Text

Ale na benzín platí fakt zvláštně...Když někdy v lednu přišly kruté mrazy, tak mi auto oznámilo, že nikam nejede a baterka klekla. Bude potřeba jenom dobít, říkal jsem si a nechal jsem to plavat až někdy na jaro.

Zlé jazyky před několika měsíci začaly tvrdit, že jako už to jaro jakože nastalo, tak jsem se teda rozhopdl vytáhnnout z auta baterku a doma jí dobít. Po celonočním dobíjení mi baterka byla schopná nabít auto, ale po chvíli mi prostě chcípl motor. Takže jsem na setrvačnost dojel z kopce a tam s trochou štěstí zaparkoval. Další nabíjení mi pomohlo dostat auto zase zpět tam, kde původně parkopvalo.

Teď nedávno byla ta obrovská odborářská stávka, a jelikož nejezdilo metro, já zůstal trčet v Berouně. A tak jsem udělal trestnou výpravu za autobaterkou a s autobaterkou na zádech zpět do kopce. Danou autobaterku jsem nainstaloval do auta a zjistil, že jak auto dlouho stálo, tak se mi na levém zpětném zrcátku usídlil pavouk.

Já ti dám, potvoro!

příběh ze života se socioekonomicko psychologickým podtextem. Možná příjde i FreudNedávno se mě snažila zkontaktovat jedna kamarádka s tím, že prej jsem chytrej a inteligentní a ona že rozjíždí business, takže by chtěla nějaký ty partnery v okolí Prahy.Mojí ženě to už ze začátku lehce smrdělo a tak jsme k tomu přistupovali stylem, že to asi bude Multi Level Marketing.

Nakonec jsem si s kamarádkou zavolal a trochu mě zarazilo, že mi nechtěla říct jméno společnosti, pro kterou podniká a o produktu jsme vůbec nemluvili. Nakonec jsme se rozloučili s tím, že já jsem "negouš" a ona se na cestě za úspěchem nehodlá obklopovat negativně smýšlejícími lidmi. Proč taky, že? Ještě by jí mohlo hrozit, že by mi třeba prodala ten produkt a nedej bože na tom něco vydělala...

Být obchodníkem, tak bych se svými rodiči nechtěl mít v životě nikdy nic společnýho: Naši rodiče tuší zradu v jakémkoliv produktu a vždy zpochybňují jak jeho cenu, tak jeho kvality. Takže než do něčeho investují větší peníze (100 Kč a víc) tak si prodejce obyčejně vyslechne tunu připomínek o tom, jak moje rodičenstvo bere na hůl. Jo, pokud začnete podnikat a při tom nedej bože jednat s lidmi, tak za chvíli zjistíte, že zákazníci jsou ta největší pakáž pod sluncem...

Dneska budeme radit šáhlému vědci :)Rady šáhlým vědcům

...Jako takhle: Gratulace příjmám až zítra, protože ještě celý dnešek - a popravdě i prvních osm hodin zítřka je mi ještě "dvacet něco."

No, nemějte si deprese, když:

• Vám kamarádka řekne: "Tyjo, to je moc!"
• Vám švagrová řekne: "Starej!"
• Se vaše finanční poradkyně zúčastněně zeptá, zda máte penzijní připojištění
• Vám sedmnáctiletý holky vykaj
• V horším případě oslovují pouze titulem
• Noční můra: Říkají vám "pane učiteli."

Tenhle víkend sem své třicátiny oslavil jaksepatří a jaxepatří - opulentní žranicí, kde hlavním chodem bylo maso, přílohou maso, svačinkou maso a zákuskem...

Wait for it

Dort!

Žena mi upekla naprosto lu-xu-sní dort, čokoládovej, s čokoládovou polevou, uprostřed proříznutej a namatlanej domácí jahodovou džemem.

Můj kolega je Brit, co už nějaký ten pátek žije a pracuje v Česku. Tohle mi poslal o našem jídle.Problémem české kuchyně je, že chutná furt stejně. Takže když poprvé přijedete do Česka, tak vám připadne, že je všude kolem spousta bezva jídla, ale po asi tak měsíci v Česku vám dojde, že Češi točí jenom pár jídel dokola a vy jíte každý den to samý.

Je to hlavně proto, že všechna česká jídla jsou založena na sedmi základech. Kreativita zde neznamená, že doopravdy vytvoříte něco nového, ale prostě jenom vyměníte vepřové za králíka, aby to vypadalo exoticky, nebo přidáte papriku, abyste z jídla udělali pikantní pokrm. Takže pokud budete dodržovat těchtro sedm zásad, tak v klidu vytvoříte jakékoliv české jídlo se vám zamane.

Pokrm 1: Strouhanka: Něco (cokoliv) obalte strouhankou a usmažte to. Například sýr, celer, žampiony, telecí, vepřové, atp.

Pokrm 2: Pečeně (pozor, nepleťte si tohle s Britským způsobem pečeně!): Knedlo zelo vepř a pak každý týden prostě jenom změňte jednu z ingrediencí, aby si lidi mysleli, že je to něco jiného. Takže když vyměníte vepřové za kachnu a bílé zelí za červené, tak záhy získáte exotické jídlo pro turisty.

teda na kabelMám notebook.

