni mudrcové byli pozváni do královského hradu, aby dali hlavy dohromady. Míchaly se lektvary, zaklínala se zaklínadla, ale nic nebylo schopné tuto hroznou kletbu prolomit.

Až jednoho dne vyšel z královského archivu stařičký, šedivý knihovník. Nesl v podpaždí starobylou knihu, zanesenou letitými nánosy prachu. "Možná bych měl řešení." řekl pak slabým hláskem a usadil se s velkou knihou ke stolu.

Jak to teda jeJednou jsem sem poslal sms o dokonalém blogu. Je to takové malé zamyšlení nad tím, co mohlo být, ale není. Je to hlubokomyslný plk zkomprimovaný do 160 znaků jedné sms. Je to o tom, jak to Tassl cítí.

Dokonalý blog je dokonalým blogem tehdy, když jej autor za dokonalý považuje. A například já svůj blog za dokonalý nepovažuju. Prostě mi připadá, že já tohle neumím.

Kdysi jsem řval po ICQ na Lauru proč mění adresu. Byl jsem spíš naštvaný sám na sebe než na ní. Jenomže když jsem naštvanej sám na sebe tak to buď řeším tak že na někoho řvu a nebo napíšu povídku, kde to hlavní hrdina fakt schytá.

Jenomže já poslední dobou mám tvůrčí krizi. Je to proto, že z větší části nepíšu o tom, o čem bych chtěl.

Nepíšu proto, že nemůžu. Nechci své okolí urazit, bojím se reakcí svých blízkých. Bojím se, že některé mé věty zde uvedené budou pochopeny nějak jinak. Ale já prostě o nich chci psát. Zvlášť když prožijete se svým kámošem super den...

...Bylo nebylo, uprostřed hlubokého lesa sídlil jeden člověk. O lidi se nezajímal, byli mu cizí. Co jej opravdu zajímalo, bylo veškeré vědění. Chtěl poznat všechno a všechny. Jenže chybělo mu něco podstatného.

Chybělo mu srdce. Právě proto se nestaral o nikoho a o nic. Jenom si bádal uprostřed svého lesa a poznával stále více. Ale způsob, jakým poznával věci, byl opravdu strašný.

Pokácel strom jenom proto, aby získal jeho listy. Zabil zvíře jenom proto, aby si jej mohl prohlédnout. A to vše bez soucitu. Protože ani řádně nevěděl, co to je.

Jednoho dne si jeho snažení všimnul jeden mocný čaroděj. Chvíli Pavla pozoroval zkrz svojí křišťálovou kouli a pak si uvědomil strašlivou skutečnost. Pavlovi za chvíli nebude stačit hluboký les a bude chtít poznat víc.

Ale bez srdce nebude vědět, co dělá. Bude ničit domy jenom proto, aby zjistil, co je uvnitř. Bude zabíjet, mučit, vypalovat... Čaroději přeběhl mráz po zádech a rozhodl se, že proti tomu zakročí.