Tak jsem se stal polívkou
Sociální sítě jsou zlo. A můj blog kvůli tomu lehce chřadne. A tak jsem si řekl, že kdykoliv najdu něco, co si myslím, že by stálo za sdílení, tak to nasdílím:
Obrázek výše je z jednoho z mých velmi oblíbených web komixů - Extra Ordinary
Skočil jsem do vody a začal plavat
Tohle asi pár z vás nepotěší, ale co se dá dělat. Po chvíli teoretického zkoumání okolo jsem konečně udělal první krok...
A zjistil, že cesta je to dlouhá.
Takže si ji nejdřív asi budu muset projít sám.
Tak promiňte, ale vaše očekávání zklamu
Hlubokomyslné zamyšlení … nad mobilním telefonem
To máte tak: Chytrý mobilní telefon je dobrý sluha, ale špatný pán. Inspirován především Marigoldem, co něco podobného absolvoval přesně před rokem a tím, že se mi můj HTC Wildfire neustále kouše, jsem si řekl: “Mám já to vlastně zapotřebí?” a odpověď byla: Nemám!
Především – když půl dne neodpovím na mail, tak se většinou nic nestane. A v té menšině? To je pak v zásadě můj problém. A jestli něco strašně nutně potřebujete, tak mi asi zavoláte, no ne?
Sociální sítě jako Twitter, Facebook a Google+? Stejně jsou pro mě spíš prokastinací v práci, než čímkoliv jiným. Ani u jednoho by se nic nestalo, kdybych odtama zmizel úplně. (Jo, přestal bych mít pocit, že jsem s váma v kontaktu a vy byste taky přišli o ten pocit … pokud byste si vůbec všimli, že chybím)
Zbytek? No, k tomu slouží tenhle článek. Sledoval jsem sám sebe, co vlastně používám a podle toho jsem vyhodnotil, zda bych to zvládnul s “hloupým” telefonem:
Na twitteru jsem našel odkaz na tenhle článek o tom, jaké prasárny taky pan Asimov tvořil. Tohle je moje přihláška do překladatelské soutěže:
Dessert There was a young woman called Rhoda As sweet as chocolate soda It was such delight To screw her at night Then once more at dawn as a coda.
Mňamka na závěr Jednou byla dívka jménem Rhoda, slaďoučká jak čokoládová soda potěšením zavání celonoční píchání A ještě za úsvitu jednou si jí podat.
Temptress of the Nile Cleopatra's cute little minx With a sex life thats's loade with kinks. Marcus A. she would steer amid The palms and Gread Pyramid And tey'd screw on the head of the sphinx.
Nilská kněžka Kleopatřina malá svůdná koketa se sexuálně pěkně rozlétla Marcus A. kvůli ní nevuvidí ani palmy ani pyramidy Na hlavě sfingy se s ním proplétá
Mnozí se mi bojíte dát e-mail do komentářů, takže jenom drobné vysvětlení:
Tak se nebojte a do komentářů uveďte svůj pravý e-mail.
Zvrhlé praktiky se nad těma vymyšlenýma strašně blbě prováděj, abyste věděli
Jak na nový rok, tak po celý rok. Vykopáváme radami pro partnerky Temného Pána
Rady pro Temnou Kněžnu:
Veselá balada o smutném toustovači.
To bylo tak: Na začátku prosince jsem se zamyslel a podrbal na hlavě a povídám si: Každý prosinec jsou obchoďáky co? Přecpané! Mám já zapotřebí se tam cpát? Nemám! Na internetu je zboží fůra, takže objednám veškeré dary tam!
Po chvíli přemýšlení jsem jako hlavního dodavatele vánočních darů zvolil e-shop Mall.cz protože mají zajímavý výběr zboží, měli vánočního rádce pro udělení daru, který mi dokonce i pomohl a jejich marketing já prostě můžu.
I když mám s obchodem velmi dobré zkušenosti, tak jsem se nejdřív rozhodl pro testovací objednávku – protože z hlediska zaflákanosti pošt mi přišlo jako bezva nápad, že si věci nechám dodat rovnou do práce. V první várce byl nový mobil pro babičku mé ženy a meteostanice pro mého tatínka.
Obojí dorazilo v klidu, pořádku a jediné, co mě udivilo, že to vše bylo zabaleno do krabice od hračky “my little pony.” Inu, e-shop zjevně recykluje krabice, to není nic proti ničemu. Hlavně, že vše dorazilo, že.
Po dlouhé době zase takový trapnýpokus
Venčil jsem psa a zrovna za kopcem vycházelo slunce. Strašně jsem litoval, že s sebou nemám nic jiného, než svůj mobilní telefon.
Napsal Martin Moudrý, vydalo nakladatelství Leonardo, Praha, 2011
Pamatujete si na moji recenzi prvního dílu? Co vlastně nebyla recenze, ale naprosto sračkoidní povídka inspirovaná jednou z těch nejhorších knih, co jsem snad kdy přečetl? A teď poté, co jsem vyslovil, že ta kniha byla fakt špatná si nějak musím obhájit, proč jsem šel a koupil druhý díl.
Protože jsem prostě byl zvědavej, jak to dopadne.
Nemá smysl nějak hluboce rozebírat děj, když z první recenze vlastně ani nevíte, co se dělo. Stejně to nemá úplně smysl, protože pokud patříte do mojí skupiny, tak jste od Moudrého nečetli skoro nic.
Teda, já četl jeho Temné Záblesky, což mě přinutilo k tomu si koupit jedničku Grafomága. A v prvním díle jsem pochopil, že autor jaksi očekává, že jsem od něj přečetl úplně všechno, co kdy napsal, protože zrovna Grafomága obývají pouze postavy, co se vyskytovaly v jeho předchozích knížkách … Ale ne v Temných Záblescích.
O tvůrčí krizi a něco jako nová pravidla mého blogování
Sám se sebou jsem poměrně dávno tomu začal takovou drobnou soutěž: Budu na Tasslovice publikovat nejméně jednou týdně, a to každé pondělí v deset ráno. Zaprvé by mi to mohlo přinést čtenáře, co ještě neobjevili RSS čtečku a zadruhé by mě to mělo naučit pravidelnosti psaní.
Když chcete psát, tak většinou jako radu číslo jedna najdete: Psát pravidelně. Má to svůj důvod: Když budete sedět na zadku a čekat na múzu, tak to té mrše může trvat taky celou věčnost, než přiletí a způsobí kouzlo.
Když jí ale řeknete, kdy máte ordinační hodiny, tak ona se naučí chodit.
Jenže jsem zjistil, že to nesmíte lámat přes koleno.
Psal jsem pravidelně. Psal jsem, i když jsem byl nemocnej, nebo třeba když jsem byl na dovolené. Neustále jsem na blog publikoval jednou týdně i v momentech, kdy by ostatní řekli, že se vlastně nic neděje.
Psal jsem, když se mi chtělo, a poslední dobou jsem psal i v momentě, kdy se mi nechtělo. A přes veškerou nechuť jsem sedl ke klávesnici a začal bušit. Bez inspirace, bez nápadu. Prázdná, bílá stránka a blikající kurzor.