Text

Moj závislostJsem závislej. A není to internet, o čem teď mluvím. Je to jelení lůj, zkráceně Jelen.

Nejprve jsem si myslel, že moje používání Jelena skončí, jakmile vysadím prášky, které způsobily zvýšení mé poptávky po Jelenovi. (ucím se makroekonii, takže si techto termínu nevšímejte)

Ale nestalo se tak. Jelen má v mém soukromém hodnocení stále velký mezní užitek, a proto jej neustále kupuji, abych nasytil své potřeby.

Už plně chápu kuřáky. Pochopil jsem jejich bezděčné tiky, jako například odklepávání drobků do popelníku. Já už tyhle tiky taky mám, akorát, že s Jelenem.

Také si musím "přeleštit" rty, jakmile získám pocit, že jsou suché. A je mi celkem jedno, zda jsem na ulici, či ve společnosti. Já prostě MUSIM.

Zkuste si něco dennodenně používat po půl roku a zjistíte, že se toho hned tak nezbavíte. A zároveň zjistíte, že ať je to prakticky cokoliv, tak toho na trhu existuje nepřeberné množství druhů.

I takovej blbej Jelen nezůstal ušetřen. Schválně proto stále říkám Jelen, protože Jelen patří do kosmetiky a kosmetiky je na trhu moc.

nic víc než pokus to není :-)Jdu udelat pokus, kolik textu dokazu splodit behem chvile, kdy nemam nic lepsiho na praci.

Jak je to dlouho, co jsem si stezoval, ze je v praci naval? Dnes si totiz hraju na pana nadrizenyho a protoze je celkem klidny provoz, tak mam klid taky ja.

A nebo je to taky tim, ze lidi na smene uz leccos umi, a zakazniku s nejakym nestandartnim dotazem tezko pohledat...

No, to jsem toho zase stihnul. Šéfikové se vrátili ze školení a já zase sedím u normálního kompu a dopisuju tenhle blogpost. Naštěstí se to dá zvládnout a já si tak zase lehce zvýším průměr. Toho top 50 se prostě nevzdám :-)

Už jsem si domů stáhnul RSS čtečku, teď jí jenom dostat do PDA a bude. Stále ale váhám nad jménem PDAčka. Možná že z Lucy z něj udělám Lucii ... uvidíme.

Koukám, že jsou moje plky o ničem ... asi jdu do pracovního procesu a třeba mě napadne nějaká povídka, či tak :-)

Další výročíVýročí? Kecám. Výšedesátidenní. Tak by se to asi dalo novým českým patvarem napsat. Jenže je to takový patvar, že to může napadnout snad jenom jedině mě.

BTW všímáte si že tentokrát tu jsou háčky a čárky? Ano, na jubileum jsem si udělal čas a dalších 60 dnů se rozhodl oslavit zase z počítače. Važte si toho :-)

Jelikož mám dalších 60 dní blogování za sebou, tak zase budu nudit nějakou tou statistikou. Začněme opět počtem návštěvníků:

V současné chvíli počítadlo ukazuje 7385 obyvatel, což je jednoduchým podílem 30,77 uživatelů denně. Znovu podotknu, že prvních 1114 uživatelů bylo počítáno nespolehlivým počítadlem od bloguje.cz, které přičítalo i reload stránky, takže podle nynějšího oficiálního počítadla to dělá 27,99 uživatelů denně.

Vyplodil jsem 312 příspěvků, tento příspěvek je 313. v pořadí. Včetně tohoto příspěvku to tedy dělá 1,30 příspěvku denně. Měl bych to zlepšit, protože už jsem na spodních žebříčcích Top 50 blogujících podle počtu příspěvků za den. Takže dneska asi ještě něco blognu :-)

nestacim...Posledni dobou jsem strasne malo online. Prakticky vubec. Je to se mnou zajimavy. Nestastnej, kdyz jsem online, nestastnej, kdyz jsem offline.

