Text

... něco vyloženě pro Kolju ;-)Půlnoc. Úplněk. Mlha se líně převalovala nad opuštěným hřbitovem se líně převalovala mlha. Z nedalekého lesa zahoukala sova. Nesl louči vysoko nad sebou. Možná že nebyla potřeba, protože měsíc ozařoval celý hřbitov až až.

Cítil se ale ve světle louče bezpečný. Dávala mu pocit bezpečí. Blížil se k bráně starého hřbitova. Najednou mu připadla celá tahle sázka nesmyslná.

O půlnoci doprostřed lesa na starý a zapomenutý hřbitov. Stojí mu to za to? Nestojí. Rozhodně ne. Zastavil se a poslouchal okolí. Slyšel jenom tiché šumění lesa čas od času rušené šelestěním nočních tvorů.

Párkrát se zhluboka nadechl. Když už ušel takhle dlouhou cestu, tak to přeci nebude vzdávat, že? Udělal první váhavý krok a potom další. Pozorně sledoval svoje okolí, ale nedělo se vůbec nic.

Lehce se pro sebe pousmál. Je vystrašený jako malý klučík! Došel k bráně hřbitova a otevřel jí. Skřípění zrezivělých pantů mu projelo až do morku kostí. Na chviílku se zastavil a zase poslouchal.

má však cenné údajeNe, nelekejte se. Nebude to celý text této nadčasové písně. Ani další statistika mého blogu, i když se myslím zase k nějakým statistickým plkům blížím.

Bude to něco naprosto jiného a neočekávatelného.

Mám totiž pocit, že vám dlužím vysvětlení, kde jsem celou tu dobu byl. Byl jsem tak totálně zažranej do učení se statistiky, že jsem ani neblogoval. Tak takhle poctivě jsem se učil.

V tomhle blogy miluju.

Doufám, že dost čtenářů tomu předchozímu uvěřila. A zbytek mě zná a chápe, že ten odstavec o učení se je naprostá blbost. Prostě jsem se flákal a ve spojení s pondělním T-Mobile školení jsem prostě na blog neměl čas.

A na statistiku už vůbec ne.

Paní Skalská nebyla mým výsledkem z testu nadšena. Teda, popravdě řečeno, ani já jsem nebyl nadšen. Věnoval jsem se totiž pouze přípravě na počty (opsal jsem si vzorečky) a teorii jsem se nevěnoval.

a deštnícíchZačneme opakováním. Opakování je matkou moudrosti, takže tady to je: Klasik všech zákonů schválnosti, pan Murphy, říká: Když se to může pokazit, pokazí se to. A to samé platí s počasím v kombinaci s deštníky.

Jistě si všímáte, že když máte s sebou deštník a je hlášený déšť, tak neprší. U mužů to dokonce může být i přímá úměra. Čím větší máte deštník, tím je pravděpodobnost srážek menší.

Ale ovšem pokud vyrazíte z místa A do místa B, tak se slejvák strhne přesně na polovině cesty a to ještě nejlépe uprostřed pole. Aby to bylo jasné.

Tedy dnešní můj postřeh zní: Nosit, či nenosit deštník? Dámy to mají jednoduché. Dámy mají kabelky. A do kabelek se vejde všechno, tedy i deštník. Ale chlapi kabelky nemají. Muži musí deštník nosit v ruce, či se o něj decentně opírat jako o vycházkovou hůl.

A to je ten problém, nás mužů. Kabelka je vždy dobrým módním doplňkem ženy či dívky. Ale to se o deštníku říct nedá. No představte si například punkera v otrhané kožené bundě s deštníkem.

To prostě nejde.

...Černý muž kráčí v dál černou krajinou beze snů kdo ho viděl hned se bál kráčí nocí beze dnů

Kráčí sám a nepoznán černý muž s myslí černou jde dál nikam nepozván

Jde a bere si co jeho je, jsi jeho dřív než bys sis škrt jsii jeho a bez boje Ten muž je sama Smrt.

