Text

Něco pro Bena ;-)Generál zamyšleně procházel zákopy. Téměř automaticky odpovídal na pozdravy svých vojáků pouhým náznakem zasalutování V hlavě se mu neustále opakovala jedna a tatáž myšlenka. Myšlenka ohledně počtu a síly jeho vojáků.

Už je to dlouho, co se snaží ubránit svojí domovinu. Už je to strašně dávno od chvíle, kdy přišly nějaké posily a zásoby. Generál se na chvíli zastavil a marně si pokoušel vzpomenout, kdy že naposled přišly zásoby. Nemohl si vzpomenout. Až se sám sebe lekl.

Používají zbraně cizáků na obranu vlastní domoviny. Jedí cizácké jídlo, aby měli dost sil na bránění své vlastní domoviny. Najednou generálovi připadlo, že bez útočníků by asi nemohl přežít. Žijí s agresory v tiché symbióze. A přitom se jeden snaží zničit druhého. Potřásl hlavou a šel dál.

Pokud on zklame, nebude tu již nikoho, kdo by zastavil nepřátelské hordy. On byl poslední záchytný bod před branami hlavního města. Jakmile se tam útočníci dostanou, tak bude vše ztraceno. Plány jejich velkého projektu, i naspořené bohatství. Pokračoval dál zákopem a zase v duchu počítal své vojáky i jejich bojeschopnost. Málo, je to strašlivě málo. Byla jenom jedna jediná možnost.

a navíc nedokončené :-)Jak strávit den dnešní který pomalu tak utíká jak prožít čas třešní s myšlenkami se potýkám

Minuty tančí pomalu dál čas jen tiše ubíhá nekonečný sen jako by se zdál...

a zase twistJe to oficiální. S twistovými zákazníky se budu potkávat dál. Né, že by mi to moc vadilo, ale prostě jsem už chtěl lehce změnu. Ale zase není nic lepšího, než si vychutnat svýho "twisťáčka". To jsou takoví ti ohromně vtipní lidi, co volaj na infolinku jenom kvůli tomu, aby si z vás vystřelili.

Tak třeba: "Dobrý den, pane. Kolik vám to měří?" zeptala se mě po hlasu tak maximálně devítiletá holčička. "Tři minuty na hovor, ale raději bych to měl kratší." odpovídám já.

Věta: "Jelikož nemáte žádné otázky ... blá blá blá" mi připadá naprosto suchá. A navíc je fakt super poslouchat, jak člověk takovýhodle magora touhle odpovědí nádherně vytočí.

A já vůl jsem se hlásil do výběrového řízení na trošku vyšší pozici. Dělal bych naprosto to samý, jako doposud, akorát by mi volali lidé z menších firem. Prostě lidi, co mají trošku vyšší IQ jak malý děcka, co chtěj jenom prudit.

Nepovedlo se. Možná to bude tím, že jsem na výběrovým řízení tý komisi zežral všechny sušenky. No já si fakt myslel, že tam ty sušenky jsou pro uchazeče :-)

Čti, čti čti!!!!Hej, Magi ... je mi jasný, že se ti ani jeden skin nelíbí, tak ti chci nějakej ten skín vyrobit :-) A ty si můžeš vybrat.

a) Vrátím sem klasický stromečkový skin, ale možná se to nebude líbit jedné mojí fanynce, protože je to tak trochu plagiátství :-)

b) Udělám skin, kde hlavním motivem bude tenhle hezkej ptáček - Taky dobře depresivní, ne? :-)

c) Ještě jsem našel zajímavej Anime obrázek, ale jelikož ty Anime moc nerad, tak si ne, že? (I když je takhle nádherně depresivní? :-) )

d) A ovšem tohle je můj favorit. Temné, depresivní a ještě navíc s očičkama :-)

e) Jiný skin ... pošli css a nebo obrázek ;-)

Tak jak se rozhodneš?

Kde je sakra pravda?Představme si šest slepých Indů, kteří příjdou ke slonovi a začnou ho prozkoumávat. První příjde k chobotu, ošahá ho, a řekne si: "Slon vypadá jako hadice".

Druhý se postaví ke klu a učiní závěr, že jednoznačně slon musí vypadat jako ... větev? Prostě něco pevného a tvrdého.

Třetí ohmatává slonovi nohu a samozřejmě si začne myslet, že slon jednoznačně vypadá jako sloup a není nic jiného, než sloup.

Čtvrtý přistoupí ke slonovi z boku a začne slona vnímat jako velkou zeď. "Můj slon je jako velká zeď" říká si pro sebe a s tím se spokojí.

Pátý sedí na hřbetě a dotýká se slonova ucha. "Slon je jedna velká plachta" říká si a spokojeně si sedí dál.

A šestý je u oháňky. Slon musí vypadat jako provaz a to je tvrzení, za kterým si stojí. A přitom všichni ohmatávají jednoho slona, jenom každý má na něj jiný názor. A přesně takhle je to s náboženstvím a Bohem.

Opravdu to tak je?

a testyDnešní svět je zaplavený testy, kvízy a různými soutěžemi. Víte kdy byla bitva na Bílé hoře? Výtečně! Stačí zavolat na speciální číslo a my vám zcela jistě pošleme vzorek pracího prášku!

Nevíte? Nevadí, dáme vám na výběr ze tří možností. A národ luští, soutěží a vůbec všelijak se pachtí jenom za vidinou výhry. A aby toho nebylo málo, musí si sám na sebe vymyslet různé testy.

