Tak toto, je, vážení, konec tohoto blogu.Blogersky zakon cislo jedna: Pokud chcete, aby si vas prispevek vubec nekdo precetl, dejte mu zajimavy nadpis a perex. Pak se vam dost rapidne zvysi navstevnost.

Ovsem druhy zakon o tom, ze by prispevek mel byt taky zajimavy, jsem prave porusil. Takovy Dinosaurus napriklad skonci ve cteni tohoto clanku za teckou teto vety, tudiz prijde o pointu, nebude vedet, co o nem dal pisu, a navic mi oznami, ze tento prispevek stal za starou belu.

A patri mezi par dalsich lidi, co mi v naprosto pratelskem tonu oznami, ze jako ten prispevek byl jako v celku dobrej, jako. Az na asi milion drobnosti.

Jinymi slovy bych asi lepe udelal, kdybych jako dal uz radeji nepsal. A nebo psal, ale kvalitnejsi prispevky. Ktery nebudou nikoho napodobovat, ci kopirovat, budou gramaticky spravne, budou citelnejsi, vtipnejsi a trefnejsi.

A hranolky k tomu nechcete?

Takovato oznameni se mi dostavaji celkem vzato kontinualne v prubehu celeho meho blogovani.

A ja mam vzdycky chut po takovymhle oznameni s tim vsim seknout. Jsem nekomu povinnen, rikam si vzdycky. Plati mi nekdo za moje prispevky? Stane se neco, kdyz prestanu blogovat? Ne! Ne, ne a ne zni odpoved na vsechny me otazky.

Tak, ten prispevek, co vysel vcera, je muj absolutne posledni a ja s tim vsim koncim. Misto toho treba napisu nejakou povidku, nebo tak neco. Sbohem, adios, auf wiedersehen, farewell, goodbye.

Jenomze tak dva dny nato jedu v mestske hromadne se starou pani, co zi zpiva a o kus dal ji vytim prizvukuje pes.

A ja mam takovou chut o tom napsat, ze sednu k pocitaci a splodim pribeh kapitana Stronga a hned jej uverejnim.

Hadejte co. Zase se ozve nekdo (pokud mozno nekdo uplne jiny nez v prvnim pripade) a oznami mi, ze jako ten Strong dobry jako. Ale nejlepe udelam, kdyz o nem jiz nebudu psat. A jeste lepe udelam, kdyz nebudu psat vubec.

Jak z toho ven? Zkusil jsem se podivat na blogy, ktere definitivne skoncily. V drtive vetsine je posledni prispevek o tom, ze autor jeste zije, jenom ted jaksi nema cas. Az ho bude mit, tak napise vic. Tecka, konec.

Sem to Dinosaurus asi uz nedocetl, takze vam o nem neco prozradim. On ma ty dinosaury snad vsude a misto Playoye si cte Playdino, paleontologicky obcasnik se sokujicimi detaily ze zivota dinosauru.

Takze jsem si rikal, jak to zaridit v mem pripade? V prispevcich, ktere jsem si sam pro sebe oznacil jako absolutne, ale fakt absolutne posledni, se vubec nezminuju o tom, ze jeste ziju.

Mozna to bude tim, ze na tomhle blogu je asi tak 300 absolutne poslednich prispevku.

Prisel jsem na reseni. Tohle je vazeni ten onen absolutne posledni prispevek! A je jedno, jak hluboko zapadnul mezi ostatni prispevky, ktere budou navazovat.

Nazyvejme to treba extremnim blogovanim: zacal jsem zacatkem, v prostredku blogu je konec a ted jdu pokracovat prostredkem.

Jinak se mam dobre, ziju, akorat ted nemam nejako cas. Ale nebojte se, jakmile ho budu mit trochu vic, tak se rozepisu.

A vy se do te doby ani neopovazujte prepnout kanal!