Text

NadobroVezměte kus gumopryže kulatého tvaru a černé barvy a nazvěte jej puk. Puk nechte prohánět po ledové ploše za pomocí postrkování dřevěnými holemi dvěma tými po šesti hráčích a tuhle hru nazvěte hokej.

Hokej nechte stát se populárním v několika zemích a dejte mu mnohaletou tradici hraní, či spíše zápasení. Pokud jste marketingoví odborníci, tak vás jistě napadne uspořádat mezinárodní zápasy v hokeji.

I těmto mezinárodním zápasům dejme mnoho let tradice podpořených v kapitalistických zemích marketingově a v totalitních politicky. Vznikne vskutku Mistrovství.

A tohle opět nechte pořádně dusit a prokořeňte to politicky marketingovou kampaní ve spojení s tím, že tým vašeho národa má na to, aby v Mistrovství zvítězil. Vznikne Mánie.

Mánii můžeme sledovat na českých blozích, protože tým, o kterém mluvím, je tým Čechů. Povšimněte si prosím oslavných příspěvků rozesetých po všech možných a nemožných blozích.

a rockandrollAno, správně. Včera jsem zase chlastal. A dokonce s Dinosaurem jsem chlastal. :-) Moc se mi, prevít, nevěnoval. V hospodě totiž byla puštěná televize s hypermoderním krasobruslením.

Asi to bylo synchronizované krasobruslení. A aby to bylo napínavější, tak si oba týmy (žlutí versus červení) vzaly hokejky a puk a hoši si ho šťouchali mezi sebou.

A Dinosaura to strašně zajímalo. Nechtěl se mnou hrát kulečník, nechtěl si se mnou házet šipkama. Teda jako né na sebe, ale do terče.

Očividně fandil žlutým. Já teda taky, i když ti černě proužkatí chlápci bez hokejek vypadali velmi nadějně. Ale Dino si nedal říct a nepokrytě fandil těm žlutým. No, co s tím nadělám, že?

Jo, jenom chci dodat: Dinosaure, v určitých kruzích (víš o kom mluvím) jsem Pavel. Tasselhof neexistuje. A v určitých kruzích se ani nezmiňuj o mým blogu. Díky :-)

Pokud neumíte anglicky, tak si moc nepočtete :-) A pokud umíte, tak mi prosím neopravujte chyby :-)It´s not in your muscles what makes you strong. It´s not your brain what makes you smart. It´s the way you move, the way you look. And you can´t achieve it by wearing modern clothes.

Because it´s in your heart. This muscle is most important for you. This muscle which is running life through your veins. Try to listen to it.

Can you hear it? Can you feel it? You DON´T need "cool clothes" to look good. You DON´T need to know everything to look smart. All you got to do is to believe.

Impossible is nothing. If you can imagine it, is it possible. Just listen to your heart. And believe in yourself.

Kocovino, jen do mě!Z předcházejícího půlnočního příspěvku je jasné, kde jsem byl včera. V hospodě. A z hlubokomyslnosti včerejší SMS je jistě znát, že jsem se opil.

A dneska v tom budu pokračovat. Můžete se tedy těšit na nějaký další hlubokomyslný plk. Ovšem v rubrice Den94ek, protože SMS se automaticky přidávají do této rubriky.

Včera jsem chlastal s kolegy. Ovšem většina těch kolegů už dělá trošku jinou práci, jak já. Já a pár brigádníků pořád vyřizujeme i twistové hovory. Jo, patřím mezi socky :-)

Všechno se to konalo v hospodě na Benešovce. To vám z jiných měst neřekne asi nic, ale třeba Gormie může potvrdit, že je to kurva daleko ke mě domů. A navíc jsem věděl, že to půjdu pěšky.

Proto jsem zvolil taktiku "střízlivej to nejdu" a opřel jsem se do toho pořádně. Pokud si správně pamatuju, tak to byly tři panáky ... VELKÝ panáky (pro Panenku :-) a nevímkolik piv :-)

zivot neni o tom co umis. Zivot je o tom komu lezes do prdele. Kdyz nikomu nelezes do prdele nejsi nic. Smir se s tim.

[tasselhof]

A mamííí, proč se to nerýmuje? :-)Toulám se oblohou, skáči po hvězdách hlavou v nebesích, kdesi v oblacích sčítám souhvězdí, jedno ke druhé, píši stéblem, píši básně.

Spřádám píseň, pletu jí do vlasů, pletu slova tak, jak mám hlavu popletenou, básně zpívám do větru a setkávám se s ozvěnou.

Tančím valčík se slovy, kráčím hudbou bez rytmu, klopýtám a upadám a zvedám se znovu a znovu.

