ŠtítekHlubokomyslné plky

Hlubokomyslné zamyšlení … nad mobilním telefonem

To máte tak: Chytrý mobilní telefon je dobrý sluha, ale špatný pán. Inspirován především Marigoldem, co něco podobného absolvoval přesně před rokem a tím, že se mi můj HTC Wildfire neustále kouše, jsem si řekl: “Mám já to vlastně zapotřebí?” a odpověď byla: Nemám!

Především – když půl dne neodpovím na mail, tak se většinou nic nestane. A v té menšině? To je pak v zásadě můj problém. A jestli něco strašně nutně potřebujete, tak mi asi zavoláte, no ne?

Sociální sítě jako Twitter, Facebook a Google+? Stejně jsou pro mě spíš prokastinací v práci, než čímkoliv jiným. Ani u jednoho by se nic nestalo, kdybych odtama zmizel úplně. (Jo, přestal bych mít pocit, že jsem s váma v kontaktu a vy byste taky přišli o ten pocit … pokud byste si vůbec všimli, že chybím)

Zbytek? No, k tomu slouží tenhle článek. Sledoval jsem sám sebe, co vlastně používám a podle toho jsem vyhodnotil, zda bych to zvládnul s “hloupým” telefonem:

O tvůrčí krizi a něco jako nová pravidla mého blogování

Sám se sebou jsem poměrně dávno tomu začal takovou drobnou soutěž: Budu na Tasslovice publikovat nejméně jednou týdně, a to každé pondělí v deset ráno. Zaprvé by mi to mohlo přinést čtenáře, co ještě neobjevili RSS čtečku a zadruhé by mě to mělo naučit pravidelnosti psaní.

Když chcete psát, tak většinou jako radu číslo jedna najdete: Psát pravidelně. Má to svůj důvod: Když budete sedět na zadku a čekat na múzu, tak to té mrše může trvat taky celou věčnost, než přiletí a způsobí kouzlo.

Když jí ale řeknete, kdy máte ordinační hodiny, tak ona se naučí chodit.

Jenže jsem zjistil, že to nesmíte lámat přes koleno.

Psal jsem pravidelně. Psal jsem, i když jsem byl nemocnej, nebo třeba když jsem byl na dovolené. Neustále jsem na blog publikoval jednou týdně i v momentech, kdy by ostatní řekli, že se vlastně nic neděje.

Psal jsem, když se mi chtělo, a poslední dobou jsem psal i v momentě, kdy se mi nechtělo. A přes veškerou nechuť jsem sedl ke klávesnici a začal bušit. Bez inspirace, bez nápadu. Prázdná, bílá stránka a blikající kurzor.

Než začnete číst dál, tak vás varuju - tohle jsou Hlubokomyslné plky, tudíž to nebude recenze

Tak trochu jsem se začal zajímat o to, co to v dnešní feministické post-všechno společnosti 21. století znamená být mužem. Přečetl jsem si pár knížek, diskutoval jsem v rámci Pohanského diskuzního podvečera a teď jsem si řekl, že by bylo fajn zjistit, co na to ostatní.

A tak jsem v úterý večer navštívil přednášku stejného názvu, jako je tento příspěvek.

Přednášející (Vladimír Münz) na první pohled nezapůsobil - 41 let, nadváha a na sobě měl sežmoulaný kalhoty a rozdrbaný triko. Ne, nemusíme být všichni mladí, krásní, štíhlí a úžasní. Ale musím říct, že byl ze všech účastníků nejhůře oblečený.

A pak se postavil, ležérně se rozkročil, pravou ruku strčil do kapsy kalhot a levou s mikrofonem si opřel o svoji hruď. A začal plkat.

No ty vole!

Znáte web 1000 věcí, co mě serou? Tak tohle je něco jako přihláška do klubu...Asi vám došlo, že poslední dobou se vyskytuju v kinech poměrně často. A navíc se ze mě stal tuctový konzument multikinových trháků, takže si do kina jdu pěkně schřoupat svoje megakombo popkornu a koly. A teď si to představte:

Sedíte si pěkně na svém zakoupeném místečku a kino se pomalu plní. Za tak dvě minuty se sšeří v sále a vy si s úlevou odložíte svůj kýbl s popkornem pěkně na vedlejší sedadlo, které až do té doby bylo krásně prázdné.

