Štítekwordpress

ano, tentokrát očekávám, že se mí čtenáři a moje čtenářky zapojí a poradí :)Když se mě někdo ptá, jaký že notebook/počítač je ten nejlepší, zeptám se ho vždy, co od daného stroje očekává. Ano, jsou lidé, kteří razí cestu quad procesoru, hafo ramky a 64bit OS. Ale dali byste tohle někomu, kdo hodlá psát texty ve Wordu a občas si pustí nějaký ten film? (Brouzdání internetem jest samozřejmostí).

Záležitost "a co od toho očekáváš" je dobrá i pro druhou stranu. Mám patnáctiletého synovce, o kterém vím, že většinu času stejně tráví na ICQ a nic jiného ... a hádejte, co chce? Nabušený notebook. Nejlépe s grafikou, co má giga paměti, aby se na tom daly pařid dokonalé "gamesky". No nic.

Jelikož já rozumím autům asi jako slepej houslím, rozhodl jsem se online uveřejnit seznam svých očekávání a zároveň doufat, že mi někdo či některá z kolemjdoucích pomůže s výběrem auta. Berte prosím v potaz, že jsem rád, že vím, že do auta se leje benzín. A to jsem ještě schopnej lít ho do jiný dírky. Takže zkratky jako ABS, HTP, EBS, DPH a CLO si laskavě nechte pro sebe. Jelikož tomu nerozumím, tak mě to uráží. Děkuji.

Moje požadavky:

na znameníPoslední doubou nějako až nmoc zoufale čekám na znamení. Jakékoliv. A ono nepřichází a nepřichází. A to ani jedním směrem. Prostě kde nic, tu nic.

Jak jsem se už zmínil, nedávno jsem změnil zaměstnání. Lehká byrokratičnost celýho Růžovýho mi připadla poněkud svazující, a taky mě už začalo lehce omezovat, že pro jednoho zaměstnavatele pracuju už dlouhých pět let. A tak jsem se to rozhodl změnit a rozhodl jsem se tak radikálně, že jsem byl téměř jeden měsíc nezaměstnaný.

Dostal jsem práci, o které se jeden kolega "mimo záznam" zmínil jako o "nesexy nudné práci, která je tě ale docela dost dobře schopná uživit."

Aplikační testování mi opravdu nepřipadne jako něco extra super, čím bych se chtěl zabývat do konce svých dnů. Zatím si lehce připadám jako cvičená opice: Vezmi testovací scénář, udělej to, co se v něm píše, zapiš výsledky a přejdi na další testovací scénář. Ta kreativní část toho všeho je, že si můžu ty testovací scénáře vymyslet. Podle předem daného designu.

alespoň dle mého míněníPraha, 1938 Sychravo, zima, která leze pod kůži. Vločky se tiše snášejí k zemi a snad jako jediné jsou naprosto lhostejné k tomu, co se pod nimi děje. Kolem jednoho ze symbolů České státnosti se tísní tisíce lidí a mlčky, jako ten svatý Václav na svém koni, sledují to, co se děje. Pochodují. Vítězně. Dobyvatelé s indickým symbolem slunce a štěstí ve znaku se prodocírují ve své nově zabrané gubernii: protektorátu Böhmen und Mähren.

Zima se stupňuje. Lidé sledují Němce mlčky. Tu se vztekem, tu se strachem. "Měli jsme se bránit. Beneš je zrádce!" sykne kdosi v davu. Nikdo se neohlíží, kdo to řekl. Všichni pomalu začínají chápat, že nejlepší strategií bude nevidět, neslyšet. A pak z tlampačů zazní:

Sieg Heil!

Pomalu, spíš se strachem, zvedají lidé pravici na pozdrav Vůdci, který se zhlédl v symbolice Římské říše. Nikdo nemluví. Československo je poraženo. Bez boje. Pravice lidí směřují k nebi a noví dobyvatelé se opájejí pocitem vítězství.

A teď všichni pěkně ťukejte: raketa.tasselhof.com! matějčík je borec, že mi povolil na raketu linkovat i z mojí domény :)

A je to tady. Jak jsem včera slíbil, tak dnes plnímNebudu drahé obecenstvo déle napínat, stejně nikdy v životě nevytvořím tak dlouhý text, aby se obrázky schovaly dostatečně nízko. A navíc, jak znám nedočkavé čtenářstvo, tak jakmile se dozvědělo o tom, že tady budou nějaké obrázky, tak opustí čtení a vrhne se na ty obrázky.

Tak prostě a jednoduše: Máme doma nový přírůstek! Ještě není zcela kompletní, ale je mu teprve pár dní, tak se to snad snese. A jak to tak bývá, tak na nových přírůstcích je nejzábavnější ta tvorba:

Každý muž přijde jednoho dne do věku, kdy se musí zamyslet nad tím, co vlastně od života chce...Znáte to. Mám tatínka. Tedy, ne, že by to bylo něco výjimečného, ale pro příběh je to důležité. A tatínek co nevidět bude mít šedesát let. Sdělil mi při té příležitosti, co by si nejvíce přál. Chtěl by k narozeninám vnouče. Už prý si koupil metr a za 90 dní opustí brány své kmenové fabriky naposledy.

