ŠtítekHlubokomyslné plky

Zapomněli jste na ebolu? Tak vězte že České ministerstvo zdravotnictví nezapomíná!

Když jsem letěl v listopadu 2014 do Německa, tak to ebolová mánie byla zrovna na svém vrcholu. Rodiče se doma obávali, že určitě poletím s někým nakaženým, a tak dále a tak podobně.

Aby nás naše ministerstvo ochránilo, tak jsem musel vyplňovat čestné prohlášení, kde že jsem to byl, a že jsem nebyl v Africe, a tudíž nemám ebolu. A kdyby něco, tak ať laskavě napíšu, kde jako budu po příštích 21 dní.

Teď je leden 2015 a většinová veřejnost se s Ebolou vypořádala úplně stejným způsobem, jako já s Lorenzo Lamasem. Zapomněli jsme na ni a tak nějak jsme začali předpokládat, že ebola jaksi není.

Ale naše ministerstvo nezapomnělo. V letu z Frankfurtu zpátky domů se najednou ozvala hláška: "Ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví ČR si vás dovolujeme upozornit, že pokud jste byli v Libérii, Demokratické republice Kongo a nebo Pobřeží slonoviny, tak se musíte nahlásit."

Kámo, je to nějaký divný, ti řeknu, vole.

Normálně mě tohle téma napadlo, když jsem někde na fejsu četl adentovo status, kde sdílel nějakej blogovej článek. A víš, co mu, kámo, vadilo? Že ten článek mu normálně tykal. No věřil bys tomu, vole?

No, a teď zase trošku vážně. Taky to moc nemusím. Jakmile mi stránka nějaké firmy cíleně tyká, tak si taky připadám, že nejsem cílová skupina.  Holt už nejsem teenager a od firmy nehledám vystajlovanou frikulínskost, ale spíš tah na branku a jistou solidnost.

Na druhou stranu ale nemám rád zapšklé firmy, ktéré se zabýají prováděním realizací aktualizací instalací.

Napsat dobrej text pro web je dřina, kámo.

Ačkoliv ke svému blogu přistupuju značně kreativně, tak si stále myslím, že až na pár vyjímek tu i nadále budu používat "vykání obecné," ve stlu "vy všichni čtenáři mého blogu".

Vyhrazuju si kreativní právo tohle pravidlo čas od času porušit, třeba když ti, vole, budu říkat o tom, jak super jsou Kukleny.

Hodil jsem mobil do šuplíku a nechal jsem ho tam, ať se vybije.

Naschvál.

Naposledy se mi vybil mobil v momentě, kdy jsem ho (pracovně) používal asi patnáct hodin v kuse. Do té doby bylo pro mě nemyslitelné, abych si mobil vypnul.

Teda, teď kecám: Když jsem měl ještě služebák, tak jsem ho na noc a po směně naschvál vypínal. To samé provozuju na dovolených. Není nic horšího, než kolega z práce, co chce něco řešit, když vy máte dovolenou.

Asi vás to napadlo taky. I mě to napadlo taky. Velkou inspirací je mi adentovo Kuřecí Con Carne, kde jeho autor píše dennodenně. Bude Tassl taky psát dennodenně?

Odpověď zní: Nebude

Teda, kromě samotného slova dennodenně, které Tassl považuje za českou variantu Italského attraversiamo - Tedy za krásnou kudrlinku na jazyce Českém.

neustále jsem s tím válčil a budu s tím válčit asi ještě hodně dlouho. Od chvíle, co jsem objevil internet, tak neumím být offline. Jasně, umím si přečíst knížku a umím si zalenošit s časopisem. Ale vždycky mám po ruce svůj mobil, abych mohl zkontrolovat, jestli se online nestalo něco zajímavého.

A ono se vždycky děje něco velmi zajímavého.

Když jsem si nastavil své první rajče, tak jsem si zase uvědomil, jak se chovám ke svému mobilnímu telefonu. Jakmile mi něco na něm pípne, tak okamžitě letím zkontrolovat, co se děje.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli to napsat. A nakonec jsem si řekl, že ano. Ale než se začtete do následujících řádků, tak si nejdřív přečtěte článek Čarodějkou 24/7, na který tímto příspěvkem reaguji. A rozhodl jsem se to udělat první směskou ve stylu "Věřte - Nevěřte." Něco z toho je pravda. Něco jsem si vymyslel. Někde je jeden člověk směsicí více lidí v jednom příkladě. Jeden z lidí jsem já sám. Každopádně podobnost s reálnými osobami je zcela záměrná, i když není mým cílem ukazovat na kohokoliv konkrétního.

Znal jsem jednoho Čaroděje, co se svým čarováním zabýval každý den, sedm dní v týdnu. Byl krutej a přísnej a o kouzlech mluvil, kudy chodil. Když mu na vjezdu do jeho garáže jednoho dne zaparkoval soused, tak na něj rovnou seslal zaklínadlo. Jít totiž k jeho dveřím, zazvonit a optat se ho, zda by nepřeparkoval, by bylo až příliš přízemní a nečarodějné.

Potkal jsem jednu, co se na internetu chvástala, jak je mocná čarodějka. Tiše stála v koutku a nechtěla být viděna. A den na to na jednom fóru vznosně vyprávěla, jaký udělala velký a mocný veřejný rituál...

Málem jsem to tam těm Zeleným nehodil. Chcete vědět proč?

Volby skončily. Změnil jsem si profilovku z té zazelenalené na normální xicht. Odebral jsem banner odkazující na Zelené z webu. O víkendu jsem si trochu poplakal a zároveň se ujišťoval, že můj hlas nebyl ztracenej, jak se o tom zpívalo v jednom videu.

