Text

sexy roštěnce ze sousedstvíSvítilo sluníčko a Elizabeta se probíhala s Fíkem po poli. Čuchali ke krtincům, váleli se ve strní a vzájemně se oslintávali. Prototyp šťastných psů. My s paní Elizabetovou jsme stáli na vyšlapané cestičce u pole a koukali se na naše psí miláčky.

Je vtipný, že nevím, jak se jmenuje paní Elizabetová doopravdy. Jediný, co vlastně vím, je, že Elizabeta je němcká doga a s Fíkem se skamarádili na první pohled. Teda, spíš na první očuchnutí.

A pak se mě paní Elizabetová zeptala: "A nevěděl byste o někom, kdo by v Berouně chtěl koupit byt?"

Nevěděl. Zeptal jsem se ze zvědavosti na propozici (2+kk, 65metrů čtverečních, předzahrádka) a kolik by si za to asi představovala (2 600 000 Kč). Druhá cifra mě upřímně potěsila: V momentě, kdy koupíte byt nedaleko, tak vás rostoucí cena nemovitostí v dané lokalitě vždy potěší. Přeci jenom, ani já neplánuju zůstat v Berouně na věky věků...

(podle rubriky doufám tušíte, že pokračování je nejisté)Za dřevěnou palisádou se shromáždila snad celá vesnice. Tedy alespoň všichni, co neměli aktuálně něco na práci. Utvořili půlkruh kolem Karlova nejnovějšího objevu. Stáli mlčky a čekali na posledního příchozího. Nebo spíš přibíhajícího. Na obzoru se vynořil pětatřicetiletý muž zrzavých vlasů a plnější postavy.

Ačkoliv měl vlasy očividně přerostlé, vypadaly opečovávaně, stejně jako jeho plnovous. Pokud bychom se rozhlédli po celém shromáždění, zjistili bychom, že péče o vlasy a o vousy není v této komunitě zrovna dvakrát rozšířená.

Přibíhající muž byl oblečen do lněných kalhot a tuniky, s koženou vestou. Na levé klopě měl nakreslenou zlatou hvězdu. Zjevně symbol vůdcovství. Konečně doběhl ke skupince lidí, co postávali očividně kolem jednoho muže, co byl po pás ve výkopu.

Jestlipak víte, kde sídlí BIS?Banka, půl hodiny před zavírací dobou. Všechny přepážky již přepočítávají tučné vklady zdejších klientů a před poslední otevřenou přepážkou stojí fronta klasických bankovních zákazníků: Žena ve vysokém stádiu těhotenství, muž se slabým srdcem, hysterická žena, dva bezejmenní zákazníci a ...

A jeden značně nervózní pán ve štrikované kukle.

"Všichni k zemi, tohle je přepadení!" zařve onen nervózní pán ve štrikované kukle a současně se stává několik věcí: Ochranku (včetně pána se slabým srcem) chytá srdeční záchvat. Těhotné paní praská plodová voda. Hysterická paní začíná (hystericky, ovšemže) ječet, což má za následek, že pán ve štrikované kukle zastřelí oba dva bezejmenné zákazníky.

Paní za přepážkou se nechápavě dívá na ten zmatek, ale pán v kukle přebírá kontrolu: "Dejte mi všechny prachy, jinak to tady ta hysterická paní schytá!" To samozřejmě působí zvýšení hysterické fistule o tři stupně, praská křišťál v lustru zavěšeném u stropu a těhotná paní dostává první kontrakce. Paní za přepážkou se podívá na teroristu a hlesne: "Dostanete navíc malý hranolky s kečupem, když tu ženskou odprásknete."

aneb zápisky tvořené psanímVážení přátelé, dovolte mi, abych vám oznámil, že jsem právě sepsal nejnovějšího Řízka.

Jenomže.

Jenomže mi taky dovolte podotknout, že již samotný autor považuje nejnovější Řízkův příběh za poněkud ucajdaný, dlouhý a především neskutečně blbý. A to tak blbý, že to ani vtipný není.

Tudíž jsem na vážkách, zda mám Řízka vůbec publikovat a nebo se na to nevys nevykašlat a radši napsat něco absolutně ale úplně jinýho.

A proto prosím P.T. čtenářstvo, aby se mi vyjádřilo, zda o Řízka, byť v blbé a ... blbé podobě stojí, a nebo radši počká, co autor splodí.

Předem děkuji

Tasselhof

aneb malá výprava Velkého mužeUPOZORNĚNÍ: Během psaní tohoto příspěvku byl nemilosrdně sežřán jeden banán

Projížděl jsem si takhle z dlouhé chvíle svoje Oblíbené položky a objevil jsem jednu s názvem "Tasslovice." "Co to xakru je?" Povídám si pro sebe a ze zvědavoati na ni kliknu. Nyní následuje úplný a zcela zcenzurovaný zápis z toho, co vycházelo z mých úst poté: "Tyvogo, to je můj blog! ... Já ale strašně dlouho nic neblognul!"

A tak jsem si stanovil Plán:

1. Poté, co jsem se vrátil z Kréty, mi ve čtečce visí spousta vašich blogpostů. A ten stav přetrvává dodnes. Přečtu je a pokud budu cítit za vhodné, zanechám komentář
2. Budu blogovat
3. Mohl byh začít tím, že jsem byl na Krétě
4. Budu vám do vašich blogísků psát komentáře. Takže pokud o to nestojíte, ozvěte se mi
5. Budu blogovat.
6. GOTO 1

Je to tady!Tak a mám to potvrzeno. Oficiálně. Můj blog je sledován samotnou BIS.

