ty svině!Minulý rok to byl první oblet Saturnu, co jsem si prožil. Pořád vzpomínám na větu „Vzpomínáte na čas, kdy vám bylo 28?“ a půlka sálu se rozesmála, protože jim prostě 28 ještě nebylo. A v té době ani mně. Někteří „v mojí branži“ mají dokonce pravidlo, že do učení nepřijmou nikoho, kdo neví, jaký to je, když se vám vrátí Saturn.

Ale dost o mojí branži. O mojí branži jste teď četli až až, a tak vám z radostí oznamuju, že v tomto příspěvku přecházím, na nové, svěží, na Tasslovicích neokoukané, téma: Mám depku.

S mýma narozenima je to totiž tak: V lednu si uvědomím, že je to už jenom půl roku a budu starej. A začínám o tom lehce depkovat. Moje okolí mě nesnáší už v únoru a v březnu moje narozeniny lezou každýmu krkem. V dubnu se mi vyhýbá i moje rodina a v květnu mě posílaj do blázince. V červnu nevylézám z postele a pak to konečně přijde a já jsem o rok starší. V červenci mám depku z toho, že jsem zase zestárnul a v srpnu řeším, proč jsem tak starej. Celý září mudruju nad tím, proč jsem tak starej a babí léto beru jako symbol toho, že všichni umřem. V říjmu na to už zapomínám, ale v listopadu přijdou narozeniny mýho bráchy, což si uvědomím, že bude červen. V prosinci se strachuju, kdy přijde leden a v lednu … však víte.

Ale jak jsem se tak koukal na svůj blog, tak třeba v roce 2005 jsem depku neměl. Pak, abych měl ještě větší potencionální deprese, tak jsem si k pětadvacátým narozeninám nadělil titul inženýrský. Jenom proto, abych měl později nad čím depkovat, jelikož jsem již čtyři roky inženýr a co jsem dovedl? No, co jsem dovedl? Chápete? Depka.

Samozřejmě, s depresí se vyrovnáte nejlépe chlastem, což jsem provedl, když mi bylo 26 let. Titulek příspěvku napovídá za své… Takže, popojedem.

No, zato jsem si depku vybral, když mi bylo dvacet sedm. Z příspěvku je jasný, že jsem měl takovou depku, že jsem o svých sedmadvacetinách napsal až asi měsíc potom, co jsem je měl a i tak to byl dosti depresivní přísvěvek. A když mi bylo dvacet osm, tak jsem měl takovou depku, že jsem o tom ani nenapsal.

Takže, chápete, že už teď mám depku ze svých devětadvacátých? Bude to poslední rok, kdy budu moct slečnám pod zákonem lhát, že je mi „dvacet něco“ a valit jim šrouby do hlavy, že jsem vlastně mladej a krásnej. Saturne, ty svině! Že ses vůbec vracel!

A tímto si dávám předsevzetí, že o své depce budu psát pravidelně a kvalitně, abyste si ji se mnou mohli užít!

Takže radši nepřepínejte