ŠtítekHlubokomyslné plky

Dnes je to čtrnáct dní ode dne, co jsem na Facebook něco nasdílel svým přátelům. Od té chvíle už jenom zprávy a pár věcí někomu na zeď

Ne, nechci si zrušit Facebook. A ne, nehodlám tady veřejně brečet na téma, že mě Fejsbuk nebaví a tudíž ho ruším. Naposledy jsem z internetu teatrálně odcházel někdy kolem roku 2003 a dodnes je mi z toho trapně.

Od té doby mám jedno jednoduché pravidlo: Když mě něco neba a chci odtama odejít, tak prostě odejdu.

Tak proč píšu o tom, že jsem nic na Fejsbuk nenapsal? Má to několik důvodů:

1. Myslím si, že sdílení Facebookových statusů mě okrádalo od psaní delších příběhů a od mýho blogu
2. Začal jsem bejt až moc závislej na vaší zpětné vazbě: Lajky a komenty. Takže jsem začal sdílet krávoviny.
3. Obecně mi začalo vadit, jak moc toho sdílím na fejsbuku
4. Je zajímavý, že u blogu mi to až moc neva.

A ano, i tuto lekci máte ode mně zcela zdarma. Normálně se za takové lekce platí velké peníze, tak neváhejte a čtěte dál.

Každý čtvrtek nám až k branám firmy jezdí Indian Jewel a za krásných 90 ká čé / jídlo dováží pokrmy z aktuálního denního menu. A jako bonus zdarma dodává malý dezert.

Ten dezert je pokaždé stejný: Tekutý rýžový puding, mírně nasládlé chuti. Jakkoliv si může člověk vybrat různá indická jídla, volba dezertu byla stále neochvějně stejná. Naštěstí se restaurace po pár týdnech rozhodla, že dovážka dezertů bude volitelná, takže se můžete dopředu rozhodnout, jestli chcete jídlo a dezert, nebo pouze jídlo. Cena stejná v obou případech.

Zrovna trávím aktuální rozvážku, a musím se podělit o rozhovor dvou kolegů, co jsem vyslechl v kuchyňce:

"Ty sis neobjednal dezert?" podivil se první "Ne, mně totiž nechutná." odvětil druhý. A já jej chápu, protože já si dezert taky neobjednávám. "Jseš blbej," usoudil ten první, "vždyť je ten dezert zdarma, takhle bys za svý prachy dostal víc!"

A vy jste mezi těmi pár šťastlivci, kteří se to dozvědí. Peníze leží přímo před vámi a vše, co musíte udělat, je jen je zvednout! Díky jednomu jednoduchému triku můžete být do roka a do dne milionáři! A já vám tenhle trik prozradím zcela zdarma! Tak čtěte dál!

Začalo to tím, že Coreymmah začala natáčet videa o eklektickém čarodějnictví. A pak si jí všimnul Cody. A o pár měsíců jsem začal recenzovat její videa i já. Například u toho posledního videa o knihách napsal Cody v jeho postřehu toto:

Zkrátka, je vidět, že tenhle přístup (prezentace*) je poněkud nedospělý a je zde stále co napravovat. Předně nepoužívat slova a fráze jejichž význam neznám. V hospodě se to snese, ale ve veřejném videu na YouTube už méně. (zdroj)

* Redakčně doplněno pro dodání smyslu.

Pod jeho recenzí se strhl miniflamewar na téma "prezentačních dovedností," kde mimo jiné z úst komentátorky s nickem Smrtka zaznělo:

Původně jsem přemýšlel nad něčím, jako další přihláškou do 1000 věcí co mě serou, ale on si na to Attila zjevně stačí sám, takže ať mu třeba shnije žába.