Jenže v ten samej moment se dole u vchodu objeví partička frikulínů, co jsou sice tak mega cool, že maj všichni nejnovější ohozy a nejdražší mobily, ale na druhou stranu jsou natolik stupidní, aby pochopili hodinky a jejich význam... A tahle partička, jelikož ani čísla pořádně neumí, tak začne bloudit směrem k doposud čtyřem vašim volným sedačkám.

Ale to není to nejhorší. Už začaly trailery, kurnik! A já je chci vidět! Je mi jedno, jakej máte názor na reklamy a trailery před filmem. Jestli si kupujete lístek do multikina, tak se s obojím holt musíte smířit! A jestli máte něco proti, tak laskavě choďte na filmy někam jinam, děkujipěkně.

příběh ze života se socioekonomicko psychologickým podtextem. Možná příjde i FreudNedávno se mě snažila zkontaktovat jedna kamarádka s tím, že prej jsem chytrej a inteligentní a ona že rozjíždí business, takže by chtěla nějaký ty partnery v okolí Prahy.Mojí ženě to už ze začátku lehce smrdělo a tak jsme k tomu přistupovali stylem, že to asi bude Multi Level Marketing.

Nakonec jsem si s kamarádkou zavolal a trochu mě zarazilo, že mi nechtěla říct jméno společnosti, pro kterou podniká a o produktu jsme vůbec nemluvili. Nakonec jsme se rozloučili s tím, že já jsem "negouš" a ona se na cestě za úspěchem nehodlá obklopovat negativně smýšlejícími lidmi. Proč taky, že? Ještě by jí mohlo hrozit, že by mi třeba prodala ten produkt a nedej bože na tom něco vydělala...

Být obchodníkem, tak bych se svými rodiči nechtěl mít v životě nikdy nic společnýho: Naši rodiče tuší zradu v jakémkoliv produktu a vždy zpochybňují jak jeho cenu, tak jeho kvality. Takže než do něčeho investují větší peníze (100 Kč a víc) tak si prodejce obyčejně vyslechne tunu připomínek o tom, jak moje rodičenstvo bere na hůl. Jo, pokud začnete podnikat a při tom nedej bože jednat s lidmi, tak za chvíli zjistíte, že zákazníci jsou ta největší pakáž pod sluncem...

Reakce na jeden MyEgoistický článekAutor následujícího článku ujel v roce 2010 minimálně 50 000 kilometrů ve snad všech myslitelných podmínkách

Radek Hulán je na internetu známou osobností, kde spousta lidí nepochopilo jeho zásadní problém: Není to publicista, je to troll. Jeho poslední článek, nová silniční pravidla mě ale vytrhl z mého přesvědčení nekrmte trolly a prostě musím reagovat.

Radkovi se nelíbí na silnici několik věcí, které by rád změnil. Pojďme se na ně podívat a říct si, proč je Radek mimo. Navíc na konci článku naleznete pár vylepšení zákonů, jak bych si je představoval já.

Zákaz použití zadní mlhovky: Ano, existuje fakt hodně lidí, co prostě neumějí používat zadní mlhovku. Navíc na dálnici se málokdy stane, že je tak blbá viditelnost, že byste neviděli jenom zadní obrysová světla. Zároveň si přiznejme jeden fakt: Mimo dálnici je "vidět a být vidět" prakticky morálním imperativem. Celkově to vidím tak, že se pan Hulán pohybuje převážně po dálnici a ve městě, kde on sám neshledává příležitost k použití zadní mlhovky. Já zadní mlhovku ale vnímám jako dokonalý nástroj k tomu "být viděn" - a jestli vás to oslňuje, tak se mi nelepte na prdel. Protože já rychleji nepojedu, protože před sebou vidím úplný ... nic.

Polemika nad Misantropovým zamyšlenímPříznačně na prvního apríla se na stručném Misantropovi objevil zápisek o placeném komentování systémem asi takovýmto: Zaplatím vydavateli poplatek a onen mi přidělí kredit. Za každý komentář ztrácím na kreditech body, za přínosný komentář body získávám, za negativní komentář jsem prostě ztratil bod, za pět debilních komentářů za sebou (v určitém období) přicházím o celý kredit najednou.