Příznivci Tasslových depresivních nálad čtěte dále. Ostatní si raději počkejte na zítřejší příspěvekOmezovat net. Tak tomu budu asi říkat ten hlavní důvod. A hlavně to zní jako docela dobrej důvod. Důvod k čemu?

Nemám chuť hrát Dunu. Prostě se mi vyloženě nechce. Nechce se mi číst Lansraady a dávat tam svoji odpověď, nechce se mi číst poštu, natož nějakou psát. Prostě se mi nechce.

Poslední dobou mám nad odkazem "Duna" ve svých oblíbených lincích takové menší dilema. Je to něco, jako když chodíte do práce. A u mě je to absolutní příměr.

Ano, v práci (teď myslím tu reálnou, tedy T-Mobile) je společnost absolutně super lidí, se kterejma se skvěle kecá, ale...

Pořád je to práce. Pořád je to o tom zalogovat se, čtyři hodiny něco řešit a jít domů. A občas teda s těma lidma popít.

A já nechci chodit "do práce" i virtuálně. Já se na net chodím bavit a tohle mě fakt nebaví. Přemýšlím o úplném odlogování. Prostě potřebuju pauzu.

klasické záchodové prkýnkoJe to věčný problém: Prkýnko nahoře, či dole? Připadá mi, jako kdybych narážel na nějaký neustálý spor, který jednoho dne může propuknout v pravou občenskou, či náboženskou válku.

Problém sklápění prkýnka je tak rozsáhlý, jako například loupání banánu: Jsou tu lidé, co loupou od špičky, jiní loupou od šťopky a všemi zavrhovaným banánovým ateistům je to jedno. Tak to samé je tu se záchodovým prkýnkem.

Onehdá se mi například Kolja svěřil s tím, že ho bytná chtěla vyhodit z baráku jenom proto, že nedal prkýnko dolů. Dneska vás vyhodí z baráku a co bude zítra? Předpokládám válku. A to přímo válku pohlaví.

Za záchodovým prkýnkem nahoře hledej chlapa, řekne vám každá dobrá feministka. Asi začnu dělat nenápadný průzkum, ale na dámských záchodcích asi nenajdete prkýnko nahoře, že?

Ale dámy, jste přeci velké holky. Je opravdu takový problém si všimnout, že je prkýnko nahoře, a dát ho dolů? Odpovídají v obraně muži. Přeci jenom, přes prkýnko se strašně blbě strefuje.

Aneb jak na toVčerejší příspěvek byl tak trošku úvod tomu dnešnímu. Chcete být cool? Zeptejte se mě jak! Připadám si teď jako výrobna stylů, či HTML rádce, a jak to tak vypadá, není všemu konec.

Tak nejprve si zrekapitulujeme, v čem všem mám prsty. Zaprvé jsem měl prsty v Porcelánové panence, která mě dokonce pustila i dovnitř. Jako do blogu.

Tam jsem vyrobil ... či spíš zprovoznil přepínání stylů (probudil jsem se s vlasama šedivejma :) ) - stylování stránek již nechávám plně na ní, do toho jí kecat nebudu.

Pak jsem samozřeujmě pracoval sám na sobě. CSS mě celkem vzato baví, je to tu vidět. Mám nějakých .... ééééh, sedm? Stylů. No, prostě přepínejte mezi styly a počítejte :-) To všechno jsem vyrobil já.

A poslední, na koho jsem vlítnul, byl Ben. Ale ten mě nepustil dovnitř. Ach jo. A i on si lehce přetvořil moje CSS k obrazu svému, ale můj je nápad a vůbec :-)

Rozhodl jsem se tedy, že i vám, náhodným čtenářům, kteří jistě chcete být tak cool jako Ben, či Panenka, poradím. Jak na to?

a bloggeřiJe cool a in být bloggerem. Pokud se vám nechce kouřit marihuanu, uctívat Satana a nebo prostě se jenom chcete nějak odlišit, založte si blog.

"Podívejte se na Tassla, to je super blog!" říkají si určitě některé (vůbec né hnusné) fanynky. A co teprve takový Ostravák? Ten je teprve panečku blogger!

Ale i komunita bloggerů je ta samá komunita, jako třeba třída, či vaši spolupracovníci. A i z komunity bloggerů se musíme odlišit.

Třeba někteří bloggeři jsou radikálové: Od ostatních "konvenčních" bloggerů se odlišují tím, že neblogují vůbec. Tak a máte to! Takový blogger si založí blog a vůbec tam nikdy nic nenapíše. To je teprve sdělení světu.

Další se odlišuje tím, o čem píše. Máme tu blogy o úchylných zvěrstvech (což admini mažou) a nebo třeba o něčem temném a obzvláště úchylném.

A poslední cesta je design. To třeba razím já. Moje plky nejsou cool, ale můj design je cool a in. A právě kvůli tomu mě čtete :-)

Toť vše, zítra snad bude víc času...