ŠtítekPostřehy grafomana

Seth Godin, Kopni do té bedny (Poke the box), vydal Jan Melvil publishing, Brno 2012, 97 stran

Když jsem se zúčastnil twitter akce vyhlášené knihkupectvím Martinus, tak jsem tajně doufal, že v rámci akce #kopudobedny, že bych výše uvedenou knihu mohl vyhrát. Potřeboval jsem totiž návod, jak rozběhnout své nápady.

Ne, jinak: Potřeboval jsem povolení. Potřeboval jsem povolení k tomu, abych konečně "kopnul do té bedny."

Díky knize jsem konečně zjistil, kde to povolení najít. A taky jsem zjistil, jak si ho zajistit. A dokonce jsem objevil i návod k tomu, co dělat, když se třeba ta "bedna" rozbije poté, co já do ní kopnu.

Původně mě tloušťka knihy zaskočila: 97 stran je opravdu tenký sešitek, který jsem měl přečtený za jedno dopoledne. Tedy hlavně i díky tomu, že Seth Godin umí skvěle psát o daném tématu a překlad knihy byl zvládnutý na jedničku s hvězdičkou.

Vydal (anonymní) kolektiv autorů, online 2012, 29 stran

V momentě, kdy jsem se dostal k básnické sbírce Havran blije jsem doufal, že název je pouze provokativní demonstrací postmoderní poetické tvorby.  Doprovodné ilustrace však nenechávají prakticky žádný prostor fantazii a realisticky naznačují, o co tady půjde. Úvodní obrázek s lebkou tak čtenáře přivádí k takřka hamletovské otázce - blít či neblít.

Daná sbírka se tématicky točí kolem havrana, kterému se zřejmě udělalo nevolno. A nejenom jednou, ale několikrát! Havran zvrací v různých povídačkách i notoricky známých říkačkách a písničkách, které náhle získávají překvapivou pointu. Autoři se zdají býti fascinováni samotným procesem důsledků nefunkčního trávení havrana a s důsledností sobě vlastní zkoumají dané téma se všemi jeho aspekty.

Po přečtení celé sbírky získáte neodbytný pocit, že se celým dílem jako červená nit vine určitý zdroj havranovy takřka nikdy nekončící nevolnosti. Celý svazek je tak nejspíše alegorickou reakcí na jakýsi velmi silný podnět, který však nezasvěcenému čtenáři trestuhodně uniká.

A to jsem tomu nejdřív nevěřil.

To se má tak. Když jsem se seznámil se svojí ženou, tak jsem se zrovna hodlal vydat za kariérou do Práglu. A jelikož je v Práglu bydlení drahé, tak jsem se stěhoval do prdele Berouna. A jelikož jsem nechtěl bejt v prdeli Berouně sám, tak jsem ženě navrhnul, že se jakože do Berouna sestěhujeme spolu. A ona souhlasila (po nějakým tom pátku splečně prožitém dokonce souhlasila i s tím, že si mě vezme, ale to je jný příběh (který tady už je)) že se teda sestěhuje.

A tak došlo na to hlavní (Teda, v tu chvíli to hlavní (jo, oblíbil jsem si závorky (ale nikomu to neříkejte))) - Kdo nastěhuje do Berouna televizi?

Jenže.

Jenže já zjistil, že není žádná televize! (Skoro jako v Matrixu, co?)

(Kéž by se celý svět dal uzavřít do závorek)

Zdesilo mě to. Lapal jsem po dechu šokem. Taková chytrá, sličná slečna a ona nemá televizi?! Jak jenom mohla přežít?! A dokonce (!) mě přesvědčila (závorka), že jakože televizi mít nebudeme, a že to zkusíme bez ní.

Pozor! Neplést s akcí KONY 2012, která se odehrávala jinde a za účasti jiných osob

Dne 31.3.2012 se v Praze konala další výjimečná akce, která svými rozměry možná zastínila i celý pražský maraton. Do matičky stověžaté se sjeli významní autoři a překladatelé žánru sci-fi, fantasy a vepřopunku, aby uspořádali významnou akci plnou přednášek, workshopů a diskuzních kroužků.