Tomu rikam zase hustej hlubokomyslnej plk. Realita je velmi zajimava, ale cim vic se ji venuju, tim vic musi trpet moji offline kamaradi.

Nezna nekdo nejakou dobrou RSS ctecku pro PDA? Docela bych ji potreboval, abych mohl zit plnohodnotny offline zivot na netu jen z PDA.

Nestiham vas, mi drazi a mili online pratele! Napriklad tento kratky blogpost vznikal dva dny. A poslednich par odstavcu vznika v Nedeli vecer.

V praci to totiz vypada velmi pracovne. Mame spousty promo akci, spousty reklam, a lidi se na to kupodivu ptaj. A co teprve, az se Oskar zmeni na Vodafone! To bude mazec!

Navidenou online!

Jo, a jeste neco: vase komentare stiham cist, kdyby neco. A ta RSS ctecka pro PDA by mi fakt helfla.

P. S.: A napada nekoho jmeno, jake bych mel dat svemu Aceru?

Jak mam to PDA, tak si muzu zapisovat spousty neuzitecnych veci. Toto jsou zapisky, co jsem zaznamenaval na Runujohn Sting je clovek, se kterym se mam setkat.

Dnes je 13.6.2053

Jasmine - elfka,ktera pracuje pro Stinga.

Sigma - nazev tymu, pro ktery budu pracovat.

Urad - nazev organizace, pro kterou budu pracovat. Tajna, nadvladni. Zakladni kredo: neexistujeme.

Dostan se do Londyna! Anglie je ze 4 kralovstvi. Je to autoritativni stat. nesmim byt zjisten.

Za 7 dni odleta letadlo. musim si zmenit jmeno, identifikacni udaje, a vymyslet duvod proc tam letim. 12 hodin pred odletem musim prinest veci.

Nova vybava: videofon s kontaktem na Stinga. Crystal Pallace: hotel, kam pojedu.

plká z lavičkyTassl je konecne mobilni! Tento prispevek vznika na lavicce, zatimco cekam na otevreni v Mironetu. A vubec me to nebavi. A navic zacina dochazet baterka ... asi ulozime mezi rozepsane...

Staniž se! Příspěvek jsem teď v práci vytáhnul a pokračuju dál. Postupně se seznamuju se svým novým miláčkem, Paca mi totiž zabavil brácha a já si nemám s čím hrát.

Zatím jsem s PDA spokojen. Jak ho mám krátce, tak ho zatím jenom plním úkoly a záznamy z kalendáře ... jakmile budu muset ty úkoly plnit a reagovat na záznamy z kalendáře, tak mě to asi přestane bavit :-)

Zatím mám totiž přechodné období: Mám sice už PDA, ale ještě stále si nepamatuju, kde a kdy mám být, případně, co tam mám dělat.

A právě tyto informace postupně drtím do PDA přes Block Recognizer (rozpoznávání písma) písmenko po písmenku, závratnou rychlostí. Až si budu muset pamatovat věci, co mám v PDA, to bude mazec!

Naprosto.... ale to asi není žádná novinka, že?prave me prestalo bavit psat na ty titerny klavesnici, a tak jsem se rozhodl psat tohle vsechno pomoci block recognizeru. je to teda pekna fuska, povim vam. hlavne jeste neumim psat maly a velky pismenka, ale snad na to prijdu. Ano, spravne, Tassl si poridil PDA, a zaroven se prave naucil psat na block recognizeru velka a mala pismenka!

A ted se s timhle nesmyslem ucim zachazet. Snad se mi to povede... Zatim to jde velmi dobre, dokonce i interpunkcni znaky zacinam zvladat!

Prvni, co bych mel mozna prozradit, je, co jsem si to vlastne koupil, ze? Tak je to Acer n30, a koupil jsem ho u starych dobrych Mironetu.

Za druhe: Mozna jsem preci jenom mel jit do toho Hewlet Packarda z nabidky pro zamestnance T-Mobile, protoze tohle ma modry zub. A prave jsem pripojen. Ach jo.

