Štítekwordpress

malé zamyšlení s ještě menším dárkem uvnitř :)Až mi někdo bude o Vánocích vyprávět, že to jsou svátky klidu a míru, ukážu mu fronty v hypremarketech a zeptám se ho, jestli to jako fakt myslí vážně.

Připadá mi, jako kdyby vláda držela v podzemí asi tak dvěstětisíc lidí, které vždycky těsně před vánocemi vypustí na povrch a řekne jim: "Tak do dvou týdnů vás zase všechny stejně pochytáme. Takže využijte laskavě času co máte a nakupte si zásoby!"

A tihle nebožáci se stresují v nákupních centrech a snaží se co nejrychleji nakoupit si potraviny tak na rok dopředu (a radši ještě něco do zásoby), včetně dárků pro děti, co se jim v podzemí narodily - a dle nakupovaného množství taky na rok dopředu, protože v podzemí je nouze jak o hračky tak o jídlo.

A my normální lidi se mezi těmito vypuštěnými nebožáky musíme prodírat ve snaze nakoupit si pár rohlíků ke svačině...

Jestli máte malé děti, chápu vás, že se zařazujete do front na dárky, protože chcete udělat radost svým dětem.

Ale co vy, ostatní?

Druhá povídka z pera mojí ženy"Musíme ho zlikvidovat", pronesl Onigiri do sálu plného nejkvalifikovanějších zločinců Jakuzzi. "Zapomeňte na jednoduché metody. Sice si toho chlapa všichni pamatujeme jako neschopného chcípáka, ale po té, jak vyřídil naši přesvědčovací skupinu s mistrem Onó Samó v čele by se nevyplatilo ho podceňovat. Nehodlám na něj postupně plýtvat svými nejlepšími muži. Nejsme v béčkovém filmu a já četl rady Temného Pána!" Na ta slova se několik mladších a méně zkušených nindžů zatvářilo nechápavě, ale rychle se vzpamatovali a nasadili zpět požadovanou kamennou tvář. "Zjistěte mi, co ten chlap dělá od pondělí do pátku, každou hodinu a přineste mi plán, dobrý plán na to, jak ho vyřídíte", pokračoval Onigiri.

Vesmír, hluboký a nekonečný...Loď Enterprase dál uháněla hyperprostorem, jako by se nic nestalo. Plavčíci již dávno vydrhli podlahy pocákané od krve i od šťávy a nyní pečlivě vyměňovali poškozené virtuální tapety.

Kapitán Karbenátek spokojeně pochrupoval ve svém velitelském křesle, protože let probíhal mimořádně klidně. Poručice Omamná znuděně pozorovala vesmír a snila o velikém dobrodružství, ve kterém by hrála důležitou úlohu. Náhle upoutala její pozornost rychle blikající kontrolka, tvaru prasečího oka. Poručice se bleskově probrala. Prasečí oko vždy signalizuje vážné nebezpečí, zvláště bliká-li žlutě. Vzápětí se ozvalo naléhavé zakvičení poplašné sirény. Její zvuk probral kapitána, který prudce vyskočil a zvolal: "Všichni muži na palubu! Skasat vratiplachtu! Kormidlo tři čárky na jiho-jiho- východ ! Strojovno: Plný zpětný vítr! Bocman okamžitě ke mně!"

Poručice Omamná kapitána zatahala za rukáv a diskrétně ho upzornila: "Nejsme na škuneru veliteli, toto je kosmická loď Nemáme vratiplachtu ani bocmana." "Děkuji vám Natálko... totiž poručice," vzpamatoval se kapitán. "Hlašte rozsah poruchy!"

Natálie Omamná se začervenala, ale předpisově ohlásila: "Je signalizován silný únik paliva, zřejmě celeriáni zasáhli jaderným sekeromlatem palivovou nádrž."