Anakin!Ve zkratce: Pokud se vám nechce číst, jak se mi (ne)líbila Epizoda III a pokud se vám nechce číst moje snůška díků Gormiemu za to, že mi půjčil epizody IV,V,VI na DVD, tak to ani nečtěte. A zároveň bych chtěl úvodem poděkovat Gormiemu za půjčení DVD. Díky němu jsem v byl v obraze. Díky, Gormie, díky :-)

Nova si IMHO docela nadělala do bot. Vysílat Epizodu II zrovna ve chvíli, kdy je v kinech trojka ... no jejich věc. U mě bylo hlavní to, že jsem věděl, na co vlastně jdu. Věděl jsem, co se stane Díky DVD od Gormieho, jediné, co jsem čekal bylo, jak se to stane.

Po rozhovoru s Gormiem jsem se doopravdy těšil. Jednička byla pro malý parchantíky, u dvojky se první půlka nedá sledovat a trojka podle jeho slov měla být pro dospělé a opravdu temná.

Na jednu stranu ano. Temné to bylo. Ale nebylo to dost temné. Prostě já chtěl víc. Víc vražd, víc temnoty ... a hlavně přehlednější souboje. A taky víc uvěřitelný souboje.

Třeba souboj generála Grievouse s Obi-Wanem ... no nezlobte se na mě, ale když proti mě jde něco, co rotuje dvěma mečema, tak musím bejt fakt machr, abych mu ty meče zastavil.

Konečně!Jistě jste si všimli těch ohyzdných fotek, které vznikaly převážně v mém mobilním telefonu. Byly hnusné odporné ... a hnusné. Je to hlavně tím, že i mobilní telefon je hnusný. Odporný Sony Ericsson T630.

Ale tomu je již konec. Ode dneška jsem digitální. Dnes ve 12:00 jsem zakoupil nový digitální fotoaparát a co nevidět vás budu obtěžovat fotkama z různých pařbiček a tak.

Ráno jsme s bráchou vstali a vyrazili do města. Procházeli jsme systematicky obchod za obchodem a tázali se, nechávali si radit a vůbec všelijak jsme koumali.

Tomuto koumání předcházela asi týdenní příprava, kdy jsme se dotazovali různých přátel, známých, neznámých a vůbec všech, co měli co říct k tématu "digitální fotoaparát".

Hlavní reference nám poskytl Gormie, díky kterému se už od počátku na vrcholu našeho pomyslného žebříčku priorit vyšplhala značka Canon, přesněji model A520. A musím říct, že zůstal až do finále, kdy ... nebudeme předbíhat.

You be COOLInspirován Porcelánovou panenkou jsem se i já vydal na obhlídku obchodů, kde nakupují in a cool hoši. Ale já jsem muž. Já nenosím růžovou. Růžovou prostě chlapi nenosí. Já to budu mít jednodušší.

Nahlédl jsem do prvního obchodu.

Aha, problém. Muži sice nenosí růžovou, ale patrně je teď v módě nosit oblečení pastelových barev. Hnusně zelená, či hnusně žlutá trička na mě koukaly ze všech koutů.

A černá je jako kde?

Rozhodl jsem se nakouknout blíže do prvního obchodu. Jmenuje se EXE. Ano, černá trička tam byla, ale nosit triko s nápisem "Be cool, wear EXE" se mi fakt nechce.

A na tričko se skejťákem si přece jenom připadám trošku starší. A navíc nikdy jsem na skejtu nestál, jelikož bych se hned zabil. To taky nepřipadlo v úvahu.

Procházím dál. Orsay. Tam stačilo jenom nahlédnout a udělalo se mi špatně. Pastelové barvy doplněné růžovou a nevkusnejma kytičkama. Chápu tě, Panenko, naprosto tě chápu.

pár poznatků a zákonů (vhodné převážně pro ženy)1.: Zmrzlina vše vyřeší Aneb, jak se říká, nejdůležitější zákon na začátek. Schází ti něco? Dej si zmrzlinu! Nemáš zmrzlinu ... máš problém.