Poslední dobou se mi to na Facebooku stává až s překvapivou frekvencí: V žádostech o přátelství se mi najednou objeví jednička a já zajásám. Někdo mě má rád a chce být můj kamarád! Jenomže pak rozkliknu tu žádost a vidím něco takovýhodle:

Jméno: Božka Stonožka (nebo něco podobně dementního a rádoby anonymního)

Fotka: Smradlavá ponožka (poznámku o dementnosti si domyslete i tady).

Jo, ve společných přátelích "to" dost často má obvyklé podezřelé, takže mám alespoň drobnou tuchu o tom, z jakých že kruhů že se to daná osoba bude rekrutovat. Ale hlavně zůstat tajemnej a anonymní, áááno?

Doprdele, jestli chcete být anonymní, tak na ten Fejsbuk nelezte!

Jasně, policie po vás jde a sami pracujete v supertajný továrně, takže ovšemže nemůžete svoje pravý jméno prozradit, protože jinak by zdražily banány.

Skvělý motivační text, co jsem našel na internetu - třeba tady. Nadchnul mě natolik, že jsem se rozhodl jej přeložit do češtiny.

Randi s dívkou, co si ráda čte. Randi s holkou, co utrácí své peníze za knihy místo oblečení. Určitě má problém s volným místem ve skříni, protože má ohromné množství knih. Randi se slečnou, co má seznam knih, co si chce přečíst. Randi se ženou, co má průkazku do knihovny od svých dvanácti.

Najdi holku, co si ráda čte. Poznáš ji tak, že bude mít jistojistě ve své kabelce nedočtenou knihu. Ona je tou, co se svůdně sklání k nižším přihrádkám v knihkupectví a tiše jásá kdykoliv, když najde knihu, kterou hledala. Vidíš tu divnou dívčinu, co čichá ke stránkám staré knihy v antikvariátu? To je čtenářka. Nikdy neodolá vůni stránek. Obzvláště pokud jsou už zažloutlé.

Ona je tou dívkou, co si čte, zatímco čeká v kavárně na rohu. Pokud nahlídneš do jejího hrnku, uvidíš, že šlehačka plave v rozpuštěném škraloupu na vrchu, protože ona se už pořádně začetla. Ztracená ve světě, co pro ní stvořil autor knihy. Přisedni si. Možná se na tebe úsečně podívá, protože většina zarytých čtenářek nechce být vyrušována. Zeptej se jí, jestli se jí líbí kniha.

Kup jí další hrnek kávy.

Uvnitř článku: Konečné a zásadní odhalení programu, který ostatní programy strčí do kapsy. Navíc rozhovory, fotogalerie a křížovka.

Sám sebe považuju za early adoptera - tedy člověka, co rád zkoumá a zkouší nové technologie, hračičky a tak vůbec. U mobilních telefonů - poté, co mi jich rukama prošlo asi tak padesát - mě to naštěstí přešlo. Ale u různých (nejen online) služeb a programů mě to nepřešlo dodnes. A tak jsem jednoho dne vyzkoušel Evernote.

Dobře se to používalo a poznámky se tvořily jedna radost. Ovšem tak po dvou měsících jsem přišel k jednomu zajímavému zjištění: 98 % mých poznámek vypadalo nějak takhle:

• Vajíčka
• Chleba
• máslo
• kondomy

Zbylé případy užití byly především nápady na povídky do Tasslovic, či nějaké ty básně. Ale i tak mi Evernote vyhovoval a svou úlohu "nákupního seznamu kdekoliv" plnil na jedničku.

dolorem ipsum, quia dolor sit amet

Ano, znova se hlásím do bložínku 1000 věcí, co mě serou s dalším hejtováním, tentokrát o latině. A začnu hned takhle: Na střední jsem celý dva (útrpný) roky studoval latinu. Dodnes mě ve snu děsí představa, že jsem musel do latiny překládat strašně užitečný věty jako: Krásné dívky jsou děšeny velkou vlčicí v temném lese. Případně v písemce oblíbená věta byla: Děti táhnou do školy.