Mám notebook už čtyři roky, takže hardwarově zastarává a tak mu čas od času něco odejde. Naposledy to byl napájecí kabel, co se mi po častějším používání jaksi ošoupal a někdy v květnu mi odešel do křemíkového nebe.

Jelikož jsem věděl, že mi kabel odchází do věčných lovišť, tak jsem si objednal nový. A abych utratil co nejméně, tak jsem si z eBay objednal nový kabel za pár šušní i s dopravou.

Modří už tuší.

Naše úžasná vláda se totiž rozhodla, že na clu vytříská víc, když sníží hranici pro clo. Takže pošta nestíhá a celníci šílí.

Chápete tu kombinaci?

Takže zatímco normální zboží jakž takž prochází, tak elektronika jde pomalu a navíc se zadrhává, i kdyby neměla.

A tak mi po měsíci přišlo od celníků, že mi kabel zadrželi, ačkoliv jeho hodnota je na polovině aktuální celní hranice.

Jak by se měla chovat dcera Temného Pána? A jak jeho účetní?Rady pro zvrácenou, ale krásnou dceru Temného Pána

...Když mě někdy v listopadu přijímali na novou pozici, tak se mě ptali, jestli mi náhodou nevadí pracovní cesty do zahraničí - především pak do Němec, kde má naše firma centrálu. Řekl jsem, že ne a fakt jsem to tak myslel. Pak jsem se pro jistotu zeptal ženy a ta celkem taky byla v pohodě. A tak jsem se s novou firmou domluvil, že bych tam jakože šel a koncem listopadu podal Červenýmu výpověď.

Čerení trvali na tom, že si mě tam nechaj ještě dva měsíce, takže když jsem prvního února do nový firmy nastoupil, tak jsem na nějaký cesty do zahraničí celkem zapomněl.

Ale firma nezapomněla a rozhodla se, že mě začátkem března vyšle do Němec.

Frankfurt nad Mohanem je pro mnohé z vás místo, kde jste možná tak přestupovali, pokud jste letěli někam do zahraničí. Mně se stal domovským městem na 14 dní. Tohle jsou moje neuspořádané postřehy ze zahraničí tak, jak mě napadly:

Samotné město má podle Wikipedie 650 000 obyvatel, v průběhu pracovního týdne možná trochu víc. Ale na první pohled mi Frankfurt připadl plnější a přelidněnější, než Praha.

Propagoval jsem tu akci, tak si ještě přečtěte, co si o ní myslím ex postV neděli 15. května 2011 se pod záštitou Dávného Obyčeje a za notného přispění Darkena v Praze objevil Raven Kaldera. Zvědavost a nakonec i cenová akce od DO zvítězila, a tak jsem se odhodlal dojít na celý program (byť jsem původně přednášku o transgender nehodlal absolvovat, protože se jedná o tématiku zcela mimo můj záměr). A ačkoliv budu spoilovat celkovým dojmem už na začátku - rozhodně nelituji!

Můj osobní dojem z Ravena je velmi pozitivní. Zaprvé je to prakticky klasický pohanský stařešina, co velmi pozorně naslouchá a nemá problém přiznat, že o daném tématu nemá ani páru. Případně nadhodit něco, co prezentuje "jenom jako vlastní pocit" a vy při jeho slovech máte dojem, jako kdyby někdo za vás právě vynalezl kolo.

Do ateliéru se sešlo asi tak dvacet lidí, což mě poněkud zarazilo, protože jsem například očekával více zájemců o kyberšamanismus / urban-magick. Zjevně jako jeden z mála jsem usoudil, že z knih se opravdu nepochytí úplně všechno.

Film USA, 2011, 93 min, Režie: Duncan JonesTrailer na film Zdrojový kód jsem měl možnost vidět jak před začátkem filmu Útěk ze Sibiře tak filmu Thor. A pokaždé jsem měl jasno: Tohle. Chci. Vidět.

Zápletka filmu je velmi zajímavá: V Chicagu se odehrál teroristický útok na jeden z pčíměstských vlaků a zabil mnoho nevinných lidí. Tajné služby mají mnoho indicií o tom, že tenhle útok nebyl jediný, ale spíše první z řady. A další útok na pořadu dne má být za použití "špinavé" radioaktivní bomby.

V hlavě vědce, který splňuje snad všechna klišé o filmových vědcích se ale již před nějakou dobou zrodil nápad, jak přesně takové situace řešit. A tak vzniknul projekt Zdrojový kód.

V zásadě jde o to, že když zemřete, tak váš mozek je ještě po nějakou dobu "použitelný" a náš šílený vědec přišel na způsob, jak "data" z něj zpracovat: Dokáže se totiž dostat k posledním osmi a půl minutám vzpomínek. Tedy - přesně k osmi a půl minutám, které předcházely smrti nebohého subjektu.

Ale tyhle vzpomínky se nezpracovávají klasickým prohlížením na monitorech, jako je tomu třeba ve scífku Paycheck, kdepak!