Daná akce má již zaběhnutou tradici, takže místo vybrané pořadateli nebylo žádným překvapením. Ovšem zřejmě kvůli kolizi s pořádaným maratonem nebylo původně vybrané kongresové centrum přístupné. A tady musím pochválit hbitou a svižnou organizaci, kdy sehraný organizační tým prakticky za pochodu a na poslední chvíli dokázal zajednat jiné, stejně vyhovující prostory. Je vidět, že organizační schopnosti pořadatelského týmu rok od roku jenom vzvétají.

Celá akce proběhla v přátelském duchu a intelektuálním stylu, kdy přednášející byli velmi dobře dopředu připracveni a jejich prezentace měly pro mne ohromný přínos. Sám jsem si na tento ročník připravil přednášku o vepřopunku, která se setkala s velkým ohlasem a na místě okamžitě vznikla ediční pracovní skupina, která si dala ambiciózní cíl vydat edici vepřopunku s překladem do několika světových jazyků.

The Rise of Planet of the Apes, film USA, 105 minut, režie Rupert Wyatt

Jestli existujou nějaký sci-fi světy, který fakt můžu, tak je to Terminátor a Planeta Opic. A druhé jmenované vede o koňskou délku, protože jsem ještě neviděl Chronicles of Sarah Connor. Z Planety Opic jsem viděl všechno. Fakt všechno, co kdy bylo ohledně téhle ságy natočeno.

Jednou větou: Já miluju Planetu Opic!

Když jsem se rozhodl si půjčit na večer film, tak Zrození planety opic byla jasná volba: Nějak mi to uteklo v kině a fakt jsem to chtěl vidět. Film sliboval zcela nový začátek celé Planety Opic, takže jsem byl strašně zvědavý, jak se toho režisér zhostí.

Film se točí kolem vědce – který kupodivu není ani starý, ani šílený a ani o berličce – co se zajímá o zdraví svého otce. Jeho tatínek má totiž Alzheimra a není to s ním úplně nejlepší. Naštěstí je náš hlavní hrdina dost daleko: Jím vynalezený virus má neuvěřitelné výsledky při testech na šimpanzích.

Napsal Martin Moudrý, vydalo nakladatelství Leonardo, Praha, 2011

Pamatujete si na moji recenzi prvního dílu? Co vlastně nebyla recenze, ale naprosto sračkoidní povídka inspirovaná jednou z těch nejhorších knih, co jsem snad kdy přečetl? A teď poté, co jsem vyslovil, že ta kniha byla fakt špatná si nějak musím obhájit, proč jsem šel a koupil druhý díl.

Protože jsem prostě byl zvědavej, jak to dopadne.

Nemá smysl nějak hluboce rozebírat děj, když z první recenze vlastně ani nevíte, co se dělo. Stejně to nemá úplně smysl, protože pokud patříte do mojí skupiny, tak jste od Moudrého nečetli skoro nic.

Teda, já četl jeho Temné Záblesky, což mě přinutilo k tomu si koupit jedničku Grafomága. A v prvním díle jsem pochopil, že autor jaksi očekává, že jsem od něj přečetl úplně všechno, co kdy napsal, protože zrovna Grafomága obývají pouze postavy, co se vyskytovaly v jeho předchozích knížkách … Ale ne v Temných Záblescích.

The Hangover, film USA / Německo, 96 minut. Režie: Todd Phillips.

Stalo se vám už někdy, že byste se probudili po fakt brutální kalbě a nepamatovali jste si, co se proboha včerejší den dělo? A ke všemu ta strašná kocovina…

Mně už jednou jo. Ale (naštěstí) ty následky nebyly tak hrozný, jako v případě filmu The Hangover. Mimochodem, věděli jste, že anglicky kocovina se řekne právě “hangover”?