Aby se Atrhur vyhnul útokům na majitele typu "zlý kapitalistický doplňjménovydavatele zvyšuje zisky cenzurováním komentářů!" tak vymyslel ultimativní odpověď: Veškeré peníze by šly na charitu a výše popsané kredity by šly získávat i "dobíjením" třeba tak, že koupím předmět od Světlušky (doplňjinouneziskovouorganizaci) a za opsání např. kódu mám počet kreditů rovnající se ceně předmětu.

Já rovnou říkám: Nápad je to vynikající a naprosto s ním souhlasím. Nijak to neovlivňuje tolik propíranou svobodu slova a navíc to prospívá dobré věci. Bonus navíc: Jakmile by se objevil někdo s plnou hubou cenzury, tak se dá bezvadně protiargumentovat: "Ty nemáš rád slepý děti a vůbec jim nechceš pomoct!" (argument závisí na zvolené neziskovce)

Jenže.

o globálním oteplováníAno, je to tak, tání ledu a sněhu jsme všichni mohli sledovat na vlastní oči, a proto je globální oteplování reálné! Aneb: Co všechno je na globálním oteplování pravda?

Jestli se trochu zajímáte o globální oteplování, tak jistě víte základní tezi, která zní víceméně takto: Zvýšená exhalace CO2 do ovzduší zapřičiněná lidskou činností způsobuje tzv. "skleníkový efekt" který vede ke kontinuálnímu zvyšování teplot, což vyúsí k roztání ledovců na severním a jižním póle a zániku některých ostrovních států. Tento jev je již dnes dobře pozorovatelný a velmi aktuální a akutní. Jedinou cestou ven je co největší snižování emisí CO2.

Pokud se zajímáte trochu víc, tak vám jistě neuniklo pár faktů:

1. Nepodařilo se prokázat, že současné klimatické změny jsou výsledkem lidské aktivity - Ba co víc: Dokonce se nedávno ukázalo, že docházelo k záměrnému falšování dat, aby vše vypadalo, že klimatické změny jsou výsledkem lidské činnosti.

A čo si vlastne predstavujete pod tým pojem, Kefalín?

Otevřená odpověď Kojotovi na jeho článekDrahý Kojote,

Jelikož nechci riskovat neschválení mého komentáře na tvém blogu (na které máš ale podle mého názoru plné právo), tak jsem se rozhodl na otevřenou odpověď na svém blogu.

Ve svém příspěvku se zamýšlíš nad indoktrinací dětí, ať už nábožensky, či jinak, a to prostřednictvím jak rodičů a jiných institucí.

Dovolím si rouhačskou otázku: Je indoktrinace dětí špatná?

Okamžitě se nabízí odpověď: Ovšemže ano! Samozřejmě, ale z jakého úhlu pohledu? Z pohledu na psychický vývoj jedince je jakákoliv indoktrinace špatná a nepřípustná. Ale toto už nemusí platit při "makro" pohledu na problematiku.

Doposud praticky jakákoliv ekonomické uspořádání selhávalo a selhává na tom, že se lidé chovají poněkud jinak, než daná ekonomická teorie předpokládala. Dovolím si uvést jednu z nedávno "překonaných" ekonomických teorií: Komunismus.

v našem baráku obzvášťNaše bytovka se nachází v neustále se rozrůstající čtvrti Berouna. Takový pomalu satelit. A jelikož je vše v okolí nové, tak pozemky stojí trošku víc a z některých rodinných domků okolo doslova čiší, že jejich stavitelé opravdu nemají o peníze nouzi.

A tak není divu, že kolem popelnic se dost často procházejí "recyklační čety." V létě s frekvencíé klidně i po patnácti minutách, obcházejí bezdomovci a jiná pochybná individua naše odpaďáky a vybírají z nich, co by se jim ještě hodilo. Zase to má tu výhodu v tom, že když je vám něco líto vyhodit do popelnice, a sami pro to nemáte už užití, stačí onu věc postavit před popelnici a počkat si. Nejpozději do druhého rána zmizí.

Bohužel, ruku v ruce s tím jde poněkud zvýšená kriminalita v naší oblasti. Například předsedovi našeho společenství někdo propíchal gumy u auta, našim sousedům vykradli autorádio, a asi půl roku zpátky se dokonce někdo "vlámal" do jednoho z našich vhodů a marně se dobýval do kolárny. A tak stoupla paranoia v našem výboru.