ŠtítekHlubokomyslné plky

Za poslední měsíc jsem nenapsal alespoň 4 články, co by měly být další přihláškou do velmi oblíbeného blogu 1000 věcí, co mě serou. Ale vždycky jsem si to rozmyslel. A pak mě napadlo jedno řešení.

No, na to řešení jsem nepřišel já, ale Tlamiczka. Odkaz vede rovnou na její první přísvěvek o 100 věcech, co jí dělají radost. A já přemýšlím, že se přidám. A po vás bych chtěl, abyste se přidali taky.

Neumím si říkat o prachy, ale zkusil jsem si zavést Flattr.  Je to systém mikroplateb přímo autorovi. Když nebudete vědět, jak mě podpořít, tak mi kupte virtuální pivo. Alespoň zjistím, jestli jsem někomu užitečnej.

Dávám si pozitivní závazek: Myslím si, že bych zvláídnul takový malý Projekt 52. Každý týden jedna pozitivní věc. Každý týden jeden pozitivní článek. A budu tiše doufat v pozitivní zpětnou vazbu. Začneme příští týden. (Tak mi držte palce)

Sdílejte, sdílejte, sdílejte: Po nějakém tom uvažování jsem se rozhodl, že stojím o nové čtenáře. Sdílejte mě na sociálních sítích, tiskněte mě na tiskárnách, podnikněte masivní letákovou kampaň ... Prostě o mě dejte vědět.

Poslední dobou mě nějak hodně bere blog Růžová panda. Ne kvůli tématům, ale kvůli stylu psaní. Tohle považujte jako přihlášku do klubu.

Svou první výplatu si pamatuju naprosto přesně. Bylo mi šestnáct a byla to moje první letní brigáda. Velkoobchod. A já tam dělal kluka pro všechno: Pro všechny ty hnusný práce, co nikdo nechtěl dělat. Pamatuju si, že po jednom dešti jsem musel vynést venkovní odpadkový koš, co neměl žádnou stříšku.

A rovnou jsem dostal rozkaz, že ten koš musí bejt prázdnej. Jinak bychom si nerozuměli. Tak jsem holýma rukama vytahoval ty rozmáčený vajgly, shnilý jablka a další hnusy, co tam zákazníci naházeli.

Po týdnu to přišlo. Pan majitel se dozvěděl, že je mi 16. Myslel si, že je mi 18. A tak mi řekl, že už pro něj nemám dělat a že mi aspoň zaplatí za to, co jsem tam odpracoval.

Za týden tahání těžkých věcí a práce se sračkama jsem dostal pět stovek.

Pochopil jsem dvě věci:

1. Jakou mají peníze doopravdy hodnotu
2. Že se v životě nikdy, nikdy, nikdy nechci živit rukama.

Já vím, že jsem řekl, ať Attilovi třeba chcípne kachnička nebo tak něco, ale i tak se zkusím přihlásit do 1000 věcí, co mě serou ještě jedním příspěvkem

Především na Facebooku se nám rozmáhá takový nemilý nešvar. Posíláte na své osobní, ale i na své skupinové stránky různé obrázky, odkazy a vtipy. Což o to, od toho xichtokniha je, že. Kdyby se mi tohle nelíbilo, tak mi stačí vypnout fejsbuk a jít se ven třeba klouzat, že.

Ale s tím nešvarem jde ruku v ruce jeden další, přidružený nešvar. Když nevíte, co byste k tomu napsali, tak většinou napíšete "inteligentní hlášku" typu tohle nemůžu nesdílet.

A já zase nemůžu nenajít nejbližší tupý předmět, kterým bych vás za to umlátil.

Inspirací pro tento hejt mi byl Cody, co na svůj Twitter napsal:

Ne nezajímavý text o ideálním užívání Twitter účtu pro firmy http://ht.ly/jOTMt  Která českých z firem to řeší takto?

Jestli jste něco slyšeli, tak je to zvuk Tassla bušícího hlavou do zdi.

A už s tou obsesí volbama končím, vážně.

V pátek i v sobotu si volte, koho chcete. Hlavně ale běžte k volbám. A doufejte, že když to nevyhraje ten váš kandidát, že to nebude tak hrozný, jak si myslíte. Tenhle poslední (fakt!) článek věnuju logickým veletočům. Bohužel mám veletoče převážně "Karlovců." Pokud máte veletoče od "Milošovců" tak šup do komentářů s nimi. Dík!

Slušní a čestní lidé (Karel)

V prvním kole volby se objevovaly Karlovy plakáty s jednoduchým nápisem:

Stojím o podporu čestných a slušných lidí

Obrázek se mi bohužel nepodařilo najít. Tento výrok je vpravdě vynikajícím tahem marketingové kampaně, protože na základě něj se (především) Karlovi podporovatelé dopouštěli těchto logických omylů:

"Volím Karla. To ze mě dělá slušného a čestného občana" (nedělá)

"Miloše volí jenom hulváti." (nevolí)

Jak se více a více blíží druhé kolo volby, tak se řeší více a více špinavého prádla a emoce doopravdy tečou... Volba prezidenta vyvolává velké emoce. Karlovci nechápou Milošovce a naopak. Nálada se vyostřuje, místo věcných argumentů se jede na emoce a já místo toho, abych zklidnil hru, jsem se rozhodl dát dohromady negativní hesla na jednotlivé kandidáty:  

Z šesti špatných kandidátů a tří špatných kandidátek se do druhého kola dostali dva špatní kandidáti. Jaké překvapení...