Stalo se to tak: Jednoho dne jsem uveřejnil vtipný (jak jinak) článek o tom, jak nám pes už neokusuje futra. Od svých interních zdrojů jsem ale obratem zjistil, že homeopatika proti okusování futer jsou u jednotek rychlého nasazení a kontrašpionáže běžnou komoditou.

Ono to totiž dává naprostý smysl: Jdete do akce ... zatýkat Kájínka, například ... čekáte na vhodnou příležitost, když v tom se váš pes začíná nudit a z nudy okusuje nejbližší futra. Zločinec samozřejmě zvuk okusovaných futer dobře zná a je to pro něj neklamným znamením, že se má hned zvednout na útěk. Povšimněte si, že žádný padouch nemá psa, aby náhodou nebyl uveden v omyl svým psem, co okusuje ... však vy víte.

BIS se dlouho kryla. Na můj blog rozvědka chodila samozřejmě zcela nenápadně přes vyhledávání slov, která nelze na mém blogu nalézt. Ale jak se jim můj příspěvek líbil více a více, tak mi začalo být divné, že se mi množí návštěvy přes vyhledávání jistého slova, které ale doopravdy nelze na mém blogu nalézt!

...Před chvílí jsem se vyjadřoval k jednomu dokumentu. V daném dokumentu se mi nelíbila jedna věta, protože byla formulována dlouhým a velmi těžko srozumitelným souvětím. A jelikož dokumenty, na kterých pracuju, mají mnohdy přímý dopad na zákazníka, tak se z jedné špatně pochopené věty může stát katastrofa.

Tvůrce dokumentu, zaměstnanec dodavatelské firmy mi odpověděl: "Doznávám se, psát dlouhé komplikované věty, je jedna z mých neřestí, přepíšu ji."

Naštěstí všichni pochopili onu větu v dokumentu stejně, a tak jsem dokument schválil s komentářem: Jelikož, a to se musím přiznat, protože to je prostě fakt, psaní dlouhých, ale sem tam opravdu dlouhých, a těžko pochopitelných souvětí, která se na první pohled velmi špatně čtou, je také můj, taktéž velmi oblíbený a zavedený nešvar, tak jsem schopen, ale s jistou dávkou drobné, ale opravdu droboulinké nelibosti přežít i s existencí takovýchto vět v dokumentu, ale pokud by to bylo jenom trošku možné a našel by jsi si čas na přeformulování, budu velmi rád.

Od projektového manažera mi přišlo: "Komediante! :))"

Před chvílí jsem našeho projekťáka celého rozesmátého potkal na chodbě a pravil mi osudovou větu: "Tvůj psaný projev mě vždycky dokáže rozesmát."

USA, 2009, 150 min

Režie: Michael BayNa naší planetě jsou roboti. To je přeci jasný, ne? Ty roboti tu byli už hooodně dlouho. Prostě se tu poflakovali už iod vzniku lidstva. Jak jinak, že? Samozřejmě, že tihle roboti se umí proměnit v auta. To by jinak nebyli transformeři, že?

Dotaz: V co se transformeři měnili, když ještě nebyla vynalezena auta?

Tito transformeři - v naprostém utajení, samozřejmě - bojují proti jiným (transformerům?) robotům zlounům z vesmíru. Uf. Nevím, proti komu bojujou. Ale bojujou. A to celý film.

Jo, mimochodem, transformery jedničku jsem neviděl. Takže třeba můj dojem z filmu pramení z toho, že se v jedničce odehrálo něco, co by měnilo můj pohled na dvojku jako takovou. Ale na svoji obranu dodávám, že Terminátora dvojku jsem viděl dřív než Terminátora jedničku. A líbily se mi oba. Transformeři ne. Ale nepředbíhejme.

ale fakt pravidelnáDo práce dojíždím dennodenně autem. Dennodenně tam, dennodenně zpátky. A kromě toho, že autem dennodenně jezdím rád, strašně zbožňuju slovo "dennodenně." Asi ho budu používat furt. Teda, dennodenně :)

O tom, že se mnou jezdí moje poněkud psychicky labilní GPSka, co zjistila, že moje drahá má dokonalejší navigační smysl, než ona, to už jste asi taky postřehli. (Jo a kromě slova "dennodenně" mám taky rád rozsáhlá souvětí)

A jak si tak (dennodenně) jezdím do práce, tak jsem zjistil, že je ale úplně, úplně jedno, v kolik hodin vyjedu, protože, a to je nutno podrthnout, jelikož je to důležité, do práce dojedu vždycky (dennodenně) přesně v devět hodin ráno.

Mnohokrát, prakticky dennodenně, jsem se pokoušel do práce dojet dřív. Neúspěšně. Vyjedu si takhle z Berouna v 7:20 ráno. D5 zacpaná, Barranďák taky, na Jižní spojce havárie. Díky tomu všemu jsem na Želvě v devět hodin ráno. Přesně. Druhý den zaspím, vyjíždím v osm ráno. D5 úplně prázdná, na Barranďáku jeden ospalý kamioňák, Jižní spojka jede. U Želvy jsem tím pádem přesně za hodinu cesty, tedy v devět ráno.

Dnes jenom krátceDlouho jsem hledal slova, kterými bych popsal svůj zážitek z nejnovějšího Terminátora. Dlouho jsem hledal, jak bez sprostých slov vyjádřit, co jsem zažil a viděl. Jak bez spoilerování popsat, proč má u mě tenhle film alespoň symbolických 10%.

A pak jsem našel. Jedno video vydá za tisíc slov:

Jestli i přesto chcete vidět tenhle film, doporučuju zachovat se nečestně a nesportovně a sáhnout po pirátských cestách. Za ty prachy to fakt nestojí...