Text

Dlouho jsem o tom přemýšlel. Dlouho jsem uvažoval, zda o tomhle tématu napsat. Nakonec jsem se rozhodl se o něm podělit.

Jak by řekla jedna moje hvězda z náctiletých let: Uděláme Rebekapitulaci:

V lednu jsem si řekl, že by bylo fajn zjistit, jak jsem na tom s penězma a jaké kde mám příjmy a výdaje. A tak jsem si sestavil rámcový domácí rozpočet, do kterého jsem si nahrubo sepsal, kde mám výdaje a kde mám příjmy.

Časosběrný příspěvek o tom, jak jsem zvládl svůj pracovní týden bez mobilu:

Pondělí: Jen tak tak

Přemýšlíte o tom, jak číst elektronické knihy na Windows Phone? Tak vězte, že od verze číslo 8 je to značně jednoduchá záležitost. Když jsem měl Nokii Lumii 800, tak jsem v zásadě přestal číst knížky na mobilu, protože to prostě nešlo.

David Kirš: Milionový email, 8-krokový plán, jak emailem více prodávat a méně obtěžovat, AMOS repro 2012, 103 stran

Stále držím víkendy s minimem internetu. Je to jeden důvod toho, proč tady o víkendech nevychází. O víkendech prostě nejsem.

Nedávno jsem na facebook stránce Get Organized objevil velmi zajímavý článek 10 věcí, co byste měli udělat před devátou. (v angličtině)

Zaujala mě rada nepoužívat mobilní telefon alespoň půl hodiny po probuzení. Ranní "sjíždění tajmlajny" je můj probouzecí rituál. A podle těch stránek se tak stávám otrokem svého mobilního telefonu.

Rozhodl jsem se tento týden to zkusit. Po probuzení se půl hodiny nepodívat na mobil. Mělo by to být zvládatelný, protože jsem si v prosinci tak trochu udělal radost a koupil si multifunkční budík z Ikey, kterým se teď normálně budím. Tudíž není nutné po ránu šahat na mobil, abych ho ztlumil kvůli tomu, že budík na něm řve.

Tentokrát si dávám tohle předsevzetí jenom na týden, protože už teď tak nějak tuším, že to bude boj.

A jak to dopadne, se dozvíte na těchto stránkách.

Jak se budíte vy? A jaký je váš ranní rituál?

Těším se, až si konečně přečtu Dunu. Strašně dlouho jsem se jí vyhýbal a nějak se mi ji nechtělo číst. A to i v momentě, kdy jsem Dunu hrál.

Vtipné je, že když jsem hledal, kde tu litanii najdu, tak mi jako první vyjel blog mé ženy, odkud báseň kradu:

Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.

Doporučuju si tohle odříkat nahlas, když vás přepadne pocit strachu.

A recenzi na Dunu samozřejmě napíšu i sem.

Je nějaká sci-fi kniha, která vás oslovila? Která?

Napsala mi Lucie. Z oddělení elektro. Že prej pro mě má nejlepší nabídky s dopravou zdarma nad 1000 korun. A napsala mi Tereza z knihkupectví. Zná nejlepší švédské detektivky tohoto roku.

Tomáš má pro mě ledničku a Honza pro mě vybral e-knihy přesně na míru. Jana mi poslala e-mail s krmivy pro psy a já se cítím čím dál tím nervózněji.

Když se mnou komunikuje e-shop, tak jim ještě sežeru titulek Pavle, máme pro vás ledničky. Ale když mi ty ledničky nabízí Tomáš, vedoucí oddělení chladícího zboží, tak se něco vě mně zasekne. Já chci anonymní komunikaci.

Nedokážu vysvětlit proč. Ale prostě chci, aby mi nepsala Lucie, ale aby mi psal rovnou MALL.cz. A uvnitř klidně může být rámeček s Lucií, šéfkou elektro, která bude osobně doporučovat danou vrtačku, protože ji osobně vyzkoušela a miluje ji nejenom ona, ale i další zákazníci.

Byl jsem muž za pultem a komunikoval se zákazníky. Na začátku každé komunikace jsem se představil jménem své firmy a svým občanským jménem. Ale celkem mi vyhovovalo, že zákazník odcházel s tím, že mluvil s někým od Velkýho Růžovýho. Nebyl to Pavel z Růžového, byl jsem prostě anonymní někdo.

František Kotleta: Příliš dlouhá swingers party, vydalo nakladatelství Epocha, Praha 2014, 277 stran

Mám rád béčkové knížky. Mám rád akčňácky akční příběhy, kde hlavní hrdina popadne kydlítko a pak kydlí a kydlí, dokud nevykydlí i toho nejposlednějšího slizkého záporáka. Dokonce mi nevadí primární zaměření na heterosexuální muže a s tím spojený titulek knížky tak, aby nalákal.

A přesto se mi tahle knížka moc nelíbila.

Zní to divně. Obzvláště když spojení "mozek mu vystříkl ušima" je v knize zcela běžné. Ale chybí mi akčnost. Ačkoliv je knížka prošpikovaná střelbou a výbuchy, tak jako čtenář se nudím.

Kniha mi připomněla film 300: Vzestup říše, kdy jsem se cítil podobně. Před vámi se odehrává příběh plný akce, sexu a násilí, ale vás to nechává chladným. Především proto, že díky dikci knihy tak nějak tušíte, že hlavní hrdina to nakonec přežije.

Do centra Prahy to mám nedaleko. A tak, když se čas od času procházím po Pražském mostě a potkávám cestou Rusy, Číňany a jiné národy, tak lituji, že jsem nezůstal v Hradci Králové. Tam totiž nemusíte řešit tolik velkých písmen, jako v Praze.

Pražská šunka na Pražském mostě v zástupu ruských turistů? Nahání mi husí kůži, jak správně to napsat.

Zbytek češtiny - a nebo snad Češtiny - zvládám naprosto intuitivně. Můj vnitřní hlas mi řekne, kdy udělat čárku. Vnitřní editor napoví udělat více teček. Otazníky? Ale jděte!

Ani skloňování, či přechylování mě nevyvede z rovnováhy. Shody předsudků s podněty mi nikdy nedělaly problémy. Ale velká písmena? Vždy znejistím a sekám chybu za chybou.

Několikrát jsem si zkoušel číst různé poučky, ale i tak nevím, jak napsat větu, že jsem v Hradci Králové potkal několik pražských turistů a mezi nimi i profesora Pražáka.

Máte nějakou mnemotechnickou pomůcku?