Recenze: Super 8
Film USA, 2011, 112 min. Režie: J. J. Abrams
Spoiler alert: Nejsem si zcela jist, jestli dokážu mluvit o ději bez prozrazení zápletky, takže vás radši varuju dopředu: Může se stát, že díky mojí recenzi budete mít z filmu menší požitek, nežli já. Ale nepředbíhejme…
Zvedám číši na staré dobré trháky. Super 8 se okamžitě dostal do žebříčku mých nejoblíbenějších filmů, protože mu dle mého názoru vůbec nic nechybí. Zápletka se točí kolem mladýho kluka (se kterým jsem se ihned ztotožnil, aniž bych věděl proč), kterému hned na začátku filmu umře máma.
A tak vyrůstá s tátou, zástupcem šerifa, a únik z reality si hledá tím, že s dalšíma třema kamarádama točí zombie krvák na “super 8,” neboli na starou dobrou filmovou pásku. Panu režisérovi nového zombie filmu se podaří do skupiny dostat krásnou blonďatou slečnu, do které se hlavní hrdina okamžitě zabouchne.
Ačkoliv v textu se to asi rozjíždí pomalu, tak díky záběrům ze zombie krváku a krásné, blonďaté slečně to není až tak hrozný. Ale fakticky se věci začnou dávat do pohybu až v momentě, kdy si partička jede natočit scénu na poblíž stojící opuštěné vlakové nádraží… No, nádraží. Spíš něco jako zastávka místního hurvínka.
