Text

Zatímco já mám taková ta klasická novoroční předsevzetí, jako zhubnout (zase), víc psát (zase) a víc si to tenhle rok užít (něco nového, juch ;) ), tak jsem z těch internetů zjistil, že mnozí z vás by chtěli víc číst.

Jsem pokročilý čtenář a v roce 2015 jsem přečetl už dvě knížky. A třetí mám teď rozečtenou. Ačkoliv velmi podobně to shrnul i René Nekuda, tak jsem se rozhodl prozradit několik mých osobních zákonů ke zdárnému čtení:

1. Není to závod

Předsevzali jste si, že v roce 2015 přečtete 52 knížek? Nebo dokonce víc? Tak pravidlo jedna zní: Zklidni hormon, kámo. Jestli jste v minulém roce moc nečetli, tak je vaše předsevzetí stejně mylné jako předsevzetí nesportovce uběhnout maraton.

Zklidněte to. Stejně vyšlo už tolik knížek, že je nelze v životě jednoho člověka přečíst. Knížky vám budou utíkat vždycky! Děláte to především proto, že chcete. Nikoliv proto, abyste se mohli chlubit sousedům.

2. Čtěte to, co vás baví

Hele, kámo. Když mi říkáš, že jako do Kuklen nemá cenu jezdit, tak asi nevíš, o čem ty Kukleny asi jsou, jako.

Hodil jsem mobil do šuplíku a nechal jsem ho tam, ať se vybije.

Naschvál.

Naposledy se mi vybil mobil v momentě, kdy jsem ho (pracovně) používal asi patnáct hodin v kuse. Do té doby bylo pro mě nemyslitelné, abych si mobil vypnul.

Teda, teď kecám: Když jsem měl ještě služebák, tak jsem ho na noc a po směně naschvál vypínal. To samé provozuju na dovolených. Není nic horšího, než kolega z práce, co chce něco řešit, když vy máte dovolenou.

Asi vás to napadlo taky. I mě to napadlo taky. Velkou inspirací je mi adentovo Kuřecí Con Carne, kde jeho autor píše dennodenně. Bude Tassl taky psát dennodenně?

Odpověď zní: Nebude

Teda, kromě samotného slova dennodenně, které Tassl považuje za českou variantu Italského attraversiamo - Tedy za krásnou kudrlinku na jazyce Českém.

neustále jsem s tím válčil a budu s tím válčit asi ještě hodně dlouho. Od chvíle, co jsem objevil internet, tak neumím být offline. Jasně, umím si přečíst knížku a umím si zalenošit s časopisem. Ale vždycky mám po ruce svůj mobil, abych mohl zkontrolovat, jestli se online nestalo něco zajímavého.

A ono se vždycky děje něco velmi zajímavého.

Když jsem si nastavil své první rajče, tak jsem si zase uvědomil, jak se chovám ke svému mobilnímu telefonu. Jakmile mi něco na něm pípne, tak okamžitě letím zkontrolovat, co se děje.

Zkoušeli jste někdy pomodorro techniku? Ne? Tím pádem by se vám mohl hodit zápisek z cesty:

Pomodorro technika je anti-prokrastinační frikulínská záležitost, kterou vymysleli hipsteři v průběhu plánování akce "piccolo neexistuje" za účelem celosvětového spiknutí.

A teď vážně: V zásadě jde o to, že se rozhodnete jedné činnosti věnovat na plný pecky po časvě omezený (25 minut) interval. Jakmile to splníte, tak máte nárok na pětiminutovou přestávku a pak se znova věnujete téže, či nějaké jiné činnosti.

Ale co bych to popisoval, když jiný frikulín na to napsal online aplikaci tomato timer zatímco sepisoval do svého moleskine nápady na kosher paleo kuchařku.

Uvolnil jsem svou mysl pokročilou meditací a vyslal vesmíru jasnou myšlenku, že příštích 25 minut budu pracovat jen na jedné jediné záležitosti, a na ničem jiném. Z hluboka jsem se nadechl a spustil své vůbec první stopky.