K tomu nutno připodotknouti že od chvíle, co se vedle mě vyskytuje nějaká ta slečna, se mě všichni pořád ptaj, kdy že bude svatba.

Z lehkých narážek u nás doma (drahá pořád chodí v bílém a doma nám nahlas hraje Mendelson- a to stále dokola) jsem pochopil, že tato tématika ani mojí drahé není vůbec daleká.

A co na to Leoš Mareš? [mp3 src="http://mobil-download.ic.cz/13-leos_mares_-_babysong-cmp.mp3"/]

v našem každodenním životěDnes jsem se dozvěděl zajímavou věc od své milé: Když nečtu recenze, tak je to diskriminace. Musím se nad sebou notně zamyslet, proč jsem tak strašně diskriminační vůči různým novinám. Například mě nezajímá sport. Takže doposud jsem sportovní přílohu obcházel obloukem a mnohdá i vyhazoval. Touto cestou bych se rád omluvil všem sportovním redaktorům a moderátorům, obzvláště pak sportovním recenzentům.

Vím, že neznalost neomlouvá, ale snad se na mne nebudou až tolik zlobit, když odteď přijímám závazek: Ani čárka ze sportovní rubriky nepřijde nazmar! Přečtu si všechno, tedy i šachové partie pro čtenáře.

Dále se musím omluvit všem inzerentům. Nehorázně jsem je diskriminoval tím, že jsem jejich inzeráty a reklamy nečetl. Obzvláště pak se sluší zde vyzdvihnout rubriku smutečního oznámení, kterou jsem nehorázně přecházel a dokonce jsem se nad existencí takovéto rubriky v novinách několikrát pousmál.

A nakonec se sluší omluvit se všem novinářům. Například tiráž novin jsem nikdy v životě nečetl, ale to se teď změní, abych náhodou nikoho nediskriminoval. Už se těším, až své milé s hrdostí oznámím, že jako první jsem si všimnul změny v redakčním týmu. Obzvláště, pokud to bude třeba za pět let. Nemohu se dočkat, až zahlásím: "Tak Karel(Pepa/Máňa) v těch novinách už nepracuje, drahá!"

Původní se neruší, ale i tak... pokud cítíte, že potřebujete mít moje nové telefonní číslo, napište mi na tasselhof@centrum.cz a nebo nechte vzkaz na blogu.

Takže z bláta do louže?Vážení televiní ... éééhm, čtenáři. Do redakce Vámi tolik oblíbeného Tasslovického deníku chodí nepřeberné množství dopisů, pohlednic, e-mailů a poštovních holubů, kteří tedy nechodí, ale létají, ale to není předmětem dne ... ééch, tedy chodí spousty a spousty dotazů na prakticky stejné téma: Má už Tasselhof práci? Bude mít co jíst, aby měl dost sil pravidelně blogovat? My se na tyto otázky pokusíme odpovědět.

Nejprve bych však ráda poděkovala všem podpůrcům a odpůrcům Tasselhofa, kteří poslali na veřejné dobročinné konto "podpora nezaměstananého Tassla" kulatou sumičku. Ano, nula je hezky kulaté číslo. A my vám za takto štědrou podporu děkujeme! Ale zpět do našeho studia, kde již s námi sedí Tasselhof, majitel a starosta Tasslovic.

Dobrý den Dobrý den i vám, paní redaktorko a obzvláště krásný a malebný den divá...uch čtenářům u jejich obrazovek.

Ta nejdůležitější otázka na úvod: Tak co, Tassle, máš už práci? Ano, mám.

A prozradíte nám, pro koho budete zaměstnán? Jedná se o jednoho významného mobilního operátora.

Ale fakt se mi to líbilo...Ingredience: Léto, diskotéky, ABBA, stará dobrá 70. léta, Meryl Streep, Řecko, muzikál. Koření: Pierce Brosnan, texty písní, romantická komedie.

Podívejte se pořádně na řádek ingredience. Pokud vám něco z výše zmíněného nepasuje, vyhněte se filmu Mamma Mia! obloukem. Je jedno kolik pochvalných recenzí si přečtete, je jedno, kolik lidí nadšených z filmu potkáte. Tyhle ingredience jsou pro film zásadní a jestli vám něco z nich nepasuje aktuálnímu vkusu, nebude vám pasovat film jako celek.

Na druhou stranu, koření dokresluje celkový požitek, občas to může být mdlé, někdy zase až příliš, ale na výsledku to až zas tak nemění.

K recenzi filmu si vypůjčím hlášku jednoho uživatele ČSFD: Člověk u toho jednou částí mozku přesně ví, co tam je špatně, a ta druhá mu řiká: Tak se na to vyser, dyť je léto, ne? :-). Jinými slovy, Mamma Mia! není šálkem čaje pro všechny. Dokonce, i pro mě by byla asi nestravitelným soustem, kdybych na ni neměl chuť.