Štítekwordpress

Už je to takHugoušek mi ochuravěl. Je tomu už tak týden a nechce se mi to řešit. A asi budu muset. Má se to totiž tak: Hugo trpí anorexíí. Nechce žrát DVDčka. A dokonce ani CDčka - o nichž všichni víme, že jsou light - nechce příjmat. Prostě stávkuje.

Nejdřív jsem si myslel: "Může za to Blbuntu!" Hugo totiž musí snášet na svém disku (jak všichni víme) nejhorší operační systém všech dob, a to linux. Nejde o to, že se jedná o sesmolený systém, který mohou používat jenom uhrovití teenageři (ano, mám problém si přiznat, že stárnu), ale dokonce je to tak nedostatkový systém, že je vůbec s podivem, že se zapne.

Teda, za poslední rok, co ho používám, se zapnul absolutně pokaždé, ale budiž.

Po mnoha hodinách pátrání (linux, vážení, tam i spuštění webového prohlížeče trvá týden) a prolejzání příkazovou řádkou (no není ten linux hrozný?) jsem s údivem zjistil, že Blbuntu Ubuntu za to nemůže. Mechaniku neviděl totiž ani BIOS. (druhý nejlepší systém na světě, ten první všichni jistě znáte)

Motto: Perlorodka říční. Ukrývá v sobě perlu, ale abyste perlu objevili, musíte se mnohdy brodit bahnem.Venku sněží, vítr duje, z komínů obláčků kouř dýmá, vločka sněhu vzduchem pluje a mě chytla krutá rýma!

Je to přibližně půl roku, co se považuji za pohana. Proto prosím Pohanskou federaci, až bude sestavovat Pohanskou kytici 2 tak ať přidá do ní i moje básně zde vystavené. Nejlépe v pořadí, v jakém je zde publikuji. Děkuji.

Ó Bohyně, ó velký Bože! Ponížený služebník uprosený prosebník žádá: Ať rýma nesklátí mě v lože!

Chápu, že při sbírání básní do první edice této kytice mě nikdo neoslovil. Jak jsem se dozvěděl, jedná se o básně dva roky staré, takže jsem ani osloven být nemohl. A že moje básně nemají žádnou uměleckou hodnotu? Nevadí! Alespoň v době, kdy Kytice 2 vyjde (což očekávám bude za dva roky) bude vidět, jak mladý a nezkušený jsem byl. A moje básničky jsou teď totiž takové ... opravdové. Od srdce, víme?

Chrchlám chrchlám, potím se, neschopenky bojím se. Piju teplý čaj, v posteli je ráj!

tak nový vzhledUž mě tak nějak nebavil můj kamínkový nedodělaný vzhled blogu. Takže místo toho, abych vzhled kaínků dotáhnul do konce, vyrobil jsem si nový vzhled.

Nechal jsem se inspirovat u Free template vzhledu a přeoral si ho k obrazu svému.

Tenhle vzhled jsem si udělal hlavně proto, aby se mi to tu lépe četlo. Na těch kamíncích to nebylo nic moc.

A samozřejmě platí, že kdo chce, použije odkaz "změnit vzhled" někde tady v menu na to, co se mu bude líbit.

A o mým životě zas někdy jindy.

BTW jestli si myslíte, že jsem skončil s blogováním, tak máte pravdu. Udělal jsem to ale už dávno

Kritika vítána :)

přepsaný přepis přepsaných přepisů5:00 Budí zvoník. Teda, zvoní budík. Vysvětluju psovi, že opravdu nevstávám proto, abych ho vyvenčil. Pes zavile vyje, čímž budí i moji drahou 5:20 Nasedám do auta, cvakám do GPS (njn, už ji mám a ani se nezmíním) data dopravního inspektorátu a vyjíždím 5:35 Jsem na místě. Stejně jako asi 40 dalších lidí. Stavím se způsobně do fronty 6:45 Dav houstne, odkudsi se vynořují lidé, co se staví do fronty přede mne. Jak jinak. 6:55 Dveře inspektorátu se otevírají. Panika, tlačenice, křik a hrozná spousta lidí. 7:00 Strojek na vydávání pořadí se dává do provozu. Prvních 50 lidí vybírá prvních 100 lístků během pěti minut. Pak už se budou lístky vydávat podle odbavených lidí 9:00 Dostává se lístek i na mě. Pořadové číslo 708, což v překladu znamená, že dnes budu 108. výkon úředníků. Za mnou houf lidí, co čekají na lístky okolo 10:30 Lístky na registrace vozidel se již nevydávají. Filutové, co byli ve předu prodávají lístky. 300 za kus. 10:30 seznamuji se se svojí bývalou spolužačkou ze SOŠ Veterinární v Hradci Králové. Jak příhodné, že jsme se potkali v Berouně... 10:45 - 12:30 nezávazný pokec se spolužačkou, ranní káva v centru Berouna, ranní hamburger. 12:45 Vracíme se na inspektorát. Já se venku zakecávám s lidma, co byli přede mnou ve frontě, spolužačka jde dovnitř do tepla. 13:05 Jdu taky do tepla. Zjišťuju, že spolužačka vyšmelila zadarmo číslo, co za pět pocic půjde na řadu. Tak jí prosím o její pořadové čílslo. Přeskakuji pět pozic na číslo 703 13:45 Spolužačka se dostala na řadu a odchází. Brutálně se…

Tak zejtra jistě začněteNařídil jsem sobě budík na pět ráno.

Proč?

Protože Úřad otevírá v osm ráno.