Na úvod se sluší říct, že jestli vyhraje Karel volby, tak nebudu nikam emigrovat. Nebudu ani občansky protestovat. Naopak se pokusím pracovat na tom, aby Karel byl i můj prezident. Miloš není až zas taková výhra. Vlastně: Oba kandidáty druhého kola prezidentské volby lze hodnotit klasickým úslovím: "Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet."

A vůbec: Jak jsem psal už v perexu. V prvním kole volby jsem volil Dienstbiera. Se zatnutými zuby, protože po superdebatě si to vůbec nezasloužil. A pro samotnou ČSSD je druhé kolo voleb špatně. Ať už podpoří, koho podpoří, vždycky to bylo špatně. Navíc, vědět, jak to dopadne, tak volím Janu Bobošíkovou, protože Přemysl Sobotka si zasloužil být poslední. Ze stejných důvodů, jako by si to zasloužil i Karel.

V pátek se nám ve schránce objevily volební lístky pro historicky první přímou volbu prezidenta ČR. A ne, nevím koho volit

Nudný úvod

Ať se koukám na ten seznam, jak se koukám, tak prostě nemám koho. Zhora, zdola, zprava, zleva, nemám kandidáta ani kandidátku, u které bych věděl, že ho/ji chci volit. V minulých parlamentních volbách jsem volil ODS a dnes si za to nadávám. Současná politická situace mě štve takovým způsobem, že na krajské volby jsem se naprosto vykašlal.

Pauza určená všem na to, aby měli dostatek času si mě odebrat z přátel na Facebooku, odhlásili odběr RSS blogu a zrušili follow mého Twitteru, protože jsem přeci volil komunisty.

Volba prezidenta mi ale není lhostejná a rozhodně chci být účasten. A chci se zúčastnit obou kol volby, i když v tom druhém je mi jasné, že asi budu volit "menší zlo." A pro to první kolo úplně nevím, jestli bych měl volit "pro" někoho a nebo jít do protestního hlasu: Tedy vhodit to tam Franzovi.

K tomuto příspěvku mě inspiroval lednový výlet České pohanské společnosti skrz Jizerské hory. Na první pohled mi to připomnělo mužskou iniciaci.

Tento rok se poměrně intenzivně věnuji mužským mystériím. A to jak teoreticky (knížky na dané téma), tak prakticky: Navštěvuji mužské kruhy, kde s dalšími muži, chlapy a  bratry řešíme jednotlivé aspekty mužství. Jednou je to meditace, podruhé je to rituál, potřetí je to “rozcvička,” která z vás na konci takového kruhu zanechá upoceného, udýchaného a smradlavého jedince na pokraji svých fyzických sil. Po jednom roce pátrání na téma, co to ta “mužská mystéria” vlastně jsou, jsem přišel hlavně na to, že daný termín je značně obecný a vejde se pod něj prakticky cokoliv. Obzvláště, když si to dobře zdůvodníte.

Stay Tuned. More to come

Nejlepší způsob, jak něco začít, je s tím vším švihnout. Udělal jsem to už dvakrát, tak proč bych s blogováním nemohl skončit i po třetí?

Vykašlal jsem se na eklektické čarodějnictví. Nějak jsem se zhrozil nad tím množstvím videí, co mi zbývá popsat. Takže jestli chcete vědět, jak to dopadne, tak se přihlašte k odběru videí. A možná tam i začnu přidávat komentáře ;-)

Seknul jsem s pravidelností. Jakoukoliv. Ubíjelo mě myslet si na blogování jednou týdně a teď mě tak nějak ubíjí pomyšlení na pravidelné blogování.

Jestli si někdo ze čtenářů myslí, že jsem se psaním, svou celoživotní drogou, seknul totálně, ať mi do mailu pošle svou adresu. Já mu na oplátku pošlu lízátko.

Přestávka na otevření GTD Aplikace a napsat si novej projekt: Poslat Old Shatterhandovi to lízátko, co jsem mu slíbil za přístup číslo 80 000.

Tak, hotovo.

Protože je den nepřečtených knih ;)

Není nic lepšího, než velký šálek teplého čaje a dobrá kniha. Navíc: Venku teď krásně prší, což vyloženě vybízí k tomu se někam zachumlat s dobrou knihou a číst a číst a číst...

Plně podporuji akci internetového knihkupectví Martinus, které za tímto nápadem stojí. Není totiž nic lepšího, než dobře postavený příběh v úžasně napsané knize. Otevřte knihu a ponořte se do světa autorových fantazií. Světa, který vytvořil jenom a právě pro vás. Smějte se nešikovnosti hlavního hrdiny a brečte, když se stane něco smutného.

Neznám lepší pocit, než ten, když právě přečtete opravdu dobrou knihu. Ten pocit konce, všechno se rozuzlilo a autorův svět zůstává zachován v hranicích obálky pro dalšího dobrodruha ochotného jej prozkoumat.

Miluju, když se s kamarády můžu bavit o knihách, co jsme četli. Když se hádáme, který z hlavních hrdinů je lepší. Když probíráme, jak je strašně smutné, že se na stránce 158 nerozhodl trochu jinak. A nejhorší je, že si už ani nemůžu vzpomenout na den, kdy jsem se takhle o knihách bavil s někým jiným, než se svou ženou.