Film USA, 2010, 133 min, Režie: Peter WeirV roce 1941 vstoupili tři muži do Indie přes Himaláje z Tibetu. Ukázalo se, že původně utekli z Ruského gulagu a jejich útěk na svobodu měl podobu několika tisíc kilometrů pěší chůze. Tento film byl natočen na jejich poctu.

Jak zrecenzovat příběh filmu, u kterého vám řeknou rozuzlení dopředu? Zkusíme to takto:

Film je především ódou na lidskou vůli. Poctou neskutečnému sebezapření a symfonií na poctu nezdolatelnosti lidského ducha. Prostě: Když se „zabejčíte“ tak je všechno možné.

Ačkoliv je podtitil filmu „útěk je teprve začátek“ tak opravdovým začátkem filmu je příběh Januzse (Jim Sturgess), polského mladíka, kterého uvězní v sibiřském gulagu. Za špionáž. A ani ho nemuseli moc donucovat k podpisu doznání. Přinutili jeho ženu, aby podepsala udání na jeho osobu…

Ano, při uvítání v gulagu mu bylo jasně řečeno: Vězení nejsou dráty a palisády. Vězením je Sibiř sama – miliony čtverečních kilometrů drsné přírody, kde pokud nezmrznete, tak vás jistojistě něco sežere. A jestli vás něco nesežere, tak místní obyvatelé dostávají tučnou odměnu za hlavu každého uprchlíka…

Ale i tak se Januzs rozhodne utéct. Zbandá k tomu pár svých kamarádů a v hlavě se mu rodí plán – na sever to nejde, protože tam je jenom Sibiř a moře. Východ je to samé a na západě jsou buď Rusové a nebo náckové. Jediná útěková cesta vede na jih – k jezeru Bajkal a pak do Mongolska…

Nejde dopodrobna pospat celou peripetii útěku z gulagu samotného a pak fakt dlouhou cestu za svobodou… To bychom tu byli možná déle, než ty dvě hodiny, co film trval…

Zajímavé pro mě bylo, že ačkoliv se příběh odehrává na snad největším prostoru, co jsem kdy viděl, tak se jedná o neskutečne komorní drama. A ačkoliv se ze začátku zdá, že hlavním hrdinou je právě Januzs, tak po většinu času jím doopravdy je tým lidí, a člověk jako takový, se svým nezdolatelným duchem.

Musím říct, že film mě dost nadchnul a když jsem přemýšlel nad hodnocením, jaké mu dám, tak jsem se sám sebe ptal: A co mu vlastně chybí do pomyslné stovky?

Především to, že tenhle film je pro mě filmem typu „jednou a dost.“ Mám morál na to nechat se takhle dojmout jenom jednou, a podruhé už film vidět nechci. Pak je tu druhý faktor samotného filmového zpracování: Tohle chce plátno. Čím větší, tím lepší. Ani na velké obrazovce z DVD/Blu-Ray to prostě tak nevynikne. A pokud si chcete film „zazálohovat“ z internetu, tak to nedělejte – na malém monitoru vás tenhle film nedostane.

A pak mi připadá, že režisér některé scény fakt ošulil a já si je musel domýšlet. Naštěstí to ale film jako celek nezkazilo.

Celkové hodnocení: 85% – Jestli nevíte, na co jít, tohle vás nezklame…