Text

Petr Ludwig: Konec prokastinace, jak přestat odkládat a začít žít naplno, vydal Jan Melvil Publishing, Brno 2013, 271 stran

Pořádně vyprokastinovaná kniha

Normálně začínám recenzi tím, co kniha obsahuje, a jak se mi to (ne)líbí. Tady začnu jinak. Konec prokastinace mi dorazil ve stejném balíku, jako kniha Kraď jako umělec a Startup za pakatel. A ten jsem dočetl koncem října. Takže poslední knihu z Melviláckého balíku vláčím s sebou celé dva měsíce, kdy jsem se ji pokoušel aspoň otevřít. Ano, ten pocit, kdy prokastinujete boj s prokastinací.

Nakonec se mi ji povedlo přečíst. A dokonce jsem se dokopal k tomu, abych na ni napsal recenzi. Po dalším týdnu prokastinování dané recenze. To nevypadá, že ta kniha zabrala, co? Ale ona zabrala, jenže ... Jenže nehodlám před Vánocemi, svátky lenošení a obžerství začínat s bojem s prokastinací. Stejně bych ho prohrál.

Diplomová práce hadr

Říkal jsem už, že mám fakt rád poezii?

Začnu věštěcky: Až vydá PFIcz další věstník, tak se všichni zblázníme. Protože drazí bardi zjistí, že existuje ještě další krok, který poezie učinila po objevení volného verše. Tím je báseň v próze.

Je těžké kázat o dobré poezii, když ta moderní roztahuje křídla a skáče zkrz hranice, nepochopitelná, neuchopitelná, stále nová a taky stále stejně stará. A tak místo moralizování nad stále stejným jsem se rozhodl ukázat, co se vlastně ve světě poezie děje.

Přednes

Až zase uvidíte nějakého zoufalce, jak pomalu a jakože procítěně recituje špatnou poezii, tak ho prosímvás zmlaťte. Stabilní přednes dneska není in. Dneska se prolíná divadelní projev s recitací poezie. A v těch dobrých případech to jde až tak daleko, že si říkáte: "A je to vlastně ještě poezie?" Možná, že už ani není. Každopádně vás při poslechu tohodle bude ještě hodně dlouho mrazit v zádech. U normálního přednesu totiž na konci tleskáte hlavně proto, že jste rádi, že už to máte za sebou. Tady ale chcete, aby to neskončilo. Nikdy:

Dlouho jsem přemýšlel, jestli to napsat. A nakonec jsem si řekl, že ano. Ale než se začtete do následujících řádků, tak si nejdřív přečtěte článek Čarodějkou 24/7, na který tímto příspěvkem reaguji. A rozhodl jsem se to udělat první směskou ve stylu "Věřte - Nevěřte." Něco z toho je pravda. Něco jsem si vymyslel. Někde je jeden člověk směsicí více lidí v jednom příkladě. Jeden z lidí jsem já sám. Každopádně podobnost s reálnými osobami je zcela záměrná, i když není mým cílem ukazovat na kohokoliv konkrétního.

Znal jsem jednoho Čaroděje, co se svým čarováním zabýval každý den, sedm dní v týdnu. Byl krutej a přísnej a o kouzlech mluvil, kudy chodil. Když mu na vjezdu do jeho garáže jednoho dne zaparkoval soused, tak na něj rovnou seslal zaklínadlo. Jít totiž k jeho dveřím, zazvonit a optat se ho, zda by nepřeparkoval, by bylo až příliš přízemní a nečarodějné.

Potkal jsem jednu, co se na internetu chvástala, jak je mocná čarodějka. Tiše stála v koutku a nechtěla být viděna. A den na to na jednom fóru vznosně vyprávěla, jaký udělala velký a mocný veřejný rituál...

Ano, něco jsem vám tajil. Tajil jsem vám to, že jsem spolupracoval na novém, lepším časopise

A není to ledasjaký časopis. Samhainový Věstník PFIcz - pohanský časopis s nejdelší tradicí v Česku se po roce a půl dočkal dalšího čísla. S naprosto novou redakcí, do které jsem se dostal i já.

Už jsem před Samhainem psal, že nechci tvořit tuctový časopis. Chtěl jsem se podílet na něčem jiném. Chtěl jsem, aby to už na první pohled lákalo k přečtení. A jsem moc rád, že se to týmu PFIcz povedlo.

Tudíž se letos nemusím do ničeho nutit. Raději jsem totiž přiložil ruce k dílu a napsal do Samhainového čísla úvodník. A u takhle kvalitního výsledku asi nějaký čas zústanu.