To je tak, když pátou inklinaci ještě neumíte, ale tu první už jako že jo.

Dobře s latinou umí bejt sranda. Dodnes vzpomínám na to, jak naše latinářka viděla scénu z Monthy Pythonova Života Briana, kde Brian píše slavnou větu Římané jděte domů! A ano, byla mrtvá smíchy až do konce celého filmu. Jenže víte co?

Tohle je jedinej podělanej vtipnej moment, co s latinou zažijete!

Myslíte si, že vaše latinské schopnosti zabírají na holky? Tak já vám něco řeknu: Zkoušel jsem svejma znalostma latiny okouzlit celkem pět holek. Víte ke kolika zásunům to vedlo? Ano, správně: Ani k jednomu!

Na středu 23.5.2012 oznámili zemědělci blokádu silnic. Ačkoliv mě to značně omezí a reálně mi hrozí i možnost, že se kvůli nim nedostanu do práce, přesto je v této konkrétní blokádě podporuji.

Na různých blozích se už objevují nadávky na téma, že co jakože si to ti zemědělci dovolujou. Spotřební poplatky z benzínu a nafty přeci platíme všichni, tak proč by měli být zemědělci vyjímkou?

Ono je to ale trošku jinak: Ta spotřební daň se platí mimo jiné i proto, že stát určil, že jako když jezdíme, tak se tím ničí silnice. A když se silnice zničí, tak je potřeba za něco opravit. Tudíž ta spotřební daň je tak trochu naše solidarita se silničářema, co ty silnice musej po nás nějak opravit.

Otázka za milion: Po čem jezdí zemědělci?

Ano, správně: Po polích!

Něco o pirátství, ACTA a životě

Tak nám naše vláda odsunula ratifikaci drakonické smlouvy na neurčito. Davy jásají, premiér je jednomyslně prohlášen za Boha a vděční občané stavějí premiérovy sněhuláky v nadživotní velikosti.

Já si zcela pesimisticky myslím, že jde o klasické ukolébání veřejnosti a daná úmluva vejde v platnost jako přílepek k nějakému zákonu, pokud s tím něco neuděláme.

A na to, abychom to udělali, máme asi tak půl roku.

Co by to mělo být, ptáte se?

Tak já vám to teda řeknu:

Já, zcela neanonymní Pavel Janíček, vyhlašuji tímto akci Zelený březen:

V březnu si nakupte alespoň jedno album online. Kupte si elektronickou knihu. Kupte si film, či seriál ve vaší oblíbené službě. Napište o tom na svůj twitter, blog, nebo facebookovskou zeď. Ukažte svým rodičům, jak je dnes jednoduché si něco koupit online. Donuťte své rodiče si něco koupit online.

To. Zní. Jako. Plán.

Na xichtoknize jsem se jen tak mimochodem zmínil o tom, že dneska píšeme písemku z Němčiny. A že to vlastně vůbec neumím. Že německy nevládnu a holt mi je souzeno mluvit pouze anglicky ... a česky, že.

Jenže

Jenže jsme o víkendu jeli se ženou do Drážďan, kde jsem si krom maršmelovýho flafu koupil i spoustu Bekleidung. Oblečení jakože.

Domácí úkol pro moje čtenáře: Vyslovte nahlas "fluff." Mělo by se to vyslovovat jako [flaf]. Zkuste to vyslovit stylem, jako kdyby vás něco pohoršovalo. Bonus: Použijte slovo fluff v běžné mluvě. Speciální bonus obdrží ten, kdo použije slovo fluff v běžné mluvě vůči třetí osobě, když to Tassl uslyší.

A v Němcích jsem zjistil strašně zajímavou věc: Já jsem prakticky všemu rozuměl! Jasně, jakmile zjistili, že nejsme odtama, tak svoji mluvu dosti přizpůsobovali, ale to dělají prakticky všichni a vždy když si chtějí porozumět.