Chaotické zápisky z dlouhodobějšího používání telefonuPokud pravidelně čtete můj blog, tak jste si jistě všimli, že svůj nový mobilní telefon využívám velmi intenzivně. Čtu na něm elektronické knihy, provozují geocaching, hraju hry...

Jo a občas s ním telefonuju a píšu smsky :)

Jaký je tedy HTC Wildfire po delším používání? To se vám pokusím odpovědět v několika nesouvislých poznamkách:

- Telefon by mohl být o trochu svižnější. Některé aplikace se nehezky koušou a není jednoduchého zpusobu jak bych v Android Marketu poznal, jestli můj telefon danou aplikací zvládne. Například hra Angry Birds pro své spuštění vyžaduje doslova pokročilou magii, aby se nechala spustit.

- Hodně se mi líbí displej telefonu. Na slavný retina displej u Apple iPhone 4 to nemá, ale jenom málokdy jsem u něj poznal drobné nedostatky. Na běžné použití je dostačující.

- Navíc mi telefon dobre padne do ruky. Moje drahá si teda lehce stěžuje, ale pro moji medvědí tlapu se jedná o ideální rozměr telefonu.

Aneb Pokud někdy budu Hrdinou (3/4)

Konečně alespoň něco, kde si můžu legálně a poměrně jednoduše stáhnout knihy k elektronickému čteníKdyž jsem si pořídil HTC Wildfire, tak jsem věděl, že má v sobě Android, a tudíž se do něj dají instalovat různé ptákoviny aplikace, včetně takové čtečky knih. Původně jsem si do mobilu nainstaloval čtečku Aldiko a za celé své používání mobilu použil jenom jednou.

Proč?

Protože nemám jak bych tam jednoduše dostal nějakou knihu. A to ani nemluvím o tom, že možnost dostat do čtečky knihu legálně byla na hranici uživatelské nepřívětivosti. Takže Aldiko skončilo s jednou rozečtenou knihou, kterážto byla zkonvertována z PDF v angličtině, a toto PDF jsem si, ehm, zazálohoval z internetu.

Dost mě to mrzelo. Přeci jenom, mobilní telefon s dostatečně dobrým displejem je ideální čtečka knih. Hlavně proto, že jej mám neustále u sebe a tak bych mohl číst prakticky kdekoliv. Chtělo to nějaké lepší řešení.

V momentě, kdy se objevil Ráj Knih se svým řešením a hlavně, vlastním ekosystémem, tak jsem se rozhodl, že to musím zkusit - se vším všudy, tedy i s nákupem knihy.

Vesmír, hluboký a nekonečný. Sledujete příběh hrdinné posádky lodi ENTERPRASE, která se vydává tam, kam se doposud žádné vepřové nevydalo!

A co víc! I VY můžete napsat další díl! Stačí jej poslat na moji adresu. Publikuju cokoliv. Fakt!Sirény poplašnjě kvičely a loď se otřásala pod palbou nepřátelské lodi.

"Sakra! Vždyť to byl novej lak!" vzdechl si Karbenátek. "Někam se mi vylil lák!" zakřičel jeden z důstojníků.

Ozvala se další rána a z jednoho stanoviště na můstku vylétlo několik jiskřiček.

"Ničí naši loď!" ozval se kdosi. "Kormidlo na levobok!" velel Karbenátek "Kormidlem jde točit jenom doprava!" "Tak zahněte vpravo!"

Další rána a na můstku na chvíli vypadla světla. "Jsme Celeriáni, vzdejte se nebo zemřete!" ozvalo se a pak se zase nahodila světla. "Vzdát se? S takhle krásnou lodí? Nikdy!" zakřičel Karbenátek a štěknul po jednom z důstojníků: "Opětujte palbu. Vypusťte kvarková torpéda." "Máme jenom škvarková torpéda, pane!" "To je jedno, klidně na ně nalijte vařící sádlo, jestli to něčemu pomůže!"

Kterak Řízek svede další bitvu a ...