A tak, místo toho, abych něco recenzoval, vás spíš lákám na něco, na čem mám i já svůj kus podílu. Podívejte se na Samhainový Věstník PFIcz sami a dejte mi v komentářích vědět, jak se vám líbil ;)

Jedno je ale jisté: Havranovi se líbil moc a dokonce do něj napsal i svůj článek ;)

Málem jsem to tam těm Zeleným nehodil. Chcete vědět proč?

Volby skončily. Změnil jsem si profilovku z té zazelenalené na normální xicht. Odebral jsem banner odkazující na Zelené z webu. O víkendu jsem si trochu poplakal a zároveň se ujišťoval, že můj hlas nebyl ztracenej, jak se o tom zpívalo v jednom videu.

Málem jsem jim to tam nehodil. Nevím sice komu bych to hodil jinak, ale i tak mě málem Zelení odradili od toho jim to tam hodit. Čím? Větou z nadpisu: "Zelení se do sněmovny dostanou a budou v opozici." pravil rozhodně Ondřej Liška a já jsem v tu chvíli začal uvažovat, jestli si nevybrat někoho jiného.

Do opozice chodí především populisti. Podívejte se na Úsvit přímé demokracie: Tomio Okamura se úporně snaží zůstat v opozici a ví moc dobře proč: Z opozice se dobře slibuje. Bez toho, aniž byste své sliby museli nějak naplňovat. Vždycky se totiž dá říct: "Ale ta zlá, ošklivá vláda nechtěla pro náš úžasný návrh hlasovat!" A je to. Opravdový problém nastane, když se takový populista dostane do vlády...

Chris Guillebau: Startup za pakatel, Objevte způsob, jak pracovat na sebe a živit se tím, co vás baví, vydal Jan Melvil publishing, Brno 2013, 308 stran

Doposud existovaly dvě kategorie knih: Ty, které se mi líbily ... No, a pak tu byla ta druhá kategorie. Vypadá to, že ale kvůli knize Startup za pakatel budu muset založit třetí kategorii. A nejhorší je, že nevím, jestli tu kategorii pojmenuju "Nelíbí se mi, ale..." a nebo "Líbí se mi, ale..." Každopádně, ať je to jak je, tak kniha ve mně vyvolala rozporuplné pocity. Zkusím vám popsat je na následujících řádcích:

Vítejte v kasínu!

Víte, jak kasíno říká zákazníkům, kteří mají zaručený plán na to, jak vyhrát v kasínu? Říká jim: "Vítejte u nás v kasínu!

Na jednu stranu vítám nápad knihy vám dát pravdivé příběhy pravdivých lidí. Podnikatelů, co se nebáli a šli do toho. Klidně i s pár drobnými v kapse. Považuju to za vynikající nápad, protože jeden konkrétní případ vydá za milion neurčitých návodů. Ale. Protože je kniha v té "třetí kategorii" tak se mi v půlce knihy nějak ty příběhy zajedly. Jako by se kniha dala popsat třemi klíčovými slovy: Úspěch, tah na branku ... a bůhvíproč, ještě jednou úspěch.

Blíží se Samhain a já budu opět recenzovat pohanský časopis. A už teď se mi do toho nechce... S tradicí recenzování jsem začal v roce 2009. A rovnou pěkně z ostra. A pak mě v roce 2010 napadl ten strašně debilní nápad, že se k pohanským časopisům budu vracet pravidelně. Naštestí, naštěstí jsem měl alespoň trochu soudnosti a rozhodl se, že takto budu recenzovat pohanský časopis pouze jednou do roka. Častěji bych totiž pohanská periodika číst nezvládal. Proč, ptáte se? Není to otázka peněz. Jediné pohanské periodikum je placené, ale já mám peněz dost. Je to otázka vkusu. Tento článek píšu s předstihem, předtím, než vyjde aktuální samhainové číslo. Ale už teď dokážu zavěštit, co v něm bude: 1. Obálka. Většinou to nejlepší, co vás v pohanském časopise potká. Má ji totiž odnepaměti na starosti Mab, co to prostě umí, takže tady se vaše oko opravdu pokochá. 2. Úvodník: Temná strana roku, spadané listí, mlha, předkové a blá blá blá. Pokud se v úvodníku objeví zmínka o naplněných sýpkách, vyhrávám sázku. Tak doufám, že neodejdu zklamán. Pak příjde půl stránky prázdného místa a pak 3. Obsah. A ten, jak už jste správně uhodli, bude následován další půlstránkou volného místa. Gratuluju vám, pohanští pisálkové! Už jste zaplnili tři stránky! (A pak se nedivte, že takový časopis má i 72 stránek...) První tři stránky se věštily velmi snadno. Teď už přichází seriozní práce s křišťálovou koulí, kde číslování nemusí odpovídat aktuální stránce v daném časopisu. Přesto jsem si ale skoro stoprocentně jistý, že tyto články tam budou: 4. Koncert Damh The…