A jestli ted neco zapomenu, tak me zastrelte, protoze me uz nic nepomuze...

Boli me ruka, jdu spat. Dobrou.

Hrůzná otázkaZásadní otázkou každé ženy každý den je: "Co si vezmu na sebe?" ale kupodivu tohle řeší i muž, i když ne tak explicitně jako žena. Muži také řeší, co si vzít na sebe, ale barevnost už nerozlišují.

Dostávám se pomalu k dalšímu grafomanskému postřehu. Minule jsem se s vámi, drtivou většinou čtenářů, shodl, že s sebou nenosíte deštník. A nyní hodlám řešit podobně důležitou otázku: Co na sebe?

Podívejme se například na dnešní počasí. Nevím, jak u vás, ale u mě, v Hradci Králové, svítí sluníčko. Ale zároveň fouká vítr a je tam pěkná zima. Takže, kde se fláká ten "hvězdný" tým z pořadu Vypadáš skvěle, aby mi poradil, co na sebe?

Ještě štěstí, že nejsem ženská. Řešit barevnost by mě asi ubilo k smrti. Stačí mi párkrát jenom řešit kolik vrstev a moje rozhodování je naprosto to samé, jako rozhodování mnohých vybíravých dívek.

Například dnes jsem si to risknul v tričku a šortkách. A byla mi zima. Velká zima. Ovšem: Vypadal jsem extravagantně. Mohl jsem se považovat za cool stvoření, protože jsem vypadal jinak, jak ostatní lidé. Sice jsem byl zmrzlý až na kost, ale odlišoval jsem se.

a kamarád"Hrom bac do rostlinstva!" ozvalo se kdesi vzadu. Lehce jsem se pousmál. To zase byl nápad! Probíjeli jsme se vysokou travou oblečení jen v plavkách. Co čert nechtěl, či spíš chtěl, kopřivy se objevily už po pěti metrech.

"Počkej do tý hospody," povídám já, "tam si jedním pivem všechny svoje rány vyléčíš."

"Jenom aby," ozvalo se za mnou, "táhneme se do tý tvý vysněný hospody nějako dlouho!"

"Pro tak kvalitní pivo se musíš obětovat. Je tak studený, že jak ho vezmeš do ruky, udělá se ti husí kůže až k loktu. A pěna je tak hustá, že ti bude připadat jako šlehačka."

"Páni, já zmírám!" ozval se zkroušeně kamarád. Slunce jako kdyby slyšelo jeho nářky, přidalo na intenzitě. Byli jsme uprostřed pole a všude kolem nás se rozprostíral klid letního poledne.

A zapojenBylo to naprosto jednoduché, ba přímo prosté. Možná bych měl totiž začít tím, že Pacovi nefungovala baterka. Teda nefunguje baterka. Nefungujou obě baterky.

V praxi to vypadá tak, že CMOS je bez napájení a interní hodiny systému nehodinujou. Počítač při startu hodí chybu 192 a odmítá se spustit. A druhá - Li-Ion baterka, ta prostě nebaterkuje tím způsobem, že se notebook bez přípoje do sítě do minuty vypne.

Největší problém byla první baterka. Přece jenom, když se vám počítač odmítne spustit, je to trošku problém. Tak jsem se rozhodl jednat a odnesl paca do servisu, přičemž jsem se spolehl na firmu Mironet.

Tak tam mi řekli, že mám Paca odnýst do značkovýho servisu IBM. Tudíž jsem vyndal sadu šroubováčků, nalepil si na triko logo 'IBM' (aby to bylo autorizovaný) a šrouboval a šrouboval...

Po sestavění počítače zpět mi začal přebývat jeden šroubek. Asi sepíšu další Tasslův zákon, protože mě vždycky zbyde jeden šroubek navíc. A pak mě něco napadlo: Co to takhle zkusit zapnout dvakrát za sebou?