2.: Čím větší depresi máš, tím víc zmrzliny potřebuješ. Zapomeňte na sebevraždy. Taková zmrzlina, či zmrzlinový pohár ... to je teprve něco! Takový Usáma bin Ládin by potřeboval hodně zmrzliny ... moc zmrzliny.

3.: Nedostatek čehokoliv se dá nahradit zmrzlinou Nedostatek sexu? Dejte si zmrzku. Nemáte přítele? Zmrzlina je poblíž!

4.: Zmrzlina se dá sehnat prakticky kdekoliv a kdykoliv Kdežto sehnat pořádnýho chlapa dá trošku práci. Ruku na srdce, holky. Chlap alespoň tak dobrej jako zmrzlina se velmi těžko shání. Ummm ... promiňte, jsem šovinista, takže s pravdou ven: Chlap alespoň z poloviny tak dobrej jako zmrzlina neexistuje. (Mé šovinistické já úpí)

5.: Po použití zmrzliny můžezte zbytky vklidu vyhodit Tohle se s chlapem dělá mnohem hůř. "Po použití zahodit" jde jen málo mužů a ti většinou nejsou dostatečně dobří ve vašem holčičím měřítku. A navíc, zmrzlina se za vámi nebude neustále vracet, jako někteří neodbytní jedinci mužského pohlaví.

Aneb neuvěřitelná cesta Tasslova tam a zase zpátky.Průběh včerejška jste mohli sledovat online na mém blogu. Ovšem zjistil jsem, že asi tak polovina SMS nedošla na můj blog, a tak to musím popsat ještě jednou a zevrubně. A dokonce tu bude i zmínka o Ergo :-)

První, co prozradím, je, že Paco je notebook. Koupil jsem ho včera od T-Mobile za velmi směšnou cenu. Nudu ho ovšem ještě muset zprovoznit - nahrát tam nějaký ten systém - a bude vše OK.

Tak jak to tedy bylo. V jednu odpoledne jsem vylítnul z práce jak žíznivá čára a dostal jsem se na nádraží. Nejpozději v pět odpoledne jsem musel totiž být v Praze. Prostě T-Mobile svůj majetek prodává jen v Praze. Ale za tu cenu...

I dle mého předchozího příspěvku je poznat, že jsem to zvládnul velmi dobře. V 13:25 jsem už seděl v docela nacvakaným autobuse a řítil jsem se směr Praha.

Najednou mi zvoní mobil. Ergo. Jestli jí prej nechci vidět. Chci :-) Je sice pravda, že jsem měl ještě vlhký spodky, ale co nadělám. Nestihly mi uschnout, no fakticky :-) A spodky se fakt moc blbě sháněj! Naštěstí to moc nepoznala. Tak bylo vše v pohodě.

Toto je muj prvni pokus o online reportaz. Ve dve odpoledne jedu do Prahy pro Paca. Zustante na prijmu pro vice informaci. [11:16:48] Prvni informce pro Bena: Neboj se, neni to tvuj pes :-) [12:07:23] 30 lidi stabilne ve fronte na infolince. Jeste hodinu a zacinam vyrazet pro Paca! Hura! [13:19:12] Cesta do Prahy zacala. Mozna bych mohl prozradit, co to vlastne ten Paco je, ale pak byste me necetli :-) [13:31:59] Prave jsem vyrazil do Prahy. Drzte mi palce [14:38:03] Prave jsem opustil Podebrady. Neuveritelne! Ja jedu spravne! :-) [16:11:07] Uz je jenom muj! Muj milasek! [13:15:08] Prave mi volala Ergo, jestli se s ni chci videt. Chci :-) Pomalu projizdim Chlumcem nad Cydlinou

[tasselhof]