Ale zpět k filmu: Ten film je blbej. Ten film je hrozně blbej. Ne, myslím to vážně. Když otevřete kontajner na odpadky na sídlišti, tak máte lepší pravděpodobnost, že na vás vypadne něco lepšího, než tenhle film.

Ale

Ale ten film je tak blbej, až je to dobrý. Jestli jste viděli třeba film “Shaolin Soccer” tak víte velmi přesně, co mám na mysli. Hlavní hrdinové si snaží ve filmu vzpomenout, co se to vlastně dělo, vsérii neskutečně blbých momentů – Tak blbých, až se prostě musíte smát.

Tentokrát to nebude ani kniha, ani film, alóbrž počítačová hra.

Tak jsem se na Twitteru dozvěděl o Colibri Games, kteří (zatím) vydali jenom jednu hru - Tiny Bang Story. Grafika téhle hříčky mě zaujala okamžitě na první pohled. Posuďte sami:

Krásně prokreslená hra, která po vás chce, abyste hledali různé skryté předměty a řešili různé minihry. Po dohrání dema bylo jasné - tohle si chci zahrát celé.

A tak jsem poprvé vyzkoušel online herní službu Steam a hru si zakoupil. Cena? 8,99€ Tedy nějakých "lidových" 230 Kč.

Musím říct, že peněz za hru vůbec nelituju. Hádanky jsou přiměřeně těžké, takže si potrápíte hlavu, ale nakonec vším projdete. Tedy, u mě jsem potřeboval dvakrát pomoct od  internetu, ale jinak jsem si vystačil přinejhorším s mouchama.

Vydala Mezinárodní pohanská federace, (online) 2011, 48 stran

Už je to na Tasslovicích skoro zvykem, že každý rok na podzim recenzuju Věstník PFI a rok za rokem sleduju, co se s daným projektem stalo. Musím říct, že samotný Věstník je něco jako pes, který mluví. Tedy v českých luzích a hájích něco nevídaného. Neznám jiný projekt, který by měl takovou frekvenci a takové trvání, jako je právě Věstník.

Mimochodem, věděli jste, že se třeba v anglicky hovořícím světě pro ten samý jev používal termín černá labuť? Až do chvíle, kdy byla objevena Austrálie a tam se černé labutě vyskytují běžně. Tím chci jenom naznačit, že by bylo fajn mít trochu víc periodik, než jenom Věstník.

Jak pak můžete o mluvícím psovi prohlašovat, že se trochu zakoktal? A nebo mít na něj požadavky, aby uměl recitovat básně? To prostě nejde. Sesypou se na vás hlasy, co budou říkat něco jako:

Ale vždyť je to pes, co mluví. Mluví! Ukaž mi jiného psa, co zvládne aspoň tohle a pak se spolu pobavíme.

Když jsem šel na film Super 8 tak jsem se rozhodl si trochu připlatit a taky zkusit, co je to vlastně V.I.P…

Možná to víte, možná ne, ale kino Cinestar nabízí na Andělu službu GoldClass s opravdu luxusní výbavou. A jelikož mám jejich klubovou kartu a spoustujiných výhod, tak jsem se rozdodl vyzkoušet, jaké to vlastně je sledovat film v první třídě…

Vstup do baru: Do sálů stoupáte po samostatných schodištích, takže jste zcela odděleni od “lůzy” co jde na svůj film do velkosálů. Jako první vás při vstupu přivítá servilní servírka, co se vás distingovaným tónem zeptá na váš lístek. Jakmile se perlustrujete, tak může zábava začít…

Dostal jsem jídelní a vinný lístek s cenami o mnoho příjemnějšími, než co za jídlo a pití chtějí hned dole, v prodejně pochutin určené pro běžný plebs. Nemusel jsem čekat u barového pultíku, ale pěkně jsem způsobně seděl u stolečku v baru a jako pozadí mi na několika televizích poouštěli Óčko.