Chcete řídit auto? Vlastnit zbraň? Vyplňte testy a můžete to mít! Chcete diplom? Stačí pět let za sebou správně vyplňovat testy a není nic jednoduššího.

Ovšem testy nejsou jenom v životě, ale i zboží, chudák jeden, musí procházet testy. No schválně, jaké auto si koupíte? To, které testy prošlo, nebo které testy neprošlo?

A jakého partnera zvolíte? Z pozitivním testem, či negativním? Je zajímavé, že jsou testy, u kterých pozitivní výsledek může (většinou) znamenat pohromu. No, pánové, co byste dělali, kdyby vaše přítelkyně měla pozitivní těhotenský test?

krátká báchorka :-)První ranní paprsky začaly prosvítat zkrz stromy. Les se probouzel po vlahé letní noci a rosa se perlila na stéblech trávy. První ptáci začali svým zpěvem zdravit slunce.

Na mýtině se něco pohnulo. Lidský tvor rušil poklid lesa. Jestli se tedy o rušení dalo vůbec mluvit, protože se onen člověk pohyboval velmi neslyšně.

A nebyl sám. Bylo jich pět a všichni ozbrojení a v plné polní. Speciální maskovací oblečení a tváře pomalované maskáčovým vzorem napovídaly, že se jedná o četu vojáků.

A podle pohybu to byli profesionálové. Nepotřebovali ani slůvka k tomu, aby koordinovali svůj pohyb lesem.Každý měl přesně vymezený prostor, který kontroloval hledáčkem svého samopalu.

Vpředu šel velitel. Pozorným zrakem prohledával okolí a čas od času vyhledával oční kontakt se zbytkem skupiny. Vždy se mu dostalo tiché odpovědi, že je vše v pořádku. Nepřítel není nablízku.

Najednou si velitel všimnul něčeho neobvyklého. Celá skupina okamžitě zastavila a všichni členové vyhledali nejlepší dostupný úkryt.

Jeden z postřehůMožná, že vám to bude znít jako "třeštění" to slovíčko, co jsem zvolil za název tohoto postřehu. A je to vlastně pravda. To včerejší třešnění bylo tak trochu třeštění.

Včerejšek byl totiž ve znamení třešní. Pro někoho zralých, pro jiné těch rozkvetlých. Ale každopádně většina našeho národa byla včera potřeštěná třešněmi bez požehnání vlády, či bez dotací EU.

Ti, co uznávají zralé třešně jsou mnohem masovější. Vyhledávají velké prostory, třeba takovou Letenskou pláň a tam rokují o skvělé třešňové budoucnosti.

Což o to, myšlenka "když všichni všechněm všechno dáme, tak budeme mít všichni všeho dohromady dost" je nádherná, ale bohužel ani po čtyřiceti letech pokusů se to třešňovým odborníkům nepovedlo.

Přeci jenom bylo trochu lepší se včera zařadit mezi oblíbence těch třešní rozkvetlých. Tito lidé jsou poněkud jiní. Pohybují se po párech a neustále se drží za ručičku.

Volné pokračování ;-) Přece jenom si to zasloužíte :-)Stál u barikády a čekal. Čekal nekonečně dlouhou dobu. V reálu to mohla být tak minuta, maximálně dvě. Ale jemu to připadalo jako věčnost. Všechny svaly měl napnuté a srdce se mu mohlo rozskočit.

Přišla první. Vyřídil jí jedním bodnutím tam, kde tušil srdce. Jestli tedy tyhle stvůry vůbec nějaké srdce mají. Barikáda mu byla pomocí. Zdržovala potvory od útoku a on měl dostatečný prostor na to, aby sekal a bodal.

Objevila se další. Tentokrát ta stvůra skočila přímo do barikády. Ruce, či spíše pařáty natažené před sebe se smrtící přesností namířené na jeho krk.

Setnul jí hlavu v letu. Stvůra neškodně přistála v dozorovně. Barikáda byla probořena. Světlo pohaslo. Ty stvůry byly nejenom rychlé, ale i chytré.

Rychle hmátnul pro baterku a připevnil si ji na triko. Mihotavě žlutý kužel osvítil kousek chodby před ním. Blížila se další.

Začal sekat, bodat, kopat, kousat, používal veškeré prostředky, aby mohl zvítězit. Uplně zapomněl na výhodu uzavřeného prostoru dozorovny a pustil se mezi ty stvůry.

První báchorka z TasslovicDostal se tam naprosto omylem. Na místo, odkud není návratu. Ostrov jménem Mainland, tamější věznice. Místo pro ty nejhorší z nejhorších. Místo, které má i vlastní hřbitov.

Zde se končí život každého vězně. Buď sešlostí věkem, nebo sebevraždou, a nebo nejvíc ... Popravou.

On nebyl vězeň. Byl to svobodný člověk. Technik, který si vytáhnul krátkou slámku. Vysílací systém potřebuje opravit a nějak se prostě musí vybrat ten nešťastník, co na tento ostrov pojede.

A zrovna, když připluje na ostrov, musí být zemětřesení. Vězni toho zneužili a začali se bouřit.

Tedy, to byla ta oficiální verze. Tohle místo už stihlo totiž získat svého ducha. A ten duch najednou dostal touhu se zhmotnit. Zhmotnit v tělech všech oběšených, popravených injekcí, nebo prostě těch, co "jenom" spáchali sebevraždu.

Naštěstí se dostal ke skupině lidí, co měli alespoň trochu toho rozumu a zabednili se v jedné z místností pro dozorce před nočními můrami, které najednou začaly vylézat z těch nejtemnějších koutů věznice.