(Ale nepředbíhejme)Řízek stál ve velitelské místnosti BIS v dokonalém pozoru. Mluvil k němu samotný ředitel tajné služby: "... Takže to je naše jedinečná příležitost jej dopadnout." "Ano, pane." "Poslouchal jste vůbec, co jsem vám říkal?" "Ééé ... Něco o rozpočtech, pane." "Ne, to byla úvodní zpráva plukovníka Jelita! Co jsem vám právě říkal?" "Že ho dopadneme, pane!" "A víte koho?" "Ech ... to je tajné, pane!" "Já jsem ředitel BIS! Myslíte si, že by mi někdo něco tajil?!" zahřímal na něj ředitel. Řízek se zamyslel nad flaškou rumu, co si schovával v pečlivě zamčeném šuplíku s nápisem PŘÍSNĚ TAJNÉ a pak odpověděl: "Ne, pane." "To je dobře." odpověděl mu ředitel a pak před něj prásknul stoh lejster: "Opakovat vám to nebudu, tady si to přečtěte a nepromarněte šanci, nebo tu přes vánoční svátky budete dělat finanční uzávěrku s Jelitem!"

To Řízka probralo nadobro. Pohlédl na nudný stoh lejster a mumlal si pro sebe: "Předtím než Jelito pindal o těch finančních škrtech v rozpočtu a jak je obejdeme pomocí kliček v zákonech, tak mě ředitel volal na něco důležitého, co by to mohlo jenom...?" Prohraboval se ve spisech a pak náhodně jeden otevřel.

Již druhé pokračování z pera DínenV pronajaté kanceláři rozestavěného administrativního centra se sešli tři muži. Náš starý známý hrabě Schweinzenberg z lóže svobodných prasáků, tentokrát v elegantním sáčku a s růžovým motýlkem, mladý muž s velkými kouty, tvářemi červenými jako jablíčka a kněžským kolárkem a nepopsatelný muž – střední postava, nevýrazně hnědé vlasy, oči v barvě zvané kafebraundozelena, tuctový modrý oblek, bílá košile a modrošedá vázanka - zcela bez zvláštních znamení, tedy nepočítá-li se jako zvláštní znamení absolutní nepopsatelnost.

Hrabě zdvořile sklonil hlavu na pozdrav. Pane V, oslovil nepopsatelného muže, jsem rád, že jste vyhověl mé žádosti o schůzku. Ale kdo je tohle? Bez urážky, otče. V pořádku, éé, synu, opáčil nejistě kněz, když odhadl, že hrabě bude ještě starší ročník než jeho biologický otec.

Vydala Pohanská Federace, listopad 2010, 72 stranRok se s rokem sešel a Pohanská Federace vydala další Věstník. Narozdíl od předchozích recenzovaných pohanských děl (třeba Sborník) je Věstník zcela zadarmo. Ale i tak si u souboru velikého 18 mega budete říkat: Stojí mi to za to, abych to těma drátama protáhnul? Zkusme se na to podívat.

Úvodník na úvod: Znáte můj názor na úvodníky. Strašně je nesnáším, ale třeba po recenzi Sborníku jsem si uvědomil, že jsou asi nutným zlem. Zdejší provedení neurazí a (naštěstí?) je úvodník dostatečně krátký a výstižný.

Isaac Bonewits: Zdá se to už tak dávno, co nás Isaac opustil navždy ... tedy alespoň na tomto světě. Musím říct, že nápad se vzpomínkou českých pohanů, co měli tu čest Isaaca znát a poznat se s ním, mi připadá stále jako zajímavý nápad. Potěšil mě i výběr dvou zahraničních pohledů na Isaacův život. Mimochodem, zde najdete můj první příspěvek do tohoto čísla Věstníku.

Samhain: Hezky podané čtení, co vám v krátkosti shrne tenhe svátek. Jestli náhodou ještě nevíte, co to Samhain xakru je, měli byste si tohle přečíst. I pro svátky znalého pohana se jedná ovšem o dobře podaný článek.