Málem jsem jim to tam nehodil. Nevím sice komu bych to hodil jinak, ale i tak mě málem Zelení odradili od toho jim to tam hodit. Čím? Větou z nadpisu: "Zelení se do sněmovny dostanou a budou v opozici." pravil rozhodně Ondřej Liška a já jsem v tu chvíli začal uvažovat, jestli si nevybrat někoho jiného.

Do opozice chodí především populisti. Podívejte se na Úsvit přímé demokracie: Tomio Okamura se úporně snaží zůstat v opozici a ví moc dobře proč: Z opozice se dobře slibuje. Bez toho, aniž byste své sliby museli nějak naplňovat. Vždycky se totiž dá říct: "Ale ta zlá, ošklivá vláda nechtěla pro náš úžasný návrh hlasovat!" A je to. Opravdový problém nastane, když se takový populista dostane do vlády...

Blíží se Samhain a já budu opět recenzovat pohanský časopis. A už teď se mi do toho nechce... S tradicí recenzování jsem začal v roce 2009. A rovnou pěkně z ostra. A pak mě v roce 2010 napadl ten strašně debilní nápad, že se k pohanským časopisům budu vracet pravidelně. Naštestí, naštěstí jsem měl alespoň trochu soudnosti a rozhodl se, že takto budu recenzovat pohanský časopis pouze jednou do roka. Častěji bych totiž pohanská periodika číst nezvládal. Proč, ptáte se? Není to otázka peněz. Jediné pohanské periodikum je placené, ale já mám peněz dost. Je to otázka vkusu. Tento článek píšu s předstihem, předtím, než vyjde aktuální samhainové číslo. Ale už teď dokážu zavěštit, co v něm bude: 1. Obálka. Většinou to nejlepší, co vás v pohanském časopise potká. Má ji totiž odnepaměti na starosti Mab, co to prostě umí, takže tady se vaše oko opravdu pokochá. 2. Úvodník: Temná strana roku, spadané listí, mlha, předkové a blá blá blá. Pokud se v úvodníku objeví zmínka o naplněných sýpkách, vyhrávám sázku. Tak doufám, že neodejdu zklamán. Pak příjde půl stránky prázdného místa a pak 3. Obsah. A ten, jak už jste správně uhodli, bude následován další půlstránkou volného místa. Gratuluju vám, pohanští pisálkové! Už jste zaplnili tři stránky! (A pak se nedivte, že takový časopis má i 72 stránek...) První tři stránky se věštily velmi snadno. Teď už přichází seriozní práce s křišťálovou koulí, kde číslování nemusí odpovídat aktuální stránce v daném časopisu. Přesto jsem si ale skoro stoprocentně jistý, že tyto články tam budou: 4. Koncert Damh The…

Správně, dneska bude o straně ANO

Stát, jako firma?

Existuje nemalé procento lidí, co se domnívají, že stát by se měl řídit jako firma. A tím pádem by měl být "šéfem" někdo, kdo už ve své firmě prokázal, že umí být úspěšný a vést velké firmy. Oprosťme se na chvíli od toho, jak vlastně Andrej Babiš vydělává peníze a zkusme se pouze zaměřit na hlavní tezi: Měl by se stát řídit jako firma?

Na to si položme několik otázek:

• Jaká je míra demokracie v běžné firmě? Pokud bude stát firmou, musí být všichni občané "zaměstnanci" co vykonávají rozkazy udílené shora.
• Jak moc jsou Babišovi zaměstnanci spokojeni ve svém zaměstnání?
• Je opravdu "vyrovnaný státní rozpočet" prioritou číslo jedna?
• Pokud je to prioritou, tak jak se tváříte na to, že se rozpočet vyrovná nejspíš i z vaší kapsy?

Strana jednoho muže

Volební Tasslovický speciál, díl třetí: Volební program Zelených

V minulém díle jsem se dozvěděl, že jsem nejspíš středový volič a heslo #Volím_pravici bych měl asi zahodit. Budiž. V mých kruzích je několik hlasitých podporovatelů Zelených, a tak jsem si řekl, že si přečtu jejich program:

Dostupnost základních služeb? No konečně!

S vyšším věkem přicházejí specifické problémy. Většina mých kamarádek to teď aktuálně řeší: Nejsou mateřské školky. Po třech letech mateřské bylo několik z nich nuceno se přihlásit na pracák, protože dítě jim prostě nikde nevzali. Mít tak jistotu, že mé tříleté dítě bude mít zajištěno místo ve školce, tak se mi rodina plánuje mnohem lépe. Samozřejmě ale vůbec netuším, kde na to stát vezme peníze, protože to ale taky znamená, že musíte postavit další mateřské školky. Jinak prostě poptávku nenaplníte.

Startovací bydlení taky zní strašně fajn. Ale moje otázka ohledně financování je stále stejná.

Zdraví lidé, zdravé kecy

Díl druhý: Čteme volební program Svobodných

V prvním díle, před téměř čtyřmi lety, jsem volil ODS. Tentokrát nehodlám opakovat chybu z minula a rozhodl jsem se před volením dané strany si přečíst její program. A jelikož se Strana Svobodných Občanů vydává za jedinou, správnou pravicovou stranu, tak s ní začínám a jdu si číst jejich program:

1) Štíhlý stát? Ale budiž

Jako první bod chtějí Svobodní rušit "neefektivní daně." Zaprvé je mi s podivem, proč vybíráme daně neefektivně - viz např. silniční daň, ale doufám, že si Svobodní opravdu ověřili, že výběr opravdu stojí víc, než že se doopravdy vybere... K danému bodu si dovolím jednu poznámku: Jak to zvládnete prosadit, drazí Svobodní? Nezapomínejte, že pokud bude opravdu dobře, tak se jen tak tak dostanete do parlamentu..

2) Úřady nezrušíte