Za tu dobu mi přišly tři SMS, dva facebookovské chaty, dva kolegové s neodbytnou záležitostí a jeden telefonát.

Každý leden a každý červen se to neustále opakuje: Na twitteru a facebooku se množí nešťastní studenti, kteří najednou začnou řešit, že je zkouškový, a jak to teda nedávaj.

Původně jsem si říkal, že jsem to přece tak nehrotil, jenže i já jsem to svého času hrotil. Původně jsem chtěl napsat lidem, ať to tolik nehrotí, protože jediné, co mi vysoká škola opravdu dala, je inženýrský titul.

Jenže ono to tak není doopravdy pravda. Pravdou je, že škola mě naučila být inženýrem. Sice asi tak mimoděk, protože mě to nenaučila škola, ale snaha sloučit práci a školu.

Mít jedničky není žádná věda. I ten největší blbec postaví barák, když mu dáte neomezené množství stavebního materiálu a neomezené množství času. (A povolíte mu, aby se věnoval pouze stavbě domu.) Pokud budete sedět dostatečně dlouho na zadku a biflovat se danou látku, tak dostanete jedničku, to vám garantuju.

Zkouška totiž probíhá tak, že se vás někdo zeptá na to, co je to Giffenův statek. A vy musíte z hlavy vysypat učebnicovou definici. Pokud ji řeknete správně, máte za jedna. Čím víc blekotáte, tím víc se blížíte ke trojce, až k vyhození. Tudíž, když tam přijdete nabiflovaní, tak máte jedničku.

S penězi jsem pracoval vždy spíše intuitivně. Ale poslední dobou mi to moc nevychází a ačkoliv nemám zrovna nejmenší příjmy, tak jsem aktuálně dost v mínusu. A tak jsem si dal jedno předsevzetí: Vyrovnat svůj rozpočet a splatit co nejvíc dluhů.

Hlavním nakopávačem bylo tohle sdělení z webu Get organized:

Kdyby mi někdo řekl, že na konci stejného roku budou všechny kreditky splacené, nejen na vánoce budu mít našetřeno předem a přitom se nebudu muset zásadně omezovat, asi bych se jeho bláznivému nápadu hlasitě smála. Jenže pak jsem objevila americké šetřílkovské blogerky...

Rozhodl jsem se uvěřit tomu, že jde vyrovnat rozpočet a že jde zjistit, kam mi peníze utíkají.

Zatím mám za sebou první krok: Sepsal jsem si všechny pravidelné výdaje, o kterých vím. A to včetně doposud "nulové" položky poplatků za rozhlas. Ono i těch 45 Kč měsíčně udělá svoje...

A musím říct, že to nebylo tak těžké, jak jsem si myslel.

Stala se jedna neuvěřittelná věc.

A to, že jsem zase začal psát.

Před rokem mi chybělo to "PROČ". Prostě jsem si neuměl odpovědět. Teď asi to PROČ už konečně znám a hodlám si zase najít "svůj hlas" v rámci psaní. Tentokrát ale neslibuju vůbec nic. Aspoň vím, jak je jednoduché skončit, tak uvidíme, jak těžké je začít.

Nepřepínejte a čekejte nečekané.

Rok 2014 začíná dalším číslíčkem v Tasslovickém počítadle

Někde v Seznamu existuje asi screenshot stotisícé návštěvy. Podle mého počítadla daným návštěvníkem totiž byl Seznamácký screenshot bot. Takže až někde Tasslovice uvidíte na Seznamu, tak se podívejte, kolikátou návštěvu screenshot ukazuje :)

Děkuji ale všem svým čtenářům, maminkovi a tatínce... Počkat, takhle se vlastně děkuje jenom v časopisech!

Tak jinak: Co nevidět sem opravdu, ale opravdu začnu psát něco normálního. Ale až přeperu toho křečka. A taky třeba až dostanu nějakou inteligentní inspiraci.

I v roce 2014 vás budu obtěžovat

Tak nikam nepřepínejte ;)