Austin Kleon: Kraď jako umělec, 10 věcí, které ti nikdo neřekl o kreativitě, vydal Jan Melvil Publishing, Brno 2012, 160 stran Ahoj Austine, nevím proč, ale po přečtení tvojí knihy mi připadlo, jako kdybychom se znali snad už celá léta. Tak proto jsem si řekl, že ti můžu s klidem tykat, i když jsme se nikdy nepotkali, a asi se ani nikdy nepotkáme. Tvůrčí krize, znáš to? Pochybuju, že jo. Ale já ji docela mám. A velkou. Už devět let bloguju a furt nic. Pořád nejsem slavnej, ani mi před barákem nestojí zástupy fanynek, co by prodaly svoji ledvinu za to, aby se mnou mohly strávit hodinu mého času. Touhle dobou jsem si myslel, že budu neskutečně slavnej, a dávat rozhovory všem okolo. Nestalo se tak. Tudíž: Co dál? Děkuju ti za návod, jak rozvinout svoji kreativitu! Ne, fakt děkuju. Nehledej v tom žádnou ironii, nebo jinotaj. Tvůj seznam pravidel si snad dám nad postel jako plakát. A budu se na něj dívat jednou denně. Naposledy mně takhle krásně nakopnul Seth Godin, když mě dokopal kopnout do té bedny. Ale ty, milej zlatej Austine, ty jsi mi poradil, co mám přesně dělat, až do té bedny kopnu. Jo, budu krást. Krást jako umělec a konečně se přestanu obávat toho, že moje nápady nejsou dostatečně originální. A udělám přesně to, co ty ve své knize radíš začínajícím umělcům, neznámým kreativcům, jako jsem například já. Budu dobrý zloděj, slibuju. A díky moc za to, že jsi mi v knize řekl, jak být dobrým zlodějem. Když už někoho sprostě vykradu, udělám to s grácií. Jako třeba teď, u téhle recenze: V tvojí knize mě nadchnul nápad s psaním…

Svět kolem mne je plný příběhů. A tohle je ten nejdelší příběh, co jsem kdy v životě napsal. Je to příběh na pokračování a právě začínáme devátou kapitolu. Tak hezké čtení.

Ten příběh se jmenuje "Tasslovice."

Celých osm let byl o jedné jediné osobě. O Tasselhofovi, co jej psal v Ich formě. Přeci jenom autor se chtěl nějak sám zvěčnit. Ale, asi po tisícé prvé, ho to nějak přestalo bavit. A proto se rozhodl začít psát v er formě.

A přidat další osoby.

Koho? No, přeci vás. Vás, které potkává a co mu vyprávíte různé příběhy. Někdy vymyšlené, někdy pravdivé. Ale snad vždy stoprocentně zajímavé. Věříte třeba tomu, že asi čtrnáct dní zpátky potkal autor v Praze zebru? Pravou, nefalšovanou. A čekala jenom na něj. Tak přesně o takových příbězích se rozhodl autor psát.

Něco z toho, co sem autor napíše, se doopravdy stalo. A něco z toho si autor prachsprostě vymyslel. A něco z toho je prostě mix, protože až teprve když do pravdivého příběhu dáte vymyšlené postavy, začne to mít ten správný říz.

Pojďme se na chvíli vzdálit od politiky a pojďme se podívat na jeden pohanský projekt

Ne, nejedná se o žádnou webovou aplikaci. Jde doopravdy o klasický, stolní kalendář na rok 2014, který v nákladu 100 kusů vydala Česká pohanská společnost. Tento rok je již druhým a jsem sám celkem zvědavý, jestli se ČPS podaří vydávat kalendář na každý rok.

Samotné provedení je klasická, stolní velikost měsíčního kalendáře, kdy každá dvoustrana má jednak svou půlku věnovanou danému měsíci a druhá půlka je věnována nějakému tomu povídání doplněného fotografií. To povídání je v osmi případech z dvanácti věnováno krátkému seznámení se s daným svátkem Kola roku, kdy příslušná protistrana má v sobě vyznačeno, kdy přesně (astrlologicky) daný svátek začíná, což mi připadne jako skvělý nápad a dobrý počin.