Ano, chytrým již docvaklo, hloupým je určen tento příspěvek :) Jelikož mám auto, tak ho potřebuji na Úřadě přihlásit. A potřebuju to zvládnout do konce roku.

Ano, jsem hnusné káčátko, co bude zabíjet Matičku Zemi splodinami z výfuků. Bohůmdík má Matičku Zemi rád zelený Bursík a nařídil nám, ekoteroristům a působitelům veřejného Zla enviromentální daň. Jen tak na nás!

Ale znáte mě. Já jsem tak špatný a prohnilý, že nejen budu prznit Zemi svými splodinami, ale ani nehodlám platit daň, která právem má padnout na moji hlavu. A tak mířím na Úřad, abych si do konce roku zaregistroval své auto, protože tato bohyním libá daň bude platit až od nového roku.

Malý vtípek pro všechny, co dělají do softwarového testování ;)$$OBR381005$$

Ano, je to všude, ale tohle stejně stojí za přečtení :)Lidé okoli IT již vědí, mnozí uživatelé si již také všimli: Seznam.cz navýšil kapacitu na nekonečno giga. A já bych chtěl ještě jedno giga navíc :) No nic. Tahle fičura vede mne k dnešnímu zamyšlení: Proč tolik lidí okolo IT nemá rádo Seznam, potažmo Centrum?

Už několikrát a na různých zdrojích jsem slyšel typickou (pozor, neplést s typico.cz!) větu: Mail na Seznamu může mít jenom uhrovitý IT nedonošenec.

A já se ptám: Proč je Seznam tak špatný?

Připadá mi to jako mánie ohledně mobilních telefonů: "Kdybych šel na obchodní schůzku s někým, kdo z kapsy vytáhne Nokii 2600, tak mu na obchod kašlu!"

A proč sakra?

protože se ztratím i doma na dvorkuOd chvíle, co mám Tejdu, tak to blogování nějako flákám. Ale teď jsem se rozhodl hodit sem další požadavky, tentokrát na navigaci, když už to auto mám.

Nejprve otázka za milion:

Potřebuju já vlastně vůbec navigaci? Nalijme si čistého vína. Autem se hodlám dopravovat z bodu Á (domov) do bodu Bé (práce), přičemž oba dva body stabilně zůstávají na svých místech a nikam se nehýbají. Vlastností prakticky všech vládnoucích garnitur je, že silnice staví pomalu, a tak taky nehrozí, že by se i samotná spojnice mezi dvěma body výrazně lišila. Potřebuju já tedy vůbec navigaci? Vážení přátelé, ANO! Nedávno jsem doma na záchodě uvažoval, jak já se vlastně dostanu do ložnice. Když jsem dál jak tři ulice od baráku, nevím, kde jsem. A navíc, v jistých případech se navigace setsakra hodí. Tedy, je rozhodnuto.

Co bych si tedy přál?

Cena: Ideálně okolo 6 tisíc Co dodat, že? Čím míň, tím míň a jak se do lesa volá, až se ucho utrhne!

Perex je asi všem zřejmý: Mám auto!!!Kdysi dávno jsem se zavázal k tomu, že budu žít akčně. Zkoušel jsem to, nedopadlo to. Teď asi akčně žiju, tedy alespoň tenhle víkend, protože v neděli večer mi (i mojí drahé) připadalo, že teď bychom si dali ten víkend.

Všechno ale začalo už minulý týden. Jakmile se Brouček (auto mojí milé) dozvěděl, že bude mít konkurenta v rodině, začal stávkovat a odmítal startovat. Takže jsme oba dva raději jezdili do práce autobusem, abychom Broučka nenaštvali až moc a ten se uráčil nás o víkendu svézt do Hradce, kde jsem měl já vyzvedávat své nové auto.

Jenže: V sobotu chumelelilo a navíc si tatínek usmyslel, že mu bude šedesát let. Teda, asi jeho rodiče si to před šedesáti lety usmysleli, ale to je asi jedno, ne? A tak jsme v sobotu jeli na tatínkovy narozeniny. Se spožděním. Kvůli té chumelenici.

Drahou jsem varoval. Varoval jsem jí třikrát. Můj tatínek je divnej. Kdo jste mě viděli, vynásobte moji divnost tak dvakrát a dostanete mého tatínka. Holt, geny se nezapřou.

re-edicePro letošní otevřený rituál Samhain 2008 si pořadatelky vybraly velmi vhodné místo: Bio farmu poblíž historické zříceniny, ze které oklutno přímo sálalo. Jelikož se jednalo o setkávání se s mrtvými, projevovali se všudypřítomnou a neprůhlednou mlhou, a proto jsme nakonec zvolili rituál na farmě. Ale nepředbíhejme.

Na samotný rituál se sjeli lidé počítatelní na desítky, a měli jsme bohatou zahraniční účast: Mimo jiné také mladou návštěvnici ze Švýcarska. Bylo naplňující potkat někoho, kdo je taktéž na začátku.

Přípravy na rituál začaly v sobotu v poledne, kdy jsme provedli hromadnou invokaci Zelného muže, která posléze přešla ve spontánní evokaci. Za sebe musím říci, že byla velmi zdařilá, výsledky byly rozhodně cítit. Celé dopoledne a odpoledne probíhalo v družném duchu, kdy jsme se věnovali kreativním činnostem, výkladu tarotu, a dokonce také pohybově zaměřenému workshopu. V družné zábavě jsme setrvali až do večera, kdy se již blížil hlavní rituál.

Nejprve jsme formou meditace prošli smrtí a znovuzrozením a uvědomili si, že peklo rozhodně nejsou sluje s chlupatými příšerami, ale spíš stav duše, než cokoliv jiného.